Dopad činnosti papíren na ekosystém

Předmět je vyučován formou přednášek, které mají charakter výkladu základních principů a teorie dané disciplíny. Cvičení je zaměřeno na praktické zvládnutí látky probrané na přednáškách. Cílem výuky je navodit soulad technického myšlení budoucích bakalářů/inženýrů se základními environmentálními zásadami (minimalizace negativního vlivu průmyslu na životní prostředí).

Studium předmětu poskytuje posluchačům znalosti a informace, které dávají předpoklady pro rozvoj inženýrské kreativity a schopností orientovat se v problematice znečišťování životního prostředí, zejména důsledky a dopady průmyslu.

Mezi hlavní témata patří:

1. Úvod do teorie ochrany životního prostředí.
2. Stručný přehled legislativy na úseku ochrany ŽP. Zákon o životním prostředí, zákon o ochraně přírody a krajiny.
3. Globální problémy ŽP - globální oteplování, zeslabování ozonové vrstvy ve stratosféře, kyselá atmosférická depozice, ohrožení biologické diverzity.
4. Ekologické světové a domácí havárie. Následky na životním prostředí.
5. Vývoj a příčiny negativních dopadů produkce a spotřeby na životní prostředí.
6. Negativní dopady zemědělství na krajinu, půdu a vodu, ovzduší.
7. Vliv průmyslových odvětví na životní prostředí v členění podle míry ovlivnění.
8. Negativní dopady dopravy a ostatních odvětví národního hospodářství.
9. Využití obnovitelných zdrojů energie.
10. Technologie ochrany vod - způsoby čistění odpadních vod.
11. Ochrana ovzduší - rozptyl škodlivin, zachycování tuhých emisí.
12. Ochrana půdy - technologie dekontaminace zemin.
13. Fyzikální znečistění - hluk, elektromagnetické záření, ionizující záření, teplené znečištění.

Ekologický stav se posuzuje hlavně na základě složení a početnosti těchto prvků:

• Biologické prvky kvality (BQE)
• Trofický stav (LIMeco pro řeky a LTLeco pro jezera)
• Hydromorfologické podmínky, které charakterizují vodní ekosystém

K definici "ekologického stavu" přispívají:

Čtěte také: Česká republika a klima

• Biologické prvky
• Hydromorfologické prvky podporující biologické podmínky
• Chemické a fyzikálně-chemické prvky podporující biologické podmínky
• Specifické znečišťující látky

Při definování ekologického stavu proto převažuje hodnocení biologických prvků, zatímco ostatní typy prvků se berou v úvahu pro širší a jasnější pochopení stavu biologických společenstev v rámci posuzovaného vodního ekosystému.

Analýzy ALS

Zabýváme se ekologickými analýzami vodních toků a prostředí, které byly narušeny vlivem lidské činnosti, jako je vypouštění odpadních vod z akvakulturních zařízení, čistíren odpadních vod, papíren či vodních elektráren. Tyto analýzy se soustředí na prvky ekologické kvality, mezi něž patří bentické makroorganismy, makrofyta a rozsivky.

Makrobezobratlí

(vodní organismy, kteří nemají páteř a jsou dostatečně velcí na to, aby byli viditelní pouhým okem)

Použitý klasifikační systém se nazývá MacrOper, který je založen na výpočtu „Multimetrického Interkalibračního Indexu STAR“ (STAR_ICMi) a na poměrovém způsobu výběru vzorků z různých stanovišť. Tento multimetrický index je založený na souboru indikátorů (dílčích indexů), které poskytují informace o toleranci, početnosti/prostoru a bohatosti/diverzitě posuzovaného společenstva.

Bentické rozsivky

Používá se index ICMi ("Multimetrický Interkalibrační Index"), který hodnotí druhy a jejich citlivost na znečišťující látky. ICMi se skládá ze dvou indexů:

Čtěte také: Životní prostředí a hliníkový odpad

• "Index citlivosti na znečišťující látky" (Pollutant Sensitivity Index; IPS)
• "Trofický index" (TI)

Výsledek je převeden na stupnici pěti tříd kvality od špatného po nejlepší stav.

Makrofyta

K hodnocení se využívá index IBMR („Index biologické makrofytní diverzity v řekách“). Tento index slouží k posouzení trofického stavu, tedy úrovně živin a intenzity produkce v daném prostředí.

Environmental Benefits Index (EBI)

Environmental Benefits Index), je široce rozšířená vědecká metoda. Používá se pro hodnocení biologické kvality vodních prostředí, a to prostřednictvím studia společenstev bentických (tedy žijících na dně vodních ekosystémů) makroobratlovců. EBI index vyhodnocuje přítomnost, početnost a citlivost konkrétních organismů (např. vodního hmyzu, korýšů a měkkýšů) na změny podmínek prostředí.

EBI je obzvláště účinný při:

• Identifikaci ekologických změn způsobených organickým a chemickým znečištěním.
• Hodnocení bentické biodiversity a celkové odolnosti ekosystémů.
• Určení míry antropogenního vlivu na určité vodní prostředí.

EBI se vyznačuje schopností poskytovat přímé a jasné údaje o ekologickém stavu vodních prostředí prostřednictvím zpracování informací o chemických a fyzikálních ukazatelích.

Čtěte také: Dopady teplárenství na ekologii

Role ASC a EBI

Rada pro řízení akvakultury (The Aquaculture Stewardship Council; ASC) je nezávislá nezisková organizace, která stanovuje celosvětové standardy pro zajištění odpovědné a udržitelné akvakultury respektující vodní ekosystémy. Normy ASC vyžadují hodnocení environmentálních dopadů na hodnocené akvakultury pomocí kombinace výše uvedených abiotických a biotických ukazatelů. Tyto ukazatele však samy o sobě nestačí k plnému zachycení složitosti celé ekologické dynamiky.

EBI je důležitý nástroj a hraje klíčovou roli pro:

• Kontrole a ověření shromážděných dat pomocí chemických a fyzikálních parametrů stanovených normami ASC.
• Poskytnutí přehledného obrazu o biologickém stavu, včetně určení klíčových druhů a znaků degradace.
• Přesnějšímu hodnocení ekologického stavu díky lepšímu pochopení podmínek prostředí.

ASC obecně nestanovuje konkrétní metody pro posuzování vlivů na životní prostředí, ale umožňuje využívat různé vědecky ověřené postupy. EBI může díky analýze složení makrobentických společenstev doplnit monitorovací programy podle norem ASC, hlavně tam, kde je těžké posoudit dopady na bentické prostředí jen pomocí chemických a fyzikálních ukazatelů.

Závěrem lze říci, že ASC, jako nezávislá nezisková organizace, poskytuje globální regulační rámec a limity pro certifikaci. Zároveň využívá EBI jako praktický a vědecký nástroj pro přesné sledování stavu ekosystému, čímž podporuje udržitelné řízení činností v oblasti akvakultury.

Recyklovaný papír vs. Primární vlákno

Ministerstvo životního prostředí by chtělo v dohledné době používat výhradně recyklovaný papír. "Ministr Libor Ambrozek vážně přemýšlí o tom, že vyzve i ostatní resorty a státní správu, aby se vydaly stejnou cestou," říká ředitel odboru komunikace Jakub Kašpar. Dodal, že nyní jeho ministerstvo využívá asi polovinu papíru z recyklované suroviny. Výhradně recyklovaný papír používá například německé ministerstvo životního prostředí.

Ekologické hnutí Arnika, které od jara vede kampaň "Šetrné papírování", věří, že se podaří přesvědčit také české úřady, aby si objednávaly více recyklovaného papíru. "Čeští úředníci a některé firmy se tomu zatím brání. Věříme, že se podaří ozelenit chod českých úřadů," říká Soňa Hykyšová, vedoucí kampaně Šetrné papírování.

Člen představenstva Svazu průmyslu a obchodu a dlouholetý vedoucí pracovník Jihočeských papíren Josef Zbořil však tvrdí, že větší recyklace přináší větší dopad na přírodu. "Zatížení životního prostředí při výrobě recyklovaného papíru je větší, než když se papír vyrábí z primárního vlákna," říká Zbořil, podle něhož vzniká spoustu škodlivin například při zesvětlování starého papíru. Podle Zbořila se v zemi nyní recykluje takřka padesát procent všech druhů papíru a výraznější recyklace není možná.

Také podnik Lesy má k aktivitám ochránců přírody výhrady. Tvrdí, že papír se vyrábí z mladých stromů z takzvané probírky, tedy cíleného kácení stromů, které pomáhá celému lesu. Tyto mladé stromy nelze prakticky použít na nic jiného. "Papír je ekologičtější výrobek než cokoli jiného," tvrdí Vladimír Krchov z podniku Lesy.

Ochránci přírody jsou však přesvědčeni o výhodách recyklovaného papíru. "Slyšel jsem o těch námitkách, ale recyklovaný papír je nepochybně ekologičtější," míní Jakub Kašpar z ministerstva životního prostředí, kde se už roky používají například obálky či tašky z recyklovaného papíru.

Sdružení Arnika tvrdí, že tuna recyklovaného papíru ušetří sedmnáct stromů a jen ministerstvo životního prostředí by mohlo zachránit asi 350 stromů ročně. Ušetřila by se energie při zpracování stromů, vypustilo by se méně škodlivin do ovzduší a řek a na skládky by se odvezlo méně odpadu.

Plasty vs. Papír

Plastové tašky a sáčky mají bezesporu mnoho výhod. Jsou lehké, pevné, široce využitelné a běžní uživatelé za ně zaplatí v řádu několik korun. Zastánci plastových tašek dlouhodobě vyzdvihují jejich opakovaná použití a nízkou cenu. Rovněž se setkáváme s názory, že každý má právo zvolit si typ obalu, v němž si odnese nákup nebo balenou potravinu.

Používání plastových sáčků a obalů přímo či nepřímo dopadá na všechny zvířecí druhy napříč kontinenty, ale ty, jež žijí v moři, jsou ohroženy nejvíce. Lidé každoročně spláchnou do moře přes osm miliónů tun plastů - 80 % pochází z pobřeží, zbytek má na svědomí lodní doprava. Plastové láhve, obaly, pytle, těsnění, hračky nebo poškozené rybářské sítě jsou unášeny mořskými proudy a rozmělňovány na menší kusy.

Na hladině oceánů se následně shlukují a vytvářejí plovoucí plastové ostrovy (pravděpodobně největším z nich je Great Pacific Garbage Patch, který v závislosti na ročním období a mořském proudění zabírá plochu od 700 000 po patnáct miliónů kilometrů čtverečních).

Ryby a další mořští živočichové často mylně zaměňují plastové částečky za potravu, vzhledem k tomu, že obsahují zbytky skutečného jídla, případně čistě kvůli podobnosti s jejich přirozenou kořistí. Pozření těchto předmětů pak zpravidla vede k pomalé a bolestivé smrti těchto živočichů. Plasty se pak díky potravnímu řetězci dostávají i do těl jiných živočichů, např.

Ačkoliv plastové sáčky a tašky vydrží stovky let, než se v přírodě biologicky rozloží, faktem zůstává, že většina z nich je použita pouze jednou a následně vyhozena. Mnoho z nich končí na skládkách, spousta dalších je však ponechána osudu v přírodě. Kromě masivního zaplavování planety plastovým odpadem to rovněž ústí v obrovské veřejné výdaje - vlády zemí vynakládají stovky miliónů na aktivity spojené s likvidací plastového odpadu.

Výroba plastových sáčků je energeticky náročný proces zahrnující vypouštění velkého množství škodlivých emisí do atmosféry. Důsledkem je zhoršující se kvalita vzduchu a zároveň jde o příklad naprostého plýtvání přírodními zdroji. Obrovská množství energie jsou vynakládána na produkty, jejichž čas užívání člověkem se pohybuje v řádu hodin, častěji pouze minut. Obecně se udává, že k výrobě plastové tašky či sáčku z polyetylenu (PET, LDPE, popř. HDPE) je vzhledem k jejich hmotnosti potřeba zhruba dvojnásobné množství ropy (např. na výrobu silnějšího mikrotenového sáčku vážícího 4 gramy je potřeba 8 gramů ropy a při spálení se uvolní kolem 25 gramů CO2.

Papírové sáčky jsou vyráběny z obnovitelných zdrojů, jsou snadněji recyklovatelné a biologicky rozložitelné v mnohem kratší době než plastové tašky a sáčky.

tags: #dopad #činnosti #papíren #na #ekosystém

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická stopa v domácnosti
• Krásy přírody ve Vendryni
• Dopady vypuštění morčete na ekosystém
• Informace o životním prostředí v Letovicích
• Průvodce sušičkou Samsung DV90M6200CW