Frans de Waal je zoolog a etolog, specializující se na výzkum primátů. Je autorem dvou uznávaných knih Chimpanzee Politics a Peacemaking among Primates. V současné době působí v Yerkesově regionálním centru pro výzkum primátů.
Kniha "Dobráci od přírody" se zabývá evolucí morálky a hledá její kořeny mezi našimi nejbližšími příbuznými - vyššími primáty. Mezi příbuznými, s nimiž máme společného víc, než jsme si mnohdy ochotni přiznat...
Kniha "Dobráci od přírody" hledá evoluční kořeny morálky u našich primátích bližních; zejména u lidoopů a opic (autorovými modelovými zvířaty jsou šimpanzi, malpy, makakové rhesus a makakové medvědí); z poloopic mu pak dodali jednu kazuistiku lemuři.
Rozhled Franse de Waala dalece přesahuje hranice zoologie, a proto mají jeho díla - o tomto magnum opus to platí obzvlášť - výrazně mezioborový dosah.
Kromě zmíněné interdisciplinarity bych vyzvedla přístup v etologii, kterého je de Waal průkopníkem. Zaprvé: laskavost. Paradoxem je, že své primáty zkoumá mimo jiné ve Winsconsinském institutu, jehož zakladatel Harry Israel (Harlow) se proslavil patrně nejbrutálnějšími experimenty na zvířatech v dějinách vědy (mateřská deprivace u makaků).
Čtěte také: Kultura a sport Trutnov
De Waal například studuje dělení o potravu nikoli tak, že jedno z dvojice zvířat nechá vyhladovět na kost, nýbrž tak, že jednomu dopřeje pochoutku. On a jeho spolupracovníci také neváhají zasáhnout do konfliktů v tlupě, jestliže hrozí brutalita, ač si tím kazí podnětnou podívanou.
Zadruhé nizozemský primatolog uznává, že anekdoty (jednotlivá víceméně náhodná pozorování, tj. nikoli experimenty v kontrolovaném prostředí) mohou mít určitou vědeckou výpovědní hodnotu, zacházíme-li s nimi rozumně. A zatřetí: nepovažuje antropomorfismus za smrtelný hřích, naopak: vždyť nonhumánní zvířata jsou zajisté podobnější člověku než karteziánské mašině.
Proto se provokativně, za pomoci výrazně antropomorfního slovníku, rozepisuje o „politice“ u šimpanzů. A právem, protože co jiného než jistý druh politiky to jejich uzavírání aliancí je? Nemluvě o získávání podpory při kandidatuře na alfa-samce redistribucí zdrojů... :D
„Dobráci“ samozřejmě nechtějí být vyčerpávajícím pojednáním o etologii primátů, ale díky nim si čtenář uvědomí, v jakých činnostech nejsme sami. Když děti při záchvatu vzteku zvracejí, staří Římané a Židé přísahají na své genitálie a matky všech dob kontrolují, jestli přátelé jejich potomků pocházejí z dostatečně „dobré rodiny“, jde vlastně o primátí homologie.
Občas jsem měla dojem, že s de Waalem nelze tak úplně souhlasit; například podle mě jako primatolog hodně podcenil kognici u ostatních taxonů, než jsou savci, hlavně u ryb. Mně osobně se moc nezdá ani jeho obraz etické pyramidy, kdy se naše morálka od vrcholku (já + rodina) rozšiřuje přes národ a lidstvo až po bázi (zvířata) - jelikož při budování pyramidy lze těžko přeskočit, přeřadit nebo vyhodit mezipatra, jak to my lidé hojně činíme.
Čtěte také: O morálce
Nicméně de Waalův vlastní výzkum i jeho etické podněty pro metodiku studia zvířecího chování jsou prostě k nedocenění. Velký Holanďan byl intelektuálním rodičem několika generací vědců a laskavou otcovskou autoritou moderní etologie.
Velmi dobrá kniha, která na příkladech ukazuje podobnost mezi námi a lidoopy.
Čtěte také: Dobráci od přírody: Pohled na lidskou morálku
tags: #dobraci #od #prirody #recenze