Vytahovat rukou zbytky jídla a běžný kuchyňský odpad ze dřezu je jedna nejméně oblíbených činností všech královen a králů kuchyně. Ještěže existují drtiče kuchyňských odpadů!
Drtič odpadu představuje ne moc velký oválný spotřebič umístěný ve skříňce pod dřezem. Drtič odpadu se upevňuje přímo pod výtokový otvor dřezu, tedy na místo, kde se klasicky nachází sifon. Je přímo napojený na odtok, tudíž skrze něj odchází voda i odpad do kanalizace. Veškerý rozložitelný odpad, který spolu s vodou spláchnete, se dostane do komory tohoto zařízení, kde je rozemletý na drobné kousky.
Pro drcení pak stačí pustit studenou vodu, zapnout drtič dálkovým spínačem a do výlevky nahrnout odpad. Zbytky na dně drtiče následně vymrští rotující talíř, díky čemuž létají kolem perforovaného prstence, který je rozmělní. Drtič musí být připojen na elektřinu, není však aktivní neustále. Pro svou práci drtič potřebuje přívod vody a zásuvku. Elektřina drtič pohání, voda proplachuje. Snižuje tak riziko uvíznutí odpadu v čelistech. Zapnete ho jen tehdy, když do dřezu vylijete (vysypete) něco tuhé. Nemusíte se tedy obávat extrémně zvýšených nákladů na elektřinu. Drtič je navíc velmi úsporné zařízení.
Neopomeňte si dobře zkontrolovat výtokový otvor dřezu, který by měl být 9 cm. Majitelé menších kuchyní musí brát v potaz i fakt, že samotné zařízení dosahuje zhruba 35 cm výšky a 20 cm šířky. Existují však i rozměrnější modely.
Drtič je určen výhradně k odstranění zbytků jídla. Bez problémů si poradí se slupkami, těstovinami, rýží, chrupavkami, kuřecími i rybími kostmi, kusy masa nebo pečivem. Zvládne i čajové sáčky, papírové utěrky či ubrousky.
Čtěte také: HECHT 6173 vs. VARES SHARK 2,2
Samozřejmě, nepatří do něj žádné plasty, kovy či kameny a ani některé potraviny, kterých však není mnoho. V žádném případě se ale nepokoušejte vkládat plast, sklo, gumu, alobal, hliník, různé fólie nebo houbičky na mytí. Podobný odpad patří výhradně do popelnice. Nikdy nevlévejte ani olej a jiné tuky.
POZOR: Podle některých zdrojů byste do drtiče odpadu neměly házet ani kávovou sedlinu, rýži a chléb, tedy nic, co do sebe nasává vodu. Někteří výrobci však tyto potraviny označují za vhodné na drcení.
POZOR: Drtič odpadu si poradí i s některými odpady, které však nejsou rozložitelné, proto je do něj nikdy neházejte.
Obecné pravidlo zní, že drtit lze veškeré organické materiály, tedy vše, co se v přírodě rozloží. Typickým příkladem jsou zeleninové či ovocné slupky a další zbytky, vaječné skořápky, kosti či zbytky jídel. Drtič kuchyňských zbytků ale využijete též na zvadlé květiny, kávovou sedlinu či staré pečivo.
Co všechno lze drtit:
Čtěte také: Jak pečovat o kuchyňský drtič
Do přístroje by naopak nemělo přijít nic, co není organického původu, například plasty, kovy, igelitové sáčky, hliníkové fólie, provázky, kameny, sklo, porcelán či mycí houbičky.
Příprava před montáží tohoto zařízení je někdy náročnější než jeho samotná montáž. Nemějte strach, drtič odpadu by se měl dát bez menších problémů nasadit téměř pod každé umyvadlo, existuje však několik drobností, při kterých mohou vzniknout menší komplikace. Průměr odtokového otvoru v umyvadle musí být minimálně 9 cm. Průměr trubky nemusíte řešit, ten bude s drtičem korespondovat vždy. Aby mohl drtič pracovat správně, trubka se musí nacházet vždy pod ním.
To, zda je pod vaším dřezem na drtič dostatek místa, zjistíte tak, že změříte vzdálenost od dna dřezu po střed odpadní trouby. Drtiče odpadu fungují na klasických 220 až 240 V. Do elektrické zásuvky jejich napojíte pomocí obyčejného přívodního kabelu, proto se v blízkosti musí nacházet zásuvka. Pokud ji nemáte přímo pod dřezem, elektřinu musíte přitáhnout blíže k umyvadlu.
Abyste zjistili, zda je vaše umyvadlo vhodné pro montáž drtiče, odzkoušejte, zda máte dostatečně rychlý odtok vody. Zacpěte umyvadlo, napusťte ho asi do poloviny a vodu nechte odtéci. Pokud se ztrácí rychle, je vše v pořádku. Pokud se vám odtékání zdá až příliš pomalé, drtič nemusí fungovat podle vašich představ. Tento parametr byste si však měli nechat ověřit někým, kdo se dané problematice skutečně rozumí.
Samotná montáž drtiče odpadu není náročná. Stačí, když se budete držet přibaleného návodu. Pokud jste úplným technickým antitalentom, zeptejte se přímo v prodejně nebo oslovte šikovnějšího souseda, popřípadě instalatéra. Drtič se montuje přímo na dřez, na jeho spodní část se připojí vnitřní plastová odpadní trouba (teď, když drtič nemáte, je napojena na sifon a vede do odpadní trubky ve zdi), zapojí se do zásuvky a v podstatě máte hotovo.
Čtěte také: Tipy pro výběr drtiče
Správným používáním drtiče mu prodloužíte životnost a předejdete zbytečným poruchám. Pokud nezvyknete jíst hodně masa, a tudíž nemáte ani hodně odpadu v podobě kostí, alespoň jednou za čas byste v drtiči měli rozemlít i něco tvrdší (např. větší ovocné pecky). Když do umyvadla vyléváte vařící vodu, vždy zapněte kohoutek se studenou. Teplotní šoky způsobují únavu materiálu, která se projeví na drobných trhlinách. Ty časem drtič zcela zničí. Do drtiče nikdy nelijte žádné chemické přípravky na uvolnění odtoku. Při mytí nádobí používejte i víceúčelovou zátku nebo klasické sítko.
Při drcení nevkládejte odpad do drtiče příliš rychle, mohlo by dojít k přeplnění drtící komory. V případě, že do dřezu lijete vařící vodu, pusťte vždy zároveň i studenou vodu, předejdete tak teplotním šokům. Nepoužívejte na čištění dřezu žádné chemikálie typu Krtek, Louh atd. Mohlo by dojít naleptání těsnícího gufera. Během drcení je vhodné používat studenou vodu, protože se tak v drtiči nerozkládá mastnota. Výhodou je také ochlazování motoru. Celý proces by měla provázet tekoucí voda, aby byly zbytky lépe odplavitelné.
Drtiče nevyžadují žádnou speciální údržbu. Pokud ucítíte nepříjemný zápach, stačí do umyvadla vhodit něco voňavé, například citrónovou kůru nebo výrazně aromatické bylinky. Abyste předešli usazování nečistot na stěnách drtící nádoby, můžete ji jednou za čas naplnit ledem a solí. Bez toho, abyste zapínali vodu, nechte drtič chvilku běžet.
Součástí drtiče je manžeta, která je umístěna v hrdle přístroje a zabraňuje vylétávat malým kouskům odpadu zpět do dřezu. Po čase se na spodní straně manžety tvoří povlak, který je nutné pravidelně odstraňovat. Z hlediska bezpečnosti bychom měli dbát doporučení výrobce, především nedávat do drtiče to, co do něj nepatří. Při instalaci zároveň přemýšlejte, jak zabudovat spínač, aby nebyl přístupný malým dětem.
Drtiče kuchyňského odpadu mají různý výkon, velikost, spotřebu, cenu či hlučnost. V první řadě byste si měli vybírat neporuchové a kvalitní spotřebiče s dlouhou zárukou, které nebudete muset vyměnit po pololetí. Určitě však myslete i na jakési subjektivní preference, které vám používání drtiče zpříjemní a zjednoduší.
Druh motoru a výkon daného drtiče rozhodují o tom, jak rychle a jaké množství odpadu dokáže rozemlít najednou, jak rychle po zapnutí začne pracovat a jak dlouho může běžet bez přestávky. Pro domácí použití postačují spotřebiče s příkonem okolo 500 W a motorem s permanentním magnetem, který funguje při vysokých otáčkách (2 600 - 2 800/min.). Jejich výhodou je okamžité rozjetí a velmi rychlé zpracování dopadu. Proto existuje menší riziko jejich ucpání nebo zaseknutí.
Výkonnější drtiče odpadu, které jsou určeny přednostně pro restaurace či hotely a které stojí i několik tisíc korun, využívají silnější, ale pomalejší indukční motor a vyšší příkon. Pracují při otáčkách okolo 1 500 - 1 700/min., proto mají pomalejší rozběh, na druhé straně je můžete nechat zapnuté nepřetržitě dlouhou dobu.
Drtící komora nebo nádoba je v podstatě jednou z nejdůležitějších částí drtiče. Putuje do ní veškerý odpad a zároveň je na tomto místě i rozdrcený. Rozhodující je zejména použitý materiál, který se liší od výrobku k výrobku. Nádoba v kvalitním drtiči musí být nerezavějící, pevná a ideálně i odhlučněná. Všechny tyto parametry splňuje například směs polyesteru a polyamidu, který je plněný sklem. Tento materiál je navíc lehký a tlumí zvuk. O něco méně kvalitní, avšak stále postačující je i obyčejný nerezavějící plech.
TIP: Velikost drtící nádoby není při domácím použití až taková podstatná.
V drtící komoře se nacházejí takzvané drticí segmenty, které odpad sekají na drobné kousky. I při nich je rozhodující hlavně materiál. Vhodná je například klasická nerezová nebo niklová ocel. Na dražších, hlavně průmyslových drtičů se setkáte i s lopatkami z nástrojářské oceli.
Drtící komoru s dřezem propojuje hrdlo, ve kterém se nachází gumová ochranná manžeta (lapač nečistot). Tato součástka drtič v podstatě uzavírá, díky čemuž z něj nevylietava zpět do dřezu odpad spolu s vodou. Manžeta se průběžně zanáší ze spodní strany, proto ji musíte občasně vyčistit. Z tohoto důvodu jsou praktické drtiče s vyjímatelnou manžetou, kterou jednoduše vytáhnete, umyjete a vložíte zpět. Kvalitu manžety nemusíte extrémně řešit. Tato součástka je vyrobena z gumy, takže žádné zázraky nečekejte. Navíc se dá jednoduše vyměnit.
Drtič lze zapínat a vypínat několika způsoby. Pneutlačítko je nejčastěji používaným vypínačem. Jeho montáž, ovládání i napájení patří k nejjednodušším. Pneutlačítko je obyčejný knoflík, který se nachází na rovné části linky. Pro jeho instalaci stačí v blízkosti dřezu vyříznout otvor. V rámci napájení na elektrický proud nevyžaduje žádné úpravy. Druhou možností je tzv. nožní spínač. Jde o stejné zařízení, které používají zubaři při zvedání křesla. Má vlastní baterii, proto nepotřebuje žádné samostatné napájení. Drtič může být ovládáný prostřednictvím klasického kolečkového vypínače, který umístíte na stěnu v blízkosti dřezu. V tomto případě se drtič zapojí přímo do el. zásuvky pod dřezem, která však musí být upravena pro tento účel. Proto je na instalaci drtiče třeba myslet ještě před montáží celé kuchyňské linky.
Orientační cena drtičů určených pro domácí použití začíná na cca 4 000 a končí na 15 000 Kč. Dražší zařízení jsou vyrobeny z kvalitnějších a odolnějších materiálů, mají větší nádobu, vyšší výkon a jsou méně poruchové. Při výběru byste si měli určitě všímat i certifikaci.
Před koupí samotného kuchyňského drtiče odpadu se informuje, zda je možné ve vaší domácnosti tohoto pomocníka využít. Potenciální použití drtičů se netýká pouze jednotlivých domácností, ale i sektoru služeb (veřejné stravování - restaurace, vyvařovny, závodní jídelny, hotely a rekreační zařízení, koleje a menzy).
Kuchyňský odpad není běžnou součástí odpadních vod použitých v obytných nebo jiných stavbách a může způsobit vážné problémy při odvádění odpadních vod kanalizační sítí zvláště v městech a obcích s malým spádem terénu, a při čištění těchto vod v případech, kdy čistírna odpadních vod nemá zvýšenou kapacitu z hlediska látkového zatížení. Odpadní vody při používání drtičů vyžadují k odstranění většího množství organických látek (jsou látkově více zatíženy) větší množství kyslíku a to zvyšuje spotřebu elektrické energie v čistírnách odpadních vod. Současně dochází i k navýšení množství kalů.
Četnější potřeba proplachů kanalizační sítě, vyšší spotřeba elektrické energie a zvýšené množství kalů k využití, v případě, že nejsou nadlimitně znečištěny (nepřípustnými látkami), nebo jejich likvidaci, výrazně zvyšuje náklady na provoz kanalizační sítě a čistíren odpadních vod. Důsledkem vyšších nákladů je vyšší cena za stočné.
Subjekt, který si pořídí a nainstaluje drtič kuchyňských odpadů, v případě, že je odběratelem dle § 2 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích , je vázán zvláštními právními předpisy . Pokud je subjekt nájemníkem (tedy spotřebitelem), má odpovědnost vůči vlastníku nemovitosti (tedy odběrateli). Provozovatel kanalizace má právo přerušit odvádění odpadních vod odběrateli v případě, že se dopustí neoprávněného vypouštění, tedy vypouštění v rozporu s podmínkami stanovenými v kanalizačním řádu.
Kanalizační řád pracuje s pojmem ekvivalentní obyvatel- populační ekvivalent, což je míra znečištění vyjádřená organickým biologicky odbouratelným zatížením s pětidenní biochemickou spotřebou kyslíku 60 g /den. Pokud odběratel a/nebo spotřebitel vypouští do kanalizace odpadní vodu obohacenou o drcený organický odpad, neodpovídá zatížení odpadní vody populačnímu ekvivalentu a je nutné, aby tato skutečnost byla uvedena ve smlouvě mezi odběratelem a vlastníkem, popřípadě provozovatelem kanalizace.
Ve smlouvě se pak uvede, pokud je to vůbec možné ze spádových důvodů u kanalizace a vzhledem ke kapacitě čistírny odpadních vod, jiná jakost vypouštěných odpadních vod a s tím i spojená možnost navýšení ceny pro stočné, pokud je pro tyto případy kalkulována nebo koeficient navýšení množství z důvodu jiné jakosti.
Instalace drtičů odpadu u odběratele bez souhlasu vlastníka, popřípadě provozovatele kanalizace (včetně úpravy smlouvy) je neoprávněným vypouštěním podle § 10 odst. 2 písm. a) a b) právního předpisu19 . Při neoprávněném vypouštění se fyzická osoba jako odběratel dopouští přestupku, za který mu může být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč. Právnická osoba a podnikající osoba jako odběratel se dopouští správního deliktu za který mu může být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč.
Nájemník nebo vlastník bytové nebo nebytové jednotky (spotřebitel) se musí před instalací drtiče organického odpadu informovat u vlastníka nemovitosti (odběratele), popřípadě provozovatele kanalizace, zda v daném místě je možné zatěžovat odpadní vody více než stanovuje kanalizační řád. Drtič kuchyňských odpadů může být nainstalován pouze v případě, že subjekt získá souhlas provozovatele kanalizace a upraví v tom smyslu smlouvu.
V Kanalizačním řádu některých provozovatelů kanalizací (např. Pražské vodovody a kanalizace a.s.), v seznamu látek, které nejsou odpadními vodami a nesmí vniknout do stokové sítě, je uvedena položka: „pevné odpady včetně kuchyňských odpadů, ať ve formě pevné nebo rozmělněné, které se dají likvidovat tzv. „suchou cestou“. V takovýchto případech platí úplný zákaz kuchyňské zdrtky vypouštět do odpadních vod.
Kuchyňský odpad zůstává i po jeho rozdrcení nadále odpadem. Kuchyňský odpad se zařazuje dle Katalogu odpadů ) jako katalogové číslo 20 01 08 biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven. S tímto odpadem je nutno nakládat v souladu s požadavky zákona o odpadech . Ten stanoví v § 17 povinnost fyzických osob odkládat komunální (tedy i kuchyňský) odpad na místa k tomu obcí určená. § 16 stanoví povinnosti původců odpadu. Jednou z povinností je vzniklý odpad, který původce nemůže sám využít nebo odstranit v souladu s tímto zákonem a jeho prováděcími právními předpisy, převést do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí dle § 12 odst. 3 zákona o odpadech. Z výše uvedeného vyplývá, že odpady lze předávat do zařízení k tomu určeným, tedy do takových zařízení, které mají platný souhlas od místně příslušného KÚ včetně provozního řádu. Vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady specifikuje možné způsoby zpracování bioodpadů, kterými jsou pouze řízené a kontrolované procesy aerobní nebo anaerobní mikrobiální biochemické přeměny, probíhající v zařízeních touto vyhláškou stanovených. Kanalizace není zařízením určeným k nakládání s odpady ve smyslu zákona o odpadech.
Je třeba také upozornit na skutečnost, že kuchyňské odpady živočišného původu se zařazují také jako materiál kategorie 3 dle Nařízení 1774/2002/ES a v souladu s tímto nařízením se musí s tímto materiálem také nakládat (článek 6 odst. 2).
tags: #drtiče #komunalniho #odpadu #recenze