Dokumenty BBC a Krása Přírody v České Televizi

V posledních letech jsme svědky rozkvětu přírodopisných dokumentů. Filmy jako Moje učitelka chobotnice, Erupce lásky a Všechno živé byly nominovány na Oscara. Pokrok v kamerové technologii a nástup digitálního filmu k tomu pravděpodobně přispěly. Nesmíme opomenout ani rostoucí problémy životního prostředí.

Když se ale sestavuje žebříček nejlepších přírodopisných dokumentů, nikoho nepřekvapí, že se BBC a David Attenborough podíleli na vzniku většiny z nich. Níže vybrané pořady byste neměli minout. Nejenže patří mezi nejlepší v jejich produkci, ale i mezi to, co můžete v daném oboru vidět.

Dokumenty BBC, které byste neměli minout

Zázračná planeta II (2016) - hodnocení: 98 %

Nejvyššího hodnocení ze všech seriálů v produkci BBC a ve spolupráci se sirem Davidem Attenboroughem se dočkala Zázračná planeta s pořadovým číslem dvě. Šestidílná dokumentární série navazuje na úspěšný seriál Zázračná planeta a hudbu k ní složil Hans Zimmer. Jeho skladby náležitě doplnily neuvěřitelné záběry, mezi kterými je nutno vyzdvihnout souboj čerstvě vylíhnutých leguánů s užovkami. Nic napínavějšího jste asi ještě nikdy neviděli.

Natáčení probíhalo ve čtyřiceti zemích světa a filmový štáb musel absolvovat sto sedmnáct cest, během kterých pracoval 2089 dní. Kdyby štáb natáčel nepřetržitě, trval by vznik Zázračné planety II 5,7 let. Navíc se jedná o úplně první dokument, který BBC natáčela v rozlišení 4K. Štáb to samozřejmě během natáčení neměl nijak snadné, často totiž byly proti přírodní podmínky. O čemž svědčí i případ, kdy se během bouře na ostrově Zavodovski, který je součástí Jižních Sandwichových ostrovů, utopila jedna kamera. Vyměnit ji za novou by lodí trvalo sedm dní, členové štábu ji tak zahřívali ohřívacími polštářky, spali s ní a sušili ji nad kamny, aby mohli dál natáčet.

Modrá planeta II (2017) - hodnocení: 97 %

V roce 2001 natočili britští dokumentaristé ve spolupráci s Davidem Attenboroughem veleúspěšný seriál Modrá planeta. A protože se od té doby naše poznatky o životě ve světovém oceánu podstatně změnily, rozhodli se pod hladinu moří opět vrátit. Fascinující výpravy nejen do podmořského světa naší planety po letech pokračují s novými filmovými možnostmi a pohledy tvůrců...

Čtěte také: Studie o změně klimatu

Pomocí nejmodernějších technologií dnes můžeme vstupovat do nových světů a pozorovat jejich chování metodami, které před pouhou jednou generací byly zcela nedostupné. Při zkoumání těchto světů jsme dospěli k neradostnému zjištění, že zdraví světového oceánu je ohrožené. V současnosti se mění mnohem rychleji než kdykoli předtím v lidské historii. Proto zkoumat, co se děje pod mořskou hladinou, nebylo nikdy naléhavější.

Natáčení Modré planety II trvalo čtyři roky a stejně jako u Zázračné planety II cestovali filmaři po celém světě. Navštívili třicet devět zemí a potřebovali na to sto dvacet pět expedic. Nejzajímavější je ale fakt, že filmaři strávili při natáčení přes 6000 hodin pod vodou a že se dostali do hloubek, ve kterých před nimi nikdo nenatáčel, což jim samozřejmě umožnila stále dokonalejší technologie. Autorem hudby je opět Hans Zimmer.

Život savců (2002) - hodnocení: 96 %

Třetím nejlepším dokumentem v našem výběru je Život savců. Režíroval ho sám David Attenborough a nabízí jedinečný pohled na pozoruhodnou skupinu těchto zvířat. Ukazuje mnoho fascinujících druhů planety, včetně nás samotných, a ilustruje, jak se savci stali tak mimořádně rozmanitými a úspěšnými.

Na štáb jako již tradičně čekalo mnoho náročných výzev. Aby bylo možné poprvé zachytit záběry skunků hledajících potravu v jeskyni plné netopýrů, bylo nutné vybavit štáb speciální ochranou, protože se jednalo o velmi nebezpečné prostředí. Vzduch byl plný čpavku, hlavní obyvatelé seshora vydatně močili a k dalším obyvatelům jeskyně patřili masožraví červi a chřestýši. A velké kočky lovící v noci, jako jsou lvi, leopardi a tygři, ještě nikdo při lovu pořádně nenatočil. Ale nejnovější infračervená technologie, kterou měl štáb BBC k dispozici, konečně odhalila chování, o kterém se dosud spekulovalo až na základě důkazů objevených další den.

Lov (2015) - hodnocení: 94 %

Souboje mezi lovci a lovenými patří k nejdramatičtějším událostem v přírodě. V sázce je život jednoho nebo druhého. Predátoři musejí být dokonale přizpůsobeni prostředí, v němž žijí. Aby ulovili kořist, vyvinuly se u nich mimořádně strategie. Ale i lovení tvorové mají své zbraně... Přežití závisí na mnoha schopnostech - rychlosti, síle, výdrži, vlastní nápaditosti, účinném maskování nebo týmové spolupráci. Tento seriál s vyprávěním Davida Attenborougha se však více zabývá chytrými způsoby, jakými se cíle vyhýbají svým potenciálním zabijákům.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Každá epizoda se zaměřuje na jiné části planety, a tak je Lov stejně rozmanitý jako tvorové, které sleduje. Seriál Lov zachycuje v dramatických detailech různé taktiky, které si zvířata osvojila, aby dostala svou kořist, a také ty, které jejich kořist používá, aby unikla do bezpečí. V sedmi špičkově natočených epizodách navštívíme otevřené travnaté pláně, husté lesy, divoký oceán i zmrzlou Arktidu. A staneme se svědky zřídka vídaného chování zvířat. Odhalíme, s jakými obtížemi si musí poradit dravci a jejich kořist v různorodém prostředí plném nečekaných překážek.

Život (2009) - hodnocení: 93 %

Objevte nekonečnou pestrost života na Zemi a ty nejvýstřednější taktiky přežití, které se u zvířat a rostlin vyvinuly. Tak vypadá evoluce v akci - jedinci pod extrémním tlakem musejí překonat nástrahy protivníků a prostředí a posunují tak hranice svého chování. Jedinečná technika zachycuje ty nejúžasnější momenty, které jsou v přírodě k vidění! Od tvůrců série Zázračná planeta. Přes 3 000 natáčecích dní po celém světě.

První rok výroby seriálu byl věnován zkoumání možných příběhů. Tým seriálu Život kontaktoval vědce a odborníky z celého světa a hledal nové objevy, které by mohl natočit. Až poté následovaly téměř tři roky natáčení, zahrnující sto padesát natáčení na všech sedmi kontinentech, včetně několika velmi náročných expedic do vzdálených oblastí divočiny. Štáb měl navíc k dispozici i novou kamerovou technologii, zvláště v té době průkopnické používání stabilizovaných kamer namontovaných na helikoptéře.

Štábu Života se podařilo pomocí gyroskopické stabilizace vytvářet rovnoměrné záběry z jedoucích vozidel, a to i v drsném terénu, což úplně poprvé umožnilo sledovat stáda sobů a slonů. Pro zachycení života hmyzu byly požity miniaturní kamery s velmi vysokým rozlišením.

V Zambii točili z horkovzdušného balónu, aby nerušili obrovská hejna kaloňů plavých. Aby nebyl narušen život divokých klaunů očkatých, bylo jejich chování natočeno v akváriu na velšské univerzitě. Přes veškerou snahu filmařů ale mnoho natočeného materiálu skončilo na podlaze střižny. Například záběry dokazující, že hlavními predátory mláďat sobů ve Finsku jsou orlové skalní. Vědci neměli nikdy důkazy, aby mohli svou hypotézu potvrdit. BBC je pro ně sice získala, ovšem vše bylo natočeno z takové dálky, že nemohly být v dokumentu použity.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Naše planeta (2019) - hodnocení: 92 %

Natáčení osmídílného seriálu Naše planeta trvalo čtyři roky, probíhalo v padesáti zemích světa a účastnilo se ho přes šest set členů štábu. Tentokrát se ale ve větší míře zaměřili na otázku ochrany přírody a to, jak moc jednotlivé rozmanité oblasti naší planety a jejich obyvatele ovlivňuje činnost člověka.

Naše planeta je prvním přírodopisným dokumentem z našeho výběru, který nevznikl v BBC, ale natočil ho Netflix, pro který to byla v oblasti přírodopisných dokumentů premiéra. Zajímavostí je, že současně s tímto dokumentem vznikl i dokument o jeho vzniku s názvem Naše planeta - Ze zákulisí, který zcela názorně zachycuje řadu těžkostí, problémů a komplikací, se kterými se musí štáb během natáčení takového projektu vyrovnávat.

Zázračná planeta (2006) - hodnocení: 90 %

Posledním z nejlepší sedmičky je Zázračná planeta, jejíž vznik podnítil ohromný úspěch seriálu Modrá planeta z roku 2001, který sklidil pochvalu nejen od publika po celém světě, ale i od kritiků a získal tak řadu ocenění. Modrá planeta zaujala hlavně epickou výpravou, neobvyklými scénami s méně známými zvířecími druhy a celkovou kvalitou použitých záběrů. BBC tak nemuselo přemýšlet dlouho, diváci jasně ukázali, co se jim líbí, proto přišel další seriál v podobném formátu.

K Zázračné planetě vznikl i doprovodný televizní seriál Planeta Země: Budoucnost, který se věnoval ochraně životního prostředí se zaměřením na některé živočišné druhy ze seriálu.

V jedenácti dílech Zázračné planety se diváci seznámili s jednotlivými biomy na naší planetě a jejich obyvateli. Na konci každé padesátiminutové epizody byl připraven desetiminutový dokument z natáčení daného dílu. Druhá řada seriálu s názvem Zázračná planeta II svého předchůdce v mnohém předstihla, takže asi nikoho příliš nepřekvapí, že všichni netrpělivě vyhlížejí další pokračování s názvem Zázračná planeta III.

Další zajímavé dokumenty o přírodě

• Putování tučňáků (2005)
• Nebe a led (2015)
• Planeta Česko (2017)
• Earth: Den na zázračné planetě

Planeta Česko (2017)

První celovečerní film o české přírodě si místo v top nejlepších přírodních dokumentech zaslouží. Dobrá zpráva je, že česká odpověď na tyto kvalitní dokumenty nezůstala daleko od této kvalitativní mety. Planeta Česko je určitě jeden z nejlepších českých dokumentů na dané téma, které kdy u nás vznikly. Není to jen o nádherných záběrech, které v Planetě Česko najdete. Čeští tvůrci nenechali nic náhodě a drží i fungující kostru. Populárně-naučný základ vytěžili na maximum, dodali nějaký nosný příběh a použili kvalitní a hladivý hlas, který dospělé i dětské diváky celým filmem provede.

Režisér Marián Polák trávil celé dny ve stanu, aby pořídil ty nejlepší záběry. Snímek, který se těší velké chvále diváků i kritiků, sleduje tetřevy, sysly, bobry, ledňáčky, ale i lososy a mnoho dalších zvířat žijících v naší krajině.

Štáb v čele s režisérem najezdil desítky tisíc kilometrů autem, vlakem i na kole a použil celkem patnáct různých kamer a fotoaparátů. Ne vždy měli filmaři štěstí na zvířata, která chtěli natočit, hned napoprvé. „Natočit dobře bobry žijící na mnoha místech naší země byl docela oříšek, protože jsou to noční zvířata s vynikajícím čichem. Trvalo nám mnoho dní a nocí, než se nám podařilo jejich příběh pro film zachytit,“ vysvětluje Marián Polák.

Filmaři se rozhodli natáčet zvířata, která jsou alespoň trochu zvyklá na lidskou přítomnost a zároveň chtěli výběr udělat co nejpestřejší. Ve filmu jsou tak vidět co do druhů a velikosti rozmanitá zvířata od mravenců po statné zubry. Na Planetě Česko pracovaly desítky odborníků - zoologů, biologů, ochránců přírody a dalších poradců, kteří přispěli například svými terénními znalostmi a vědomostmi o chování zvířat. Planeta Česko tak nabízí příběhy skutečných divokých zvířat, nikoliv statické atlasové záběry.

„Špičkové kvalitní filmy o přírodě máme rádi my i naši diváci - v poslední době jsme do kin s úspěchem uvedli snímky Příběh lesa nebo Earth: Den na zázračné planetě. Jsme nadšeni, že se Mariánovi Polákovi podařilo natočit překvapivými informacemi nabitý a technicky dokonalý snímek, který se zabývá výhradně českou přírodou.

Další tipy na dokumenty

• Film Moje učitelka chobotnice, který získal Oscara za nejlepší celovečerní dokumentární film, je příběhem o propojení mezi filmařem a chobotnicí žijící v jihoafrickém chaluhovém lese.
• Pokud se vám stýská po Carlu Saganovi, který fascinuje každým aspektem galaxie, pak je pro vás dokumentární seriál o přírodě Zázraky vesmíru to pravé. Tento pořad, který vypráví fyzik a profesor Brian Cox, se zaměřuje na klíčové pojmy, jako je světlo, gravitace, čas.
• Dokument se týká zajetí kosatky Tilikum, která se podílela na smrti tří lidí, a důsledků chovu kosatek v zajetí.
• Film Země medu dokumentuje život Hatidže Murat, makedonské včelařky tureckého původu, která žije ve vesnici Bekirlija v obci Lozovo. Je jednou z posledních chovatelů divokých včel v Evropě.

Za oponou přírody v České televizi

V posledních letech jste spolupracovali na sérii pěti dokumentárních filmů nazvané Za oponou přírody. Ta postupně představí v České televizi pět témat výzkumu Ústavu botaniky a zoologie SCI MUNI:

1. Kouzlo přetvářky (9. září);
2. Slatiniště - mizející paměť krajiny (16. září);
3. Netopýři - mistři přežití (23. září);
4. Tajemné louky v Karpatech (30. září);
5. Paraziti - hodní, zlí a oškliví? (7.

Jan Roleček: Na Ústavu botaniky a zoologie SCI MUNI se věnuji výzkumu vegetace. Vznik seriálu se odvinul od terénního výjezdu s kolegou Pavlem Dřevojanem, který jsme absolvovali v červnu 2017. Objeli jsme tehdy celé Karpaty, předtím tam dva měsíce skoro nevysvitlo slunce, pršelo. Najednou se udělalo nádherně, všechno během pár dní vykvetlo, a my jsme zažili ohromující krásu rozkvetlých karpatských stepních luk. Asi týden po návratu ve mně uzrála myšlenka, že je to nosné téma - vizuálně i vědecky - a že by z toho byl hezký dokumentární film o přírodě. Chtěl jsem oslovit BBC a Davida Attenborougha😊, ale protože znám Mariána Poláka od dětství, tak jsem to nejdřív probral s ním. Vylíčil jsem mu svou představu, a on na to, že by to klidně natočil.

Pak jste ale museli sehnat peníze a partnery. Jan Roleček: Mariánovi se podařilo oslovit brněnské studio České televize, což bylo klíčové, protože další zdroje jsme měli pouze z Ústavu botaniky a zoologie, díky podpoře našeho vedení. Postprodukce pak proběhla právě v režii ČT. Společně jsme tedy natočili pilotní díl Tajemné louky v Karpatech, jako motivaci pro kolegy z Ústavu botaniky a zoologie SCI MUNI, aby se do projektu zapojili a přispěli k pokrytí nákladů z prostředků jednotlivých pracovních skupin.

Marián Polák: Pilotní díl bylo skvělé mít i pro jednání s Českou televizí. Formát jsme měli ozkoušený, založený na kombinaci prezentace výsledků výzkumu populární formou, ukázek, jak výzkum probíhá, a tématu krás přírody a krajiny.

Seriál představuje zajímavá témata výzkumu. Jan Roleček: Mým cílem bylo dostat do filmu hodně záběrů krásné přírody, nejen naše mluvící hlavy. A aby se co nejvíc natočilo přímo v terénu.

Marián Polák: Nás s režisérem Janem Hoškem taky nejvíc baví točit v přírodě. Naplnit stopáž 25minutového filmu exkluzivními záběry z přírody však není levné, je potřeba mnohem více času než při běžném natáčení dokumentu. Z vkladu ČT je možné pokrýt 4−5 natáčecích dnů na jeden díl, ale my jich potřebovali víc.

Jan Roleček: Počet natáčecích dnů jsme navýšili i díky skromnosti Mariána a Honzy Hoška, protože si bez okolků přisedli k nám do auta a jeli jsme. Cestování i noclehy v terénních podmínkách absolvovali s námi. Krajina a naše bádání jsou vizuálně krásné i zajímavé, a tak jsme si to společně užili. Žasl jsem, jak jsou naši filmaři pružní, když se objeví skvělý záběr, který nebyl naplánovaný. V Rumunsku si na pár hodin půjčili naše auto a natáčeli v nejzapadlejších vesnicích s německým obyvatelstvem.

Marián Polák: V zahraničních produkcích jde hodně peněz na rešerše. Čili obhlídku míst předem, výběr lokací i témat.

Jan Roleček: Protože opona je to, co je vidět na první pohled. A my ji chceme nadzvednout a ukázat, co bylo skryté, nabídnout jiný úhel pohledu. A ten „wow“ moment odhalení, co je za oponou, je ve filmu zachycen: přicházím na louku a říkám „Ty vole, to je ono!“ Protože ta ukrajinská louka měla takřka stejné druhové složení jako ta, kterou jsme zkoumali téměř tisíc kilometrů odtud v Bílých Karpatech.

V čem tedy spočívá tajemství krásy karpatských luk? Jan Roleček: Jde o jedny z druhově nejbohatších luk na světě. Snažíme se přijít na to, proč. Naše výzkumy za posledních deset let ukazují, že jedním z důvodů je jejich stáří - od konce doby ledové nezarostly lesem. Koexistence druhů je podle nás ovlivněna procesem, který se datuje 15 tisíc let zpátky, a zvláštní druhové složení luk je dědictvím staré květeny doby ledové. S režisérem Honzou Hoškem, který točil náš díl, jsme hledali, jak téma podat. A on v tom uviděl příběh paradoxu: člověk, který v posledních staletích svou expanzí a intenzivním využíváním krajinu poškozuje, byl tady naopak pozitivním faktorem. Druhově extrémně bohatá stepní louka v podhůří ukrajinských Karpat.

Za oponou přírody je i ale i název jedné knihy Jiřího Gaislera (1934−2014), významné osobnosti Ústavu botaniky a zoologie SCI MUNI. Jan Roleček: Vlastně ano, původní pracovní název série byl jiný. Tenhle napadl Mariána až později a nám i lidem z ČT se hned zalíbil.

Marián Polák: Díl Netopýři - mistři přežití je poctou Jiřímu Gaislerovi. Já jsem měl tu čest s ním dva filmy točit.

Jan Roleček: I my máme ve filmu poděkování osobnostem, na jejichž práci náš výzkum navazuje, například Josefu Podpěrovi (1878−1954), zakladateli našeho pracoviště. Myslím si, že oni viděli to, co vidíme my, jenom to interpretovali v kontextu doby. My to převyprávíme a zasadíme do současného znalostního i společenského kontextu.

Natáčení v přírodě si očividně užíváte. Marián Polák: Vědecko-populární dokument je podle mě nejtěžší žánr dokumentárního filmu, protože je složité představit složité odborné téma formou přitažlivou pro diváka. Základem je spolupráce vědců a filmařů, vzájemná komunikace. Musíte téma zjednodušovat, nelze vše říci zcela „pinktlich“, což je zase problematické pro vědce. Představy filmařů a vědců se vzájemně obrušují a vzniká výsledek. Diváka zaujme příběh. Je důležité, aby měl linku a zápletku: řeší se problém, hledají se odpovědi na otázky, jež se položí na začátku. To pomůže pochopit téma. Náročné je to i v tom, že pokud povídám o určité rostlině, musím ji ukázat.

Marián Polák: Kdyby byla série jen o rostlinách, stačí nám jedno vybavení. Ale v našem seriálu je řada témat, točili jsme od mikroorganismů až po velké kopytníky, používaly se různé mikroskopy, teleobjektivy, paleta kamer a příslušenství. Vymyslet natáčení po technické stránce, umět vše ovládat, odnosit a vejít se do rozpočtu, to je výzva. V natáčecím štábu jsme dva a musíme zvládnout vše, na co mají velké produkce týmy lidí.

Marián Polák: Museli jsme předem vymyslet, jak netopýra vůbec vidět, a ještě jak ho natočit hezky třeba v letu.

Marián Polák: Když jsme točili díl Kouzlo přetvářky o mimikry, filmovali se i mušky a pavouci na kravských lejnech. Něco jsme potřebovali natočit i v laboratoři, Stano Pekár to lejno nechal na chvíli přede dveřmi ústavu, a někdo ho mezitím poctivě uklidil, aby tam nepáchlo, takže nám de facto ukradl filmovou kulisu 😊. A sežeňte si v Brně kravské lejno!

Téma ochrany přírody rezonuje ve společnosti velmi silně. Marián Polák: V pozadí filmů je i ochranářská linka, ale velmi nenásilně. Ukazujeme, že zkoumáme fantastický svět, který je dobré zachovat - jako v dílech o slatinách a netopýrech. Nebo chceme pomoci odstraňovat předsudky, jako v dílu o parazitech. Něco, co je zdánlivě ošklivé, je pro nás důležité, nejde to bez nich. Filmy o přírodě jdou většinou dvěma cestami. Buď cestou prezentace destrukce planety, ukazovat, jak je vše špatně. Nebo druhou cestou, kterou jsme se vydali my: ponořit se do tajů přírody, ukazovat, poznávat. Ten první typ dokumentu divák většinou vypíná, protože je mu nepříjemné to sledovat. Oslovuje úzkou skupinu již oslovených a zapálených, kteří se nepoddají tomu pesimistickému tónu.

Jan Roleček: Věřím, že příroda je hodnotou sama o sobě. To chci sdílet s ostatními i prostřednictvím našeho filmu. Je to film o rostlinných druzích a o tom, jaký mají význam a roli v ekosystému.

O pořadu BBC Earth Films

Celovečerní snímek z produkce BBC Earth Films, představuje divákům všech věkových kategorií nezapomenutelné hrdiny. Mládě zebry, snažící se překonat rozvodněnou řeku, pandu, která usměrňuje svého hravého potomka, rodinu vorvaňů, s oblibou pospávající ve svislé poloze, lenochoda toužícího po lásce a mnoho dalších. Během čtyřiadvaceti hodin putujeme spolu se sluncem od nejvyšších hor k těm nejvzdálenějším ostrovům, z hlubin exotické džungle až do labyrintů velkoměst. V každém koutě Země nacházíme fascinující obyvatele, k jejichž dobrodružstvím se díky novým technologiím dostáváme blíže, než jsme si kdy dokázali představit.

Naše planeta: Putování za přírodními úkazy

Na své cestě kolem světa navštívíme mnoho zajímavých úkazů, které příroda vytvořila - známých i méně známých. Začneme v Severní Americe, v krajině s mnoha přírodními pozoruhodnostmi. Od floridských Everglades na východě až po rozsáhlé lesy a pohoří na západě, nabízí tento světadíl bohatou rozmanitost přírodních krás. Patrně nejtypičtější pro tento kontinent je jihozápadní část Spojených států. Zde se rozkládají pouště a kaňony "Divokého Západu" - právem proslulé pozoruhodnými místy. Death Valley, Údolí smrti, si plně zasluhuje pověst jednoho z nejobávanějších míst na naší planetě. Je to však zároveň kout plný udivující krásy. V roce 1849, v době zlaté horečky, narazili na tuto nelítostnou poušť američtí průkopníci, kteří mířili na západ, do Kalifornie. Údolí smrti je dnes jedním z mnoha národních parků Spojených států; právě v této zemi se myšlenka národních parků zrodila a poprvé se také uskutečnila. Prvním z mnoha takových parků byl Yellowstone. Ale při těchto toulkách po Zemi jsme teprve na začátku.

tags: #dokumenty #bbc #v #ceske #televizi #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Vliv vlků na přírodu
• Ochrana roháče obecného
• Investice do nemovitostí v ČR
• Vrtané studny a vlhkost
• Skládka Zdechovice v plamenech