Znečištění ovzduší z domácích topenišť v České republice

Česká republika se potýká s problémem znečištění ovzduší, na kterém se významně podílejí domácí topeniště. Evropská komise vyčítá České republice neplnění imisních limitů pro suspendované částice (PM10) a oxid dusičitý (NO2). Na vině jsou jednoznačně domácí topeniště a doprava, nikoliv velká energetika, průmysl a teplárny.

Legislativa EU o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším vzduchu pro Evropu (směrnice 2008/50/ES) stanoví mezní hodnoty kvality ovzduší, které nesmí být nikde v EU překročeny, a ukládá členským státům, aby zmírnily vystavení občanů škodlivým látkám znečišťujícím prostředí. Komise podnikla vůči členským státům kvůli špatné kvalitě ovzduší od roku 2008 právní kroky, přičemž zprvu se zaměřila na limity suspendovaných částic (PM10), které měly být splněny do roku 2005, a oxidu dusičitého (NO2), jež měly být splněny do roku 2010.

„Energetika a průmysl už svůj díl práce na zlepšení ovzduší odvedly a na překračování imisních limitů se významně nepodílejí. Řešení pro dodržování imisních limitů prachu je třeba hledat hlavně v domácích topeništích,“ uvedl Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Veřejná energetika a výroba tepla se podle informací Českého hydrometeorologického ústavu v roce 2015 podílela na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 6,5 %. Největší podíl, 36,4 % měly na svědomí domácnosti. Polní práce pak způsobily téměř dvojnásobný podíl emisí než veřejná energetika (12,7 %). Pokud započteme i chovy hospodářských zvířat a emise z nesilničních vozidel používaných v zemědělství, pak se sektor zemědělství a lesnictví podílel na celkových emisích suspendovaných částic PM10 z 21,7 %, tedy přibližně trojnásobkem podílu veřejné energetiky.

V mnoha obcích je hlavním zdrojem znečištění ovzduší několik kouřících komínů domů, kde se ještě topí ve starých a neúčinných kotlích. Podle posledního sčítání lidí se na území celé České republiky nachází 554 116 kotlů na tuhá paliva. Na území celého Moravskoslezského kraje je to 56 000 kotlů na tuhá paliva, ve kterých se topí uhlím, koksem, briketami nebo dřevem.

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

„Je zřejmé, že kotlíkové dotace na vyřešení problému nestačí a pokud bude chtít vláda splnit závazky ČR vůči EU a vyhnout se pokutě, bude muset postupovat proti pevným palivům v domácnostech mnohem razantněji. Cestu paradoxně ukazuje Polsko, kde bude v Krakově topení pevnými palivy v domácích kotlích od roku 2019 úplně zakázáno,“ uvedl Martin Hájek.

Dopady a rizika

Při spalování tuhých paliv v lokálních topeništích vzniká celá řada znečišťujících látek: TZL, oxid siřičitý, dioxiny, polyaromatické uhlovodíky, formaldehyd, těžké kovy. Mezi karcinogenní látky vznikající při nedokonalém spalování tuhých paliv patří zejména benzo[a]pyren. Do těla se dostává navázáním na jemné částečky prachu PM10 a menší.

Podle ČHMÚ je benzo[a]pyren produktem nedokonalého spalování při teplotách 300 až 600 °C, a proto se mezi jeho nejvýznamnější zdroje řadí hlavně spalování pevných paliv v kotlích nižších výkonů, které představují právě domácí topeniště a také doprava. Příčinou vysoké produkce této látky v lokálních topeništích je podle Českého hydrometerologického ústavu hlavně topení ve starších typech kotlů, zejména topení v odhořívacích a prohořívacích kotlích.

Roční emise prachu připadající na jeden dům se v závislosti na použitém palivu a kotli pohybuje od 5 do 249 kg při spalování hnědého či černého uhlí a dřeva. Jak ukázala edukativní show “Smokeman zasahuje” Výzkumného energetického centra VŠB, při spalování špatného paliva, jako např. plastů, se emise prachu zvyšují o 2 000 až 10 000 %!! Spalování tuhých paliv v domácích topeništích se také významnou měrou podílí na produkci karcinogenního benzoapyrenu, které v 2012 činilo v celé České republice 89,6 %.

Některá města na východě ČR patří podle studie barcelonského Ústavu globálního zdraví (ISG) mezi místa v Evropě, kde se právě jemný polétavý prach nejvíce podílí na úmrtnosti obyvatel, spolu s městy v údolí řeky Pád v Itálii a slezském Polsku.

Čtěte také: Trendy v domácí výrobě energie

Od devadesátých let v Česku došlo k výraznému zlepšení kvality ovzduší, hlavně kvůli nově zavedeným přísným opatření v množství škodlivin, které mohou do ovzduší vypouštět průmyslové provozy jako elektrárny, a teplárny. Emise hlavních znečišťujících látek za posledních 30 let výrazně poklesly, stále se ale dostávají do ovzduší v množstvích, které v důsledku můžou působit negativně na zdraví lidí i ekosystému. Vliv na zdraví obyvatel a životní prostředí byl prokázán u mnoha látek zejména pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, aerosolové částice a benzo(a)pyren.

Řešení a opatření

Pro zmírnění množství emisí z kotlů (nejen) na pevná paliva je důležité používání kvalitních paliv, moderních kotlů a jejich pravidelná údržba. Dále lze dlouhodobě snižovat množství polétavého prachu v ovzduší úklidem městských či obecních komunikací, která zamezí dalšímu víření zdraví škodlivého polétavého prachu, omezení provozu aut s nejhoršími emisemi. Záchytu prachu pomůže i zeleň: vyšší tráva, keře a stromy či zelené fasády.

Obec by měla především rozhodnout o tom, v jakém území bude nízkoemisní zóna platit (nemusí se jednat o celou obec). Dále je třeba určit, jaká vozidla mohou do nízkoemisní zóny vjíždět (např. na základě roku výroby nebo emisní třídy) a za jakých podmínek. Opatření obecné povahy by mělo také obsahovat speciální, přísnější režim pro smogové situace.

V souvislosti s částicemi PM10 vede v současnosti Evropská komise řízení proti šestnácti členským státům: Belgii, Bulharsku, Česku, Německu, Řecku, Španělsku, Francii, Maďarsku, Itálii, Lotyšsku, Portugalsku, Polsku, Rumunsku, Švédsku, Slovensku a Slovinsku a v případě dvou z nich (Bulharska a Polska) již byla věc předložena Soudnímu dvoru EU. Devět členských států (včetně České republiky), jež byly pozvány na summit, již v rámci řízení o nesplnění povinnosti obdrželo odůvodněné stanovisko. Dalším krokem bude předložení věci Soudnímu dvoru.

Při splnění obecných pravidel pro vydávání obecně závazné vyhlášky může obec zcela zakázat spalování vybraných druhů pevných paliv v domácích kotlích. Přímo zákon o ochraně ovzduší zakazuje spalovat v domácích kotlích hnědé uhlí energetické (netříděné), lignit, uhelné kaly a proplástky. Zároveň je zakázáno pálit i jakákoli jiná paliva, než pro jaká určil výrobce kotle. Tato paliva tedy není třeba vyhláškou regulovat.

Čtěte také: Dóza na bioodpad

Pokud vznikne opakované důvodné podezření z porušování povinností při provozu stacionárního zdroje znečištění, může obec vyslat na místo kontrolu spalovacího zdroje. Tuto možnost mají obce teprve od roku 2017. Kontrola má možnost vstoupit do domu a prohlédnout jak kamna nebo kotel, tak topivo, jímž se v něm topí. Zejména kontroluje, zda se nespaluje jiné než předepsané palivo v suchém stavu či zda se nespaluje některé ze zakázaných paliv či odpadky.

V oblasti dopravy je důležité začít kvalitním územním plánem. Obce by měly myslet na to, zda mají vhodně řešené objízdné trasy či systémy záchytného parkování.

Kotlíková legislativa a dotace

Od září 2024 začne platit již odkládaný zákaz kotlů pro rodinné, bytové a rekreační domy nižší než 3. emisní třídy (nebo kotlů bez výrobního štítku). Tomu, kdo zákaz po tomto termínu poruší, hrozí pokuta až do výše 50 000 Kč.

Nicméně i u zdrojů, které nejsou uvedeny v příloze č. 2 U znečišťovatelů z řad právnických osob se obraťte na Českou inspekci životního prostředí.

V Česku jsou hlavním zdrojem znečištění ovzduší domácí topeniště. V minulém roce mohly za 85 % celkových emisí tuhých znečišťujících látek. Na vině jsou hlavně staré kotle na pevná paliva, ve kterých se topí tím, čím nemá. Proto dál běží národní programy jako Zelená úsporám a kotlíkové dotace, které mohou pomoci domácnostem snížit spotřebu i emise.

Díky dotacím už bylo v Česku vyměněno přes 103 tisíc kotlů a vyplaceno přes 11 miliard korun. Dle odhadů Ministerstva životního prostředí je třeba vyměnit ještě 150 tisíc neekologických kotlů. Výměnou jednoho takového kotle ušetříme prostředí až 40 kg prachu, u extrémně špatných kotlů (a jejich uživatelů) může jít až o 180 kg nebezpečných prachových částic ročně. V období prvních kotlíkových dotací mezi lety 2016 a 2021, došlo díky výměně starých kotlů ke zmenšení území ČR zasaženého nadlimitními koncentracemi karcinogenního benzo[a]pyrenu z lokálního vytápění z 25,9 % na 6,1 %. Zároveň klesl i podíl populace zasažené tímto znečištěním z 55,7 % na 20 %.

V programu Nová zelená úsporám se dá na výměnu kotle získat až 50 procent výdajů. Nízkopříjmové domácnosti mohou navíc žádat o Kotlíkové dotace, kde může pomoc pokrýt až 95 procent výdajů, část peněz přitom lze čerpat předem. Další možnost představuje program Oprav dům pro babičce, který se vyplatí využít při kombinaci se zateplením, podmínky jsou pak podobné jako u programu Nová zelená úsporám.

Teplárny v ČR investovaly do snižování emisí znečišťujících látek od roku 2013 již více než 20 miliard korun. V důsledku těchto investic se podařilo v teplárnách provozovaných členy Teplárenského sdružení ČR mezi lety 2014 a 2016 snížit emise prachu o 36 %. Další snížení emisí lze v důsledku zpřísnění emisních limitů pro střední spalovací zdroje do 50 MW očekávat v průběhu letošního roku. Vzhledem k velmi nízkému podílu teplárenství na celkových emisích prachu v České republice však ani všechna tato opatření nemohou přinést zásadní zlepšení kvality ovzduší.

Projekt AirSENS

V Jihomoravském kraji nyní spouští vědci z Přírodovědecké fakulty (centrum RECETOX) a Ekonomické fakulty Masarykovy univerzity projekt senzorického měření znečištění ovzduší v různých obcích napříč krajem. Měření má pomoci vyhodnotit nejvýznamnější polutanty pocházející z domácích topenišť, jejich zdravotní dopady i náklady a tak i šířit osvětu mezi obyvateli dotčených obcí. Měření bude probíhat v šesti obcích a ve dvou městských částech města Brna, které mají stále venkovský charakter především z pohledu převažujícího typu zástavby rodinných domů. Vědci také provedou laboratorní analýzu prachových částic a posouzení toxicity a zdravotních dopadů na lidský organismus. Vědci zároveň zjistí od místních dotazníkovým šetřením, jak zdravotní a environmentální rizika vnímají a zda jsou ochotni ke změně způsobu vytápění. Své výsledky vědci předají i zástupcům obcí.

Projekt AirSENS ukázal, že důležité pro kvalitu ovzduší je vytápění domácností. Ze Sčítání lidu, domů a bytů 2021 vyplývá, že lidé nejvíce využívají plyn (tam, kde je zaveden), pak elektřinu a dřevo.

„V některých obcích, kde jsme měřili, využívají ve větší míře také uhlí. Obecně ale u tuhých paliv množství vypouštěných emisí závisí na typu kotle, typu a kvalitě paliva, údržbě zařízení a komína, říká výzkumnice Dominika Tóthová z Ekonomicko-správní fakulty.

Vědci z Masarykovy univerzity sledovali s pomocí senzorů kvalitu ovzduší v topné sezóně a zjišťovali, jak se topí v malých obcích. V projektu AirSENS hodnotili situaci v šesti jihomoravských obcích a dvou městských částech v Brně, aby zjistili stav a možné příčiny znečištění ovzduší.

„Znečištění ovzduší v obcích, zejména prachovými částicemi, na území České republiky dlouhodobě ovlivňuje hlavně lokální vytápění a pouze v některých místech doprava a průmysl. Řešení tohoto plošného problému je složité a vyžaduje i jiný než tradiční způsob měření znečištění ovzduší,“ říká výzkumník z ústavu RECETOX Přírodovědecké fakulty Ondřej Mikeš.

Možnosti obcí

Je v zájmu obce zajímat se o to, jací průmysloví znečišťovatelé ovlivňují ovzduší v obci, jak plní emisní limity a jaké jsou dlouhodobé plány jejich provozovatelů. Pokud vaši obec trápí znečištění z energetických provozů, budete potřebovat komplexní řešení. Skvělým, i když málo používaným, nástrojem je územní energetická koncepce, ve které může obec zakotvit své hlavní priority v oblasti energetiky a vytápění pro následující roky. Územní energetická koncepce může například rozpracovat dlouhodobý plán přechodu od uhelných tepláren k udržitelnému vytápění.

Obec v samostatné působnosti zastupuje zájmy svých občanů a může tak činit i ve správních řízeních, kde se povolují významné zdroje znečištění. Účast ve správních řízeních spadá do kompetence rady obce, resp. starosty menších v obcích, kde rada není.

První důležitá příležitost pro účast obcí je v procesu posuzování procesů na životní prostředí (tzv. EIA). Tímto procesem prochází všechny větší projekty, u kterých lze očekávat vliv na životní prostředí, a také jejich významnější změny. Doporučujeme sledovat Informační systém EIA, kde jsou všechny záměry zveřejněny. Pokud může být vaše obec záměrem dotčena, máte právo se k němu vyjádřit do 30 dnů od zveřejnění.

Provoz velkých zdrojů znečištění je také regulován tzv. integrovaným povolením - to je povolení, které stanoví emisní limity a další podmínky provozu pro každý velký zdroj. Evidenci všech integrovaných povolení a jejich změn vede MŽP. Doporučujeme tuto evidenci sledovat, protože z ní můžete zjistit, jaké nové zdroje a změny povolení se ve vašem okolí chystají. Pokud se jedná o tzv. podstatnou změnu integrovaného povolení (tedy změnu, která může mít negativní vliv na životní prostředí), jako dotčená obec se můžete do 8 dnů od zveřejnění informací v systému přihlásit jako účastník řízení.

Tabulka: Roční produkce TZL u starších a modernějších kotlů

Tab. č. 1. Roční produkci tuhých znečišťujících látek u starších prohořívacích kotlů a modernějších automatických kotlů při spalování černého uhlí, hnědého uhlí a dřeva na jeden dům ukazuje následující tabulka č. 1. Nutno ale podotknout, že se jedná o produkci prachu při spalování “správného paliva” (dobře vysušeného dřeva, černého a hnědého uhlí, uhelných briket) ve “správném kotli” (nemůžeme např. spalovat hnědé uhlí v prohořívacích kotlích určených primárně pro koks, černé uhlí a dřevo).

tags: #domácí #topeniště #znečištění #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Ekologie a účtenky
• Životní prostředí a klima
• Hnůj vs. kompost: Co je lepší pro vaši zahradu?
• Proces recyklace pneumatik
• Znečištění ovzduší: Dopady na zdraví