Hlubinné úložiště jaderného odpadu v Německu: Lokality a výzvy

I po definitivním ukončení provozu jaderných elektráren čelí Německo stále významné výzvě - trvalému a bezpečnému uložení radioaktivního odpadu. Kromě použitého jaderného paliva se rovněž jedná o radioaktivní odpad z výzkumných projektů a průmyslových procesů.

Vyhledávání a příprava hlubinného úložiště pro vyhořelé palivo se protahuje, a zatímco nízko- a středněaktivní odpady končí v uzavřeném dole Konrad, pro vysoceaktivní materiál stále chybí finální řešení.

Německo ukončilo provoz všech svých jaderných elektráren v roce 2023, o čemž se mluvilo dlouhé roky. Náš soused se tak stal první evropskou zemí, která ukončila provoz jaderných bloků.

Hledání lokality pro trvalé úložiště

Hledání lokality pro trvalé hlubinné úložiště radioaktivního odpadu není tématem pouze v České republice, ale v řadě zemí Evropy. Výjimkou není ani Německo, které sice uzavřelo všechny jaderné elektrárny na svém území, stále však disponuje velkým objemem použitého paliva.

Pro nízko či středněaktivní radioaktivní odpad, například z průmyslu či zdravotnictví, Německo zvolilo lokalitu v bývalém železorudném dole Konrad. Pro vysoceaktivní odpad však zatím hledání lokality pokračuje.

Čtěte také: Zkušenosti s hlubinným ukládáním

Podle Spolkové společnosti pro ukládání radioaktivního odpadu (BGE) má zhruba 95 % radioaktivního odpadu původ ve výzkumu či provozu jaderných elektráren. Třetinu tohoto objemu tvoří odpad z výzkumu a vyřazených jaderných elektráren z doby Německé demokratické republiky, tedy Východního Německa. Zbylé dvě třetiny z tohoto objemu pochází z provozu německých jaderných zdrojů.

Společnost BGE podle serveru Clean Energy Wire začala s hledáním lokality pro trvalé hlubinné úložiště v roce 2017. Původní plány, například na vybudování úložiště v lokalitě Gorleben, byly zavrženy kvůli protestům místních obyvatel a skupin. BGE tak přistoupila k hledání nových lokalit s tím, že kterékoliv místo s vhodnými geologickými podmínkami může být potenciální lokalitou.

Podle Iris Graffunderové, předsedkyně představenstva BGE, nyní bude společnost každoročně publikovat pravidelnou zprávu. Ta má veřejnosti umožnit sledovat průběh procesu hledání lokality pro trvalé úložiště radioaktivního odpadu v Německu.

"Pravidelné publikace umožní všem v Německu sledovat, že BGE postupuje v souladu s plánem do konce roku 2027. Do poloviny století můžeme a musíme najít místo pro trvalé úložiště. Dlužíme to lidem, kteří žijí v regionech s dočasnými úložišti," uvedla Steffi Lemkeová, německá ministryně pro životní prostředí.

BGE by měla do roku 2027 dokončit první fázi procesu hledání lokality a předložit svou zprávu Spolkovému úřadu pro bezpečnost nakládání s jaderným odpadem. Ta má zahrnovat seznam vybraných lokalit pro druhou fázi tohoto procesu. Německo podle serveru v současné době skladuje vysoceaktivní odpad v celkem 16 přechodných úložištích.

Čtěte také: Komunální odpad a hlubinné ukládání

Německý parlament schválil zákon stanovující kritéria a postup volby lokality, kde země na milion let uskladní vysoce radioaktivní jaderný odpad. Úložiště se bude hledat v celém Německu, nejvhodnější místo má být vybráno do roku 2031, napsal server listu Die Zeit. Sklad chce Berlín uvést do provozu v polovině století.

V první fázi vědci určí oblasti, které pro úložiště nepřipadají v úvahu, například kvůli nebezpečí zemětřesení či blízkosti obytných zón. Následně budou vytipovány regiony, které splňují určité minimální požadavky pro umístění skladu.

Radioaktivní odpad, zejména vyhořelé palivo, musí být bezpečně uložen desítky či stovky metrů pod zemí v hlubinném úložišti, které má zabránit úniku radiace a kontaminaci životního prostředí. Proces výběru místa pro hlubinné úložiště původně počítal s ukončením do roku 2031. Avšak v současnosti se předpokládá, že výběr vhodného místa bude pravděpodobně dokončen až po roce 2045.

BGE nyní pracuje s širším seznamem lokalit, které splňují zákonné i technické předpoklady, přičemž celý proces je transparentní a pravidelně veřejně sledován. Do doby, než bude hlubinné úložiště zprovozněno, je vysoce radioaktivní odpad skladován v meziskladech rozmístěných po celé zemi.

Další výzvy a souvislosti

Další složitou kapitolou je úložiště Asse II, které sloužilo jako místo pro nízko a středně aktivní radioaktivní odpad, uložený v podzemních skalních prostorách od 60. do 70. let 20. století. Do poškozeného skladu jaderného odpadu Asse poblíž Wolfenbüttelu nekontrolovatelně prosakuje velké množství vody. Horníci v čele s vedoucím provozu Guidem Oesterreichem čelí téměř nepřekonatelnému úkolu: Musí se pokusit vodu zadržet a zároveň stabilizovat křehký důl.

Čtěte také: Kritický pohled na hlubinnou ekologii

Původní náklady na tuto operaci byly odhadovány na zhruba 2,5 miliardy eur, avšak v současnosti se předpokládá, že náklady budou několikanásobně vyšší a práce mohou trvat několik desítek let.

Bezpečnost je v celém procesu klíčová, přičemž požadavky na materiály, kontejnery i lokalitu jsou extrémně přísné. Projekty na ukládání jaderného odpadu jsou z hlediska veřejnosti citlivým tématem, které vyvolává protesty a obavy z dlouhodobých dopadů na životní prostředí a zdraví.

Evropský kontext

Německo je zatím první evropskou zemí, která zavřela jaderné elektárny, a časem by ji měly následovat i další státy. Belgie plánovala ukončit provoz všech svých reaktorů do roku 2025 a stále tento záměr prosazuje. Další zemí, která plánuje úplné zastavení jaderné energetiky, je Španělsko. Tamní plán počítá s postupným vyřazováním reaktorů od roku 2027 s finálním koncem provozu do roku 2035. A například Dánsko, které nikdy nevybudovalo vlastní jaderné elektrárny, v roce 1985 dokonce zákonem zakázalo výstavbu jakýchkoli nových jaderných reaktorů.

Finsko bude také první evropskou zemí, která uvede do provozu vlastní trvalé hlubinné jaderné úložiště vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Hlubinné úložiště Onkalo, umístěné u jaderné elektrárny Olkiluoto, má začít svůj ostrý provoz pravděpodobně v roce 2026 a nachází se v žulovém masivu asi 450 metrů pod zemským povrchem. Jeho kapacita by měla pokrýt veškeré finské vyhořelé palivo, a to jak současné, tak i budoucí produkce.

Situace v České republice

V Česku je příprava hlubinného úložiště jaderného odpadu v pokročilé fázi plánování a průzkumů. Vláda do roku 2030 vybere finální a záložní lokalitu z aktuálně čtyř kandidátních míst: Březový potok (Horažďovicko), Horka (mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí), Hrádek (Jihlavsko) a Janoch (u Temelína).

Výstavba samotného úložiště je naplánována přibližně na období let 2040 až 2050, přičemž provoz by mohl začít kolem poloviny století a pokračovat až do roku 2167.

Stát zastoupený Správou úložišť radioaktivních odpadů vybírá ze čtyř lokalit, kde by postavil konečné hlubinné úložiště pro tisíce tun vysoce radioaktivních odpadů.

Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO) zahajuje s Českou geologickou službou geologické a hydrogeologické mapování lokalit, které připadají v úvahu pro stavbu hlubinného úložiště jaderného odpadu.

V první fázi jde o dvě ze čtyř území, a to Březový potok v Pošumaví na Horažďovicku a Janoch u Temelína. Na lokalitách Horka a Hrádek na Vysočině se ještě čeká na schválení projektu geologických prací krajským úřadem, což by mělo být do několika měsíců, řekl ČTK ředitel SÚRAO Lukáš Vondrovic na Jaderných dnech v Plzni.

Zahajované geologické mapování, které provádí pro SÚRAO Česká geologická služba, jsou podle Vondrovice mapovací túry, kdy geologové dokumentují všechny dostupné fenomény ve velmi podrobném měřítku, a to jak horninového prostředí, tak stavy povrchových a podzemních vod. "Tato úvodní fáze potrvá asi dva roky. A mezitím už budou spuštěny i práce se zásahem do pozemků," uvedl.

SÚRAO, které má ministerstvem životního prostředí (MŽP) pravomocně stanovené průzkumné území, teď v soutěži vybírá dodavatele průzkumných prací, jednak na hlubinné vrty, jednak na geofyziku. Doufá, že dodavatel bude vybrán co nejdříve. "Nejpozději na podzim bychom měli dostat nabídky a pak záleží na tom, zda budeme v soutěži úspěšní," řekl.

Informace o tom, že jen málo firem umí hlubinné vrty až do 1200 metrů, nechtěl ředitel komentovat kvůli soutěži. Lokalita, kde se úložiště postaví, má být podle aktualizované koncepce pro nakládání s radioaktivním odpadem vybrána do roku 2030. "Pro nás je ale nejdůležitější, aby byly práce vykonány s náležitou kvalitou a pečlivě. Takže ten termín spíše bereme jako orientační. Základní je získat data a v okamžiku, kdy budeme zodpovědně vědět, že víme o lokalitách vše a můžeme vybrat, tak řekneme, která je nejlepší," řekl Vondrovic.

Povolení vstupů na pozemky je podle něj podmínkou pro provádění geologických prací, zásahy do pozemků vyžadují i některé monitorovací práce. Ale třeba obce v lokalitě Březový potok, na jejichž katastrech by mohlo úložiště vzniknout, shodně tvrdí, že geology na své pozemky nepustí.

Podle Vondrovice se od přepracování upouští, třeba ve Švýcarsku ho zakazuje zákon. A i taková země jako Japonsko, které přepracování chce a má, tak 30 let proces vyvíjejí. "Takže to rozhodně není technologie, která by byla jednoduchá, zvládnutelná a bez rizika. A navíc současné bloky neumí přepracované palivo spálit," dodal.

Z dlouhodobého hlediska se hlubinné úložiště považuje za nejbezpečnější způsob vypořádání se s radioaktivním odpadem. Ten vzniká zejména v jaderných elektrárnách, ale produkují ho i zdravotnická zařízení nebo výzkumné ústavy.

O tyto nebezpečné látky se stará Správa úložišť radioaktivních odpadů, u které je zaregistrováno téměř 150 firem, produkujících každý rok dohromady přibližně 450 tun nízkoaktivních a středněaktivních odpadů. Ty pocházejí zejména ze zdravotnictví, výzkumu a dalších jaderných technologií.

V současnosti Česká republika, která se po prohlášení látky za radioaktivní odpad stává jejím majitelem, provozuje tři úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Jedná se o úložiště institucionálních (zdravotnictví, výzkum) odpadů Richard u Litoměřic, úložiště Dukovany (jaderné elektrárny Dukovany a Temelín) a úložiště Bratrství (odpady s obsahem přirozených radionuklidů jako je uran či radium).

Vyhořelé jaderné palivo se u nás zatím skladuje v areálech jaderných elektráren, ale to není dlouhodobé řešení. Za nejbezpečnější se celosvětově považuje ukládání do hlubinných úložišť a Česká republika pro něj vybírá vhodné místo již od 90. let minulého století.

Součástí příprav je i provoz „laboratoře” v prostorách někdejšího uranového dolu Rožná na Vysočině. Tam zhruba v půlkilometrové hloubce zkoumají způsoby, jak nejlépe postupovat při budování místa pro trvalé uložení radioaktivního odpadu.

Přeprava jaderného odpadu v Německu

Německo se připravuje na jednu z největších přeprav jaderného odpadu za poslední desetiletí. Federální úřad pro nakládání s jaderným odpadem (BASE) vydal povolení k transportu 152 kontejnerů s vyhořelým jaderným palivem z bývalého výzkumného reaktoru v Jülichu do meziskladu v Ahausu v Severním Porýní-Vestfálsku.

V kontejnerech se nachází zhruba 300 000 palivových kuliček, které byly v minulosti používány v experimentálním vysokoteplotním reaktoru. Povolení k převozu je platné do srpna 2027, přičemž první transporty by se mohly uskutečnit již na konci roku 2025.

Hlavním důvodem plánovaného transportu je nevyhovující stav stávajících skladovacích prostor v Jülichu. Ty již nesplňují současné bezpečnostní požadavky a dlouhodobě se diskutuje o jejich náhradě. Přemístění odpadu je proto vnímáno jako nezbytný krok k zajištění bezpečného nakládání s radioaktivním materiálem.

Pro transport budou využity kontejnery typu Castor, které jsou konstruovány tak, aby odolaly extrémním podmínkám, včetně požáru, pádu z výšky nebo mechanického poškození. Každý kontejner váží desítky tun a je určen k dlouhodobému bezpečnému skladování vysoce radioaktivního materiálu. Přeprava bude probíhat především po silnici, i když se v minulosti uvažovalo i o železniční trase.

Německo dosud nedisponuje trvalým hlubinným úložištěm, které by umožnilo konečné uložení vysoce radioaktivních odpadů. Do doby, než bude tento projekt realizován, zůstává řešením síť 16 meziskladů rozmístěných po celém území spolkové republiky. Ahaus je jedním z klíčových zařízení této sítě.

Plánované hlubinné úložiště v lokalitě Konrad, což je bývalý železný důl, čelí opakovaným zpožděním. Tyto průtahy jsou způsobeny zejména zpřísněním bezpečnostních předpisů po havárii ve Fukušimě a komplexními administrativními procesy. Jeho uvedení do provozu se tak odhaduje nejdříve na počátek 30. let. Podle některých odhadů by však mohlo trvat až do roku 2068.

tags: #hlubinne #uloziste #jaderneho #odpadu #nemecko #lokality

Oblíbené příspěvky:

• Kalová čerpadla s benzínovým motorem
• Knihy o koloběhu života
• Hodnocení kvality ovzduší
• Rozměry odpadních trubek
• Proč si pořídit designový koš na tříděný odpad?