Úbytek ledovců po celém světě prokazatelně souvisí s klimatickými změnami. Stejně jisté je, že ignorování neutěšeného stavu, na němž má člověk zásadní podíl, by pro lidstvo mělo nedozírné následky. Globální oteplování je sice jaksi všudypřítomné, ale informace o něm se významně různí.
V jednu chvíli nás média bombardují katastrofickými scénáři a vzápětí slyšíme rozhovor s expertem, jenž nás ujišťuje, že jde o hoax a že planeta si nějak poradí. Kde hledat fakta? Výzkumem ledovců se zabývám dvacet let a mohu potvrdit, že skutečně ustupují po celém světě.
Ve Švýcarsku a na Islandu dokonce zavedli tradici smutečního průvodu, když některý z jejich ledovců definitivně zanikne. Jen Švýcarsko ztratilo za posledních pět let desetinu své ledové plochy a do roku 2050 přijde zřejmě o celou polovinu. Pokud jste tedy promeškali nedávné pohřby islandského ledovce Okjökull nebo švýcarského Pizolu, věřte, že v nejbližších letech bude dost příležitostí se nějaké podobné tryzny zúčastnit.
Led taje dokonce i na místech, kde ho ještě před deseti lety přibývalo. Mnoho menších ledovců po celé Zemi zmizí už během nejbližších pár let a Alpy budou téměř bez ledu pravděpodobně na konci tohoto století. Za takto rychlé tání ledu může oteplování planety.
Průměrně se Země oteplila o jeden stupeň, například v Česku však o dva a v některých arktických oblastech téměř o šest stupňů Celsia. Rozsáhlé výzkumy přitom potvrzují, že změny klimatu jsou z velké části způsobeny lidskou činností. Shodne se na tom 97 procent všech klimatických vědců a žádná významná vědecká instituce na světě tyto závěry nezpochybňuje.
Čtěte také: Příroda plazů
Nejlepším zdrojem pro pochopení změn klimatu jsou syntetické zprávy, které vydává Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC). Na poslední velké studii se podílely stovky odborníků z osmdesáti zemí. Její vypracování trvalo šest let a obsáhlo tisíce dílčích výzkumů.
Pokud jsou však vědci v otázce změny klimatu jednotní, proč se o tom v médiích stále přeme? Novináři totiž rádi prezentují protikladné názory, aby byla zpráva takzvaně vyvážená. V jednom z nejprestižnějších vědeckých časopisů Nature vyšla loni studie, která ukazuje, že americká média dávají podobný prostor zastáncům i popíračům existence antropogenních změn klimatu.
Zatímco v prvním případě jde o renomované klimatické vědce, popírači často nemají relevantní vědecké vzdělání a navíc reprezentují jen omezenou skupinu lidí. Mohou si ale vědci být jisti, že za oteplování skutečně mohou lidé? Země přece prošla velkými teplotními výkyvy už před průmyslovou revolucí. Nemůže tedy jít o přirozený proces?
Vědecké poznatky o výkyvech klimatu v minulosti tuto možnost vylučují. Příkladem jsou změny v množství slunečního záření dopadajícího na planetu. Záznamy o každodenní sluneční aktivitě máme kontinuálně od roku 1838 a víme s naprostou jistotou, že od šedesátých let minulého století se sluneční aktivita nemění nebo dokonce klesá, zatímco teploty na Zemi stále stoupají.
Navíc, kdyby sluneční aktivita skutečně mohla za oteplování planety, čekali bychom větší oteplení ve vyšších vrstvách atmosféry, které jsou blíže Slunci. Jenže je to opačně. Teplota stratosféry se dlouhodobě snižuje, zatímco troposféra se otepluje.
Čtěte také: Dokumenty BBC o přírodě
Minulé predikce IPCC se dnes bohužel ukazují jako příliš optimistické. Pokud by například Grónsko, kde loni odtálo rekordní množství ledu, zcela roztálo, zvedla by se hladina oceánů o šest metrů. Pro představu: jen zvednutí hladiny o centimetr znamená ohrožení pro asi šest milionů lidí.
Kromě toho se zvyšuje také frekvence přívalových vln a tsunami a oceán se stává teplejším, kyselejším, s menším množstvím kyslíku, což způsobuje úhyn řady organismů. Možná se utěšujete, že nás ve vnitrozemí se to netýká, ale není to tak dávno, co jedna občanská válka v jedné nepříliš velké zemi způsobila celoevropskou migrační krizi.
Některé ledovce už sice zmizely, řadu ekosystémů a organismů čekají nenávratné změny, to ale není důvod k rezignaci a pasivitě. Je ostatně v zájmu každého z nás, abychom stávající trend zvrátili. Když se například klima oteplí o 1,5 °C, podaří se nám některé korálové útesy zachránit, zatímco oteplení o dva stupně žádné korály nepřežijí.
Sázka na to, že se vědci mýlí a ropné společnosti mají pravdu, by zkrátka byla zdaleka nejhloupějším experimentem v historii lidstva. V současné situaci ovšem pomůže jen systémová změna. Proto je třeba volit zodpovědné politiky, odmítat firmy, které stojí na produkci fosilních paliv, a podporovat ty, co vyvíjejí čistší technologie.
Tlak zespoda skutečně funguje. I u nás už existuje množství společností a firem, jejichž byznys model zohledňuje udržitelnost a způsob života, který je šetrný k přírodním zdrojům (většina je jich sdružena pod hlavičkou Asociace společenské odpovědnosti).
Čtěte také: Přehled dokumentů o české přírodě
Změna klimatu způsobená člověkem zrychluje už po celá desetiletí tání ledovců v polárních oblastech. Už během devadesátých let tato změna v rozložení vody na zemském povrchu stačila k jemnému posunu osy naší planety, ukázala nová studie.
Že je oteplování klimatu zodpovědné za masivní změny ekosystémů i lidského života, potvrzují dnes už desetitisíce rozsáhlých studií. Nový výzkum ale upozornil, že změna v pohybu ledovcových mas má důsledky s globálním dopadem.
„Rychlejší tání ledu kvůli globálnímu oteplování bylo nejpravděpodobnější příčinou změny směru driftování polárního ledu během devadesátých let,“ uvedla hlavní autorka studie Shanshan Dengová v prohlášení na stránkách odborného časopisu Geophysical Research Letters, kde výzkum vyšel.
Země se otáčí kolem své osy. Oblasti, kde se linie této neviditelné osy protíná s povrchem planety, jsou severní a jižní pól. Ty ale nejsou statické, nepatrně se mění z různých důvodů, většina z nich je nejasná. Jedním z hlavních podezřelých jsou změny v distribuci vody na povrchu Země.
Když se hmota pohybuje po povrchu naší planety, má to vliv na osu Země, a tak se v důsledku masivních pohybů hmoty na povrchu Země posouvají póly. Až donedávna se mohlo o takových změnách jen spekulovat, ale od roku 2002 už se mohou opřít o reálná data.
Ta jim přinesla společná mise NASA a německých vědců Gravity Recovery and Climate Experiment (GRACE). Sledovala rozložení hmotnosti po celé planetě tím, že pomocí citlivých přístrojů pátrala po změnách gravitace v různých bodech po celé zeměkouli.
Už předchozí studie s využitím údajů společnosti GRACE spojovaly posun zemské osy s nárůstem tání ledovců, nové poznatky ale posunuly tuto hypotézu výrazně dál.
Vědci totiž dokázali zpětně rekonstruovat změny na pólech až do devadesátých let dvacátého století, tedy ještě do doby před zahájením mise GRACE. Spočítali také celkové změny v množství vody v různém skupenství. Cílem bylo zjistit, jaký byl dopad klimatických změn už před třemi desítkami let.
Zjistili, že v roce 1995 se směr polárního driftu posunul z jihu na východ a že průměrná rychlost tohoto posunu v letech 1995 až 2020 byla sedmnáctkrát rychlejší než v letech 1981 až 1995.
Výpočty o změnách povrchových vod ukázaly, že hlavním motorem posunu zemské osy směrem na východ byl úbytek vody v důsledku tání ledovců v polárních oblastech planety. Vliv ale měly i přesuny vody na jiných místech planety - zejména tam, kde se masivně využívají podzemní vody pro průmysl a zemědělství.
„Myslím, že to přináší zajímavý důkaz,“ řekl Vincent Humphrey, klimatolog z Curyšské univerzity, který se na tomto výzkumu nepodílel. „Tato studie nás upozorňuje, jak významná je tato změna hmoty - je tak velká, že může změnit osu Země.“
Humphrey ale současně upozorňuje, že „změna zemské osy není tak velká, aby ovlivnila každodenní život. Může to změnit délku dne, kterou prožíváme, ale jen o milisekundy.“
V polárních oblastech ale tento trend pokračuje. Planeta se kvůli změně klimatu otepluje a očekává se proto další tání ledovců.
tags: #dokumenty #ledovců #a #změna #klimatu