Ohrožené Dítě a Sociální Služby v České Republice

Pojem „ohrožené dítě“ není v českém zákoně výslovně definován. Obecně se v praxi vychází z tohoto pojmu u dětí, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana dětí, jak je popsáno v § 6 zákona č. Definice zahrnuje do této skupiny děti, u nichž nastaly konkrétní skutečnosti popsané v bodech 1 - 8 (dále jen „ohrožující skutečnosti“), přičemž výčet je veden demonstrativně a obsahuje tedy jen nejdůležitější skutečnosti, nikoli všechny.

Důležitou podmínkou je, že tyto ohrožující skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Dovětek ohledně dopadu na nepříznivý vývoj dětí je velmi důležitý, neboť řada uvedených ohrožujících skutečností se týká širokého spektra dětí, avšak intenzita není taková, že by hrozil nepříznivý dopad na jejich vývoj.

Toto je nutno vykládat tak, že nikoli každá ohrožující skutečnost zakládá závěr o tom, že je dítě ohrožené, zejména takový závěr neopodstatňují jednorázové excesy. Pojem ohrožené dítě odpovídá významu pojmu „dítěte vyžadujícího zvláštní ochranu“ podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rovněž také pojmu „dítě vyžadující zvýšenou pozornost“ obsaženého v nadpisu části třetí, hlavě VII ZSPOD, kde úvodní ustanovení § 31 odst. 5.

Oznamovací Povinnost

Tento institut má zásadní význam, jeho smyslem je dostat informaci o ohrožení dítěte k orgánu, který je pověřen jeho ochranou. Oznamovací povinnost dle ZSPOD dopadá na značné množství subjektů. Dle § 10 odst. Do kategorie státních orgánů řadí výklad i jednotky územní samosprávy.

Pověřené osoby jsou definované v ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) ZSPOD, jedná se o právnické a fyzické osoby, které jsou pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany dětí. Pojmy školy a školská zařízení jsou definovány v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), pojem poskytovatel zdravotních služeb zase v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), o jejich obsahu tedy nepanují v praxi pochybnosti.

Čtěte také: Jak řešit neklidný spánek u dětí?

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou definována v § 42 odst. Podrobněji je však nutno se zabývat pojmem „další zařízení určená pro děti“. Veškeré tyto subjekty jsou tak povinny učinit příslušné oznámení obecnímu úřadu s rozšířenou působností, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o takovéto skutečnosti dozví.

Subjekty, které nemají zákonnou povinnost mlčenlivosti, jsou povinny oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě (tedy o dítě uvedené v § 6 ZSPOD). Poněkud problematické je však oznámení činěné osobami, které mají povinnost zachovat mlčenlivost podle zvláštních právních předpisů.

V ustanovení § 10 odst. 4 poslední větě ZSPOD je velmi nešťastně formulováno, že při plnění oznamovací povinnosti se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti. Toto by nasvědčovalo tomu, že i tyto osoby mají povinnost oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě. Tak tomu však není.

Odborná literatura považuje za nutné (jak v zájmu souladnosti výkladu zákona, tak vzhledem k důležitosti mlčenlivosti) vycházet při rozsahu oznamovací povinnosti z omezení uvedeného § 53 odst. 1 ZSPOD[2]. Subjekt s povinností mlčenlivosti tak je povinen orgánu sociálně-právní ochrany dětí sdělit a oznámit pouze údaje o podezření týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj, nikoli veškeré skutečnosti týkající se ohrožení dítěte.

Pro úplnost je třeba se zmínit i o tom, že nesplněním oznamovací povinnosti dle § 10 odst. 4 ZSPOD se povinný subjekt dopustí přestupku, za který je možno podle § 59c odst. Oznamovací povinnost, jak je popsána v předchozím odstavci, je třeba odlišit od tzv. oznamovacího oprávnění, která je upravena v § 7 ZSPOD.

Čtěte také: Podmínky účasti: Neočkované dítě a škola

Dle odst. 1 tohoto ustanovení je každý oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Dle odst. na skutečnosti uvedené v § 6 písm. Jedná se pouze o právo, nikoli povinnost.

Trestní Zákoník a Oznamovací Povinnost

Povinnost některé trestné činy oznámit dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) je mezi veřejností známá, tento článek jen shrnuje zásadní skutečnosti. Tato povinnost samozřejmě není omezena na zařízení pro děti, jedná se o obecnou zákonnou povinnost pro všechny.

Povinnost překazit trestný čin se týká více trestných činů, protože včasným jednáním je možno dítě ochránit. Pokud by se osoba dozvěděla hodnověrným způsobem, že jiný připravuje nebo páchá některý z předmětných trestných činů a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazil, dopustil by se trestného činu nepřekažení trestného činu dle § 367 trestního zákoníku.

Překazit trestný čin je možné zejména jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, v úvahu však připadají i jiná opatření, pokud jsou účinná (např. Pokud již byl spáchán některý z trestných činů vymezených v § 368 trestního zákoníku, je osoba povinna oznámit to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, pokud se o jeho spáchání dozví hodnověrným způsobem.

V případě nesplnění této povinnosti by se osoba dopustila trestného činu neoznámení trestného činu. Je třeba zdůraznit, že oznamovací povinnost dle trestního zákoníku není totéž, jako oznamovací povinnost dle ZSPOD, jak byla popsána výše. V některých případech se může stát, že bude mít subjekt oznamovací povinnost jak dle trestního zákoníku, tak vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Čtěte také: Postupy v pripade Patrani Dite V Ohrozeni

Tak tomu je u ohrožených dětí dle § 6 písm. c) a e), tedy u dětí, které spáchaly trestný čin, nebo na kterých je trestný čin páchán (např. u týrání dítěte). Oznámení vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí nenahrazuje povinnost oznámit spáchání trestného činu (nebo překazit trestný čin), je třeba učinit oznámení i na policii nebo státní zastupitelství.

Naopak u řady jednání bude na místě pouze oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a to dokonce i v případě spáchání některých trestných činů, neboť povinnost dle trestního zákoníku se týká jen vymezených trestných činů. Navíc je třeba mít na paměti i rozdílný primární cíl obou povinností.

Zatímco oznámení dle ZSPOD sleduje cíl ochrany dítěte, u trestního zákoníku je hlavním záměrem zjišťovat a postihovat trestnou činnost.

Role OSPOD (Orgán Sociálně-Právní Ochrany Dětí)

Česká veřejnost vnímá úlohu Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (zkratkou OSPOD) všelijak. U mnohých se zažil slangový výraz „sociálka“, který používá ve chvílích, kdy chce někoho zastrašit a uvést ho do nepříjemných chvil. Přitom hlavní role OSPOD v ochraně ohrožených dětí je naprosto jiná než strašit.

Pracovníci OSPOD přijímají informace o ohrožených dětech a hodnotí míru jejich ohrožení. Prakticky v případě akutního ohrožení dítě rychle navrhují soudu předběžné opatření jako je převzetí dítěte k příbuzným nebo vyhledání pěstounů na přechodnou dobu a poté se snaží intenzivně spolupracovat s rodiči, aby se dítě mohlo co nejrychleji vrátit do rodiny. Mohou navrhovat využití podpůrných služeb, aby se situace změnila.

V případě, že se jedná o chronické ohrožení dítěte, tak se snaží rodinu nasíťovat na podpůrné služby jako je řada neziskových organizací nebo na služby psychologa a terapeuta. Hlavní rolí OSPOD je pomáhat těm nejzranitelnější, těm, kteří si mnohdy o pomoc ani říci neumí. A to dětem.

Mýty o OSPOD

• Když si nevím rady s péčí o mé dítě, nemůžu jít na OSPOD a požádat o pomoc, protože by mi ho hned odebrali. OSPOD má mnoho kontaktů na organizace, které mi mohou pomoci. Když sama/sám požádám o pomoc, OSPOD mi poradí a odkáže mě na organizace, které mi můžou pomoci můj problém vyřešit.
• Ohlásila jsem na OSPOD, že se sousedka špatně stará o děti a stále se nic neděje a má je u sebe. OSPOD vyhodnocuje situaci každého dítěte individuálně, často síťuje rodinu na podpůrné organizace, které do domácnosti docházejí, aby jí pomohly. Změna rodinné situace nenastává hned, je to dlouhodobý proces.
• OSPOD se stará o děti, které to nepotřebují a děti například drogově závislých matek neřeší. OSPOD může řešit pouze ty rodiny, na které ho upozorní široká veřejnost či veřejné instituce (škola, pediatr apod.). Pokud OSPOD neobdrží k rodině žádné oznámení, nedozví se o ní.
• Pracovnice OSPOD nepracují s rodinami dostatečně často, i když mají hodně času. Pracovnice OSPOD řeší případy až 80 rodin měsíčně. V rámci své agendy chodí na soudní jednání, jsou přítomny při výsleších nezletilých dětí, navštěvují děti umístěné v náhradní rodinné péči a jejich rodiče, pořádají případové konference, chodí na šetření do domácnosti rodin, vedou individuální rozhovory s rodiči a dětmi, účastní se setkání s dalšími organizacemi, které se zabývají podporou rodin a dětí, a které OSPOD využívá pro intenzivní práci s rodinou, jejíž situaci dále mapuje.
• Rozvádím se a OSPOD nadržuje otci/matce, nechápe mou představu o uspořádání péče o dceru/syna. OSPOD v rámci rozvodových řízení zastupuje vaše dítě, nikoli vás. Z tohoto důvodu se stanoviska OSPOD k uspořádání péče odvíjí vždy od přání a potřeb dítěte nikoli rodiče.
• Když mi OSPOD odebere dítě, už ho nikdy neuvidím. OSPOD musí i po odebrání dítěte podporovat rodiče v tom, aby mohlo dojít k co nejrychlejšímu návratu dítěte do domácího prostředí. OSPOD motivuje rodiče k pravidelnému kontaktu s dítětem a společně s dalšími podpůrnými organizacemi podporuje rodinu ke změně její současné situace.
• Když přijdu o bydlení, odeberou mi děti. OSPOD vás může odkázat na organizace, které vám pomohou s vyhledáním nového bydlení nebo azylového domu. Pokud se nepodaří žádné náhradní bydlení najít, doporučí vám požádat o pomoc příbuzné/kamarádky, kteří by se o vaše dítě dočasně postarali.

Prevence Ohrožení Dítěte

Nadace Sirius shledává prevenci ohrožení dítěte jako naprosto zásadní. Prevence může zabránit (předejít) celé řadě problémů, jejichž pozdější řešení je náročné, zdlouhavé, z hlediska zdraví dítěte leckdy nevratné a v neposlední řadě také drahé. Prevenci si pro naše účely definujeme jako „systém efektivních opatření směřujících k minimalizaci rizikových faktorů a předcházení rizikových jevů pro dítě a jeho rodinu a systém opatření směřujících k tvorbě a podpoře protektivních faktorů“.

Smyslem preventivních služeb je pro nás primárně podporovat a rozvíjet vnitřní zdroje rodiny a zvyšovat kompetence členů rodiny (dětí i dospělých). Zásadou naší práce je, aby řešené problematiky (stěžejní témata nadace) byly nejprve detailně zmapovány (proto realizujeme např. Vedle vlastních aktivit a projektů jsou témata z oblasti prevence ohrožení dítěte rovněž podporována v grantových výzvách Nadace Sirius.

Od sousedů se ozývá dětský křik a pláč, poměrně pravidelně. Přemýšlíte, co s takovou situací udělat. Zvažujete, jestli se může jednat o týrané dítě nebo ne. Také se může stát, že pracujete jako vedoucí nějakého oddílu, a zjistíte, že jeden z jeho členů je doma omezován, křičí na něj... Co v takových situacích dělat?

Odpověď není jednoduchá a doporučujeme všem, kdo se s něčím takovým setkávají, krátce postup konzultovat s linkami důvěry či s Rodičovskou linkou. Ta se zaměřuje právě na pomoc dospělým, kteří řeší palčivé otázky související s dětmi.

Právní Normy a Ohrožené Dítě

Zákonné normy, které se vztahují k situacím, kdy je ohrožené dítě, jsou vlastně dvojího druhu. Jednak je to zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb., jednak trestní zákoník (40/2009 Sb.). Z hlediska možného dopadu na jednotlivce je zřejmě závažnější zákoník trestní.

Ten vymezuje situace, kdy nepřekažení trestného činu (tedy situace, kdy trestnému činu nezabráníme) či jeho neoznámení (víme, že byl trestný čin spáchán, a necháme si to pro sebe) může vést k tomu, že budeme sami stíháni (dopustíme se sami činu trestného).

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dává možnost každému člověku, aby pracovníka či pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) upozornil na to, že má podezření na to, že se někde vyskytuje dítě, o které není dostatečně postaráno, či dítě, které se nechová v souladu s obvyklými normami (šikanuje ostatní a podobně).

Dítě samo má právo vyhledat pomoc pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí i bez vědomí rodičů. Zákon dále vymezuje povinnost pracovníků zařízení pro děti, nemocnic a dalších, aby oznamovali orgánům sociálně-právní ochrany dětí i podezření, že dítě, se kterým pracují či přicházejí do styku, je dítě ohrožené.

Příklady a Postupy

Vraťme se nyní k prvnímu uvedenému příkladu. Jsem občan, kterému se svěří syn sousedů, že je doma týrán. Situace se děje již delší dobu a zdá se, že bude také pokračovat. S největší pravděpodobností se jedná o trestný čin týrání svěřené osoby. V takovém případě jsem ze zákona povinen trestný čin přerušit.

Pokud to nemůžu zařídit sám (zašel bych za rodiči a řekl jim, ať již syna nebijí, a ono by to zabralo - což není pravděpodobné), pak jsem povinen přerušit trestný čin tak, že jej ohlásím buď na nejbližší služebnu Policie České republiky, nebo státnímu zástupci.

Jak by ale situace vypadala, kdyby například věděl, že syna od sousedů týral manžel, který odešel, a chlapec se mi svěřil až po té, co celé týrání přestalo? V takovém případě je vhodné podívat se do paragrafu 368 (neoznámení trestného činu) a zjistit, jestli i tak nemusím vše oznámit na Policii České republiky či státnímu zástupci. Jestli jim nemusím nahlásit, že se otec (soused) na svém synovi dopouštěl týrání svěřené osoby. A - možná pro někoho překvapivě - musím.

Opět vybíráme pouze ty trestné činy (zákon č. Jak oznámení, tak přerušení je ale podmíněno tím, že se takzvaně hodnověrně dozvím (tedy že můžu věřit a také věřím), že se situace děje. V případě uvedeném na začátku článku mohu vše nahlásit také orgánu sociálně-právní ochrany dětí (na městských úřadech obcí s rozšířenou působností či na magistrátech mají pracovníky, kteří jsou sociálně-právní problematikou pověřeni).

Ale co v druhém uvedeném příkladu? Jsem vedoucím oddílu a mám poměrně silné podezření, že jeden z mých svěřenců je doma nějak napadán. Nejsem si tím zcela jist, nevím ani jestli se skutečně jedná o týrání svěřené osoby...

Potřeby Dítěte a Rodičovské Kompetence

Pojem „ohrožené dítě“ nemá jednotnou definici a vymezení. Obecně můžeme za ohrožené dítě považovat takové dítě, které nemá uspokojeny základní potřeby nebo mu nenaplnění těchto potřeb hrozí. Prostředí či podmínky života dítěte se natolik odchýlily od normy, že mohou bezprostředně ohrožovat jeho vývoj a začlenění do společnosti.

Rodičovské kompetence jsou takové schopnosti a dovednosti rodičů, které umožňují dítěti se přiměřeně vyvíjet ve všech oblastech života. Potřeby dítěte znamenají soubor potřeb, jejichž dostatečné naplnění vede ke stavu celkové tělesné, duševní a sociální pohody dítěte.

Zásadou práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou je naplnění co největšího počtu potřeb v maximální možné míře. V případě, že nejsou dlouhodobě uspokojovány potřeby dítěte, stává se dítě postupně ohroženým. Projevy dítěte je proto nutné vnímat jako možné vyjádření nedostatečně uspokojené potřeby.

Naplňování potřeb je vhodné sledovat a ptát se i samotného dítěte, jak se cítí či jaký má vztah se svými rodiči atd. Respektování názoru a participaci dítěte při projednávání záležitostí, jež se ho dotýkají, musí být věnována ze strany pomáhajících profesionálů náležitá pozornost.

Dítě se zároveň může potýkat se sociální izolací, šikanou, depresí, závislostí látkovou i nelátkovou, dalším rizikovým chováním až po delikventní chování nebo násilná úmrtí. Rodina je tak zasažena konflikty různého charakteru, které mohou vést k nepřiměřeným trestům či útěkům dítěte z domova.

Síť Služeb pro Ohrožené Děti a Rodiny

Síť služeb pro ohrožené děti a rodiny představuje soubor institucí, organizací a dalších subjektů, které svou činností ovlivňují situaci dětí a rodin a jsou propojené určitou úrovní spolupráce (buď formálně na základě pravomoci vyplývající z legislativy nebo neformálně svým společenským posláním).

Aktéři sítě služeb jsou všichni zástupci, kteří přichází do kontaktu s dětmi a jejich rodinami, poskytují jim služby či se podílejí na tvorbě politik (např. sociální pracovníci, učitelé, pediatři, psychologové a psychiatři, pracovníci volnočasových služeb, soudci, starostové a další).

Základním principem fungování sítě je partnerství, mezioborová spolupráce, vzájemná znalost potřeb a způsobů práce dalších aktérů, koordinace podpory dítěte a rodiny, respekt k různosti odborných přístupů a případné překonávání bariér, které spolupráci brání.

S ohroženým dítětem se může setkat každý z nás. V případě, že vidíme změny v chování dítěte, jsme svědky nežádoucího chování, dítě se nám svěří… se může stát, že nevíme, jak reagovat, co dělat, kam se obrátit… Na stránkách Rodičovské linky najdete témata detailněji rozpracovaná nebo můžete i volat a svá témata konzultovat.

Konkrétní Situace a Otázky

Všimli jste si nedostatečné péče o dítě ze strany rodičů? Svěřilo se Vám dítě, že je týrané či zneužívané? Zavázala Vás Vaše žákyně tajemstvím o tom, že se jí někdo dotýká na intimních místech? Nevíte, jak s takovou informací od žáka či žákyně zacházet? Z naší zkušenosti na Rodičovské lince vyplývá, že pedagog bývá jedním z prvních důvěrníků dítěte, které je týrané či zneužívané nebo řeší jiný závažný problém. Děti, které mají tuto zkušenost, ji většinou velmi dlouho tají. Zažívají pocity strachu, studu a viny.

Za základní pro řešení považujeme, aby všechny formy intervence ve prospěch ohroženého dítěte, tj. Neznejišťujte nebo nekonfrontujte dítě s tím, jestli skutečně došlo k tomu, co popisuje. Pomozte dítěti pochopit, že není vinno tím, co se stalo. Odpovědnost vždy nese dospělý, který takto dítěti ubližuje.

Směřuje vaše partnerství k rozchodu a máte děti? Vnímáte, že se probíhající rozvod projevil na chování dětí? Nevíte, kdy a jak o rozvodu mluvit s dětmi? Nejste si jisti, co vás čeká? Rozvod i rozchod rodičů je zkušenost, která do života rodiny významně zasahuje. Představuje akt ukončení vztahu a je často složitým etickým, právním a psychologickým problémem.

Rozpad rodiny, kde jsou děti, je ztrátou pro všechny. Je spojen se strádáním a prožíváním ztráty. Nic na tom nemění fakt, že rozvod bývá provázen i pocity úlevy a nabízí rodičům i dětem šanci osvobodit se od strastiplného soužití. Hledejte bezpečný ventil emocí, ať už se jedná o podporu přátel či širší rodiny. Doba rozvodu přináší různé pocity, leckdy i protichůdné, může jít např. o vztek a smutek nebo úlevu a strach.

Vnímejte, že i děti reagují na průběh rozvodu různými způsoby. Od zvýšených projevů emocí, přes změnu chování doma i ve škole, až po psychosomatické potíže. Mluvte s dítětem o rozvodu co nejdříve. Dítěti nelžete, říkejte mu celou pravdu, a to i přesto, že rozvádějící se rodiče mohu mít každý „svou pravdu“.

Emoční reakci dítěte na vaše sdělení je nutné vnímat jako přirozenou, jeho emoce přijímat a přiměřeně na ně reagovat. (Např. chápu, že jsi naštvaný/smutný, protože táta od nás odchází). Jednoduchý recept na to, jak dítěti sdělit, že se rodiče rozvádějí, není. Pokuste se s dítětem především stavět na tom, o co se ono samo může opřít, kde cítí jistotu. Aktivně hledejte to, co mu můžete jako rodiče v tomto směru nabídnout.

Dospívání je proces, při kterém dochází k bouřlivým změnám v oblasti fyzického, psychického a sociálního vývoje dítěte. Hormonální změny nastartované pohlavním dospíváním jsou doprovázeny rozvojem rozumových schopností a často i emoční rozkolísaností. Většina rodičů zažívá v tomto období pocity nejistoty, obav, hněvu nebo rozčarování.

V jednání s dospívajícím usilujte o partnerský přístup. V případě, že se s dospívajícím dostanete do konfliktu, nevstupujte do boje „kdo z koho“, kdo vyhraje. Buďte pozorní a respektujte potřebu dospívajícího se vymezit a osamostatňovat. Tento proces může být doprovázen silnými emocemi na obou stranách. Výchovné hranice je vhodné vytvářet dohodou a diskusí s dospívajícím.

tags: #dite #v #ohrozeni #socialni #sluzby

Oblíbené příspěvky:

• Haiti: Environmentální výzvy
• Vzorové oznámení pro výjezd MŠ
• Typy a využití měřicích přístrojů v důlním prostředí
• Trail running
• O recyklaci v ČR