Dopad klimatických změn na pěstování cukrové řepy

03.03.2026

Cukrová řepa je plodina, která je náročná na půdní a klimatické podmínky. Půda a její kvalita patří mezi rozhodující faktory při jejím pěstování. Je snaha, aby vlastní pěstování cukrové řepy přispívalo ke zvyšování půdní úrodnosti. Proto musí být využívány postupy příznivé pro půdu. Tyto podmínky splňují půdoochranné technologie nejen péčí o půdu a porosty plodin, ale také vedou ke snížení nákladů a časové náročnosti na zpracování půdy.

Kvalitní řepařská půda má mít optimální strukturu a pórovitost, nízkou objemovou hmotnost (pod 1,45 g/cm3) a nízký penetrační odpor půdy (max. 3,5 MPa), příznivý vzdušný a vodní režim, neutrální až slabě alkalickou reakci s hodnotami pH 6,8 až 7,3, obsah kvalitního humusu nejlépe nad 2,5 %. Těmto požadavkům odpovídají podmínky řepařské výrobní oblasti. Cílem podzimního zpracování půdy je upravit, popřípadě zlepšit fyzikální stav ornice, její biologické a chemické vlastnosti (vodní a vzdušný režim) pro vegetační období.

Kvalitní podzimní příprava má umožnit předseťovou přípravu půdy co nejmělčeji, s minimálním počtem zásahů pro dosažení vysoké polní vzcházivosti osiva. S tím souvisí i urovnání povrchu půdy na podzim, které umožní mělkou a jednorázovou jarní přípravu pro setí (jarní „urovnání“ ochuzuje půdu o vláhu a jeho důsledkem je nerovnoměrné vzcházení). Při podzimní přípravě půdy zapravujeme statková a minerální (P, K) hnojiva do orničního profilu. Součástí podzimního systému zpracování půdy bývá i vápnění. Podzimní zpracování půdy umožňuje snadnější zasakování vody do půdního profilu v průběhu zimy.

Starší a dosud pro část pěstitelů běžný způsob podzimního zpracování půdy pro cukrovou řepu představují dvě, výjimečně tři orby - podmítka, střední orba se zaorávkou hnoje a hluboká orba. Novější systémy jsou založeny na využívání kombinovaných radličkových nebo talířových kypřičů pro podmítku. K následnému hlubšímu zpracování půdy jsou využívány nejčastěji pluhy oboustranné, doplněné drobiči nebo půdními pěchy nebo radličkové kypřiče osazené dlátovitými nebo šípovitými radličkami. Někdy jsou označovány jako dlátové pluhy. V takovém systému podmítkou dobře urovnáme povrch pozemku a následovně orbou nebo hlubokým kypřením zapravíme statková hnojiva rovnoměrně do profilu ornice při zachování rovinného povrchu pole.

Jednou z příčin zhoršování kvality půd u nás je zhutňování půdy způsobené řadou negativních opatření. Každý pěstitel si musí uvědomit, že není možné vjíždět na pozemky při nevhodných vláhových podmínkách, což výrazně přispívá k utužení půd. V poslední době se ale tyto dopady podařilo minimalizovat. Z dříve méně významných faktorů, ovlivňujících půdní vlastnosti, dnes získává na významu struktura pěstovaných plodin a pokles dodávek organické hmoty do půdy (méně hnoje, více digestátu nebo fugátu), nevyvážená výživa rostlin a pokles vápnění.

Čtěte také: Česká republika a klima

Götze a kol. (2014) se zabývali rizikem zhutnění půdy v energetických osevních postupech (v rotaci s vyšším zastoupením energetických plodin) s cukrovou řepou a bez cukrové řepy. Pěstování těchto plodin pro výrobu bioplynu musí být v souladu s kritérii trvale udržitelné zemědělské produkce. Cukrová řepa i kukuřice jsou plodiny s vysokým rizikem škod ze zhutnění půdy. Za prvé proto, že při zakládání porostů cukrové řepy a silážní kukuřice časně na jaře je zpravidla vysoký obsah vody v půdě a vlastní stabilita půdní struktury při zatížení je nízká. Ke zhutňování dochází nejen vlivem technologických zásahů při pěstování, ale i přirozeně. V rámci pedogeneze u řady půd dochází k vertikálnímu posunu jílovité složky v půdním profilu. Z těchto důvodů jsou některé půdy vysoce náchylné ke zhutňování zpravidla podorničí. Zhutnělá vrstva pak zabraňuje přirozenému zasakování vody do půdního profilu.

Obecně se často uvádí, že vhodným zásahem přispívajícím k zasakování vody do půdy, podporující vyšší retenční schopnost půdy v podzimním a časném jarním období, je kypření půdy (vertikální zpracování půdy, podrývání či dlátování) do hloubky 20-45 cm (dle hloubky půdního profilu). Růst cukrové řepy je na zhutnělých půdách omezen periodickým přebytkem vody, nedostatkem vzduchu a živin. Potřeba a účinnost hlubokého kypření je dána technogenním zhutněním půd, je však i prostředkem k postupnému prohloubení pravidelně zpracovávaného profilu. Ke zhutnění jsou náchylné těžké půdy a půdy s nízkým obsahem humusu. Zasakování vody zpomaluje nebo výrazně zhoršuje zhutnění, které se koncentruje na souvratě a na místa častých přejezdů. Na takto zasažených místech vzrůstá význam hlubokého podrývání.

V současné době je pro zlepšení půdních vlastností při pěstování cukrové řepy uplatňováno kypření dlátovým kypřičem do hloubky cca 25-35 cm. Jde o doporučované, a také uplatňované periodické opatření na půdách se sklonem k nežádoucímu zhutnění. Nepříznivé zhutnění se projevuje v závislosti na používané hloubce zpracování půdy a na využívané mechanizaci. Na řadě českých půd již v hloubce 20 cm. Tradiční podrývání bylo a je agrotechnické opatření, při kterém se kypří a provzdušňuje podorniční vrstva půdy (podbrázdí), ale nevynáší se na povrch půdy. Podrývání v minulosti bývalo spojeno s orbou a mnohdy předcházelo pozdějšímu prohlubování ornice. Cílem podrývání podorničí je obnovit ztracené vlastnosti půdy, spočívá v kypření zhutnělých vrstev půdy, avšak bez jejich obracení.

V minulosti zhutnělé vrstvy bývaly pod úrovní hloubky orby, v dnešní době to je i v menší hloubce (15-20 cm) v závislosti na způsobu a převládající hloubce zpracování půdy. Opakujícím se zpracováním půdního profilu na jednu hloubku, ať už orbou či kypřením (nebo minimalizací), vzniká tzv. plužní pánev. V její těsné blízkosti je půdní profil více náchylný na nežádoucí zhutňování. To umocňuje i nedostatečné doplňování organické hmoty do půdy, často nevyrovnané hnojení, s nedostatečným vápněním. K posílení těchto účinků velmi negativně přispívají současné extrémy ve vývoji počasí.

V půdě rostoucí kořen cukrové řepy zaujímá objem asi 1 až 1,5 litru na jednu řepu, tedy 9 až 15 l na m2. Půda je s postupujícím růstem komprimována. Řepný kořen vylučuje CO2, který difunduje z půdy, do které pak vstupuje kyslík (O2) potřebný pro tvorbu vlasových kořínků. Výměna plynů musí probíhat nerušeně, a aby tomu tak skutečně bylo, musí v půdě být alespoň 8 až 10 % hrubých pórů. Řada podniků, hospodařících především na těžkých půdách, využívá při podzimním zpracování půdy místo orby kypření. Půdu neobrací, ale několikrát kypří, nejprve mělčeji a při posledním kypření zpracovává půdu na obdobnou hloubku jako při orbě.

Čtěte také: Životní prostředí a hliníkový odpad

V poloprovozním pokusu jsme v roce 2015 ověřovali, vliv uložení hnojiva při hlubokém kypření půdy na následné pěstování cukrové řepy. Cílem pokusu bylo doporučit vhodnou hloubku uložení hnojiva při hlubokém kypření půdy k cukrové řepě a sledovat vliv hloubky uložení hnojiva na její produkční ukazatele. Pokus byl založen v ZS Sloveč, a.s. která hospodaří v okrese Nymburk. Jedná se o klimatický region teplý, mírně vlhký. Na pokusném půdním bloku byla půda střední, půdní typ černozem. Pokus byl založen jako poloprovozní metodou dlouhých dílců. Parcely byly dlouhé podle honu a jejich šířka závisela na strojním vybavení (rámcově 16 m). Byla použita odrůda SY Apel (N/V typ, tolerantní k rozománii a cerkosporióze). Rozdíly mezi variantami byly dány použitým hnojivem či kombinací hnojiv ale především tím, do jaké hloubky bylo 24. srpna 2014 hnojivo aplikováno. Jedna varianta byla kontrolní bez aplikace sledovaného hnojiva. Po ozimé pšenici byla 24. srpna 2014 půda na celé ploše prokypřena pomocí dlátového pluhu Bednar Terraland do hloubky 30 cm. Pokusné parcely byly založeny stejným strojem doplněným o zásobník na hnojivo Bednar Ferti-Box. Touto kombinací strojů bylo hnojivo aplikováno do hloubky 20 a 30 cm.

Varianty pokusu:

hluboké kypření bez sledované letní aplikace hnojiva;
kombinovaná varianta s aplikací 150 kg Amofosu do depa v hloubce 10 cm a 150 kg Lovostartu do depa v hloubce 30 cm;
plošná aplikace na povrch 150 kg Amofosu;
aplikace 150 kg Amofosu do depa v hloubce 10 cm;
aplikace 150 kg Amofosu do depa v hloubce 20 cm;
aplikace 150 kg Amofosu do depa v hloubce 30 cm;
aplikace 150 kg Lovostartu do depa v hloubce 20 cm;

Během vegetace a při sklizni byly odebírány vzorky půdy a listů cukrové řepy a analyzovány na obsah jednotlivých prvků. Hodnocen byl vliv hloubky zapravení hnojiva Amofos a Lovostart na výnos bulev, cukernatost, koncentraci draslíku, sodíku a alfaaminodusíku ve sklizených bulvách. Sklizeň byla mechanizovaná, hmotnost bulev stanovena ze dvou opakování (2,7 m × 400 m), kvalitativní parametry byly stanoveny ze tří opakování. Pro kontrolu uložení hnojiva do sledované vrstvy půdy byly během roku 2015 odebrány vzorky půdy a v nich hodnocen obsah některých živin, protože sledovaná hnojiva obsahovala nejen dusík, ale hlavně významnou dávku fosforu. Zásoba fosforu v půdě na počátku vegetace cukrové řepy byla relativně vyrovnaná. Jeho obsah v půdě (0-30 cm) byl na podzim v rozmezí 38-65 mg/kg půdy. U varianty kombinované s aplikací dvojnásobné dávky byl jeho obsah v půdě během vegetace nepatrně vyšší, u ostatních byl vyrovnaný. Obsah fosforu v listech byl velmi vyrovnaný, v červenci a říjnu poklesl v průměru na 0,2 %.

Výnosové ukazatele vychází z jednoletých pokusů mechanizovaně sklizených v roce 2015. Z tabulky je patrný vliv hloubky uložení hnojiva na výnos bulev a kvalitativní ukazatele sklizených bulev cukrové řepy. Nejvyšší výnos bulev (94,7 t/ha) byl dosažen variantou, u které bylo hnojivo Lovostart v dávce 150 kg/ha uloženo při hlubokém kypření do depa v hloubce 20 cm. Druhý, nejvyšší výnos dosáhla varianta s aplikací 150 kg Amofosu do depa v hloubce 20 cm (93,9 t/ha). Varianta bez aplikace (kontrola) dosáhla výnosu bulev 82 t/ha. Nejvyšší cukernatosti dosáhla varianta Lovostart + Amofos (20,8 %), ale při nižším výnosu bulev, druhá byla varianta Amofos 20 cm (20,7 %). Kontrolní varianta bez sledované aplikace hnojiva dosáhla cukernatosti 19,8 % a plošná aplikace Amofosu 19,7 %. Varianta s aplikací Amofosu do depa v hloubce 20 cm vykazuje nejvyšší výtěžnost ve srovnání s ostatními variantami.

Větší vypovídací schopnost mají rozhodně dlouhodobé pokusy než námi prezentované jednoleté výsledky. Předkládané závěry jsou v souladu s analýzou literatury z dlouhodobých experimentů vycházejících z různých osevních sledů, způsobů hnojení a zpracování půdy. Povrch půdy po hlubokém kypření není hřebenitý, takže počet následných operací při předseťové přípravě půdy se nemění, popřípadě může být i snížen a výsev může být ranější, čímž se prodlouží vegetační doba a omezí období pro vznik vodní eroze. Optimální termíny a vlhkostní poměry pro hluboké kypření jsou stejné jako u hluboké orby. O účelnosti zásahu rozhoduje půdní vlhkost.

Čtěte také: Dopady teplárenství na ekologii

V současné době je pro zlepšení půdních vlastností při pěstování cukrovky doporučováno kromě orby také kypření dlátovým kypřičem do hloubky cca 30-35 cm. Jde o doporučované, a také uplatňované periodické opatření na půdách se sklonem k nežádoucímu zhutnění. Očekávané příznivé změny fyzikálních vlastností půdy, které se mohou projevit zvýšenou infiltrací srážkové vody do půdy, a tím i snížením povrchového odtoku vody, s nímž souvisí riziko vodní eroze půdy, se výrazněji projeví při hlubším zpracování půdy. Předpokladem pro takto vysoké výnosy je, že hlavní kořen a bulva se mohou vyvíjet nerušeně, a to zejména v pravidelném porostu, na půdě s optimálními fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi.

Předkládané výsledky z roku 2015 ukazují, že cílená aplikace hnojiva do půdního profilu při hlubokém kypření půdy pro cukrovou řepu přispívá ke zvýšení její produkce. Z jednoletého pokusu vyplývá příznivý vliv cílené aplikace NP hnojiva při podzimním zpracování půdy dlátovým pluhem Terralandse zásobníkem Ferti-Box na výnosové a technologické vlastnosti cukrové řepy v porovnání s plošnou povrchovou aplikací hnojiva. Ještě výraznější rozdíly jsou při vynechání aplikace hnojiva do depa.

Základem příspěvku je aplikace tezí tzv. konstruktivní teorie systémů na model predikce pravděpodobného trendu důsledků globálních klimatických změn na vegetační kryt území ČR. Metodickým východiskem, podrobněji rozvedeném v první části příspěvku, je bývalý Integrovaný informační systém o území ISÚ a jeho subsystém Ekologická banka dat ISÚ. Samotný model predikce, jehož obdobně koncipovaná systémová charakteristika je předmětem druhé části, je realizován v prostředí technologie geografických informačních systémů. Základem systémových vazeb modelu je časoprostorová komparace klimatických podmínek a vlastností vegetačního krytu území.

Krátkodobé a dlouhodobé adaptační strategie mohou být jednou z možných reakcí na nepříznivé dopady klimatických změn, kterým by měl čelit zemědělský systém v České republice. Sucho je jedním z řady stresorů působících na výnos a kvalitu zemědělských plodin (Potopová et al. 2017a-b). Celkové ekonomické dopady období sucha a nedostatku vody v posledních třech desetiletích byly vyčísleny v Evropské unii na 100 miliard EUR (Trnka et al., 2017). V letošním roce 2018 sucho postihlo především jižní a západní Čechy, Vysočinu a severní Moravu, což může negativně ovlivnit výnos většiny plodin.

Např. jarní sucho na Vysočině zkomplikovalo vysetí máku. Na řepku letošní extrémní sucho působilo nepříznivě v období kvetení a tvorby semen, kdy dochází k zasychání šešulí, semena se scvrkávají a jsou drobná. Nedostatek srážek již od počátku roku, spíše teplá zima bez sněhové pokrývky, nezvykle vysoké teploty v dubnu, kdy duben 2018 je jedním ze tří nejteplejších za posledních 50 let, a k tomu nedostatek vláhy z loňského roku jsou důvody současného sucha. Navíc k prohloubení vláhového deficitu přispívá i absence počasí typického pro jarní období a rychlý nástup vegetace. Nejvýraznější vláhový deficit byl v květenu 2018 v případě krajů Moravskoslezského, Olomouckého a Jihomoravského, a také ve středních a východních Čechách (www.intersucho.cz). Na 1/5 území přesahuje deficit 40 mm a na zlomku plochy (cca 3%) pak 60 mm. Na konci května se jádro nedostatku vláhy přesunulo do východních Čech.

S ohledem na nemožnost regulace srážkových úhrnů musí být zájem společnosti soustředěn na včasnou předpověď sucha a efektivní varování před suchem. Avšak, dopady sucha na zemědělství nebude možné řešit bez intervenční podpory státu, účelné dotační politiky a využívání zemědělského pojištění se zaměřením na sucho. Míra dopadů také závisí na způsobu vnímání rizika sucha zemědělci, která společně s tržními, finančními a technickými možnostmi farmáře velmi významně ovlivňuje volbu adaptačních opatření.

Pro shrnutí lze říci, že zemědělské a hydrologické sucho je důsledkem nízkých vstupů do hydrologického systému (např. nedostatek srážek, tání sněhu, zavlažování), vysokých výstupů (např. vysoká evapotranspirace a lidská spotřeba vody) a omezeného ukládání vody (retenční schopnost krajiny, podzemních vod a nádrží). Z toho vyplývá, že lidská činnost ovlivňuje vstupní, výstupní a retenční parametry hospodaření s vodou a vede ke změnám šíření sucha.

Sucho a jeho dopady je velmi rozsáhlé téma, integrující různé obory jako jsou přírodní, environmentální, společenské, politické a ekonomické vědy, zemědělství a geografické obory. Vzhledem k multidisciplinárnímu přesahu sucha, neexistuje jednoduchá a univerzální metoda pro stanovení sucha, ale mění se dle konkrétního požadavku řešitele. Např. Téma masové migrace do Evropy z pohledu nedostatku vody a sucha ukazuje aktuální celospolečenská debata.

Jeden z dopadů extrémních meteorologických jevů na zemědělství v podmínkách klimatické změny je snížení výnosů v nejproduktivnějších oblastech. Výnosy zemědělských plodin v Evropě vzrostly o 24-39 %, avšak v posledních dekádách je v některých oblastech patrný pokles růstu nebo stagnace výnosů, a to i přes pokrok v oblasti šlechtění. Ačkoliv výnosy všech plodin zaznamenávají v ČR vzrůstající trendy, došlo k výraznému nárůstu meziroční variability výnosů. Na základě hodnocení stability výnosů ozimých a jarní obilnin pro okresy středních Čech, bylo dokázáno, že klimatická variabilita ovlivňuje proměnlivost výnosů v současných podmínkách více oproti minulosti. U ječmene jarního, ovsa a pšenice jarní převládají ročníky s nízkým výnosem nad roky s vysokým výnosem.

Byla kvantifikována redukce výnosů u 11 druhů plodin při výskytu sucha určité intenzity a citlivostí plodin na jeho kumulativní efekt. Nejtěsnější vazba v případě jarních obilnin byla určena při fenofázi kvetení-mléčná zralost a u vinné révy v fenofázi růst bobulí. Období s největším podílem sucha na snížení výnosů jak pro jarní obilniny, tak i pro ozimé je duben až červen. Avšak, jarní obilniny jsou více zranitelné suchem, než ozimé.

Pozitivním výsledkem je, že při pěstování tradičních zelenin (košťálovin, cibulovin a luštěnin) v zelinářských oblastech ČR převyšují ročníky s čistým ziskem nad roky s ekonomickou ztrátou. Na rozdíl od obilnin, je efekt probíhající klimatické změny při pěstování zelenin častěji pozitivní. Zvýhodněny jsou teplomilné druhy a odrůdy, které mohou z této změny do jisté míry profitovat.

Modely a scénáře budoucího klimatu předpokládají prodloužení délky vegetačního období, avšak vážnou hrozbou, která eliminuje pozitivní efekt dřívějšího nástupu vegetačního období, zůstává výskyt jarních mrazů. Počet dnů s minimální teplotou pod bodem mrazu na jaře bude ubývat i v budoucnosti, ale překvapivě riziko pozdních mrazů paradoxně stoupne. Riziko škod jarními mrazy se bude významně zvyšovat díky postupnému oteplování a zkracování zimní sezony. Prodlužováním vegetační sezony bude docházet k časnějšímu nástupu vegetace, než tomu bylo v minulosti. Na jedné straně toto umožní efektivní využití zimní vláhy a porosty budou mít šanci uniknout jarnímu suchu, na straně druhé budou porosty ve vegetaci vystaveny riziku (zvláště vinice, ovocné dřeviny) jarních mrazíků.

Z pohledu produkce polních zelenin zůstávají pozdní jarní mrazy rizikovým faktorem, avšak míra rizika klesá (10 %). Upozorňujeme na nárůst variability faktorů prostředí a možnost výskytu i vice negativních situací v jednom vegetačním období u zelenin. Byl zkoumán vliv četnosti bezesrážkových dnů, sucha a počet dnů v suché periodě, intenzivní srážky, počet dnů v horké vlně v citlivých fázích růstu v souvislosti se ztrátou výnosu košťálovin, cibulovin, luštěnin, plodové a kořenové zeleniny. Výsledky použitých modelů ukazují, že k poklesu výnosů kořenové zeleniny došlo v důsledku nárůstu četnosti bezesrážkových dnů a počtu dnů v horké vlně. Košťáloviny jsou v ČR často zavlažovány, ale zavlažování pouze zmírní následky sucha. Velkou variabilitu výnosu cibulovin je možné vysvětlit sucho-teplotním stresem, což je odrazem nejčastěji bezzávlahových technologií pěstování cibule v ČR. Při pěstování luštěnin je v důsledku jejich krátké vegetační doby riziko vzniku četných stresů nejnižší, ale sucha i přesto zůstávají dominantním stresovým faktorem (Potopová a kol.

Propojení nejnovějších klimatických modelů s růstovými modely nové generace jako moderní nástroj umožňující analyzovat dopady změny klimatu na výnos zemědělských plodin. Avšak, musíme vzít v úvahu, že simulace růstových modelů nikdy nemohou být 100% odrazem reality. Růstový model zkoumá vliv variability počasí či klimatu na simulované procesy růsty a vývoj výnosových parametrů (Potop a Tűrkott, 2014, Potopová a kol. Tento nástroj vede k zrychlení implementace nově vyvinutých modelů ve světě a k testování vlastních postupů pomocí experimentální činnosti. To pak nabízí konkrétní adaptační opatření.

Na katedře jsou realizovány dlouhodobé polní pokusy zaměřené na ověření a kalibraci růstového modelu pro modelování výnosových parametrů teplomilných zelenin při měnících se klimatických podmínkách v Polabí. Úloha růstových modelů aplikovaných na produkci zelenin v ČR má však trochu jinou úlohu. Jde zde především o odhad stability výnosů a možnost rozšíření, v našem případě teplomilných zelenin, do nových areálů jejich rentabilního pěstování. Byla simulovaná změna výnosů jako funkce lokální teplotní změny. Dynamický model CROPGRO-Tomato umožní lépe porozumět souvislostem týkajících se extrémních teplot a mechanizmu jejich účinku, a také pomůže objasnit interakce mezi prahovými teplotami a koncentrací CO2 a prahovými teplotami a vláhovými poměry (sucho, vlhko).

Jsou zde hodnoceny lokálně specifické podmínky v Polabí z hlediska tzv. potenciálního výnosu rajčat a jejich rozdílu vzhledem k průměrným reálným výnosům na úrovni farem. Byly simulovány očekávané průměrné úrovně výnosů, změna variability výnosů a změna termínu výsadby dvou tyčkových hybridních odrůd (Thomas F1 a Palava F1) se zohledněním vlivu změny zvýšené koncentrace CO2 a bez započítání přímého vlivu CO2 na dvou lokalitách (Mochov - zelinářská oblast a Praha Suchdol - okrajová zelinářská oblast). Např. na obou pokusných lokalitách se vegetační období rajčat v roce 2016 vyznačovalo vysokými teplotami spojenými s vlnami veder. V obdobích s vysokou sumou globálního záření (bezoblačné dny) a vysokou teplotou vzduchu docházelo k fyziologickému poškození pletiv plodů rajčat. Na osluněných stranách plodů se vytvářely nekrotické skvrny a plody byly zcela znehodnoceny. Vysoké teploty měly také za následek snížený příjem vápníku rostlinami, což se projevilo tvorbou nekrotických skvrn na špičkách plodů (Tűrkott a kol. 2017). K praskání plodů docházelo převážně na lokalitě Praha Suchdol, kde bylo nerovnoměrné rozložení srážek a horké vlny byly doprovázeny silnými dešti.

Při porovnávání výsledků simulace se zvýšením CO2 s daty z polního pokusu byly největší rozdíly zaznamenány v obdobích s kombinovaným stresem (teplo a sucho). V takových situacích model nadhodnocoval výsledek v porovnání s polním pokusem. To znamená, že v obdobích s teplotními a srážkovými anomáliemi a nárůstem koncentrace CO2 model odhaduje vyšší plodnost rajčat. Tento pozitivní efekt převyšuje negativní působení zvýšené teploty vzduchu a variability srážek (při aplikace závlah). Dále sklizňová zralost plodů rajčat nastává o 10-15 dní dříve na obou lokalitách. To je způsobeno vyšší průměrnou teplotou vzduchu, vyššími průměry teplotních extrémů a vyššími úhrny srážek.

Bez ohledu na scénáře růstu teploty a na úspěšnost úsilí zmírnění klimatické změny, se budou dopady změny klimatu v příštích desetiletích zvyšovat, a to z důvodu setrvačnosti efektu skleníkových plynů. Výnos zelenin se v podmínkách ČR bude při většině kombinací klimatických a emisních scénářů pravděpodobně zvyšovat a společně s využitím šetrné agrotechniky a závlah bude možné dosáhnout stabilní a rentabilní produkce. Avšak v případě naplnění sušších scénářů změny klimatu bude velmi komplikované udržet v nejteplejších oblastech ČR současnou úroveň průměrných výnosů u košťálové a kořenové zeleniny.

Tabulka 1: Vliv hloubky uložení hnojiva na výnos bulev a kvalitativní ukazatele sklizených bulev cukrové řepy