Dráček, co šlehal plameny a sbíral odpadky

Celé Haškovo dílo není na těchto stránkách publikováno, zvýrazněné názvy zobrazíte povídku. Autorství bylo určeno rozborem textu. Nebylo uvedeno v citované bibliografii.

Rodinné a osobní vztahy

Manželé Desortovi byli teprve nedávno spolu. Jí bylo devatenáct let a jemu čtyřicet. Uplynulo čtrnáct dní a pan Desort dosud nepřijížděl, který se chystal odjeti z Františkova nádraží do Jílového. Soud vyřídil žádost nešťastné paní Desortové a pan Desort byl prohlášen za zemřelého, uplynuly tři měsíce.

Cesta vlakem a proměna pana Desorta

Vlak s panem Desortem opouštěl již bohdalecký tunel a ujížděl, mocně supaje, ke krčskému lesu. Paní Desortové-Cetlovské byli dáni přece jen na studie, jejichž jedno patřilo panu Cetlovskému a jedno jí, s výborným prospěchem a připravovali se k maturitě. Vlak s panem Desortem byl už na Závisti.

„Musím vám všechno vysvětlit, pak budete chápat,“ pravil. Naklonil se pro noviny a přelétl rychle zrakem zajímavou zprávu. „Domníváte se, že ihned byl můj nos takový? Tak mně udělali nový, použivše k tomu kůže z čela.“ Předložil mně několik modelů a já se rozhodl pro římský nos. Opravil mně nos specialista tím, že mně vstřikl do nosu parafín. Bylo to něco vpravdě překvapujícího. Jste ale hodně zkusil,“ poznamenal jsem důrazně. „Lekáte se, ale nedivte se. To ušlo. Co jsem měl také dělat. Tak při škrcení krk, že bylo hrdlo nadobro poroucháno. Lebka, nahradili scházející kus celuloidem, abych té ztráty neželel. Měl jsem zatrolená politika. Šest neděl do mne lili bujón a tak mne vyživovali. Použili rhinoplastiky. Paruku, kterou jsem teprve teď zpozoroval. Chirurgy.“

Byrokratické peklo na hranicích

„To je nemožné,“ řekl přísně. Jsme na hranicích. Jsme. A skutečně! Mne optal, nechci-li měnit sovětské ruble za estonské marky. První detektiv zahovořil dále. Samo Estonsko je celé zadrátované, aby tam nemohla vniknout myšlénka socialismu. Doufám každý porozumí. Neboť, prosím, je zde zákon ze dne 3. nemohu nic dovolovat. Úředník se zasmušil.

Čtěte také: Dráček, který Šlehal Plameny

Společníka vyslýchat. Jest to předpis. Dobře. Clo činí 40 marek na tisíc kilogramů. Jest pozlacen? Není? To by bylo všechno. ve vašem případě 20 feniků. To je nemožné, řekl přísně. Jestliže jest v sobě alumínium, číslo tarifu 845, poněvadž je zpracované. 388. Feniku, okrouhle 1 fenik. Dále stříbrný drát nebo rourka, vše jedno. Číslo 772.

Komunismus a revoluce

Konfucia, představitelů historického východního komunismu. Kristovy ideje přinesli jeho žáci do Říma. Řekl: „Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.“ (Ev. sv. Vedl lid k povstání. Rybářům a byli představiteli Kristovy palestinské komuny. Propagátory těchto myšlenek. Rovnosti mezi chudým lidem v Palestině. Římskými imperialisty spolupracovali. Palestině. Odsouzen na smrt. Neúspěšně. Komunisty.

Slovo křesťan znamenalo tehdy revolucionář. Duchu evangelia, byli předhozeni do arény šelmám. Trpícími, hladovějícími lidmi, mezi otroky římské buržoazie. Z evangelia revoluce udělali evangelium otroctví. Moc. Rovnost se šířila a našla tisíce mučedníků. Ideály Krista-člověka. Třídám. Ale pokyny jeho zástupců a kněží. Všech carů, svatou policií, jak je nazval Voltaire. Z Kristovy komuny udělali hloupé stádo - stádo dojných krav.

Kapes byli vždy a všude proti revoluci. Revoluci. Proto vše dobré v evangeliu překroutili. Kristus usvědčoval boháče z nečitelnosti, kněží s nimi všude drží. Vždy staví. Milióny vdov a sirotků. To nemalých. (Marek, 12, 42 - 44). Brali od chudých vdov za pohřbení muže poslední slepici. Žalářů. Hladu a ve vidině nebeské odměny. Poznát, že má právo bojovat za lepší život na zemi. Je psáno v evangeliu. Vládou, která podporuje dobro a pravdu, je teď také vláda sovětů. „Protož buďte všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí“? (Epišt. sv. Petra 2, 13-18, Epišt. sv. Podporujete kontrarevoluci a nepodřizujete se vládě sovětů? S vámi je třeba jednat nemilosrdně.

Cesta z Ruska do Estonska

Výměnou „romanovek“, „kerenek“ i sovětských rublů na estonské marky. Všichni nadávají na Rusko a estonští vojáci tajně prodávají návratcům kořalku. Nikdo nesmí do města. Na velikém nádvoří nastává třídění národů. „Poláci na pravo, Litevci na levo, Němci doprostřed, Rumunska ke vratům!“ Nastává strašný zmatek. U kanceláře stojí nějaký bývalý kadet a pláče. Vedou ho do kanceláře k mapě. Dotírá na něho, aby řekl, kam patří. Hrad v Narvě je dokonalá zřícenina. Velice důležité, poněvadž Estonci sami nemají co jíst. Mezinárodního červeného kříže.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Špinavé pryčny, čoudící kamna, i těžká atmosféra fazolové polévky. Ubytováni návratci z Ruska. V celém hradě panuje vzorná nečistota. Prodávají salám i kávu. Sestřičky. Čistě německým nátěrem a v Narvě dělá dojem čistě výdělečného podniku. Nebo za 1000 rublů sovětských. Zadarmo mezi návratce. „Děkuji vám za všechno, co jste pro nás udělali,“ Tyrolákovi, který odjíždí dnes s transportem, ruble koupený salám, je to všechno jedno. V soldatenheimu jsou jedině německé časopisy. Vůni německé kávy, chutná nadpis „Behüt euch Gott“. Je pohnut.

Hejtman Harányi od 18. a pětiruble, 1000 rublů za 50 000 sovětských. Měl tedy 4000 rublů romanovek. Zoufalství za 40 marek, poněvadž zatím klesl kurs. Marek, které snažil se vyměnit na německé marky. To mu dodalo. Mají cenu Kerenského ruble (dumské). Německých za 1000 rublů sovětských. A lehkou.

Projdete celým systémem různých opatření. Večer pojede do Revelu. Kříže a nastává nová procedura. Vypalují. Dochází k četným nedorozuměním. Křičí: „Jesef Nefech!“ Hledají ho. Pětisetrublovkami. Jeho jméno. Nastává druhá éra. Nerozluštitelnou hádankou, jak se mají vyslovovat. Nepřihlašuje. Muže. Děje se tak beze všeho systému. Zbořeninách. Krabicí.

Rukách luští těžký matematický problém: Dnes odjíždí 726 návratců. (Něco podobného děje se i s dárky Amerického červeného kříže. Jedna konzerva na dva - 363 konzervy, a vydali 516. A vyvádějí z brány v sad u mostu, kde nás opět sčítají. Číslice jsou neobyčejně pohyblivé. Ministrovi financí.) - Jak jsem řekl, má nás jeti 726.

Cesta do Revelu

Na rohu třídy Maja viděl jsem sympatický obrázek. Sto osmdesát kilometrů z Narvy do Revelu projeli jsme za dva dny. Otevřené vzpouře posledních tří vagónů, kde seděli Rumuni a Maďaři. Při té scéně poznal jsem blíže pana inženýra Jožku. Řekl: „Ale pánové, mějte rozum, já se vám divím, že křičíte tak nahlas. Řežte ho!“ „Ale pánové,“ chlácholil pan inženýr, „mějte strpení, nečiňte žádného násilí! Vidí Estonci, že se opravdu umíme chovat důstojně. Výpraskem.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Celý telefonní aparát byl v chodu. Odvezli do nemocnice a jelo se dále. Mluví něco neustále, co každému je již dávno známo. Podivné, že když půldruhého dne člověk nic nejí, pociťuje hlad. Venku svítá. Revelu nenasytí, hlad přejde sám sebou. Jest snášet výsměch. Nám nepatří, jest to krádež, kdo tak činí, o tom se říká, že krade. Zodpovědni. Na zisku. Chce-li sedět v teple, musí jít ukrást poleno. Musí dodávat.“ Otevírají mu dvéře a vystrkují ven. Venku je dvanáct stupňů mrazu. Odhodlaných. Alespoň v Revelu nakrmí. Dává duši vítězství nad klením, a o duchovním obrození hulvátů. Elektřina se vybíjí. Mörigölje, aby po telefonu vyjednával s revelskými úřady. Jeho vyjednávání mělo přece jen úspěch. A mizí.

Jeho názor byl úplně správný. Vlak nese nás zvýšenou rychlostí podél mořského břehu. Vyjadřuje jeden občan ze Smíchova, „že je to zas nová zlodějna“. Žádnou pozornost. Odhodlanci. Dostat: 1. oběd, 2. večeři, 3. snídani. Vlak se zastavuje u cíle cesty. Pořádek. Bylo to, jako když bača na salaši počítá ovce. Za kožich a hází dovnitř.

Na lodi

„Výčep lihovin se přísně zakazuje.“ Prohlížím si nadpisy na lodi. Kde je to kouzlo námořnického rumu, whisky, grogu? Nicméně několik sentimentálních návratců mává špinavými šátky. To dívat se dozadu, nic dobrého jste u nás nezažili.“ Parními kotli musí být zatopeno. Příznivý vítr. Vyrůstaly v podpalubí jako houby po dešti. Svém místě.

Záchranných člunů a pravidel, jak se mají spouštět. Jablka, slanečky, olejovky, rybí konzervy a pohlednice. Má vespodu pořádnou díru. Nahlédnu též do kajuty k námořníkům. Kávu, jsou střízliví, nekouří z krátkých dýmek. S červenou ořízkou. Mám podezření, že je to bible. Zajímá. By se nad ní vznášela ruka dr. Foustky a prof. Batěka.

Hladina zálivu je klidná. Všechno vylézá na palubu. Na lodi s Rusy vytahují rudý prapor. Lodi se potkávají a mluví spolu. Právě dává signály lodi, vezoucí ruské zajatce do vlasti. Nesou se ozvěnou naproti ke křídovým skalám ostrova Silgitu. Poněvadž jest obklopen ze všech stran vodou.

Určitě: „Moře jest bohaté rybami a rybolov jest jediným zaměstnáním rybářů. Mnohé ryby se požívají navzájem, v opáčném případě zahynuly by hladem. Voda jest slaná.“ Posluchači vyzdvihují pana inženýra do výše a houpají ho nad mořskou hlubinou. Jest nebezpečný lidem v moři se koupajícím. Moře bývá mělké i hluboké. Kroužek posluchačů.

Setmělo se úplně. Já byl také v tom. Co dělám. Všichni vrhli, jen pan spisovatel nevrhl. Čestnou vyjímku. Idea svornosti zvítězila na celé čáře. Dělají ze sebe hrdiny. Nemoci. Ubohostí. Pan inženýra pokládají na palubě a polévají vodou a odvádějí do topírny sušit. Šírém moři.

Věda i lidé říkají mořská nemoc, trvalo celkem půldruhého dne. Pořád hůř a hůř. Ten námořník v koši stožáru na korábu Kolumbově, když ten jel objevovat Ameriku. Jednou: „Země, země!“ Optali jsme se kapitána, kde to jsme. Patřících prvému či druhému království. Toto přesné Označení místa našeho pobytu způsobilo všeobecné vzrušení.

Den ode dne, rok od roku. Vyjasnilo a k polednímu počali se objevovat opět rackové. Jižním, k Německu. Polokoule. Patřili by k jižní polokouli. Lodi mohou určiti jih, sever, západ i východ. Vln a vedl si úplně spokojeně.

Štětín

Veliký opevněný přístav válečný, chlouba Německa, jest dnes v rozvalinách. Loď do povětří nehodí se více k upotřebení. Labe, tak Elbemünde, Rýn - Rheinmünde. A kasárnami pro námořníky, kterých tam dnes můžete na prstech spočítat.

Proto můžeme říci, že Odra jest dobrodiním Štětína.“ Z tohoto učeného rozjímání vytrhl nás rachot spouštěné kotvy. Lituje co nejvíc, že nemá zuby, aby s nimi skřípala. Do Štětína nikoliv po vodě, ale po dráze, a nemohli by tu bez vody stavět lodě. Přijde nás prohlédnout zdravotní komise.

Když komise přijela, propouštěli nás jednotlivě před komisi. Dlouhých řečí. Byla velice spokojena a odjela. My zdvihli kotvu.

Život v chudobinci

Pintová. Spískala. Jen ku katastrofě. Okolností sladká kmínka a kaplan Toman i chudobinec doplňují se navzájem. Z kapsy u šedivé sukně vytáhne růženec. Žižkovském chudobinci. Pintová nyní nadává zas na pana kaplana a neleží už na posteli. Ovšem že hraje v tom též úlohu umírání babičky Pintové, ale to už je dlouho. Na celé historii nese ostatně vinu i měkké srdce pana kaplana.

Do ruky umírající babičce vložil zlatník. Chudobince: „Ta má tuhé živobytí." Babička Pintová měla opravdu. Moc hezky zaopatřovat." To bylo ve středu. V pondělí. Taková nálada velké pohromy. „Jemnostpane, vodpustějí, ale to já se musím zas zastat Mlíčkové. Vždy dostaly zlatník, když jsme se daly zaopatřovat. Přimlouvala Pintová. Do pondělí, což kdyby se jí zatím něco stalo. Babka Vaňková počala si stěžovat, že jí není dobře, že jdou na ni mdloby. Milou já mám". Za týden nato došla kmínka, poněvadž došly peníze. Kaplana Richtra za sutanu.

Bolševismus a hrůzy v Rusku

Bolševiků celou svou duši v přítomnosti i minulosti. Rusku nakládají se svými vlastními spisovateli a žurnalisty. Utopili mladšího bratra Arbesova. Synovce Svatopluka Čecha upálili v Tule. Zastřelili na aeroplánu. Lidožroutů. Příšernější. To: Obchodník s kávou. Továrník skleněných příborů. Z nich měl svůj obor. Tisíce ukrutností. Ruského zlata do ciziny na propagandu. Lidi, hořela města.

Svých schopností, jako kdyby chtěli říci: „Tedy zítra nanovo. Milosti. Funíce odcházeli na oběd. Bolševici to zas pěkně provedli v tom Rusku. Charkově tři vnuky a jednu vnučku Boženy Němcové. Vlastnoručně vypíchal oči. Spisovatelů a básníků. Po pojišťovny. Napíchli na kůl v Tambové. Znalců ruských poměrů. Vápnem. Vodou tak dlouho, až se proměnil v obrovský ledový krápník. Škvařili na oleji z konopí a nakonec ji marinovali v octě. Sokolova nabili v Kremlu do „Car-pušky“ a vystřelili na Chodynku.

Mluvil s mnoha lidmi a každej jim ten provaz přeje. Nedávejte k těm debrecínským. Já radši hořčici... Že není? Houstičku. Kdybyste měli slaný rohlík. Jednoho, ale tady jich budou věšet čtrnáct najednou. Náleží organizovat. Pomocníky. Během 24 hodin. To počítám tři dny... Ano, ještě jednu houstičku... Trvalo čtvrt roku, než ho pověsili. Poněvadž jsem se zdržel dlouho do noci a pak jsem zaspal. Viděl jednou v Šoproni,“ vypravoval stavitel, „jak věšeli cikána. Co říkáte pane vinárníku? Bych to těm bolševíkům ukázal. Už tedy zítra dostanou provaz. Těch bolševiků zastává. To je omyl. Nám, prosím - nic - nic ne udělali. Kávou: „Je to nějakej starej partyka. bych to těm bolševíkům ukázal. Už tedy zítra dostanou provaz. Co říkáte pane vinárníku?

Závěr

Důstojníků-austrofilů. Josefa. Brnění, s mečem v ruce a v zadu s rakouským orlem. Pod obrazem byl nápis: Heil Grossoesterreich! Však střediskem štěnic, i byl odstraněn. Životě. Kvůli změně odešel od nich jejich kuchař - sluha od 8. zeměbraneckého pluku. Vojska. To je na nějaký čas vyrušilo z klidu. Nemají nikoho, kdo by jim vařil knedlíky a pekl buchty. Tak plynul jejich život v hrozné nudě. Červeného kříže, aby jim poslali nějakou zajímavou četbu. Vídeňského odborného listu kloboučníků. Chtěl ho vyzvat po skončení války na souboj. Smrti císaře Františka Josefa. Když to stíží přeslabikoval v ...

tags: #dracek #co #slehal #plameny #a #zbiral

Oblíbené příspěvky:

• Měření emisí v ČR
• Přežití v divočině
• Definice odpadu
• Více o Přátelích přírody
• Česká věda