V roce 1934 došlo k přeměně již zmíněných devizových bankovek - dolarů či liber - na zlato. V roce 1934 byla vyhlášena takzvaná povinná nabídka zlata Národní bance Československé.
Až na výjimky v podobě držby šperků či numizmatických sbírek nemohlo obyvatelstvo držet fyzické zlato. Tím republika získala asi tři tuny.
Jedním ze zdrojů státního zlata byla za první republiky národní sbírka. Na zlatý poklad se v rámci takzvané první sbírkové akce, jež vznikla zcela spontánně na konci roku 1918, od lidí sesbíralo kolem 270 kilogramů zlata.
Pro představu na konci roku 1920 měl bankovní úřad asi 6,5 tuny zlata. V roce 1935 jsme pak měli asi 99,8 tuny, což bylo největší množství, které jsme za první republiky měli. Výsledek této sbírky tak představoval asi čtvrt procenta našich tehdejších zásob.
Zajímavostí je, že se nejednalo jen o zlaté kovy, ale součástí sbírky na zlatý poklad byly i mince ze stříbra či jiných kovů, jako mědi, nebo papírové peníze. Tyto předměty se prodávaly a naopak se za získané finanční prostředky nakupovalo zlato v podobě slitků.
Čtěte také: Dluhopisy – vzory a příklady z praxe
Pokud šlo o šperky a klenoty s historickou hodnotou, tak za ty stát na účet Bankovního úřadu převedl peníze a daly se do muzeí.
Bankovní úřad ministerstva financí, tedy předchůdce centrální banky, a později Národní banka Československá usilovaly o obnovení zlatého standardu, a proto si snažily vytvořit zlaté rezervy. Nikdy ale u nás klasický zlatý standard nezačal fakticky existovat.
V roce 1929 byl přijat zákon, kterým se přijal modifikovaný zlatý standard, a to v podobě měny zlaté devizy, respektive také zlatého slitku. Centrální banka měla zvláštním předpisem upravit, kdy bude umožněna samotná směnitelnost.
K tomu ale nikdy nedošlo, protože tento zákon vyšel doslova v předvečer světové hospodářské krize.
Nejdůležitějším zdrojem však byl ve 20. a 30. letech nákup zlata na volném trhu. Například ve 30. letech, kdy platil zákaz držby zlata a povinný nákup, byla centrální banka výhradním držitelem zlata, a tak ho nejen nakupovala, ale i prodávala například zubařům, klenotníkům či pro průmyslovou výrobu.
Čtěte také: Rizika dluhopisů odpadového hospodářství
Po Mnichovu zásoby českého zlata dramaticky klesly. Asi 88 tun zlata bylo skutečně v cizině. Tři dny pro vzniku protektorátu přišel do sídla centrální banky zástupce německé okupační správy a úředníky přinutil vydat příkaz k převodu zlata.
Zároveň to ale bylo s příslibem, že zůstane účetně napsané na Národní banku pro Čechy a Moravu. To Němci celou válku dodrželi.
Bylo vyčísleno, že jsme kvůli Německu přišli o 41,6 tuny zlata. Vedle něho ale bylo ještě dalších asi 27 tun zlata, které bylo uloženo u Bank of England.
Toto zlato chtěla okupační moc také převést na Říšskou banku, ale Bank of England tuto operaci zablokovala. V průběhu války bylo zlato použito exilovou vládou v Londýně pro krytí nákladů spojených s válkou.
Po jejím skončení Britové vše vyúčtovali a část vrátili, ovšem v penězích. Československo tak přišlo nejen o zlato ve prospěch Německa, ale i Velké Británie.
Čtěte také: Jak Fungují Korunové Dluhopisy?
Z celkového zlata, které Německo po Evropě uloupilo, se našla polovina. Takzvaná tripartitní komise přijala rozhodnutí, že se jednotlivé státy uspokojí poměrným způsobem. Z těch 41,6 tuny se nám přiznalo 24 tun zlata.
V roce 1948 jsme získali šest tun a zbývajících 18 tun jsme měli obdržet ve splátkách. K tomu ale nedošlo, neboť po spuštění železné opony blokovaly návrat zlata vlády USA a Velké Británie.
Ty si totiž nárokovaly finanční kompenzace za znárodnění a za poškození ekonomických zájmů svých občanů a firem. K dohodě nakonec došlo až v roce 1982, kdy jsme zaplatili USA náhradu 80 milionů dolarů a Velké Británii 24 milionů liber. Následně 18. Od poloviny 50. let až do konce 60. let naše zásoby masivně rostly.
Již tehdy se dostaly na prvorepublikovou úroveň. Bohužel my ale o tomto období nemáme archivní záznamy a nevíme, na základě čeho rostlo. Ta dokumentace se ztratila.
| Rok | Událost | Množství zlata |
|---|---|---|
| Konec roku 1918 | Sbírka zlata od obyvatelstva | cca 270 kg |
| Konec roku 1920 | Zásoby Bankovního úřadu | cca 6,5 tuny |
| 1935 | Největší množství zlata za první republiky | cca 99,8 tuny |
| Po Mnichovu | Ztráta zlata v cizině | cca 88 tun |
| Během války | Ztráta zlata Německem | cca 41,6 tuny |
| Po válce (přiznáno tripartitní komisí) | Získáno zpět | cca 24 tun |
tags: #dluhopisy #USA #emise #1934 #historie