Drenáž vedle odpadu instalace

Stojatá či podzemní voda a související nadměrná vlhkost dokážou napáchat velké škody na rodinném domě, v zahradě i na terase. Zejména v místech, kde dochází k výraznému zadržování vody, je provedení funkčního drenážního systému zásadní.

Důležitost drenáže u rodinných domů

Drenáže jsou obzvláště důležité u rodinných domů se sklepními prostory, které bývají často poškozené promáčením. Při realizaci novostavby myslete na provedení kvalitní drenáže už ve fázi přípravy projektu. Stavby se totiž v mnoha částech dotýkají zeminy a přichází do kontaktu s průsakovou nebo spodní vodou.

Bez drenáže kolem domu může dojít k hromadění vody, které je příčinou podmáčení, nadměrné vlhkosti v domě a dalších problémů.

Základní komponenty drenážního systému

Základem všech drenážních systémů sloužících k odvádění nahromaděné vody jsou drenážní trubky. Zpravidla mají žlutou nebo černou barvu, vyrábí se z PVC-U materiálu a jsou pružné a ohebné. Díky tomu je můžete tvarovat dle potřeby a rozmístit je po obvodu základové desky domu. V trubkách se nachází malé štěrbiny o šířce přes 1 mm, do kterých se postupně hromadí přebytečná voda vyskytující se v okolí stavby.

Nedílnou součástí drenážních systémů jsou kontrolní šachty, na které se napojují konce několika trubek. Pomocí těchto šachet je možné obvodovou drenáž pravidelně kontrolovat a proplachovat, aby nedocházelo k zanášení potrubí.

Čtěte také: Drenáž pro záhony

Postup instalace drenážního systému

Systémy pro zadržování přebytečné vody kolem obvodové konstrukce stavby nejsou viditelné (s výjimkou přístupů ke kontrolních šachtám). Trubky se ukládají do země, a to do hloubky alespoň 70 cm. Do připraveného výkopu se nejprve umístí nopová folie, která podpoří odvětrávání základové desky. Do výkopu se zpravidla naváží malá vrstva štěrku menší frakce, na kterou se umísťuje geotextilie. Až poté se do výkopu ukládají drenážní trubky. V dalším kroku se překryjí geotextilií, zasypou štěrkem, a nakonec několika vrstvami zeminy.

Správně provedený drenážní systém je chráněný před mechanickým poškozením i nadměrným zanášením. Přesto je však potřebné drenáž pravidelně čistit a proplachovat přes drenážní šachty.

Drenáž v zahradě

Problém s nadměrným hromaděním vody se může týkat i zahrad, a to zejména v případě, jsou-li trvale zamokřené a často zaplavované i po méně vydatných deštích. Se zamokřením se nejčastěji potýkají majitelé zahrad, kteří mají pozemky poblíž vodních ploch nebo se potýkají s nadměrnou hladinou spodní vody. Přirozenou ochranou zajistí vrby, jalovce a další dřeviny, které do kořenového systému nasají značné množství vody.

Podobně jako rodinné domy lze i celé zahrady chránit před zamokřením pomocí drenážního potrubí. Skladba drenáže je stejná jako v případě odvodňování domů. Realizuje se využitím drenážních trubek zakopaných v zemi a chráněných štěrkem a geotextilií. Realizace drenážního systému na rozlehlých zahradách je však vzhledem k nutnosti použití velkého množství materiálu nákladná a pracná.

Zahradu lze odvodnit také vybudováním otevřených příkopů nebo položením univerzálních příkopových žlabovek. S využitím samospádu lze nadbytečnou vodu odvádět do vodní plochy mimo pozemek, případně do umělé vodní nádrže. Vodu pak můžete na zahradě využívat jako užitkovou k zavlažování.

Čtěte také: Jak se vyhnout pokutám za odpad

Odvodňovací žlaby

Odvodňovací žlaby se často používají i pro odvádění vody ze zpevněných ploch, například teras, parkovacích stání, garáží nebo příjezdových cest. Betonové žlaby se vyrábí v různých šířkách a hloubkách. Pro odvodňování zpevněných ploch jsou vhodné například malé žlaby hluboké 20 mm. V místech, kde je důležitý vzhled odvodňovacího systému a současně se nekladou velké požadavky na vysokou zátěž, použijte žlaby vybavené ocelovým roštem. S oblibou se používají zejména na terasách, přístřešcích nebo pergolách, kde zajistí efektivní sběr povrchové vody.

Drenážní systémy vs. žlaby

Ať už řešíte odvodnění rodinného domu, zahrady, nebo třeba terasy, porovnejte výhody a nevýhody drenážních systémů a žlabů. Pokládka drenážních trubek je nejefektivnější, vyžaduje však vyšší počáteční investici. V mnoha případech je montáž žlabů či vpustí dostačující a váš rozpočet příliš nezatíží.

Spojování KG trubek a tvarovek

Spojování KG trubek a tvarovek probíhá pomocí tzv. hrdla s těsněním a trubkové části - každá tvarovka a trubka je na jedné straně opatřena právě hrdlem a na druhé zkosenou trubkovou částí. Spojování probíhá bez jakéhokoliv lepení - vznikne vám spoj, který:

• je vodotěsný a plynotěsný minimálně do výšky vodního sloupce 5 m(tj. 0,5 baru u potrubí SN 4 a SN 8, u jiných typů o vyšší kruhové tuhosti potrubí je to dokonce více)
• bylo prokázáno, že spolehlivě těsní až do deformace potrubí cca 20 %
• má životnost větší než stěna trubky, tj. naprosto spolehlivě přes 100 let

Doporučujeme použít montážní mazivo, aby se jednotlivé části potrubí při samotném skládání zbytečně nedřelo a nesnižovalotím svou životnost. Trubky spojujte ideálně tzv. „po vodě“, tedy aby voda protékala směrem od hrdla k trubkové částí. Přípustná je však i opačná varianta a to zejména při použití přesuvky (tu použijete, pokud se vám sejdou dvě trubkové části proti sobě).

Pokládka drenážního potrubí

Při pokládce do země je nutné brát v úvahu 2 důležité aspekty:

Čtěte také: Nápady pro umístění kompostu

1. samotné uložení do země - obsypové materiály, hloubka uložení a hutnění
2. sklon potrubí

Uložení do země

Nejprve si musíme připravit lože trubky, to se skládá z podsypu, obsypu a zásypu. Materiál: písek, stejnozrnný štěrk, drcený stavební materiál apod. s hrubostí do 22 mm (lože trubky nesmí obsahovat větší kameny, které by mohly vyvíjet na trubku tlak a potenciálně způsobit její poškození). Podsyp je vrstva pod samotnou trubkou, měl by být vysoký minimálně cca 10 cm. Podsyp rozhodně trochu zhutněte - je totiž nežádoucí, aby si lože dále sedalo a trubka se v něm dále hýbala. Obsyp přijde následně nasypat okolo trubek. Zásypem se potrubí přikryje - tato vrstva by měla být minimálně 30 cm vysoká!

Správně vytvořené lože následně umožní potrubí lehce v zemi pružit a mnohem lépe tak odolávat tlaku a případnému opotřebení.

Nyní přichází na řadu druhá vrstva krytí - na to se už použije zemina, kterou jste předtím ze země vykopali. Ale pozor - zemina by měla obsahovat kameny o velikosti maximálně 150 mm. Větší kameny by opět mohly vyvíjet tlak na určité části potrubí, čímž by mohla klesnout jeho životnost.

Hutnění zeminy

Při pokládání potrubí je zapotřebí zeminu tzv. hutnit, čímž předejte budoucím problémům (zvýšíte únosnost potrubí, vyhnete se pohybům potrubí v zemi a povrch nad potrubím se vám nebude časem propadat).

Při pokládání potrubí v zásadě hutníme dvěma způsoby:

• ušlapání - zeminu ušlapete po vrstvách cca 15 cm, tento způsob používáme pouze v případě, že trubka bude čelit spíše lehčímu zatížení, pro větší zatížení použijte pokud možno vibrační pěch (žábu)
• použití vibračního pěchu (žáby) - nejčastěji se používá právě žába pro její kompaktní rozměry a dobrou manévrovatelnost ve výkopu. Žábou hutníme po vrstvách cca 30 cm.

Upozornění: zásyp 30 cm nad potrubím nikdy nehutníme, aby nedošlo k poškození potrubí! Obsyp okolo trubky však standardně hutníme dle instrukcí výše.

Celková hloubka uložení potrubí od zamýšleného povrchu se odvíjí od kruhové tuhosti a předpokládané zátěže, které potrubí bude odolávat.

Sklon potrubí

Norma stanovuje 1-2 %, ale toho může být v praxi poměrně problematické docílit - snažte se tedy docílit sklon cca 3-4 % (tj. 3-4 cm na 1 m délky). Získáte tak jistotu, že potrubí bude mít sklon a voda jím bude volně odtékat.

Použití trubek jako propustků

Plastové trubky lze použít i jako propustek, avšak vždy berte alespoň SN 8 - z důvodu poměrně malého krytí je potřeba zvolit vyšší kruhovou tuhost.

Maximální možná výška hladiny vody v drénu je 0,2 m nad dnem trubky. Z toho vyplývá poloha vodorovné hydroizolace, která musí být vždy alespoň 0,2 m nad úrovní dna drenážní trubky. Pokud se drenáž navrhuje v podmínkách s vysoce minerální půdou nebo v blízkosti polí, kde se vápní, doporučuje se při návrhu zohlednit vyšší riziko tvorby usazenin (inkrustace). Maximální vzdálenost mezi čisticími šachtami je 50 m, pokud není stanoveno jinak. Převedení vody z drenážních vrstev do drénu musí být provedeno beztlakově.

Drén se vede obvykle co nejblíže podél vnějšího obvodu podzemních částí stavby. V případě, že je voda do recipientu z předávací jímky přečerpávána, musí mít jímka dostatečný akumulační objem a musí být osazena hlavním a záložním čerpadlem s plovákovým spínáním v úrovni 30 cm pod nejnižším bodem drenáže.

Odvodnění základu - praktický příklad

Pro odvod vody od základu jsem se rozhodl po detailní kontrole stavu konstrukce budovy, která je zakopaná do přilehlého kopce. Není to znát, ale okolní ráz obce je tzv. v dolíku a z okolních polí, lesu a luk se stahuje obrovské množství vody. A to jak podzemní, tak povrchové. Při skoro vytrvalých deštích jsem se opakovaně přesvědčil, že jsem se vykopáním drenáže neunáhlil a udělal jsem dobře.

Použité materiály pro drenáž jsem nakoupil postupně dle postupu drenážních prací. Výkop jsem provedl pouze do výšky podlahy.Základ domu je sice ložený kámen, ale při výkopových pracích jsem zjistil pouze venkovní přizdívku z opuky a z větší části pojivo byla jílová hlína. Takže co nejvíce proškrabat spáry, omést a hustou vápenocementovou maltou na velkou tloušťku omítnout.

Po zatvrdnutí malty jsem koupil 4x velká balení dvousložkové hydroizolace a vše na základu od spodní části výkopu až po vršek řádně ručně natřel. Dál na řadu přišla nopová folie a zvolil jsem výšku nopu 20 mm a ta je také po celé délce výkopu.

tags: #drenáž #vedle #odpadu #instalace

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu v Praze
• Legislativa Odpadového Hospodářství ČR
• Ekologická Likvidace Odpadu Třebíč
• Odstraňování těžkých kovů z půdy a vody
• Problém likvidace obalů od chemikálií