Dočasné úložiště jaderného odpadu v ČR: Aktuální stav a výzvy

Problematika jaderné energetiky je v České republice stále aktuálnější, a to i v kontextu evropských snah o transformaci energetiky na bezemisní zdroje. Mnohem méně se však hovoří o tom, kam s vysoce radioaktivním jaderným odpadem. Žádná z dosud státem vybraných obcí jej totiž zatím ukládat nechce.

Vláda Petra Fialy se problematikou výstavby nového hlubinného úložiště radioaktivního odpadu zabývala a předložila do Parlamentu návrh nového zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu. Nový zákon řeší problematiku zapojení obecních a krajských samospráv a také občanů v lokalitách, kde má být nové úložiště vybudováno a provozováno.

Cílem je ošetřit zapojení dotčených obcí a jejich občanů v souvisejících správních řízeních, a posílit tak legitimitu výběru lokality, kde bude nové úložiště vybudováno. Podle návrhu má o hlavním a záložním umístění hlubinného úložiště rozhodnout vláda a toto rozhodnutí si nechat schválit oběma komorami Parlamentu.

Historie a současnost ukládání jaderného odpadu

Počátky využívání jaderné energie sahají do čtyřicátých let minulého století a jsou silně spojeny s druhou světovou válkou a vývojem atomových zbraní. První jaderný reaktor byl úspěšně spuštěn v roce 1942, kdy Enrico Fermi a jeho chicagský tým dosáhli prvního kontrolovaného štěpení jaderného paliva v reaktoru, což položilo základ pro jadernou energetiku. V roce 1954 zprovoznil konkurenční Sovětský svaz první jadernou elektrárnu, konkrétně sto kilometrů jihozápadně od Moskvy ve městě Obninsk.

V některých případech dokonce byly radioaktivní odpady ukládány na skládky nebo ponechány na nezabezpečených místech. Některé státy jaderný odpad jednoduše shazovaly do oceánu v ocelových sudech zalitých betonem nebo živicí. Podle IAEA, Mezinárodní agentury pro atomovou energii, radioaktivní odpad v letech 1946 až 1993 ukládalo nebo skládkovalo v oceánu rovnou třináct zemí.

Čtěte také: Česká legislativa odpadů

Na území České republiky byl první jaderný blok v Dukovanech uveden do provozu v roce 1985 a ani u nás nebyly za minulého režimu postupy ukládání vyhořelého jaderného paliva příliš monitorované. Zařízení pro předběžné ukládání nízko aktivních odpadů (čili ne vyhořelého jaderného paliva) bylo v Dukovanech vybudováno až po roce 1989. V současné době u nás fungují tři úložiště radioaktivních odpadů: bývalý vápencový důl Richard u Litoměřic, vytěžený uranový důl Bratrství u Jáchymova a úložiště v areálu jaderné elektrárny Dukovany.

SÚRAO má zároveň na starosti veškeré procesy směřující k výstavbě hlubinného úložiště (viz rámeček), která je součástí dlouhodobé vládní strategie. Na urychlení výstavby tlačí také Evropská unie svou taxonomií (viz rámeček), podle níž by státy měly zahájení provozu úložiště stihnout do roku 2050, tedy o patnáct let dříve, než české vlády původně plánovaly. Dle SÚRAO u nás vznikne každý rok 80-100 tun radioaktivního odpadu, většinou vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Vzhledem k vládou plánované dostavbě nových bloků jaderných elektráren toto číslo navíc pravděpodobně poroste.

Hlubinné úložiště: Bezpečnost a principy

Hlubinné úložiště je úložný systém vybudovaný zhruba půl kilometru pod zemí, jenž má sloužit pro bezpečné ukládání radioaktivního odpadu tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost lidí ani životního prostředí po dobu statisíců až milionu let. Tento systém funguje na principech geologických a inženýrských bariér, které se vzájemně doplňují. Nejdůležitější bariéru představuje 500 metrů stabilní horniny, proto je pro úspěšné vybudování zcela klíčový výběr lokality. V České republice má být zařízení umístěno v takzvaných krystalinických horninách, tedy například žulách nebo rulách. Inženýrskou bariéru tvoří obalové soubory, kontejnery z korozivzdorné oceli, které jsou následně obaleny bentonitem, jenž je chrání před kontaktem s vodou.

Hlavní výhodou hlubinného úložiště je jeho dlouhá životnost. Aktuální způsob skladování použitého paliva však z hlediska bezpečnosti dostačuje jen ve střednědobém horizontu. Navíc kvůli geopolitické nestabilitě dodavatelů uranu, například Nigeru a Ruska, může sílit tendence k recyklaci jaderného odpadu. V současné době se recykluje a energeticky využívá pouze část vyhořelého jaderného paliva. Palivo MOX (Mixed Oxide Fuel), které je směsí obohaceného uranu a plutonia, jsou i současné klasické reaktory schopné použít asi jen z třiceti procent. Nejčastěji je tento typ paliva využíván ve Francii, Velké Británii, Japonsku a Indii.

Lokality a postoje obcí

Zatímco mezi domácími parlamentními politickými stranami a hnutími panuje poměrně jednoznačná shoda, existují i skupiny obyvatel, které s výstavbou hlubinného úložiště zásadně nesouhlasí a aktivně proti ní bojují. Jedná se především o obyvatele a starosty obcí, jež Babišova vláda 21. prosince 2020 schválila jako lokality doporučené pro možné umístění hlubinného úložiště. Jde o Březový potok na Klatovsku, Horku na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku a Janoch u Temelína.

Čtěte také: Lokality pro hlubinné úložiště

Primární obava členů Platformy plyne z toho, že by s sebou vybudování hlubinného úložiště neslo řadu negativních dopadů na krajinu, přírodu i místní obyvatele. Zástupci platformy hovoří o snížení lukrativnosti bydlení i podnikání v dané oblasti. Tvrdí, že v případě výstavby úložiště by vsi orientované na zemědělství a rekreaci mohly být ohroženy přílivem „specificky vzdělaných pracovníků“.

• Další obavy se týkají nárůstu dopravního zatížení, zvýšeného hluku, znečištění nebo prašnosti.
• Rizikem je dle Platformy také ztráta podzemních vod v důsledku vrtů a ražby podzemních prostor.
• V neposlední řadě se členové Platformy obávají také vystavení riziku nehody při jaderných transportech a nebezpečí úniků radioaktivních látek z horké komory, tedy prostoru, jenž má udržet vysoké teploty a zabránit úniku radioaktivních látek do okolí.

Ze zkušeností ze zahraničí vidíme, že je potřeba s obyvateli dotčených lokalit skutečně co nejvíce komunikovat a zahrnout je do procesu plánovaní tak, aby jejich důvěra v čase rostla. Z pohledu státu by výstavba hlubinného úložiště naopak přinesla regionu řadu výhod, jakými jsou například povinné finanční příspěvky z jaderného účtu, zvýšení zaměstnanosti nebo rozvoj infrastruktury.

Nicméně, Platforma proti úložišti zatím nepřesvědčuje. „Nesouhlasíme s postupem vlády a SÚRAO při plánovaném nakládání s vyhořelým jaderným palivem. Kritizujeme nedostatečnou transparentnost při výběru lokality pro hlubinné úložiště. Historicky žádná vláda ani SÚRAO nezajistily dostatečnou informační transparentnost a spolupráci s postiženými obcemi označenými za geologicky nejvhodnější.“

Zahraniční zkušenosti

Jediným v současnosti vybudovaným hlubinným úložištěm je Onkalo, které se nachází v blízkosti jaderné elektrárny Olkiluoto v obci Eurajoki na jednom z ostrovů západního pobřeží Finska. První zařízení tohoto druhu na světě vybudovala společnost Posiva a mělo by být uvedeno do provozu v roce 2025. Jeho kapacita má být 5 500 tun odpadu, pojme tedy veškerý vysoce radioaktivní odpad, který vyprodukovalo pět finských jaderných elektráren za celý svůj životní cyklus. Posiva odhaduje, že zaplnit úložiště potrvá 100 až 120 let.

Finská legislativa však na rozdíl od té naší respektovala názor dotčených obcí při rozhodování o finální lokalitě. Otázkou je, jak bylo konsenzu obce se státem docíleno. Z rozhovoru s manažerem komunikace Posivy Pasi Tuohimaa jsem pochopila, že úspěch celého projektu stojí hlavně na mnohaleté transparentní komunikaci, participativním přístupu a vysoké míře důvěry a zapojení do komunitní politiky.

Čtěte také: Bezpečnost jaderných úložišť

Finsko zároveň nemělo s výběrem vhodné lokality takový problém, protože geologické podloží je pro podobné stavby vhodné na velké části finského území. Přesto se nejednalo o jednoduchý proces a výběr finální lokality trval téměř dvacet let.

Legislativní proces a aktuální stav

V únoru 2024 podepsal prezident Petr Pavel zákon o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm radioaktivního odpadu, jenž možnost veta pro obce vylučuje. Umístění a výstavba hlubinného úložiště radioaktivního odpadu tak bude podléhat výhradně rozhodnutí vlády, avšak s povinným předchozím jednáním s dotčenými obcemi, jimž vláda může stanovit kompenzace.

SÚRAO chce kvůli stavbě úložiště prověřovat čtyři území, a to Horka a Hrádek na Vysočině, Janoch u jihočeského Temelína a Březový potok na Klatovsku. Místo úložiště vyhořelého paliva z jaderných elektráren by mělo být vybráno v roce 2030, podle platformy proti úložišti má zákon lhůtu o dva roky zkrátit. Úložiště mělo vzniknout původně do roku 2065, o urychlení výstavby se ovšem mluví kvůli dočasnému zařazení jádra v EU mezi zelené investice.

Zajistit trvalé ukládání jaderného odpadu do roku 2050, jak požaduje Evropská komise (EK) v návrhu o zelených investicích, je pro Česko fikce. Je třeba i větší flexibilita pro možnost revize kritérií u podílu nízkouhlíkových a obnovitelných plynů. Takzvanou taxonomii, tedy systém podpory ekologických investic, odmítají odpůrci obou technologií - jaderných zdrojů i zemního plynu. Kvůli některým podmínkám však nabádají k opatrnosti částečně i jejich stoupenci.

Místo pro trvalé uložení vyhořelého jaderného paliva z českých atomových elektráren i dalšího radioaktivního odpadu se hledá od 90. let. Nyní se vyhořelé palivo z jaderných bloků ukládá do meziskladů přímo v areálech elektráren. Náklady na stavbu a provoz hlubinného úložiště mají podle dřívějších informací dosáhnout zhruba 111 miliard korun.

Výběr informací o úložištích vyhořelého jaderného paliva v ČR:

• Místo pro trvalé uložení vyhořelého jaderného paliva z českých atomových elektráren i dalšího radioaktivního odpadu se hledá od 90. let minulého století.
• Nyní jsou vyhořelé palivové články uchovávány v meziskladu v areálu elektrárny v Dukovanech, další radioaktivní materiál pak v bývalém vápencovém dole Richard u Litoměřic a vytěženém uranovém dole Bratrství u Jáchymova. Na starosti je má státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).
• SÚRAO má za úkol také hledat místo pro budoucí hlubinné úložiště, které by vyřešilo problém s ukládáním radioaktivního odpadu na dlouhou dobu.
• Během let se měnil počet uvažovaných lokalit. V červnu 2020 Rada SÚRAO schválila zúžení na čtyři místa, v prosinci téhož roku o tom rozhodla vláda. Hlubinné úložiště jaderného odpadu tak má v Česku vzniknout na jedné ze čtyř následujících lokalit - Janoch u Temelína, Horka na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku, či Březový potok na Klatovsku.
• Horniny v územích, která jsou v Česku zvažovaná pro stavbu hlubinného úložiště jaderného odpadu, chce SÚRAO prověřit také pomocí vrtů do hloubky desítek i stovek metrů.
• Stavba úložiště, v němž mají být půl kilometru pod zemí trvale uložené hlavně tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren, by v Česku měla začít v roce 2050. Úložiště má fungovat od roku 2065.
• Uvažované vybudování úložiště má řadu kritiků, část založila Platformu proti hlubinnému úložišti, jež v současnosti sdružuje 35 obcí a měst a 16 spolků.
• Konečné slovo o vybudování úložiště má vláda.
• V rámci příprav na vybudování hlubinného úložiště SÚRAO provozuje v prostorách někdejšího uranového dolu Rožná u Bukově na Vysočině laboratoř.
• Náklady na vybudování komplexu, jehož stěžejní část má být přibližně půl kilometru pod povrchem českého masívu, se podle předchozích informací odhadují na 111 miliard korun.

tags: #dočasné #úložiště #jaderného #odpadu #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Odpady v Jirnech: Co potřebujete vědět
• Dopad syntetických hnojiv
• V Chrámu Přírody: Trikový film pod lupou
• Výukové materiály o ekosystému
• Týn nad Vltavou: Demolice a ekologie