Klimatická změna je proces, který ovlivňuje v zásadě všechny lidské aktivity. Změny klimatu zapříčiněné především emisemi skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv tak rozvracejí ekosystémy po celé planetě. Podle poslední analýzy globálních ukazatelů o změně klimatu všechno ukazuje, že rozvrat planetárního klimatu pokračuje, ba co víc, zrychluje.
Růst průměrné globální teploty nevede přímo k teplejšímu počasí, nýbrž k jeho radikálním výkyvům. Zrychlující růst globální teploty tedy vypovídá spíše o množství energie, která se v klimatickém systému planety hromadí kvůli spalování fosilních paliv. Tím totiž posilujeme skleníkový efekt přispívající k tomu, že se v zemském klimatu udrží více energie ze slunce. Právě tato přebytečná energie se musí doslova vybouřit podobně, jako když vře voda - čím teplejší je, tím nestabilnější se stává. Se stále stoupajícím množstvím spotřebovaných fosilních paliv můžeme čekat další nestabilitu projevující se v extrémních projevech počasí.
K extrémním projevům počasí klimatická změna někdy přispívá, jindy tomu tak není. Vědci vzájemnou souvislost mezi těmito jevy dlouhodobě zkoumají a v tzv. atribučních studiích popisují, jak změna klimatu ovlivnila pravděpodobnost výskytu konkrétní extrémní události, případně jaký vliv měla na její intenzitu. Atribuce extrémních událostí pracují s časovými intervaly, které říkají, jak často může (nebo v minulosti mohla) srovnatelná událost v průměru teoreticky nastat.
Mnohé ze zde uváděných studií zdůrazňují, že uvedená čísla jsou považována spíše za spodní hranici a změny v četnosti či intenzitě popisovaných jevů jsou oproti předindustriálnímu období pravděpodobně ještě větší. Jejich autoři totiž kombinují pozorování a simulace klimatických modelů, přičemž výsledky modelů vycházejí často s méně výrazným efektem změny klimatu než analýzy založené čistě na pozorování. Ve studiích lze často najít srovnání současného klimatu s dobou „před průmyslovou revolucí“ či „předindustriální“. Jedná se o období mezi lety 1850-1900, kdy byla průměrná teplota planety přibližně o 1,2 °C nižší.
Ekonomické modely systematicky podceňují, jak globální oteplování v budoucnu ovlivní bohatství lidí. Nová studie australských vědců z Univerzity Nového Jižního Walesu zjistila, že oteplení o čtyři stupně udělá průměrného člověka o 40 procent chudším. Neal také upozornil na to, že v teplejším klimatu můžeme očekávat kaskádovitá narušení dodavatelských řetězců vyvolaná extrémními povětrnostními jevy po celém světě. „Přizpůsobení ekonomických modelů tak, aby zohledňovaly extrémní počasí ve větší části světa a jejich dopad na dodavatelské řetězce, se zdá být velmi naléhavou záležitostí. A to proto, aby státy mohly vyčíslit svou zranitelnost vůči klimatickým změnám a vyvodit závěry, tedy snížit emise,“ vysvětluje Pitman.
Čtěte také: Česká republika a klima
Problematice se věnuje i britský Institut pojišťovací matematiky (IFoA), který zastupuje profesi, jež je základem rozhodování světových pojišťoven a penzijních fondů o řízení rizik. V lednové zprávě uvádí, že současné hodnocení rizik nezohledňuje skutečné klimatické dopady, jako jsou extrémní meteorologické jevy, zvyšování hladiny moří, geopolitická rizika a důsledky na lidské zdraví.
Podle nového výzkumu, který zkoumal reálná data, nikoliv modely, ale hůř dopadá na mladé. Studie vznikla v Mexiku a sledovala data o hospitalizacích a úmrtích v této zemi. Ukázala, že 75 procent úmrtí v důsledku horka připadá na mladší 35 let, přičemž významný podíl tvoří lidé v „nejlepším věku“ mezi osmnácti až 35 lety. Analýza zjistila, že v letech 1998 až 2019 v zemi ročně zemřelo v důsledku horka přibližně 3300 lidí. Z toho téměř třetina připadala na osoby ve věku osmnáct až 35 let, což je číslo, které zdaleka neodpovídá předpokladům.
Velmi ohrožené jsou také děti mladší pěti let, zejména kojenci. Rychleji absorbují teplo a nemají tak vyvinutou schopnost ochlazovat se pocením; stačí jim tedy kratší pobyt na slunci nebo v extrémním horku a jejich organismus to nezvládne. Navíc nemají tak vyvinutý imunitní systém, takže hůře zvládají nemoci spojené s vedrem.
Světová meteorologická organizace potvrdila, že rok 2024 byl nejteplejším rokem v historii. Globální klimatické ukazatele vykazují rostoucí důvod k obavám.Stručně řečeno, nové poznatky jsou následující:
Zohlednění všech dostupných a ověřitelných faktů je jedním z pilířů vědeckého výzkumu a mělo by být také základem informovaného politického rozhodování. Je proto nezbytné pečovat o její kvantitu i kvalitu a věnovat jí odpovídající pozornost. Klimatická změna je proces, který ovlivňuje v zásadě všechny lidské aktivity.
Čtěte také: Životní prostředí a hliníkový odpad
Čtěte také: Dopady teplárenství na ekologii
tags: #dopad #neustale #zmeny #klimatu #studie