Jiri Elias: Ekologické zemědělství a zemědělské postupy

Jedním z cílů komunistů po únoru 1948 bylo po sovětském vzoru ovládnout venkov a získat kontrolu nad výrobou a distribucí potravin. Překážku pro ně představovala ekonomicky soběstačná vrstva středních a bohatých sedláků, která si uchovávala odstup a komunisty byla považována za nebezpečnou pro socialismus. Proto dne 23. února 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech, kterým začala násilná kolektivizace, která až na výjimky zlikvidovala soukromé zemědělství v Československu.

V roce 1917 komunisté v Sovětském svazu nejprve na základě dekretu sebrali půdu šlechtě a velkostatkářům a nechali ji v užívání rolníkům včetně sedláků, nelichotivě nazývaným „kulaci“, nebo ji dokonce přidělili novým zájemcům přes místní rolnické komise. Aby je následně všechny bez milosti zlikvidovali také. Pomocí nesplnitelného daňového břemene, administrativního nátlaku, totálního výkupu, což nebylo nic jiného než zabírání produkce bez poskytnutí adekvátní náhrady, vystěhovávání z domovů a dalších hrůz se komunistický režim snažil o vyvolání odporu, který by mohl exemplárně potrestat. Represe vyústily v násilnou likvidaci „kulaků“ a vznik kolchozů. Propaganda navenek prezentovala dobrovolné vstupy do kolchozů, demokratickou volbu funkcionářů a svobodné řízení kolchozů, které měl ve skutečnosti pevně v rukou stát.

Dopady kolektivizace v SSSR byly katastrofické. Úrovně produkce obilí z dob před kolchozy se podařilo dosáhnout až ve 40. letech, u živočišné výroby dokonce až v 50. letech. Ještě horší dopad měla kolektivizace na životy lidí. Od nespočtu lidských tragédií, lidí vyhnaných ze svých domovů nebo vězněných v gulazích až po miliony obětí cíleného hladomoru. Komunistické vedení země v čele s Josifem Stalinem zabavovalo obilí a prodávalo ho do zahraničí výměnou za průmyslové technologie, kterých se v Sovětském svazu bolestně nedostávalo. Odvody stanovené podle výnosů z nadprůměrně dobrého roku byly reálně nesplnitelné, čehož si byli komunisté vědomi, a dokládají to i jejich vyjádření o tom, že jim ukáží, co je to hlad.

Tragická zkušenost s kolchozy v SSSR nijak nezmenšila snahy československých komunistů o kolektivizaci u nás, a jen co se po únorovém puči dostali k moci, začali na ní velmi aktivně pracovat. Sovětská inspirace je ve všech fázích kolektivizace nepřehlédnutelná. Už prosazování zásady „půda patří tomu, kdo na ní pracuje“, mělo varovat, že žádnou právní jistotu ve stanovení nejvyšší přípustné výměry 50 hektarů nejde od komunistů čekat. Brzy vymezili okruh osob, kterým bylo možné zcizit zemědělské pozemky i ve výměře do 50 hektarů. Vůči soukromě hospodařícím zemědělcům začali uplatňovat nátlaková opatření jako o 20 % vyšší zemědělskou daň pro sedláky, pokud je označil místní národní výbor za „vesnické boháče“, mohla být vyměřená daň dokonce až o 30 % navýšena, nebo nucený výkup zemědělské techniky, kterou pak traktorové stanice půjčovaly jejich původním majitelům za úplatu nejen dráž než družstvům, ale hlavně až v termínech, kdy už ji družstevníci nepotřebovali.

Po sovětském vzoru zavedli komunisté i systém totálního výkupu. Povinné dodávky byly nastaveny tak, aby nebyly zvládnutelné a donutily sedláky vstoupit do družstva. Plnění dodávek bylo na základě pokynů stranického vedení tvrdě vymáháno, komunisté se neštítili žádných prostředků od domovních prohlídek až po trestní stíhání sedláků. Povinné odvody u nás naštěstí neskončily hladomorem, ale mnoho lidí existenčně velmi strádalo.

Čtěte také: Ekologická výchova v ČR a Jiří Kulich

Řada zemědělců se přesto nezalekla a odmítla se vzdát svého hospodářství, a tak komunisté přitlačili a zneužili justici. Soudy dostávaly závazné stranické pokyny, aby v co největší míře ukládaly trest propadnutí majetku, zákaz pobytu, ale výjimkou nebyly ani tresty odnětí svobody, kdy sedláci končili v táborech nucených prací a věznicích. Na základě tajné směrnice ÚV KSČ „o úpravě poměrů rodinných příslušníků odsouzených vesnických boháčů“, spustil na začátku 50. let totalitní režim tzv. akci Kulak. Vystěhoval majitele zemědělské půdy z jejich usedlostí.

Sedláky v mnoha případech odsoudil a uvěznil, rodinným příslušníkům přikázal místo pobytu a pracovní zařazení, děti nemohly studovat nebo byly ze studií vyloučeny. Kolektivizace změnila na venkově majetkové poměry, sociální a rodinné vztahy, ale i zemědělské postupy, způsobila zásadní přeměnu vesnic i zemědělské krajiny.

Nebyli jsme jedinou zemí, která byla vyzvána, aby spustila kolektivizaci po sovětském vzoru. Jugoslávie i přes odpor Sovětského svazu kolektivizaci na počátku 50. let zastavila a povolila soukromé vlastnictví půdy. Po Stalinově smrti bylo v mnoha zemích patrné zmírnění represí a nátlaku na zemědělce, kterým to dodalo odvahu k vystupování z družstev. Rozpadání družstev bylo citelné třeba v Maďarsku, kde odpor k režimu vyvrcholil až v nepokoje a povstání. V Polsku po řadě pokusů od kolektivizace upustili.

Současný stav a důsledky kolektivizace

Když se ptáme, proč naše zemědělství vypadá, jak vypadá, tedy velké půdní bloky vlastněné desítkami až stovkami majitelů, premiantství v pěstování pšenice, řepky a kukuřice, musíme se podívat do historie a zase se dostaneme ke kolektivizaci. Na rozdíl od sousedních demokratických zemí nevzešlo naše současné zemědělství z dlouhé tradice rodinných farem, scelování pozemků na základě koupě půdy, ale z družstevního zemědělství založeného na znárodnění půdy soukromým vlastníkům a totální likvidaci vztahů a vazeb k půdě. Důsledky kolektivizace vidíme každý den v poradně pro vlastníky. Zpřetrhané vazby k půdě, extrémně rozdrobené vlastnictví, které se ještě víc štěpí v každém dědickém řízení, ztráta znalostí o hospodaření vhodném na jejich půdě, chybějící vztahy se zemědělci, kteří na jejich půdě hospodaří.

V Česku pouze čtvrtina obhospodařované půdy patří subjektu, který na ní hospodaří, zbytek si zemědělci propachtovávají od vlastníků půdy. Přestože se celková výměra obhospodařované půdy zmenšuje, průměrná výměra hospodářství v Česku naopak vyrostla na aktuálních 121 hektarů (u družstev a akciových společností přesahuje 1200 hektarů). Máme průměrnou výměru podobnou jako USA, dvojnásobnou oproti Německu, a dokonce desetinásobnou než Polsko. Velké zemědělské společnosti v Česku dominují a jejich produkce stojí převážně na výše uvedených 3 komoditách, u nichž lze využít výhod velkých výměr půdních bloků. Naopak u náročnějších plodin na práci jako je zelenina, zaostáváme.

Čtěte také: Doubravice nad Svitavou: Historie a události

Zemědělský půdní fond představuje 53,3 % rozlohy státu, na jednoho obyvatele připadá 0,39 ha zemědělské půdy (Zelená zpráva 2018, MZe). Když k tomu připočteme ještě 33,8 % lesních pozemků, máme republiku skoro kompletní. Někteří menší zemědělci jsou i majitelé lesů a je dobře, že máme i zákon o ochraně přírody a krajiny, který stanoví, že se přes cizí pozemky smíme pohybovat. Není to tak samozřejmé právo, jak by se mohlo zdát, podívejte do Anglie nebo do Polska.

Ekologické zemědělství v ČR

Ekologické zemědělství je praktikováno na 11,3 % zemědělské půdy (2018), převážně v hornatých oblastech a většinu obhospodařované půdy (83 %) v ekologickém zemědělství tvoří louky a pastviny. Také zajišťuje péči o krajinu a svým pojetím je spíše neinvazivní a nekonfliktní. Vytváří představu ráje, ve kterém bychom chtěli žít. Konvenční zemědělství pro mnoho lidí představuje spíše škůdce. Může za to laický pohled na zemědělskou výrobu, kdy sice všichni chceme levné a zdravé potraviny, ale jak to ti zemědělci a potravináři dělají, že máme stále plné regály obchodů s potravinami, se už moc nezajímáme. Častěji přejímáme názory druhých, než bychom se jeli podívat na venkov. Zemědělství je totiž pravděpodobně nejregulovanějším a nejkontrolovatelnějším odvětvím českého hospodářství.

Věděli jste například, že zemědělec musí evidovat všechno, co na svých polích udělá? Od přípravy půdy, setí, přes aplikaci hnojiv (minerálních i organických) a pesticidů, všechno musí být a je evidováno. Zejména kvůli dotacím do zemědělství. A že existují Zásady správné zemědělské praxe a povinnosti na hospodaření, které zahrnují 94 kontrolních otázek!

Zemědělství nám tedy zajišťuje naši potravu, pečuje o krajinu, o půdu, ovlivňuje kvalitu vody i vzduchu. Všichni bychom chtěli, aby to tak bylo i nadále, proto se mluví o udržitelnosti zemědělství. Ano, zemědělství má být především udržitelné. Abychom stále měli ty potraviny, nejlépe domácího původu (tuzemského) i domácího původu (protože známe svého farmáře, toho, kdo je s láskou pro nás vypěstoval, vychoval a zpracoval).

Menší farmy, kde znáte svého zemědělce, od kterého koupíte většinu surovin a zpracovaných potravin. Prostě ráj. Ráj na Zemi. Ale lidi nejsou. Takže dochází ke koncentraci. A k soustřeďování výrobních kapacit. Lidi prostě nejsou. A udržitelné zemědělství? Zemědělství, ve kterém chce někdo pracovat, přiměřeně zelené, ale také ziskové. Neziskové aktivity provozují jen blázni a snílci.

Čtěte také: Klimatická krize a dekarbonizace

Dotace do zemědělství mají jediný smysl - ochránit naší zemědělskou produkci před silně dotovanými potravinami ze západních zemí EU. Pokud bychom z EU odešli, ceny některých potravin by sice šly nahoru, ale mezi lidmi by zůstalo víc peněz (protože ty dotace jdou z našich daní, a ty by mohly jít, ku prospěchu celé společnosti, dolů).

Jako drobný zemědělec říkám,že členství v EU není jen o dotacích,je i o daleko snaší spolupráci Kde by byla například kvalita mnasného skotu ,bez této spolupráce.Řekl by vám to i múj děda,který hospodařil za první republiky,do tý doby než mu to bolševici vzali. Jestli mi nevěříte podívejte se jaké výsledky měli charoláci a limousini na SIMĚ.Děda měl po válce průměrnou užitkovost u krav přez 4000litrů a naše izolované zemědělství v 89 v průměru 3945litů.Jak chcete bez usnadnění mezinárodní spolupráce držet krok se světem?A takhle bych mohl porovnávat třebas přírůstky,odchov selat na prasnici,kvalitu ovčího masa /rostliná produkce je trochu jiné kafe/Dle mého názoru odchod z EU je pěkná blbost ,máme spoustu "nových kamarádů,s kterými rádi spolupracujeme,at jsou z Německa,Francie,Belgie,ale i Estonska,Litvy,Rakouska ,byla by stejná dostupnost i cena pro nás například inseminačních dávek?

Budoucnost zemědělství

Básník tím chtěl říci, že rozpočet pro SZP předschválený v EP je přijatelnou alternativou, která je ekonomická i ekologická. A bude záležet na nás doma, tedy na MZe, jak přistoupí k finalizaci našeho českého Strategického plánu.

Pokud jde třeba o obilniny, brambory, zeleninu a ovoce, tak zde potenciál vidím. V případě některých olejnin, např. Proč určitě ne obilniny? U striktně ekologicky pěstovaných obilnin vidím limit tak 4-5 tun a kdoví jestli. Jako velice vážné riziko se zde jeví kontaminace houbovými chorobami, i když určité , dle mě účelové studie se snaží tvrdit, že to není pravda. Navíc pokud by takový ekozemědělec neměl k dispozici hnůj, tak výnos půjde ještě dolů nebo by musel zařazovat eko-hrách, eko-jetel, o eko-řepce nemá ani cenu psát, protože by brzo narazil na únavu z půdy. A o výnosu u výše jmenovaných plodin pěstovaných eko nemá ani cenu psát.

V eko není problém v dobrém ročníku dosáhnout 9-10 t/ha, v pokusech pro ÚKZÚZ vyšla jedna odrůda v eko dokonce výnosově lépe než v konvenci (bylo to tuším přes 8 t/ha). Ale samozřejmě že v eko záleží mnohem více na ročníku. Zejména kvůli zpřístupnění dusíku. V hladovém jaru to bez kejdy/jemně rozmetaného hnoje půjde také těžko k těm 100 metrákům. Určitě by také bylo nutné značně zvýšit výměru jetelovin/luskovin/... a co pak s tím? Pokud jde o houbové choroby, tak tam jde o více faktorů, ale pokud budeme tlačit eko do vyšších výnosů, lze čekat více problémů i tímto směrem.

Prutové brány fungují, ale rozhodně nejsou všelékem a namátkou proti svízeli, psárce polní,pcháči rolnímu nefungují. Přitom tyto plevele jsou rozhodné. Víte, já nejsem nijaký fundamentalistický zastánce průmyslového zemědělství, jak si možná mnozí zde myslí, ale jsem pouze a jen pragmatik a realista. Něco jiného je ovoce, zelenina, nebo vybrané minoritní komodity, tam se to dá s jistým úsilím zvládat. Ale pěstování "velkých" komodit nechme na rozumném konvenčním zemědělství.

K tomu mohu Vám mohu říci, že v praxi kombinace prutových bran, odrůd pšenice s výbornou schopností konkurence vůči plevelům, vhodně zvolený osevní postup atp. jsou dostatečné k překonání problémů, které popisujete. "Problémy" jsou jiného rázu. Např. pcháč silně potlačíte velmi dobře pravidelně sekanou dvou či tříletou jetelotravní směskou.

Souhlasím, že eradikace plevelů v ekologickém zemědělství je takřka nemožná (neuvažuji teď např. kys. pelargonovou), zároveň je ale třeba dodat, že to ani není cílem EZ. Z praxe plyne, že při správné péči se časem opravdu dostanete do určité rovnováhy, kdy plevele nejsou limitujícím faktorem. Ovšem je také pravdou, že některým se musíte opravdu věnovat a stojí to čas, peníze a plochu, která produkuje něco, co třeba zrovna nepotřebujete. Totéž platí o hospodářstvích zaměřených jen na rostlinou výrobu, které nějak dusík do půdy dodávat musí. Ta ekonomika je ošemetná věc. Otázkou je, zda současné zemědělství vlastně nežije tak trochu na půdní dluh. To co jsem výše popsal totiž má, jak je Vám jistě jasné, velmi pozitivní vliv na strukturu půdy. Samozřejmě, že to by šlo také skvěle dělat v konvenci, ale "Husákovy ceny" ve výkupu nedávají pro takové věci prostor... Takže si myslím, že nízké ceny i v konvenci nejsou dlouhodobě udržitelné.

Něco vám řeknu, vy to zřejmě pochopíte, ale dost lidí u toho bude asi kvičet- nebýt soustavy progresivního dosycování půd a hlavně jejího uskutečnění před r. 89, tak už by ČR v mnoha oblastech dohospodařila. Myslím, že Vaše tvrzení zas tak kontroverzní není, že je to u fosforu vcelku uznávaný fakt. V podstatě to samé platí i o organice.

Ztráty včelstev trápí včelaře po celém světe, nejvíce pak včelaře v Evropě a Severní Americe. Citlivost včelstev k varróze stoupá, včelstva hynou i při relativně nízkém napadení (i pod 10%), před asi 20 lety se uvádělo, že včelstvo je schopno přežít i 30% napadení kleštíkem. Je známo, že na neblahém vlivu varrózy se nemalou mírou podílejí virózy, včelařům se doporučují určité chovatelské zásahy pro zvládnutí varroózy, avšak už není známo, jak na léčbu varroózy reaguje dynamika viróz a zimní generace včel, u níž není známo, jak regeneruje po ošetření proti varroóze. Také chybějí informace o rozšíření základních včelích virů v ČR a případně o jejich genotypech, které se mohou lišit svou virulencí.

Získané poznatky o imunologii a fyziologii včel v souvislosti s vývojem včelstev a rozvojem varroózy budou sdíleny se včelaři, aby mohli přizpůsobit svou techniku včelaření k omezení ztrát včelstev. Projekt tím přinese prakticky využitelné poznatky pro efektivní zemědělskou produkci v ekologicky a ekonomicky dlouhodobě udržitelných systémech hospodaření.

tags: #jiri #elias #ekologicke #zeme #zemedelske #postupy

Oblíbené příspěvky:

• O částečně obnovitelných zdrojích
• Likvidace sádrokartonového odpadu
• Udržitelnost s Forever
• Dopad znečištění ovzduší na lesy Orlických hor
• Výuka biologie s lesním ekosystémem