Pravidelné a důsledné třídění odpadu nejrůznějšího druhu je běžnou součástí životního stylu dnešních starších dospělých a lidí v seniorském věku. „Na průzkumech a statistikách vidíme, že lidé ve vyšším věku mají už dost životních zkušeností, informací i času na to, aby odpad třídili důsledně a pravidelně a byli dobrou inspirací pro mladší generace,“ říká Petr Kratochvíl z neziskové společnosti ECOBAT, která se zabývá sběrem a recyklací baterií.
Zajímavé je také sledovat sociální sítě. Senioři se na nich aktivně zapojují a diskutují o tématech ekologie a třídění. Sdílejí si své poznatky a tipy.
Potěšující je, že vysoké procento pravidelných třídičů je také ve věkové skupině 36 až 44 let, mezi které patří početná skupina rodičů předškolních nebo školních dětí. „Je dobré vidět, když v rodinách jdou rodiče dětem příkladem. Pomáhá také osvěta ve školách a školkách. Hravou formou s velmi dobrými výsledky se o ni již přes deset let snaží například vzdělávací program Recyklohraní aneb Ukliďme si svět,“ doplňuje Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnost ECOBAT.
Vedle věku hraje roli i velikost bydliště. Obecně platí, že v čím menší obci lidé bydlí, tím poctivěji třídí. Naopak čím větší města, tím v nich lidé k recyklaci odevzdávají odpadu méně a větší část ho končí v popelnicích na směsný odpad. Nejslabší výsledky jsou v metropolích jako je Praha, Brno nebo Ostrava.
Ve městech a obcích pomáhá osvěta. Tam, kde se do ní aktivně zapojují krajské, městské a obecní úřady a dokážou své občany správně motivovat, se výsledky v třídění odpadu zlepšují.
Čtěte také: Studie o ekologii a budoucnosti
U nejběžnějších odpadů jako jsou plasty, papír a sklo, nejsou rozdíly tak zásadní, jde o jednotky procent. Naopak u odpadů jako je bioodpad, oleje, ale i baterie nebo o elektrozařízení je rozdíl v ochotě pravidelně tento odpad třídit na úrovni deseti i více procent. Například bioodpad třídí ve věkové skupině 54 až 65 let pravidelně a důsledně 59 % a ve věkové skupině 18 až 26 let už jen 46 % lidí. Podobně je tomu u baterií. Mezi mladými do 26 let je třídí 67 % a u lidí ve věku 54 až 65 let je to 79 % lidí.
Lidé, kteří třídí odpad pravidelně (vždy nebo téměř vždy) dle věkových skupin a typu odpadů (údaje v %):
| Druh odpadu | Celá populace | 18-26 let | 27-35 let | 36-44 let | 45-53 let | 54-65 let |
|---|---|---|---|---|---|---|
| plasty | 89 | 88 | 87 | 87 | 89 | 91 |
| papír | 85 | 84 | 80 | 85 | 86 | 90 |
| sklo | 85 | 83 | 80 | 83 | 84 | 90 |
| elektrozařízení | 77 | 72 | 72 | 80 | 77 | 82 |
| baterie | 74 | 67 | 66 | 80 | 77 | 79 |
| nápojové kartony | 67 | 64 | 65 | 70 | 62 | 73 |
| textil | 67 | 62 | 61 | 68 | 65 | 75 |
| kovy | 66 | 60 | 60 | 64 | 69 | 73 |
| bioodpad | 52 | 46 | 43 | 54 | 51 | 59 |
| oleje | 47 | 35 | 42 | 49 | 47 | 58 |
Údaje v tabulce jsou v %. Představují podíl lidí v populaci či dané věkové skupině, kteří tento odpad třídí vždy nebo téměř vždy. Zdroj: ECOBAT s.r.o.
„Naše generace by měla vidět, že už jsme v dost vyhrocené fázi a environmentální problémy nejsou nic, co by sneslo odkladu,“ shodují se studující AMU Štěpán Hon, Anežka Matoušková a Markéta Labusová. Mladší generace může být podle nich v tématu environmentalismu angažovanější i proto, že vidí, že ji ekologická krize v životě víc zasáhne. Starší generace může mít naopak ten pohled - „mně už je to jedno, nic nezměním, už tady budu jen chvilku, ať to dělají mladí“.
Markéta Labusová: Podle mě to do jisté míry generační věc je. To, jak jsou děti v útlém věku, kdy jsou nejvíce tvárné, vzdělávány a vychovávány, má pak obrovský dopad na to, jak vnímají svět. Když se to dítěti dobře vysvětlí, má pak mnohem menší tendenci problém zpochybňovat.
Čtěte také: Současný stav znečištění oceánů plasty
Podle „Generations Report 2024“ je Gen Z možná první generací s přesahem národních hranic. Zároveň jsou ale rozdělenější v otázkách rovnosti, více než kdy dřív řeší vlastní finanční stabilitu a k udržitelnosti přistupují pragmaticky.
Hlavní rozdíl je v tom, že poprvé v historii lidstva se díváme do blízké budoucnosti, třeba jen do roku 2050, a mnoho vědeckých projekcí nám dosti přesně popisuje, jak bude vypadat život na Zemi v tomto roce, pokud se nepodaří zmírnit klimatickou krizi. Na druhou stranu je to snad poprvé v historii, kdy jsme si bohužel jisti, že naše děti čeká svět horší. Nazývat to environmentálním žalem mi přijde zjednodušující.
Každá generace chce, aby ta následující vyrůstala v lepším světě. Proto apel jako babičky by byl „volme lidi, kteří myslí na budoucnost našich dětí a na řešení klimatické krize“. Jen těžko dnes najdeme lidi, kteří by byli ochotni tyto zájmy skutečně hájit. Je to bohužel následek totálního zhrubnutí politické kultury.
Generace Z, jak se označují lidé narození mezi lety 1996 až 2010, je v mnoha ohledech specifická. Společné jim jsou kromě věku také technická zdatnost a sociální smýšlení. „Generace Z dává přednost hlavně společensky odpovědným firmám. Lidé narození v tomto období jsou velmi citliví na společenská a ekologická témata. 90 % z nich změnilo své každodenní návyky, aby byly více udržitelné a ekologické.
Mladí lidé jsou velkými fanoušky ekologického přístupu v oblasti dopravy, hodně využívají služeb sdílených automobilů. Pro generaci Z je velmi důležité, aby měla firma jasně stanovené hodnoty, co se týče místa výroby svých výrobků. Je zde patrný velký příklon k preferování lokálních značek.
Čtěte také: Klimatický alarmismus: pohled z kritické strany
tags: #dnešní #generace #vs #starší #ekologie #rozdíly