Ministerstvo zdravotnictví představilo úhradovou vyhlášku pro rok 2025. Oproti minulým letům je přísnější a řadu organizací působících v oblasti zdravotnictví žene do ztráty, což se týká i domácí zdravotní péče.
Představitelé segmentu domácí zdravotní péče, mezi než patří i Charita Česká republika, se přitom snažili vyjednávat lepší podmínky, ale neúspěšně. Proto zaslali v úterý 22. října 2024 otevřený dopis adresovaný prezidentu republiky, premiérovi, vládnímu kabinetu a ředitelům zdravotních pojišťoven, v němž naléhají na nutnost dohody o stanovení hodnoty bodu, výše úhrad za hrazené služby a regulačních omezení pro rok 2025.
Ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo inicioval schůzku s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem, jejímž hlavním tématem byla výše úhrad za domácí zdravotní péči pro příští rok. Zástupci domácí zdravotní péče jednali s ministrem zdravotnictví o výši úhrad pro rok 2025(22. 10.
Péče o pacienty v jejich domácím prostředí je jednak přáním pacientů samotných, kteří ve svém domácím prostředí prospívají daleko více po psychické stránce, což prokazatelně ovlivňuje samotný průběh léčení, jednak ulehčuje rodinným příslušníkům pacientů, když nemohou všechnu péči zajistit sami. V neposlední řadě by měla být tato služba i v zájmu státu, jelikož jde péče o pacienty v jejich vlastním sociálním prostředí je v porovnání s nemocniční péčí násobně levnější. Za stejné vynaložené finanční prostředky lze pečovat o větší počet pacientů doma než v nemocnici.
Úhradová vyhláška a její dopady
Úhradová vyhláška je dokument, který vydává ministerstvo zdravotnictví každý rok. Každý zdravotní úkon, který doktor nebo nemocnice provede, má podle vyhlášky určitou „bodovou hodnotu“. V českém systému zdravotního pojištění jsou výkony lékařů a zdravotnických zařízení bodově ohodnoceny podle náročnosti, délky trvání a dalších kritérií. Každý úkon má přidělený určitý počet bodů.
Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost
Vyhláška dále každý rok stanovuje finanční hodnotu těchto bodů. Hodnota bodu je částka, kterou pojišťovna platí za jeden bod. Cena jednotlivých výkonů (například převaz, podání léků atp.) se vypočítá vynásobením počtu bodů a hodnoty jednoho bodu.
Podle navrhované úpravy úhradové vyhlášky pro rok 2025 nebylo přihlédnuto k vysoké míře inflace posledních a let a hodnota bodu za výkony v domácí zdravotní péči klesla pod 1 Kč. To znamená, že hodnota každého výkonu bude násobena částkou menší než jedna koruna. Pro poskytovatele to představuje značný finanční problém, protože náklady na materiály a práci jsou často vyšší než tato úhrada.
Poskytovatelé zdravotních služeb si navíc nemohou volně určovat ceny a růst nákladů si nemohou promítnout do cen pro odběratele. Jejich ceník podléhá regulacím Ministerstva zdravotnictví.
Úhrada od zdravotních pojišťoven za ošetření ležících pacientů domácí zdravotní péčí, za použitý materiál k ošetření, za dopravu k ležícím pacientům je pod reálnými náklady poskytovatelů. To představuje reálné riziko, že nebudou moci kvalitu služeb anebo její samotné poskytování zajistit. Pokud bude vyhláška schválena ve stávající podobě, v segmentu domácí zdravotní péče dojde k reálnému snížení příjmů.
Stávající situace financování hrazené zdravotní péče je na základě návrhu úhradové vyhlášky neudržitelná a povede nakonec ke snížení kvality péče v důsledku nutných materiálových úspor. Nedostatečná úhrada dopravy povede k omezení péče v lokalitách s vyššími dojezdovými vzdálenostmi.
Čtěte také: Trendy v domácí výrobě energie
Příběhy pacientů
Šestnáctiletá Anička se narodila postižená. Nemůže sama chodit a má za sebou řadu operací. Teď se její stav stabilizoval a může navštěvovat střední školu. Domů i do školy za ní denně dochází zdravotní sestra a poskytuje jí odbornou péči, na niž nestačí ani rodina, ani spolužáci. Sestřičky z Charity jsou pro ni už dnes kamarádky nebo „tety“.
Paní Evě je hodně přes sedmdesát a žije sama. Zemřela jí milovaná fenka, stýská se jí po ní. Dceru a sestru má daleko, a protože trpí cukrovkou, chodí jí charitní sestra dvakrát denně převazovat nohy. Jak sama říká, zdravotní a sociální pracovníci se o ni starají jako o vlastní.
Statistiky úmrtí doma a paliativní péče
Podle dostupných dat v Ústeckém kraji zemře průměrně 22 % lidí doma, což v našem území odpovídá přibližně 120 osobám ročně. Celostátní data ukazují, že průměrně 41,4 % lidí v ČR zemře doma - jedná se o tzv. žádoucí trajektorii za péčí v závěru života.
Za účelem zmapování reálné podpory v našem území jsme realizovali dotazníkové šetření mezi zdravotními a sociálními službami. Dotazník vyplnilo 7 poskytovatelů, jedna větší pečovatelská služba se šetření neúčastnila (neočekáváme výrazné zkreslení celkového obrazu). 62 osob bylo službami aktivně doprovázeno doma v závěru života, což představuje přibližně 12 % všech úmrtí v území a zhruba polovinu osob, které zemřely doma, u menší části klientů/pacientů je pravděpodobný překryv péče (např. 24 z 62 doprovázených osob bylo v samotném závěru života hospitalizováno, což ukazuje na křehkost situace a limity domácí péče.
Data ukazují, že péče v závěru života doma v území existuje a funguje, zároveň však nedosahuje ani krajské reality, ani celostátně žádoucí úrovně. Respektujeme plně rozhodnutí rodiny a pacienta, rozhodnutí zda může zůstat doma v péči rodiny a služeb nebo být hospitalizován jsou vždy obtížná. Klíčovým faktorem pro podporu domácí péče je dostupnost a koordinace zdravotních a sociálních služeb a včasná podpora pečujících rodin.
Čtěte také: Dóza na bioodpad
V Ústeckém kraji dožije doma nebo v domovech pro seniory 29% umírajících. To je výrazně méně než celorepublikový průměr, který činí 54%. Víme, že až 80 % lidí si přeje zemřít doma - důstojně, bez bolesti a v kontaktu se svými blízkými.
Velmi často stojí rodina před zásadním rozhodnutím - zda se pokusit pečovat o svého blízkého doma. Toto rozhodnutí bývá emocionálně i prakticky náročné. Přináší velkou zodpovědnost, obavy z neznámého, ale také hlubokou lidskou blízkost a smysluplnost. Klíčová je role praktických lékařů.
Paliativní péče se často spojuje se specializovanými týmy a hospici, které se starají o pacienty v pokročilých stádiích nevyléčitelných onemocnění. Specializovaná paliativní péče je ale určena jen pro menší část pacientů - zhruba 20 %. Praktický lékař však na péči o umírajícího nemůže být sám. Kvalitní doprovázení v závěru života vyžaduje úzkou spolupráci s terénními zdravotními, sociálními, duchovními a dalšími službami.
Obecnou paliativní péči, kterou potřebuje přibližně 80 % umírajících, zajišťují praktici. V ČR, podobně jako v ostatních evropských zemích, je nejčastějším místem úmrtí akutní nemocnice (okolo 60 %) a nemocnice dlouhodobé péče (okolo 10 %). V domácím prostředí nastává kolem 20 % úmrtí. V posledním případě se však většinou jedná o náhlá, nečekaná úmrtí, kdy pacient umírá před příjezdem služby rychlé lékařské pomoci.
Podle výzkumů veřejného mínění, které Cesta domů spolu se společností Stemmark v posledních dvou desetiletích provedla, patří mezi místa, kde by lidé nechtěli umírat, zejména nemocnice dlouhodobé péče (LDN - okolo 70 %), nemocnice (45 %) či různá sociální zařízení (35 %), a to jak z pohledu běžné populace, tak i zdravotníků. Z pohledu zdravotníků je pro pacienty nejpříjemnější umírat doma (88 %) nebo v hospicových zařízeních (35 %). Ve všech výzkumech zůstávalo jedno číslo konstantní: kolem 80 % lidí by si přálo umírat doma, tedy nikoli v institucích.
Statistiky nemocí z povolání
Státní zdravotní ústav pravidelně zpracovává roční souhrn statistik nemocí z povolání. V roce 2024 bylo v Národním registru nemocí z povolání (NRNP) zapsáno celkem 5290 profesionálních onemocnění u 4530 osob, z toho u 3651 žen a 879 mužů. Z celkově zapsaných 5290 profesionálních onemocnění šlo o celkem 5240 nemocí z povolání a 50 ohrožení nemocí z povolání.
„Onemocnění covid-19 bylo hlášeno v roce 2024 výrazně méně než v roce 2023 - jde o 4607 případů v roce 2024 ve srovnání s 6265 případy z roku 2023. Přes 99 % hlášení v roce 2024 pocházelo z předchozích čtyř let. Případy, které vznikly v roce 2024, byly zastoupeny jen 32krát. Statistika totiž zahrnuje všechny uznané případy dle data vydání lékařského posudku o uznání nemoci z povolání, nikoliv data jejich zjištění,“ vysvětluje vedoucí Centra hygieny práce a pracovního lékařství MUDr.
Celkově bylo přes 90 % nemocí z povolání vyvoláno přenosnými a parazitárními infekcemi (kapitola V - celkem 4750, tj. 90,6 % případů). V sestupném pořadí následovaly nemoci způsobené fyzikálními faktory (kapitola II - celkem 318 případů), nemoci postihující dýchací cesty, plíce, pohrudnici a pobřišnici (kapitola III - celkem 94 případů), nemoci kožní (kapitola IV - celkem 69 případů), nemoci způsobené chemickými látkami (kapitola I - 8 případů) a nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli (kapitola VI -1 případ), viz tab.
Onemocnění covid-19 se týkalo především odvětví „Zdravotní a sociální péče“ - celkem 4336krát. Dalších 239 případů bylo z odvětví „Vzdělávání“ (zejména učitelé a ředitelé mateřských a základních škol, asistenti pedagoga, vychovatelky, speciální pedagogové, učitelé odborných předmětů, uklízečky, školníci, pradleny, správci budov a jedna administrativní pracovnice).
„Mezi nejčastější nemoci způsobené fyzikálními faktory patří dlouhodobě zejména syndrom karpálního tunelu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (106 případů), syndrom karpálního tunelu z práce s vibrujícími nástroji (79 případů) a skupina onemocnění šlach a kloubů z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování končetin (celkem 101 případů). Tato čísla se meziročně mění jen minimálně,“ upřesňuje MUDr.
Poprvé bylo uznáno také chronické onemocnění bederní páteře způsobené dlouhodobým přetěžováním těžkou fyzickou prací, a to u stavebního dělníka. Toto onemocnění je novou položkou seznamu nemocí z povolání a to od 1. 1. 2023.
„Je nesmírně důležité, aby se zaměstnavatelé aktivně podíleli na utváření a udržování co nejzdravějšího pracovního prostředí, dbali na snižování pracovních rizik při práci a podporovali preventivní opatření směrem k chronickým neinfekčním onemocněním i zdravému životnímu stylu. Jde například o programy preventivních a rehabilitačních cvičení pro zaměstnance či o nabídku očkování proti sezónním infekcím,“ připomíná důležitost spolupráce při prevenci hlavní hygienička a ředitelka Státního zdravotního ústavu MUDr.
Týrání seniorů a systémové zneužívání
Zvykli jsme si označovat pojmem „domácí násilí“ všechny situace, ve kterých dochází k týrání jedné osoby druhou. Zapomínáme přitom na to, že se násilí neodehrává jen doma, ale i v pobytovém zdravotním nebo sociálním zařízení. Prostředí výskytu není omezeno jen na domov. Odehrává se všude. Kupříkladu i na úřadech, ve službách. Připomenu sociální a zdravotní služby nebo tzv.
Rozhodujícím důvodem je rozdílné sociální postavení starých lidí. Vyplývá to z přirozeného fyziologického úpadku organismu ve stáří. Oslabují se smysly, až u 90 procent seniorů se vyskytují potíže se zrakem, až u 30 procent osob po 60. roce lze pozorovat problémy ve sluchové percepci, atrofie zasahuje všechny orgány a tkáně. Stáváme se nejistí v chůzi, v mezilidské komunikaci.
Při uvědomění si těchto skutečností vznikl už v minulém století ve Spojených státech a Velké Británii Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného seniora, Elder Abuse and Neglect ‒ EAN, kterým se v roce 2002 zabývalo Světové shromáždění ke stárnutí. V Česku je užíván protipól EAN, Child Abuse and Neglect ‒ CAN, Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, který lze definovat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu, vývoje dítěte a jeho postavení ve společnosti a zároveň v rodině.
Redukcionismus: pro staré to stačí. Pauperizace. Stáří je neproduktivní.Takové chování zasahuje především ty, kteří se nedokážou bránit, řada z nich si podřadnou lidskou kvalitu připustí a může následovat ztráta jistot a životní energie, rezignace, apatie. Ztráta vůle měnit nepříznivé okolnosti. Pochybnosti o svých schopnostech řešit běžné i náročné životní situace. Nedůvěra v podporu a pomoc blízkých osob. Vyhledávání samoty. Minimalizace potřeb. Bolestivé vnímání nesouladu vztahů. Přetlak využít situace k vypovídání se. Nedůtklivost.
Jiným typem je ZANEDBÁVÁNÍ, kterým rozumíme nedostatek akce k uspokojení potřeb starších lidí, včetně potřeby bezpečí, lásky, přijetí. Projevuje se odmítnutím nebo neposkytnutím takových životních potřeb, jako jídlo, voda, oblečení, přístřeší, pohodlí, osobní bezpečnost. Nedodržování nezbytného léčebného režimu, neposkytování pomoci například s koupáním, krmením, polohováním seniora na lůžku, úkony osobní hygieny anebo nedohlédnutím na řádný pitný režim seniora.
Jaké jsou příznaky? dehydratace, podvýživa, neošetřené kožní a ústní vředy; nekompenzované zdravotní problémy; ohrožující nebo nebezpečné životní podmínky, jejich nezajištění (např. závadné instalace elektřiny, bez topení nebo bez tekoucí vody, absence a stav kompenzačních pomůcek); nehygienické a nečisté životní podmínky (např.
Třetím typem, který považuji za charakteristický pro EAN, je SYSTÉMOVÉ ZNEUŽÍVÁNÍ. Jde o poškozování seniorů systémem, který by jim měl poskytovat podporu a péči.[11] Týká se marginalizace starších osob v institucích nebo v sociální a ekonomické politice a jejím prováděním, které vede k nespravedlivému přidělování zdrojů a diskriminaci v poskytování služeb a jejich přidělování.
Senioři mohou být ohroženi např. nadměrným společenským tlakem na pobyt v ústavní péči, kde může být omezováno jejich právo nastavením vnitřních pravidel. Praktickým důsledkem systémového zneužití je kupříkladu nedobrovolný přesun starého člověka do domova pro seniory z důvodu nedostupnosti terénních služeb v místě jeho bydliště. Takovou situací se zabýval i Ústavní soud a dospěl k nálezu, že se jedná o nepřímou diskriminaci.
Nedostupnost terénních služeb, pokud kraj nečiní cílené kroky k tomu, aby zajistil poskytování a dostupnost služeb na svém území, ačkoliv má informace o tom, že potřeby některých skupin nejsou sociálními službami kompenzovány, dopouští se nepřímé diskriminace. Můžeme si to uvědomit na případu domova Slunečnice. Senior - klient domova je v situační pasti. Žije v komunitě, kterou si pravděpodobně svobodně nevybral, vlastního domova se vzdal, možnost odejít jinam je hypotetická. A začátkem trápení je všeobecně zažitý systém, že když nejsou dostupné terénní služby, změníme život člověka i proti jeho vůli. Nový domov, ve kterém bude žít třeba 10 let, je mu vnucen okolnostmi a systémem.
Umíme si představit, jak je člověku, když neudrží stolici? Tento defekt je sám o sobě hluboce ponižující. A místo pomoci je jeho debakl zveřejněn obnažením hýždí! Dovolila by si to pečovatelka k ženě ve středním věku? Jsem přesvědčen o tom, že ne. Je to proto, že ve stáří přestanete být pro personál člověkem, lidskou bytostí.
Podívejme se znovu na statistiku Světové zdravotnické organizace. Psychické následky jsou důsledkem také všech ostatních typů, tzv. sekundární viktimizace. Pocit nespravedlnosti, ztráta důvěry v blízkého člověka, pocit nedůstojnosti, pocit izolace vzniká v důsledku změn, které prodělávají vztahy v bezprostředním sociálním okolí oběti. Upozornit chci především na pravý sloupec tabulky. Je v něm uvedena prevalence zneužívání, kterou oznámili profesionální pracovníci, pečující.
Jsem přesvědčen o tom, že tato čísla dokazují největší propast ve vnímání zneužívání starých lidi ve světě a v České republice. Etické pravidlo ohlásit profesionální selhání možná v některých českých institucích existuje, ale v praxi je všeobecně rozšířeno tabuizování těchto případů. Nejen pečujícími, kteří se přestupku dopustili, ale i jejich nadřízenými. Neutěšenou a chorobnou situaci české společnosti v pojetí syndromu týrání, zneužívání a zanedbávání starých lidí je třeba změnit.
Musíme poznat a pochopit existenciální otázky života starého člověka. Změnit paradigma, podle kterého je stáří neproduktivní etapou, protože to odporuje skutečnosti. Nebezpečí spočívá už v hypertrofovaném pojetí tzv. věku nároku na starobní důchod, které vnímáme jako rozhraní mezi těmi, kteří vytvářejí hodnoty, a těmi, kteří je jen spotřebovávají.
Nejnovější práce významných sociologů (Alan Walker, Christopher Phillipson a další) dokazují, že pojetí kontinuity lidského života a naplňování jeho smyslu je nejen objektivním faktem, ale i zdrojem kompenzace deficitů stárnoucího organismu, salutogeneze. Člověk není pouze biologický systém, ale poznávající, prožívající, myslící a jednající bytost; má niternou potřebu seberealizace. Když člověka zakonzervujeme v nečinnosti, pasivitě, umrtvíme jeho schopnosti být soběstačný, rozvinou se patologické procesy.
tags: #domaci #pece #v #ohrozeni #statistiky
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]