Proč jsou motýli v přírodě důležití a proč mizí?

25.11.2025

V posledních desetiletích se střední Evropa výrazně oteplila, což se odráží v proměnách hmyzí fauny. Na druhové bohatství má oteplování paradoxně pozitivní dopad. Protože množství druhů roste od severu k jihu, napočteme více druhů, jimž oteplení prospívá, než těch, které vytlačuje k severu či do hor.

Severojižní a výškové posuny areálů motýlů patřily k prvním důkazům vlivu změn klimatu na výskyt organismů. Pokud by se klima měnilo ve stanovištně pestré krajině, pro hmyz by to nebyl problém.

Oteplení ale nevyřeší stále palčivější problém s vymíráním hmyzu. V minulosti postihly největší úbytky druhy otevřených lesů, parkové krajiny a nejrůznějších typů bezlesí - tedy stanovišť typických pro „starou“ kulturní krajinu, kterou jsme zničili zprůmyslněním hospodaření v posledních cca 150 letech. Dnes se k nám šíří hlavně druhy, které v jižnějších krajích vystupují jako generalisté. Náročnější druhy závislé na pracné péči o jejich (často územně chráněná) stanoviště se nešíří u nás ani v okolních státech.

Úbytek motýlů a jeho příčiny

Dvě třetiny lučních motýlů míří do záhuby. Alarmující výsledky přicházejí z celé Evropy. Mezi lety 1990 až 2011 poklesly populace denních motýlů v Evropě téměř o polovinu. A Česká republika se s více než 11 procenty vyhynulých druhů řadí na 1. místo v absolutním počtu ztrát v Evropě.

S motýly přicházíme o rozmanitost přírody. Úbytek motýlů poukazuje na dramatický pokles lučních společenstev v krajině. Nepodaří-li se udržet přirozená stanoviště motýlů, zmizí tento hmyz z přírody navždy. Ztratíme tak nositele čisté přírody. Přijdeme o důležité pomocníky v opylování rostlin, a tím i významné udržitele zdravých ekosystémů.

Čtěte také: Proč je užovka stromová ohrožená?

Dvě hlavní příčiny záhuby motýlů jsou:

Zánik přirozeného domova: S nástupem intenzivní industrializace a posílením zemědělství zmizel motýlům jejich přirozený domov - květiny, na kterých žili už od housenky a v dospělosti je opylovali.
Zarůstání opuštěných ploch: Trend opuštěných a zpustlých zemědělských ploch, které se bez lidského přičinění nemají šanci proměnit zpět v louky s různorodými rostlinami, naopak samy pozvolna zarůstají jednotným travním porostem, téměř sterilním pro biodiverzitu.

V případě motýlů vědci vypozorovali, že spíše než k úbytku druhů dochází rychleji k úbytku počtu jedinců jednotlivých druhů motýlů v krajině. A tento jev je často velmi nenápadný. Na vině je především automobilová doprava, průmysl a zemědělství. Nejmarkantnější je pak tento jev v městských a průmyslových aglomeracích a v lokalitách s intenzivně využívanou zemědělskou krajinou.

Významnou roli také hraje zátěž životního prostředí dusíkatými látkami. Platí přitom, že více jak polovina dusíku v ovzduší produkovaného lidmi pochází z automobilové dopravy, poté z průmyslové činnosti, spalování paliv, chovu dobytka a používání umělých hnojiv. Půda je pak pro zvýšený obsah dusíku kyselejší a bohatší na živiny, dochází ke změně druhového složení a houstnutí porostů.

Pokud pak připočteme likvidaci a izolaci přírodních biotopů a zátěž prostředí jedovatými látkami, nejčastěji zbytky pesticidů, dostáváme se na šikmou plochu. Účinné látky pesticidů jsou sice posuzovány stále přísněji, mnoho druhů pesticidů již bylo zakázáno, ale to nestačí. Obzvláště s tlakem na udržení požadované zemědělské a jiné produkce používání pesticidů neochabuje.

Na intenzivně zemědělsky a lesnicky využívaných půdách nemá hmyz mnoho životního prostoru, o hustých městských aglomeracích a průmyslových komplexech nemluvě. Ano, jsou zde pokusy o zlepšení situace, například zmírnění intenzity sekání trávníků a zakládání lučních porostů, je však třeba mnohem víc.

Čtěte také: Ochrana čápa černého v ČR

Jak pomoci motýlům?

V éře rychlých změn klimatu musíme prosadit ochranářské přístupy, které motýlům a dalším bezobratlým umožní nacházet klimaticky vhodná stanoviště.

1. Rozšiřme péči o stanoviště na co největší plochy: Je třeba postupovat velkoryseji a budeme síct (pást, vyřezávat křoviny, pařezit… - nebo naopak ponechávat plochy bez managementu) na svazích s různou expozicí, na vrcholcích i úpatích kopců, v bezprostředním i širším okolí stávajícího výskytu.

2. Vedle chráněných stanovišť vnášejme do krajiny nová: Je třeba síť chráněných území doplnit - ne nutně formou ochrany legislativní, nutně však formou ochrany faktické. Možnosti se nabízejí na plochách opuštěných jinými aktivitami i na zemědělské půdě, na privátních a obecních pozemcích, v iniciativách typu Živá zahrada a Pestrá krajina, v biologizaci péče o liniové dopravní stavby.

3. Při ochranářské péči pracujme s přírodou: Případy okáče skalního a stepních modrásků poukázaly na význam celoroční volné nebo časně jarní pastvy - což je stav přírodě mnohem bližší než seč nebo než letní oplůtková pastva.

4. Mějme na zřeteli referenční stav: Právě pastevní krajina - pestrá a dynamická „savana“ spíše než uniformní kultury - by se měla stát referenčním stavem pro krajinářské a ochranářské aktivity.

Čtěte také: Užovka hladká: příčiny ohrožení

5. Pracujme na úrovni krajinných celků: Připravujme ochranářská opatření komplexně, na úrovni celků, jako jsou pohoří, povodí, říční údolí či velkoplošná chráněná území (NP, CHKO, přírodní parky).

6. Asistované kolonizace: Dejme prostor translokacím: Klima a stanoviště se ale mění tak rychle, že translokace získávají čím dál větší význam pro udržení přírodního dědictví naší země.