Dobrovolná environmentální certifikace v ČR

V Evropě se stále více rozšiřují dobrovolné certifikační systémy, mezi něž patří i environmentální deklarace výrobku. V Německu, ve Skandinávii, Itálii, USA, Japonsku, ale i v dalších zemích se tak rozvíjí nový marketingový nástroj pro práci se zákazníkem. Každý výrobce, který si klade za cíl uspět u náročných zákazníků, se snaží deklarovat kvalitu svých výrobků a služeb. Ale nejen náročný zákazník hledá informace o původu a kvalitě výrobku.

Environmentální prohlášení o produktu (EPD)

Environmentální prohlášení o produktu (EPD) je jako environmentální prohlášení typu III definováno normou ČSN ISO 14025 jako „kvantifikované environmentální informace o životním cyklu produktu, které mají umožnit porovnávání mezi produkty plnícími stejnou funkci“.

Vlastní environmentální prohlášení o produktu jsou dokumenty obsahující měřitelné informace o vlivu produktu na životní prostředí získané na vědeckém základě - např. přesné materiálové složení produktu, spotřeby surovin a energie v jednotlivých fázích jeho životního cyklu a míru emisí přispívajících ke skleníkovému efektu, poškozování ozónové vrstvy, okyselování půdy a vody, eutrofizaci vod a tvorbě fotochemických oxidantů. Získání těchto údajů je založeno na metodice posouzení životního cyklu (LCA) a samotné výsledné prohlášení je konečným výstupem obsahujícím informace o produktu s přehledně uspořádanými výsledky LCA.

Cílem prohlášení je poskytovat nástroj pro možnost objektivního porovnání výrobků podle jejich environmentálních vlastností a prostřednictvím těchto informací podporovat poptávku a dodávku těch výrobků a služeb, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, včetně čerpání přírodních zdrojů, a tím stimulovat proces zlepšování životního prostředí, jehož hnacím motorem je sám trh.

Výstupy EPD se využívají v metodách komplexního hodnocení kvality budov z hlediska jejich celého životního cyklu (LEED, BREEM, SBToolCZ) a budou také předmětem postupného naplnění 7. základního požadavku na stavby dle nařízení CPR (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.

Čtěte také: Česká republika a dobrovolná ochrana přírody

Základní norma ČSN ISO 14025 (pro EPD) byla v roce 2012 doplněna normou ČSN EN 15804 Udržitelnost staveb - Environmentální prohlášení o produktu - Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních výrobků, která definuje základní postupy tvorby EPD v oblasti stavebních výrobků.

Postup zpracování EPD spočívá zejména:

• ve zpracování podrobných schémat výroby;
• v definici jednotkových procesů na potřebných úrovních;
• v definici deklarované/funkční jednotky produktu;
• v definici míst v jednotkových procesech, kde je možno získat data (sledování vstupů/výstupů);
• u všech použitých dat vždy dokumentovat cestu k těmto datům.

V rámci této nabídky nabízí TZÚS Praha, s.p., pobočka Praha, pobočka Plzeň, pobočka Teplice a pobočka Ostrava vypracování EPD pro oblast daného produktu v souladu s ČSN EN 15804.

Certifikace budov

V dnešní době investoři, majitelé budov a nájemníci stále častěji požadují, aby budova, kterou vlastní nebo ve které sídlí, měla certifikát udržitelnosti. Udržitelná výstavba se především odkazuje na principy trvale udržitelného rozvoje a tzv. zelenou architekturu, která je přijatelná pro životní prostředí.

Pojem certifikace budov v podstatě znamená, že budova splnila kritéria určitého standardu a mohla tak získat daný certifikát. Ve skutečnosti se jedná o proces, kdy se hodnotí dopad budovy na životní prostředí. Hodnocení budovy pomocí certifikace tohoto typu jsou pro komerční sféru dobrovolné a fungují spíše jako transparentní důkaz kvality budov, avšak u budov financovaných ze státního rozpočtu dané země je environmentální certifikace vyžadována povinně.

V současnosti se certifikují jak nové budovy, tak budovy stávající. Certifikace se mezi sebou liší a to především v míře a druhu ovlivnění budovy. Zatímco při certifikaci nové budovy je ovlivňován a kontrolován především samotný návrh budovy a posléze proces výstavby, u stávajících budov jsou to pouze samotné procesy v budovách.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Během environmentální certifikace budovy se hodnotí velké množství kritérií, která mají vliv na udělení výsledného certifikátu. Některá kritéria se dají ovlivnit již při samotném projektování budovy, a to například správným návrhem obálky budovy, použitím ekologických zdrojů vytápění či instalací podružného měření. Existují však kritéria, která jdou ovlivnit méně či dokonce vůbec. Každý certifikační systém cílí na plnění jiných požadavků. Ukázat si to lze na příkladu dvou nejznámějších a nejpoužívanějších certifikačních systému na světe - LEED a BREEAM. Americký systém LEED se daleko více zaměřuje na správné hospodaření budovy s energiemi a na celkové snížení spotřeby těchto energií.

Mezi hlavní otázky každého investora jednoznačně patří, proč vůbec zavádět certifikaci budovy pro daný projekt. Ve spoustě případů má investor milnou představu o výši nákladů na zavedení certifikace. Většinou počítá s určitou výší peněz, která je mnohdy až zbytečně nadhodnocena.

V současné době se v České republice certifikují především administrativní budovy a to jak nové, tak stávající. Jednou z hlavních výhod certifikace budov je konkurenční výhoda. Potenciální klient hledá především přidanou hodnotu u místa, ve kterém začne podnikat. A tu mu právě budova s environmentálním certifikátem může přinést. Nejen že si bude jistý, že je budova navržena tak, aby měla co možná nejnižší provozní náklady, ale bude znát i nezávislé posouzení kvality vnitřního prostředí budovy a hlavně posouzení dopadu budovy na životní prostředí. Z těchto výše popsaných výhod lze tedy posoudit, že se proces certifikace ve většině případech vyplatí, ba naopak je v mnoha případech přímo nutný. Dnešní výstavba administrativních budov ve velkých městech s sebou nese certifikaci především jako marketingový tah na zákazníka.

Environmentální značení

Environmentální značení je celosvětově uplatňovaným konceptem založeným na mezinárodních normách řady ISO14020, jež patří mezi dobrovolné informační nástroje. Jeho základem je vyhodnocení vlastností produktů (výrobků nebo služeb) a jejich vlivu na životní prostředí. Jedná se o označování produktů ekoznačkami a informacemi o environmentálních vlastnostech produktu.

Cílem je povzbudit poptávku a nabídku šetrnějších produktů komunikací ověřitelných, přesných a nezavádějících informací o jejich environmentálních aspektech a stimulovat potenciál pro neustálé, trhem řízené environmentální zlepšování.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Existují tři typy environmentálního značení a prohlášení:

1. Ekoznačení (typ I): nebo-li eco-labeling, je nástroj založený na označování výrobků (a služeb), které mají nižší negativní dopady na životní prostředí než výrobky s nimi srovnatelné, tj. zaměnitelné ve fázi užívání. Označeny mohou být výrobky, které splňují předem stanovená environmentální kritéria v rámci definované výrobkové kategorie a které jsou nezávisle ověřeny třetí stranou.
2. Vlastní environmentální tvrzení (typ II): je definováno jako „prohlášení, značka nebo obrazec poukazující na environmentální aspekt výrobku, součástky nebo obalu.“ (např. biologicky degradovatelný, recyklovatelný, apod.). Je vydáno výrobcem, bez ověření či certifikace třetí stranou, avšak musí být veřejně ověřitelné (tzv. ověření druhou stranou), a to na základě informací zpřístupněných vyhlašovatelem.
3. Environmentální prohlášení o produktu (EPD - Environmental Product Declaration) (typ III): poskytuje kvantitativní informace o vlivu daného produktu na životní prostředí, a to v celém jeho životním cyklu - tzn. od těžby surovin až po jeho odstranění či recyklaci.

Proces environmentální deklarace produktu (EPD) a následné certifikace je poměrně dlouhý a náročný. Prozkoumává se při něm celý životní cyklus výrobku (případně služby), od těžby surovin, přes výrobu, dopravu, obchod, provoz až po odstranění či recyklaci produktu po ztrátě jeho funkčních vlastností s cílem snižování výrobních nákladů a usnadnění následného využití výrobku. Všechny fáze životního cyklu jsou ohodnoceny z pohledu vlivu na životní prostředí a spotřebu primárních zdrojů. Výsledkem je certifikát dle norem ISO (14025), což zaručuje mezinárodní platnost EPD. Navíc existují stále navštěvovanější internetové databáze takovýchto výrobků pro zákazníky i obchodníky.

Ekoznačka

CENIA, česká informační agentura životního prostředí zajišťuje v České republice administraci programů Ekologicky šetrný výrobek/služba a Ekoznačka EU (dále jen „ekoznačka“). Ekoznačení je dobrovolná certifikace produktů a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Nejedná se o potraviny, jde zejména o drogistické zboží, papírenské produkty, nábytek, barvy apod. Jako ekologicky šetrnou službu je možné certifikovat turistické ubytování a nově také úklidové služby.

Ekoznačka se vždy vztahuje ke konkrétnímu výrobku či službě, nelze ji použít na propagaci celého portfolia (v případě, že není certifikován každý výrobek v portfoliu) nebo firmy. CENIA je kompetentním certifikačním orgánem v oblasti ekoznačení v ČR, který provádí ověřování žádostí o udělení ekoznačky a zajišťuje i další kroky v procesu certifikace.

Systém environmentálního managementu (EMS)

Systém environmentálního managementu (Environmental Management System - EMS) je interpretován jako systematický přístup k ochraně životního prostředí ve všech aspektech činnosti organizace, jako řízení jejího vztahu k životnímu prostředí. Je jedním ze subsystémů vrcholového řízení.

Je důležité připomenout, že EMS patří mezi dobrovolné nástroje, jejichž rozvoj byl výrazně ovlivněn zprávou „Naše společná budoucnost“, připravenou v r.1987 pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj. Zpráva poprvé definovala pojem udržitelného rozvoje - udržitelný rozvoj je rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrožoval schopnost příštích generací naplnit jejich vlastní potřeby - jako zdůraznění požadavku, aby lidské aktivity současnosti neomezovaly potřeby budoucnosti.

Už ze samotného principu dobrovolnosti vyplývá, že organizace se k zavádění EMS rozhoduje dobrovolně, aniž by ji k tomu donucoval stát; povinnost zavést EMS není totiž zakotvena v žádném zákonném předpisu. Z celosvětového nárůstu počtu certifikovaných EMS, který dosáhl na konci roku 2008 hodnoty téměř 189 tisíc ve 155 zemích (meziroční nárůst 22%), vyplývá úspěšný rozvoj systémů environmentálního managementu a jejich celosvětová akceptace jako objektivního průkazu pozitivního vztahu organizací k ochraně životního prostředí. Rozvoj se týká nejen organizací výrobních, ale i organizací služeb a veřejné správy - na uvedeném počtu se certifikáty EMS v organizacích působících v oblasti služeb podílely 34%. Na doplnění je třeba uvést, že postavení České republiky je velmi dobré - v celosvětovém srovnání absolutního počtu vydaných certifikátů EMS byla na konci r. 2008 na 12. místě, v zemích EU s přibližně stejným počtem obyvatel na 2.

Normy řady ISO 14000

Práce na normách řady ISO 14000 byly zahájeny pod gescí Mezinárodní komise pro standardizaci v r. 1992. První normy vstoupily v platnost v r.1996. Z nich vycházely i odpovídající české normy ČSN EN ISO 14001 (a další) zavedené do českého normalizačního prostředí o rok později. V r.2004 byla schválena revize normy ISO 14001, která je první aktualizací od zavedení těchto mezinárodních norem.

Revize základních norem ČSN EN ISO 14001 („Systém environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití“) a ČSN EN ISO 14004 („Systém environmentálního managementu - Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám“) navazující na revizi mezinárodních norem řady ISO vstoupily v platnost v r.2005 jako ČSN EN ISO 14001:2005, resp. ČSN EN ISO 14004:2005. Kromě uvedených základních norem, jimiž se zabývá výklad v oddílu C, lze zmínit i řadu podpůrných norem, např.

ISO 14001

Norma ISO14001: 2015 specifikuje požadavky na systém managementu environmentu, který organizace může použít ke zlepšení svého environmentálního chování. Norma ISO14001: 2015 pomáhá organizaci dosahovat zamýšlených výstupů svého systému managementu environmentu, které poskytují hodnotu pro životní prostředí, samotnou organizaci a zúčastněné strany.

ISO 14001, která je součástí rodiny norem ISO 14000 pro environmentální management, je dobrovolná norma, podle které se mohou společnosti certifikovat. ISO 14001 je celosvětově uznávaný standard pro systémy environmentálního managementu (EMS), která byla poprvé publikována v roce 1996. ISO 14001 se řídí tzv. „Strukturou na vysoké úrovni“ (HLS). Tato základní struktura je založena na jednotném používání osnov, terminologie a definic.

Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) definuje systém environmentálního managementu jako „ součást systému managementu používaného k řízení environmentálních aspektů, plnění povinností v oblasti dodržování předpisů a řešení rizik a příležitostí“ . ISO 14001:2015 by měla používat každá organizace, která chce vytvořit, zlepšit nebo udržovat systém environmentálního managementu tak, aby byl v souladu s její zavedenou environmentální politikou a požadavky.

Požadavky normy ISO 14001 lze aplikovat nejen na jakoukoli velikost společnosti a odvětví, ale také na různé geografické a kulturní podmínky. Hlavní oblastí normy jsou takzvané „povinnosti dodržování předpisů“.

ISO 14001 lze implementovat bez ohledu na velikost a průmyslový sektor společnosti. Implementace normy ISO 14001 má mnoho výhod pro organizace se systémy environmentálního managementu. Požadavky normy ISO 14001 lze aplikovat nejen na jakoukoli velikost společnosti a odvětví, ale také na různé geografické a kulturní podmínky.

K tomu, aby byla vaše společnost nebo organizace certifikována podle ISO 14001:2015, musí být splněno několik předpokladů.

EMAS (Eco-Management and Audit Scheme)

Nařízení o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí, známé pod zkratkou EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) vstoupilo v členských státech EU v platnost v r.1995. Evropská komise v pravidelných intervalech vyhodnocuje zkušenosti s jeho uplatňováním a připravuje aktualizovaná znění. Od 11.1.2010 je tak platné a účinné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1221/2009, které zachovává základní požadavky předcházejícího Nařízení č.761/2001, současně ale přináší i některé změny, například posílení důrazu na soulad organizace s environmentální legislativou, možnost registrace „klastrů“ (např. průmyslových zón) a korporací (organizace s více pobočkami v různých státech může obdržet jednu celoevropskou registraci), možnost registrace organizací se sídlem mimo EU, možnost poskytování výhod registrovaným organizacím (například omezením inspekcí a kontrol, daňové zvýhodnění apod.).

Do právního prostředí České republiky byl Program EMAS uveden formou usnesení vlády ČR již v r.1998.

Odborná literatura nabízí mnoho podrobných analýz zabývajících se rozdíly mezi oběma standardy, zde pracovně označovanými ISO a EMAS. Tyto rozdíly vyplývají mj. ze skutečnosti, že Nařízení se zabývá širším okruhem problémů, než standardy ISO. (Například ukládá vládám členských států EU vytvořit podmínky pro účast organizací v Programu EMAS zejména zřízením systému pro akreditaci nezávislých environmentálních ověřovatelů a systému pro registraci organizací.)

Z hlediska praktických potřeb organizací rozhodujících se mezi ISO a EMAS jsou významné především dva rozdíly: zatímco Nařízení požaduje vypracování úvodního environmentálního přezkoumání (viz dále) a závěrečného environmentálního prohlášení, ISO vypracování přezkoumání pouze doporučuje (není povinné) a o environmentálním prohlášení se vůbec nezmiňuje. Je tedy časově zhruba o 15 - 20 % méně náročné. Pro organizace neziskového a veřejného sektoru může být vypracování environmentálního prohlášení v rámci EMAS významným příspěvkem ke zlepšení komunikace s veřejností. V každém případě je třeba zdůraznit, že pro oba přístupy je znalost normy ČSN EN ISO 14001:2005 nezbytná.

Certifikace a akreditace EMS

V souvislosti s charakteristikou EMS se vyskytují pojmy certifikace a akreditace. Je účelné připomenout, co tyto pojmy znamenají - citované normy je totiž v definicích nevysvětlují. Certifikace představuje činnost, jejímž výsledkem je vydání certifikátu - písemného úředního osvědčení (například o zkoušce motorového vozidla). Akreditace znamená mj. úřední pověření vykonávat nějakou činnost (např. akreditace státních zkušeben, akreditace diplomata).

Hodnotit zavedený EMS z hlediska jeho souladu s platnými normami může kterýkoliv subjekt; k vydání certifikátu však musí být subjekt akreditován národním akreditačním orgánem, v České republice tedy Českým institutem pro akreditaci, o.p.s. (ČIA). Certifikace zavedeného EMS prováděná akreditovaným certifikačním orgánem (CO) probíhá na základě žádosti prověřované organizace, která se v ní mj. zavazuje k předložení všech informací nezbytných k hodnocení. Je prováděna auditorským týmem CO ve 2 auditních stupních.

Při auditu 1.stupně (obvykle v místě organizace) se CO seznamuje se zavedeným EMS žadatele. Na základě zjištění auditu 1.stupně a případném odstranění nedostatků je možné přikročit k auditu 2.stupně, prováděném vždy v místě organizace. Cílem tohoto auditu je potvrdit, že organizace dodržuje svou politiku, cíle a postupy, že zavedený EMS je v souladu se všemi požadavky normy a dosahuje se jím cílů, stanovených v environmentální politice. Certifikát je zpravidla platný 3 roky. V průběhu tohoto období vykonává CO u organizace pravidelné dozorové návštěvy, zaměřené na posuzování vybraných prvků certifikovaného EMS. Po vypršení platnosti certifikátu může jeho nositel požádat o opakované posouzení EMS a prodloužení platnosti certifikátu na další období. Akreditace se týká certifikačních orgánů.

Podpora a instituce EMAS v ČR

Nařízení EP a Rady (ES) č.1229/2009 ukládá členským státům vytvořit podmínky pro účast organizací v programu EMAS vytvořením systému pro akreditaci a usnadněním přístupu organizací k informacím a podpůrným fondům.

Je velkou předností České republiky, že v souladu s přijatými pravidly je podpora ve stejné míře poskytována i organizacím s EMS certifikovaným podle ISO, protože stát má zájem na stálém rozvoji systémů environmentálního managementu jako dobrovolného nástroje zvyšujícího kvalitu životního prostředí a proto jej podle svých možností podporuje, a to jak institucionálně, tak finančně.

K institucím, zabývajícím se z pověření státu mj.:

• Agentura EMAS působí při České informační agentuře pro životní prostředí (CENIA) a zabezpečuje veškeré manažerské, odborné i administrativní činnosti spojené s Programem EMAS v ČR. Mezi její činnosti patří mj. poskytování veřejných informací o Programu EMAS (včetně správy příslušné internetové stránky www.cenia.cz ) a vedení národního Registru EMAS a dalších registrů a databází (např.
• Český institut pro akreditaci, obecně prospěšná společnost (www.cai.cz ), vydává osvědčení o akreditaci, mj.
• Česká inspekce životního prostředí (www.cizp.cz) vykonává funkci poradního a konzultačního orgánu. Její stanovisko si příslušné subjekty musí vyžádat v případech, že organizace žádá Agenturu EMAS o zapsání do národního Registru EMAS nebo organizace žádá Státní fond životního prostředí o finanční podporu na zavedení EMS či EMAS.

EMAS (Program systému environmentálního řízení a auditu) byl vytvořen Evropskou unií za účelem řízení a sledování vlivu činností organizací na životní prostředí a zveřejňování informací formou environmentálních prohlášení. Představuje jeden ze způsobů, kterým může organizace přistoupit k zavedení tzv. systému environmentálního řízení (EMS). Pomocí EMS může organizace deklarovat, že v rámci své činnosti dbá na ochranu životního prostředí a že při produkci výrobků či poskytování služeb jsou zvažovány také jejich dopady na životní prostředí. K zavedení EMS může organizace využít buď některý ze standardizovaných přístupů (mezinárodní norma ISO 14001, Program EMAS), nebo zavést EMS pouze neformálně, tj.

tags: #dobrovolná #environmentální #certifikace #v #čr

Oblíbené příspěvky:

• Problémy s barvami v průmyslu
• Síla přírody v Harry Potterovi
• Ekologické zemědělství a Jiri Elias
• Žermanice a bioodpad
• Likvidace odpadu budoucnosti: Nové přístupy