Cenný papír ztělesňuje určitá práva, která jsou s ním spjata (do něho inkorporována) tak, že je bez něho nelze uplatnit ani převést. Akcie, dluhopisy nebo směnky a další listiny, které vám umožňují zhodnotit své peníze, patří mezi tzv. cenné papíry. Podstatou existence cenných papírů je totiž to, aby emitent jejich prodejem získal finanční prostředky ke svému podnikání od investora, který tím vydělá (na úroku nebo zhodnocení).
Dle zákona je pak dnem vydání den, kdy cenný papír „splňuje náležitosti stanovené pro něj zákonem nebo jiným právním předpisem a kdy se stanoveným způsobem stane majetkem prvého nabyvatele“ (§ 520 občanského zákoníku).
Druhy cenných papírů jsou upraveny v několika zákonech (např. občanském zákoníku, zákoně směnečném a šekovém, zákoně o dluhopisech), avšak s ohledem na to, že již neexistuje uzavřený výčet cenných papírů, tzv. numerus clausus, lze vydat i inominátní (nepojmenovaný) cenný papír, např. certifikát. Ten však musí splňovat podmínky § 515 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Ustanovení § 3 odst. 2 ZPKT definuje investiční cenný papír jako cenný papír obchodovatelný na kapitálovém trhu a poskytuje demonstrativní výčet nástrojů považovaných za investiční cenné papíry. Tato zákonná definice vychází z vymezení převoditelného cenného papíru v čl. 4 odst.
Mezi typické cenné papíry patří akcie, dluhopisy, podílové listy, směnky nebo státní pokladniční poukázky (tj. státní dluhopisy s kratší než roční splatností). Zkrátka finanční nástroje, s kterými můžete nějakým způsobem obchodovat a zhodnocovat své peníze.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Kompletní seznam cenných papírů upravené zákonem:
Zákon rozlišuje několik forem cenných papírů, a to na doručitele, řad a jméno (§ 518 občanského zákoníku). Forma pak určuje, kdo je vlastníkem cenného papíru a jakým způsobem lze cenný papír převést. Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, na řad nebo na jméno.
Cenné papíry dělíme podle několika způsobů:
Cenné papíry na:
Cenný papír je představován buď listinou, anebo záznamem v evidenci, tzv. zaknihovaný cenný papír.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Listinné cenné papíry tedy fakticky existují v papírové podobě, příkladem jsou směnky, šeky, listinné akcie či dluhopisy. Kdežto zaknihované cenné papíry jsou vedeny pouze v elektronické podobě, a to u Centrálního depozitáře cenných papírů (vyjma cenných papírů kolektivního investování v případě, kdy jsou vedeny v samostatné evidenci a zaknihovaných cenných papírů vedených v evidenci České národní banky). Jejich převod je možný pouze změnou zápisu v evidenci (§ 525 a násl. občanského zákoníku). Zaknihovaný cenný papír je, tedy na rozdíl od listinného, věcí nehmotnou.
Postup při přeměně z listinného na zaknihovaný cenný papír je následující (§ 529 až 535 občanského zákoníku):
Celý proces přeměny může v ideálním případě trvat pouze několik týdnů.
Aby mohl cenný papír vzniknout, musí nejprve dojít k jeho vydání. Osobou vydávající cenný papír, tzv. emitentem, je osoba oprávněná na základě zákona, a to v závislosti na druhu cenného papíru (tj. zda se jedná o akcie, dluhopisy apod.). Náležitosti konkrétních druhů cenných papírů jsou obsaženy ve zvláštních právních předpisech týkajících se daného druhu cenného papíru.
Pokud má tedy cenný papír veškeré náležitosti, pak je řádně vydán, a to i v případě, kdy nebyl dodržen postup pro jeho vydání nebo se cenný papír nestal majetkem prvního nabyvatele, pouze však za předpokladu, že budou nabyvatelé cenného papíru v dobré víře, že řádně vydán byl. Datem emise je pak den, „kdy může dojít k vydání cenného papíru prvnímu nabyvateli“ (§ 519 občanského zákoníku). Jde-li o nepojmenované cenné papíry, není obecně datum emise jejich povinnou náležitostí. Emisní podmínky jsou všeobecné smluvní podmínky upravující „práva a povinnosti emitenta a vlastníků cenných papírů“ spolu s dalšími údaji o emisi, např. parametry emise (§ 519/2 občanského zákoníku).
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
Datum emise cenných papírů je den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvnímu nabyvateli. Není-li stanoveno jinak, určí datum emise cenných papírů emitent. Ode dne vydání se odlišuje datum emise (nebo den emise), kterým je den oficiálního zahájení procesu vydávání cenného papíru, tj. den, kdy je možné cenný papír poprvé vydat. Datum emise se týká celého souboru vydávaných cenných papírů, zatímco den vydání se týká pouze konkrétního kusu vydaného cenného papíru v daný den.
Pokud ovšem některý prvonabyvatel získá do majetku cenný papír v den emise, pak je v tomto případě den emise shodný se dnem vydání.
Režim vydávání cenných papírů byl oproti úpravě zákona o cenných papírech zásadním způsobem změněn. Občanský zákoník chrání dobrou víru nabyvatele cenného papíru. Platí tak, že byl-li nabyvatel cenného papíru v dobré víře, že nabývá řádně vydaný cenný papír, stává se jeho vlastníkem i v případě, kdy nebyly dodrženy náležitosti postupu při jeho vydání nebo se cenný papír nestal zákonem stanoveným způsobem majetkem svého prvního nabyvatele.
Od pojmu den vydání cenného papíru je nutné odlišit pojem datum emise cenného papíru, kterým je datum označující den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvému nabyvateli. Datum emise cenného papíru určí emitent, nevyplývá-li ze zvláštního zákona něco jiného, a to tak, aby odpovídalo vydání cenného papíru.
Dle platné právní úpravy nadále neexistuje obecná úprava náležitostí cenných papírů. Náležitosti jednotlivých druhů cenných papírů jsou zpravidla obsaženy ve zvláštních právních předpisech týkajících se konkrétního druhu cenného papíru. Nevydal-li emitent cenný papír jako druh s náležitostmi zvlášť upravenými zákonem, musí listina určit alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je s cenným papírem spojeno.
Evidenci cenných papírů ve smyslu centrální evidence obstarává Centrální depozitář cenných papíru. Základní činnost Centrálního depozitáře cenných papírů spočívá ve vedení centrální evidence zaknihovaných cenných papírů a vypořádání obchodů s investičními nástroji. V centrální evidenci jsou evidovány veškeré zaknihované cenné papíry vydané v České republice.
Cenné papíry jsou evidovány na dvou typech majetkových účtů. Prvním typem je účet vlastníka, jehož majitelem je vlastník cenných papírů. Druhým typem je účet zákazníků, který však není vlastníkem cenných papírů evidovaných na tomto účtu, pouze je převzal do správy od jejich vlastníků.
Osobami, které vedou evidenci CP navazující na Centrální depozitář, jsou: obchodník s cennými papíry, investiční společnost, Česká národní banka, zahraniční osoba, která je oprávněna poskytovat investiční služby v České republice, zahraniční centrální depozitář nebo zahraniční osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů.
Příjmy z cenných papírů lze rozdělit na běžné příjmy (výnosy) a kapitálové příjmy (výnosy), přičemž běžnými výnosy jsou dividendy (příjem z držby akcií) a dále u dluhopisů s nenulovou kuponovou platbou příjmy ve formě úroků. Naopak kapitálových výnosů (případně ztrát) dosahuje poplatník v případě, pokud s cenným papírem dále obchoduje, tzn., že jej nedrží do data splatnosti. Získává tak příjem z jeho prodeje (převodu).
Režim zdanění jednotlivých příjmů (výnosů) je v ZDP odvozen od kategorie poplatníka, který cenný papír drží. Může jím být fyzická osoba - podnikatel či nepodnikatel - anebo právnická osoba. Režimu zdanění podléhají i zaknihované cenné papíry v souladu s ust. § 21b odst. 3 ZDP.
Podle stanov nebo rozhodnutí valné hromady akciové společnosti mohou zaměstnanci nabývat její akcie nebo akcie spojených společností za výhodných podmínek. Rozhodnutí valné hromady o zvýšení jejího základního kapitálu může obsahovat podmínku, že zaměstnanci nesplatí celou hodnotu emisního kurzu upsaných akcií nebo případný rozdíl mezi splacenou částí emisního kurzu a emisním kurzem, neboť bude financován z vlastních zdrojů společnosti.
Příjmem zaměstnance podle § 6 odst. 3 ZDP, který nabyl CP za zvýhodněnou cenu, je rozdíl mezi nižší cenou sjednanou a cenou obvyklou podle § 23 odst. 7 ZDP, kterou by zaměstnavatel prodal jiné osobě. Jedná se o nepeněžní příjem k datu prodeje, který je předmětem daně a zároveň podléhá sociálnímu a zdravotnímu pojištění.
Při bezúplatném poskytnutí práva opce na koupi akcií za předem sjednanou cenu se za příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP a § 6 odst. 3 ZDP považuje majetkový prospěch, který zaměstnanci plyne až v okamžiku uplatnění opce, nikoliv při jejím poskytnutí; výše příjmu se stanoví jako rozdíl mezi vyšší obvyklou cenou akcií v okamžiku uplatnění opce a jejich nižší sjednanou kupní cenou.
V případě, že si podnikatel zahrne CP do obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 ZDP, tak jej vykazuje ve své daňové evidenci podle § 7b ZDP v rámci své samostatné výdělečné činnosti. Příjmy z veškerého nakládání s majetkem vloženým do obchodního majetku, tj. včetně příjmů z prodeje CP se považují za příjmy ze samostatné podnikatelské činnosti. Tato varianta je pro podnikatele nevýhodná, protože v případě zahrnutí CP do obchodního majetku zdaní tyto příjmy vždy a nemá nárok na osvobození.
tags: #dnem #emise #cenných #papírů #definice