Druhy vody v přírodě

Dnes se podíváme, co se děje s vodou dále poté, co se dostane na zem ve formě srážek. Jistá část se vsákne do půdy a část steče po povrchu.

Tato část vody se dále dělí na stojatou a tekoucí.

Voda tekoucí

Vodní tok se dělí na pramen, horní tok, střední tok, dolní tok a vyústění. Jednotlivé části se od sebe liší především obsahem živin a kyslíku. Na to je úzce navázán výskyt rybích druhů.

Platí takováto zásada: Pramen je bez živin, zato s vysokým obsahem kyslíku. Postupně voda ztrácí kyslík a narůstá obsah živin.

Voda stojatá

Do vody stojaté řadíme rybníky a jezera, drobné vody, bažiny, slatiny, tůňky, rašeliniště. Odlišnost vody stojaté od tekoucí je jasná - je zde omezenější cirkulace vody, a místo horizontálního charakteru převládá důležitost vertikálního jevu.

Čtěte také: Přehled druhů křemene

Obsah kyslíku ve stojatých vodách

Největší obsah kyslíku najdeme ve vodních nádržích u přítoku a u hladiny. Čím jdeme níže, tím méně je zde kyslíku. Záleží na velikosti nádrže, zda a jak moc se zde tento jev projeví.

Množství světla

Množství světla je limitujícím faktorem pro výskyt vodních rostlin a fytoplanktonu.

Teplota

Teplota vody ovlivňuje rozmanitost a početnost organismů. U stojatých nádržích je výrazný jev tzv. anomálie vody, tzn.: voda má největší hustotu při 4°C, což umožňuje organismům přežívat u dna zimní období. Důležitá je opět velikost nádrže, aby se tento jev mohl projevit.

Základní části stojatých vod

Volná hladina vodní nádrže neboli Pelagiál má oproti bentálu - dnu nádrže dostatek světla i kyslíku. Bentál je obýván bentosem (organismy žijícími na dně) je zde dostatek živin, ovšem méně kyslíku a světla. Lépe je na tom příbřežní prosvětlená zóna bentálu - litorál. Specifickou částí je pak profundál - část dna pod kompenzačním bodem (v přirozených mělkých nádržích chybí).

Dělení vodních nádrží

Umělé a přirozené

Ty přirozené vodní nádrže vznikly různými způsoby. Podle toho je také dělíme. Z dob, kdy bylo území pokryto ledovcem nám zůstala ledovcová jezírka (plesa), Jiné nádrže mohou být například původu tektonického, vulkanického, krasového... Vznikly i říční nádrže a nádrže při mořském pobřeží.

Čtěte také: Ohrožené děti a znečištění ovzduší

Dle obsahu živin (trofie)

Malá produkce org.hmoty, dostatek kyslíku, malá tvorba sedimentů charakterizuje vody Oligotrofní. Vody eutrofní se naopak vyznačují velkou produkcí org.hmoty, malým množstvím kyslíku. Distrofní vody mají malé množství org. látek, ale vysoký obsah huminových kyselin.

Zvláštní druhy stojatých vod

Za takovýto druh stojaté vody lze považovat například rašeliniště. Jedná se o mokřadní ekosystém. který je tvořen vodní plochou a masou mechu rašeliníku. Chudý na N,P, naopak obsahuje velké množství huminových kyselin. V níže položených oblastech zazemněním jezer (laicky řečeno vsáknutím jezerní vody do země) slatiny. Slatinné bahno bývá často léčivé. Používá se například při léčbě kožních nemocí. Mokřadní ekosystém. ve výše položených lokalitách se nazývá také vrchoviště. Hlavním zdrojem vody je srážková voda.

Vlastnosti vody

Voda jako chemická sloučenina vodíku a kyslíku je základní podmínkou života, který v ní také vznikl. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: pevném (led a sníh), kapalném (voda) a plynném (vodní pára). Zajímavé je, že největší hustotu nemá led, ale voda v tekutém skupenství při 3,95 stupních Celsia. Lidské tělo obsahuje zhruba 70 % vody a již ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná. Bez vody člověk vydrží maximálně 7-10 dnů. Rozšířením vody na Zemi se zabývá obor s názvem hydrologie, pohyb vody v zemské atmosféře zkoumá také meteorologie. Voda pokrývá více než 71 % jejího povrchu. Více než 97 % plochy vodstva tvoří moře a oceány, sladká voda představuje pouze 3 % hydrosféry. Kromě slané a sladké vody existuje také takzvaná voda brakická.

Nejdůležitější je dipólový charakter molekuly vody a vznik vodíkových můstků. Voda může vytvářet různé adiční sloučeniny, maximální hustotu má při 3,98˚C a při ochlazení k bodu tuhnutí svůj objem zvětšuje. Vysoká tepelná kapacita a poměrně velké povrchové napětí má svůj význam v přírodě a pro technologii vody.

Vodivost je také hlavním kritériem při posuzování elektrolytů obsažených ve vodě a slouží ke kontrole výsledků při chemickém rozboru vody.

Čtěte také: Třídění odpadu z koupelny

Senzorické vlastnosti vody

Dále to jsou také senzorické vlastnosti vody, tj. takové vlastnosti, které jsou zjistitelné lidskými smysly. Patří sem teplota, barva, zákal, průhlednost, pach a chuť vody.

Teplota vody

Podzemní vody mají konstantní teplotu, která se pohybuje kolem 10˚C. Vody, které mají při vývěru teplotu nad 25˚C, se nazývají termální. U povrchových vod dochází na jaře a na podzim vlivem větru k promíchávání vrstev, jedná se o jarní a podzimní cirkulaci. Optimální rozmezí pro pitnou vodu je 8-10˚C, voda pod 5˚C může poškodit gastrointestinální trakt.

Barva vody

Barva vody se rozlišuje podle převládající vlnové délky neabsorbovaného záření v oblasti viditelného spektra. V tenkých vrstvách je voda bezbarvá, v metrových vrstvách se nám jeví jako modrá. Nejčastěji zabarvují přírodní vodu huminové látky do žluté až žlutohnědé barvy. V nejjednodušším případě se barva vody stanovuje vizuálně. Pro přesnější popis se používají srovnávací metody a měření absorpčního spektra v celé oblasti viditelného záření.

Zákal ve vodě

Příčinou zákalu mohou být např. hydratované oxidy železa, manganu, jíl, plankton, bakterie, jemně dispergované organické látky atd. Podzemní vody bývají méně zakalenější než povrchové a to většinou jen organickými látkami.

Průhlednost vody

Závisí na barvě vody a také na zákalu. Míra průhlednosti se stanovuje jako výška sloupce vody, při které přestane být viditelná bílá deska nebo písmo určitých rozměrů.

Zápach / pach vody

Pach je zdravotně nezávadný, ale působí nepříjemně. U přírodních vod může být způsoben látkami, které jsou přirozenou součástí vody, látkami biologického původu (vznikající životní činností jak žijících tak i odumřelých organismů a rostlin) a také látkami které jsou obsažené jak v odpadních vodách splaškových, tak průmyslových. Tyto zdroje pachu můžeme označit jako primární. Sekundární zdroje jsou způsobeny již např. při chloraci, která se provádí ze zdravotních a hygienických důvodů.

Příčiny zápachu vody

• Hnilobný zápach vody, zejména v kopaných povrchových studních. Příčinou jsou tzv. bahenní plyny.
• Železitá voda. Pokud je ve vodě zvýšený obsah železa, manganu nebo je voda tvrdá, může být instalací filtračních zařízení k jejich snížení pach potlačen úplně, částečně nebo vůbec.
• Zápach po sirovodíku (zkažená vejce), zejména v redukčním prostředí v hlubinných vrtech a při současné přítomnosti zvýšených obsahů železa a manganu.
• Zapáchá pouze teplá voda po ohřevu v bojleru. Jedná se o stejný případ jako je uvedeno v předchozím bodu, neboť anaerobní bakterie se při teplotě tzv. „ekonomického“ ohřevu (kolem 60°C) množí mnohem rychleji.
• Různý specifický zápach, daný charakterem znečištění. Jedná se např. o znečištění těkavými organickými látkami nebo různými přísadami anorganického nebo organického původu.

Chuť vody

Chuť vody je ovlivněna látkami, které způsobují pach vody.

Druhy vod podle původu a použití

Vody rozlišujeme podle původu a podle použití.

Podle původu

• Vody přírodní:
  • vody atmosférické,
  • vody podzemní (prosté a minerální),
  • vody povrchové (tekoucí, stojaté a také vody mořské).
• Vody odpadní:
  • vody splaškové (splašky),
  • odpadní průmyslové vody.

Podle použití

• voda pitná,
• voda užitkovou,
• voda provozní.

Koloběh vody v přírodě

Koloběh vody v přírodě začíná srážkami. Zdroje vody mohou být podzemní, nebo povrchové. Pro úpravu pro konzumaci se hodí pouze mizivé procento vody na Zemi. Pitná voda se získává zpravidla úpravou surové vody ze zdrojů. Z některých zdrojů (zejména podpovrchových) je možné získat pitnou vodu bez její úpravy. Surová voda se odvádí do úpraven vody, kde se přemění na vodu pitnou.

Kvalita pitné vody v České republice

Kvalita pitné vody se v České republice řídí zákonem o ochraně veřejného zdraví a vyhláškami, které se k tomuto zákonu vztahují. Vyhláška č. 252/2004 Sb. Definuje hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah její kontroly. Pitná voda musí mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví, a nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Vyhláška stanovuje parametry pitné vody a jejich limity, určuje minimální roční četnost odběrů a rozsahu vzorků pitné vody ve vodovodní síti. Obsah radionuklidů je sledován na základě Vyhlášky č.

Odpadní voda a její čištění

Odpadní voda je voda, jejíž kvalita byla zhoršena lidskou činností. Podle způsobu znečištění je možné ji dělit na komunální a průmyslové odpadní vody. Kanalizace není pouze potrubí. První částí čistírny odpadních vod je hrubé předčištění, které slouží k odstranění hrubých nečistot. Dochází k oddělení hrubšího materiálu na česlích (technologické zařízení sloužící k zachycení plovoucích nečistot). Těžší částice se usazují v lapácích štěrku a písku. Jejich konstrukce zpomaluje rychlost proudění vody a částice se usazují. Biologický stupeň čištění zajišťuje odstranění rozpuštěného organického znečištění biologickou cestou v aktivační nádrži s následným oddělením kalu od vyčištěné odpadní vody v dosazovací nádrži. Nedílnou součástí čistíren odpadních vod je kalové a plynové hospodářství. Kal vzniká sedimentací v usazovacích nádržích a dále sedimentací aktivovaného kalu v dosazovacích nádržích. Při stabilizaci kalu dochází k vývinu bioplynu, ten je následně používán jako zdroj energie pro danou čistírnu odpadních vod. Pro každou čistírnu odpadních vod je příslušným vodoprávním úřadem podle zákona 254/2001 Sb. o vodách, v platném znění vydáno rozhodnutí o vypouštění odpadních vod. Rozhodnutí konkrétně stanovuje hodnoty, které musí být dodrženy na odtoku z čistírny odpadních vod a také četnost, se kterou probíhá odebírání vzorků k analýze.

Ochrana podzemních vod

Ochrana podzemních vod vyplývá ze zákona č. 138/1973 Sb. vodách /vodní zákon/ a zákona FS ČSFR č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. dále konkretizována. V oblasti stavební zákon č. 50/1976 Sb. oblasti hornictví (ražba tunelů a podzemních děl) zákon č.44/1988 Sb. likvidace odpadních vod. nechat zasakovat do horninového prostředí. vody jsou dány nařízením vlády ČR č. 82/1999 Sb. nařízení vlády ČR č. zabránění průsaku kontaminantů do zvodněného horninového prostředí. omezující současné nebo její výhledové využití, resp. zvodněných vrstev či znečištění povrchových vod. toxicitou a dalšími vlastnostmi vyjmenovanými např. ve vyhlášce MŽP č. organismy aj. obr. hydrochemických) poměrů jak na staveništi, tak i v jeho širším okolí. odvodňování stavebních jam - tj. dočasné snížení hladiny, resp. - vliv na základy staveb (např. (vrtech), účinněji pak soustavou vzájemně se ovlivňujících studní, tj. jestliže se jejich depresní kotliny vzájemně překrývají (jev tzv. interference studní). štěrková drenáž apod.). obr. (obr. 10.7.1) v podloží či ve vlastním zvodněném kolektoru. tenké ochranné izolační vrstvě na jejím dně apod. pásma, mezivrstevní spáry a některé puklinové systémy. „ztekucovat“ a vytvářet velmi nebezpečné bahnotoky, tzv. kuřavky. hydrogeologický průzkum, který musí předcházet stavebním pracím (viz vyhl. ČGÚ 121/1989 Sb.). kvalita podzemních vod aj. ze vzorce tzv.

tags: #druhy #vody #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad Kladno
• Ekologie a firemní činnost
• Metody určování světových stran v přírodě
• Druhá šance pro hedvábné kravaty
• Testamentární způsobilost v kontextu ohrožení života