Dobrovolná Ochrana Přírody: Definice a Význam v České Republice

V posledních letech se stále více diskutuje o smyslu a účelu ochrany přírody. Ochrana přírody je považována za potřebnou a chvályhodnou, pokud nekomplikuje budovatelské projekty nebo podnikatelské záměry. Nicméně, v posledních letech se objevují pochybnosti o významu ochranářských aktivit.

Co je Vlastně Chráněné Území?

Důležitější než klasifikace zůstává vlastní pojetí chráněného území. V zásadách IUCN z r. 1994 je chráněné území definováno jako území na pevnině nebo na moři, zvláště určené na ochranu a zachování biologické rozmanitosti a přírodních a s nimi spojených kulturních zdrojů, o něž je péče zajišťována právními či jinými účinnými prostředky.

Kategorizace Chráněných Území IUCN

Vyhlašování chráněných území vytvořilo mnoho kategorií územní ochrany s různými názvy. Jen Společná databáze chráněných území v Evropě (CDDA) zahrnuje více než 695 národních kategorií územní ochrany. Snaha sjednotit rozdílné přístupy v třídění chráněných území sahá až do 30. let 20. století. Přelom nastal po založení Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) v r. 1948. Po více než patnáctileté diskusi byly v roce 1994 přijaty zásady kategorizace chráněných území na základě péče o ně, které měly umožnit porovnání mezi státy a částmi světa (IUCN 1994).

Šest kategorií chráněných území zahrnovalo nejrůznější plochy, od přísně chráněných přírodních rezervací po území s regulovaným využíváním přírodních zdrojů (IUCN l.c., MŽP l.c.). Přestože bylo používání navrženého systému třídění chráněných území vysloveně dobrovolné, stalo se součástí legislativy řady států (Dilllon 2004). Poskytlo rovněž strategický rámec pro sběr, ukládání, vyhodnocování a rozšiřování údajů o chráněných územích v mezinárodním měřítku. 9. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD), konané v květnu 2008 v Bonnu, vyzvalo smluvní strany, vlády zemí, které na sebe závazky CBD zatím nepřevzaly, a příslušné mezinárodní organizace, aby chráněným územím přiřazovaly kategorie IUCN (UNEP 2008).

Současně sílily hlasy, upozorňující na úskalí spojená s používáním kategorií IUCN v praxi. Výhrady se týkaly především toho, že jediný všeobecně uznávaný systém klasifikace chráněných území je založen na způsobu péče o ně (jak chráníme), nikoli na předmětu ochrany (co chráníme). Proto zařazování chráněných území do kategorií IUCN neumožňuje alespoň orientačně hodnotit, do jaké míry jsou chráněná území vlastně účinná (Boitani et al.2008).

Čtěte také: Certifikace životního prostředí

Nová Definice Chráněného Území

Výraznou změnu v pohledu na chráněná území přináší jejich nová definice: Chráněné území je jasně vymezený geografický prostor, právními a jinými účinnými prostředky uznávaný, určený a spravovaný tak, aby se v něm dosáhlo dlouhodobé ochrany přírody a s ní souvisejících ekosystémových služeb a kulturních hodnot(Dudley 2008). Za plochy územní ochrany by proto měly být považovány jen takové, kde je ochrana přírody hlavním cílem.

Šest Kategorií Chráněných Území

Šest kategorií chráněných území navržených v r. 1994 nezměnilo název, jejich vzájemné vymezení je ale výraznější:

• Ia přísně chráněná přírodní rezervace - přísně chráněné území, ponechané na ochranu biodiverzity a také geologických a geomorfologických rysů.
• Ib oblast divočiny - obvykle velké území, nepozměněné nebo málo pozměněné činností člověka, které si ponechalo přírodní ráz, bez stálého nebo významného osídlení lidmi.
• II národní park - velké přírodní nebo přírodě blízké území, ponechané ochraně velkoplošných ekologických procesů spolu se souborem druhů a ekosystémů typických pro dané území.
• III přírodní památka nebo charakteristický rys - území ponechané ochraně zvláštních přírodních památek, kterými může být tvar zemského povrchu (geomorfologický útvar), podmořská hora nebo jeskyně, geologické charakteristiky, jako jsou jeskyně nebo dokonce živé celky, např. starodávný hájek či skupina stromů.
• IV území péče o biotopy nebo druhy - území, jehož cílem je ochrana určitých druhů nebo biotopů a jehož spravování uvedenou prioritu odráží.
• V chráněná krajina nebo část moře - území, kde vzájemné působení člověka a přírody vytvořilo plochu nevšedního charakteru s významnými ekologickými, biologickými a kulturními hodnotami a hodnotami krajinného rázu.
• VI chráněné území s udržitelným využíváním přírodních zdrojů - území chránící ekosystémy a biotopy spolu se souvisejícími kulturními hodnotami a tradiční péčí o přírodní zdroje.

Problémy s Chráněnou Krajinou a Využíváním Přírodních Zdrojů

Nejvzrušenější debata se vede v souvislosti s kategoriemi V a VI. V Evropě spadá 52 % celkové rozlohy chráněných území právě do kategorie V a VI. Kritici uvedeného přístupu se obávají, že plochy hodnocené v obou kategoriích vznikají na úkor přísnější územní ochrany, a navrhují, aby nebyly považovány za chráněná území, ale za území udržitelného rozvoje (Locke & Dearden l.c.).

Nicméně tvrzení, že chráněná krajina a oblasti s využíváním přírodních zdrojů jen v omezené míře přispívají k ochraně biodiverzity, některé studie vyvracejí (Joppa et al.2008, Robins 2008). Zastánci revidované kategorizace chráněných území naopak podporují názor, že pouze přísněji chráněná území sama o sobě nedokáží zabezpečit ochranu biodiverzity v celosvětovém měřítku a že udržitelné využívání přírodních zdrojů může do správy chráněných území a do rozdělování přínosů z jejich využívání včetně turistiky zapojit místní obyvatele a získat si jejich podporu (Groom et al.2006).

Motivace Ochránců Přírody

Jaká je motivace ochránců přírody? Stejně jako o smyslu jejich práce - píší někteří biologové s pochybovačným podtextem, ne-li přímo s odsouzením. Především: S nepoučeností ochránců přírody to dnes není tak zlé. Čtou a pozorně naslouchají.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Po letech styků a rozhovorů s ochránci přírody marně vzpomínám, kdy jsem zaslechla něco, co by svědčilo o „chiliastických představách“. Ochrana přírody si vyselektovala určitý psychický typ - bytostně agilní a vitální. Pro jednoduchost budu psát o dvou typech dobrovolných ochranářů, jejichž vlastnosti a motivy záměrně vyhrotím: o členech sociálně a politicky orientovaných ekologických hnutí a o terénních ochráncích přírody.

Ekologická Hnutí

Zdůrazňují, jak neodlučitelně jsou osudy přírody svázány se společenskými procesy. Snaží se chránit přírodu nepřímo a systémově, prostřednictvím více či méně radikálních změn politického a ekonomického rozhodování od lokální až ke globální úrovni. Aktivisté obecně předpokládají, že změna lidského vztahu k přírodě vyplyne z odstranění sociální nespravedlnosti na planetě, zejména v rozvojových zemích. Na individuální rovině tkví motivační síla ekologických aktivistů mimo jiné v jejich kriticizmu a sklonu k opozičnosti.

V zjednodušené typologii lze říci, že ekologičtí aktivisté nebývají horlivými terénními ochránci přírody. Nemusí do přírody vkročit; většinu času tráví u obrazovek počítačů, na workshopech a na schůzích.

Terénní Ochránáři

Zabývejme se nyní motivacemi dobrovolných terénních ochranářů, tažme se na jejich proč. Jak to u lidí bývá, jsou jejich motivy složité a v některých ohledech rozporuplné. Na jedné straně v sobě nesou stopy zmíněných levicových proudů a často se hlásí k hlubinné ekologii. U zrodu a rozvoje ochranářských snah stál romantický pohled na svět.

Staromilství ochránců přírody je zakotveno i v estetickém pojetí přírody, jak je v kultuře a v našem povědomí zafixovali malíři a básníci. Ochránci přírody nemají, na rozdíl od profesionálních biologů, zábrany žasnout nad krásou přírodních tvorů.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

K naší nevoli vůči expanzním druhům nepochybně přispívají i některé postojové atavizmy. Základní je zde patrně obecná lidská vlastnost, která za žádoucí a hodnotné považuje to, co je vzácné, nedostatkové. Na osobní úrovni se ochranářské puzení často vyvinulo v dětství jako péče o zraněného tvora, ptáka nebo ježka. Ve snaze chránit přírodu jsou především dětmi své kultury; jsou s ní solidární a chrání její hodnoty.

Ochrana přírody je novým rytířstvím. Je pozdním plodem rytířské kultury, která ztělesňovala povinnost chránit proti přesile slabé a bezbranné.

Ekonomický Přínos Dobrovolné Ochrany Přírody

Dobrovolná ochrana přírody šetří státu desítky milionů korun. Podle dotazníkového průzkumu Nadace Partnerství v roce 2010 odpracovalo 2 597 dobrovolníků z 80 nevládek 154 000 hodin ve prospěch ochrany přírody. Česká republika ročně díky práci více než 2 500 dobrovolníků ušetří 21 až 22 milionů korun za ochranu životního prostředí.

Ze studie vyplývá, že dobrovolníci nejvíce práce odvedou při monitoringu a mapování druhů a jejich ochraně (20 % z celkového objemu dobrovolné práce) a při ekologickém vzdělávání a osvětě dětí a mládeže (13 %).

Níže uvedená tabulka shrnuje klíčové aktivity dobrovolníků a jejich podíl na celkovém objemu dobrovolné práce:

Podle nevládních organizací se ale ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí rozhodlo podporu dobrovolnictví výrazně omezit. Podle Tomáše Růžičky z průzkumu vyplývá, že environmentální organizace doplní každou korunu z veřejných rozpočtů další korunou z jiných zdrojů a v dobrovolné práci přidají desítky milionů korun pro ochranu přírody a životní prostředí.

tags: #dobrovolná #ochrana #přírody #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické zemědělství v ČR
• Skládka Hosty: Recenze a zkušenosti
• Ekologie a móda
• Ochrana Přírody a Krajina
• Udržitelná domácnost