Důvody znečištění krajiny v České republice

Naše krajina nevzkvétá. Zdraví krajiny přímo odpovídá zdraví jejích obyvatel - lidí, zvířat, rostlin i mikroorganismů. Vyjadřuje pestrost a míru, do jaké krajina odpovídá svému potenciálu z hlediska schopnosti zachytávat sluneční energii, odolávat přírodním a člověkem způsobeným katastrofám. Je klíčovým parametrem určujícím schopnost krajiny živit svoje obyvatele a udržovat pro ně vhodné podmínky. Naše krajina je hluboce pod svým potenciálem. Index krajinného zdraví Česka je 49 %, tedy pod polovinou svého potenciálu.

Nevhodné hospodaření a jeho dopady

Krajina v České republice je poznamenaná nevhodným hospodařením, zejména v oblastech úrodných niv kolem řek Labe a Moravy. Velkou měrou za to může konvenční hospodaření, které způsobilo odlesnění krajiny, pokles biodiversity a erozi půdy. Lesy byly v průběhu staletí postupně káceny a v úrodných oblastech řek Labe a Moravy vznikaly rozsáhlé zemědělské oblasti, které postupně pohltily zbývající ostrůvky vegetace. Lesy a mokřadní porosty nahradily jednoleté monokultury, které dnes tvoří rozlehlé spojité plochy. S nástupem mechanizace v zemědělství a lesnictví došlo k narovnání a zpevnění vodních toků, rozorání mezí a remízků a vysušení mokřadů.

Rostliny jsou pro naši krajinu klíčovým prvkem. Jsou totiž schopny zachycovat sluneční záření. Rostliny zachycují sluneční záření dvěma způsoby: Fotosyntézou a při chlazení krajiny, kdy rostliny část sluneční energie využívají k přeměně vody na páru (transpiraci). Z našeho zkoumání vyplývá, že podstatná část slunečního záření však zůstává naší krajinou nevyužita, protože významná část naší země zůstává po značnou část roku bez vegetace. To je hned dvojnásobný problém:

1. Naše hospodaření s krajinou je neefektivní, protože není realizovaný jeho potenciál a značná část energie se vyplýtvá, aniž by se využila k produkci biomasy, kyslíku, chlazení nebo zachycování oxidu uhličitého z atmosféry.
2. Nevyužitá sluneční energie se přeměňuje na škodlivé teplo, které přispívá k přehřívání krajiny, suchu, poklesu úrodnosti půdy a celkově k nepohodlným životním podmínkám lidí ve městech a v krajině.

Vysoká míra homogenizace krajiny zároveň snižuje množství živočichů a rostlin a celkově i pestrost krajinných prvků (jako jsou remízky, aleje, tůňky apod.). Tím snižuje její atraktivitu ale i ekologickou stabilitu, takže hůře odolává projevům extrémního počasí.

Vliv různých typů krajiny na její zdraví

Člověk využívá krajinu několika různými způsoby. Ty se velmi liší tím, jak přispívají k celkovému zdraví krajiny, její pestrosti, plodnosti a chladící schopnosti.

Čtěte také: Problémy zemědělské půdy

• Lesní ekosystémy: České lesní ekosystémy zachytí nejvíce slunečního záření během fotosyntézy a jsou nejvýznamnějším typem krajiny z hlediska chlazení. Jsou i nejpestřejším typem krajinného pokryvu, nicméně značná část je tvořena monokulturami. Části našich lesů jsou proschlé a nerostou, trpí následky kůrovcové kalamity a dopady pasečného hospodaření (holoseče). Lesy najdeme na téměř 40 % naší země, na celkovém zdraví české krajiny se podílí z jedné čtvrtiny.
• Traviny: Hrají roli v udržování pestré krajinné mozaiky a jsou dle potřeby sečeny, aby nezarostly dřevinami. V našem šetření dosáhly traviny nižších hodnot než lesní ekosystémy, protože představují homogennější typ krajinného pokryvu a mají na rozdíl od lesů pouze jedno vegetační patro.
• Urbánní systémy: Tvoří 10 % celkové rozlohy republiky. Ke zdraví krajiny přispívají poměrně málo.
• Zemědělské ekosystémy: Patří mezi méně hodnotné typy krajinného využití. Ve všech ohledech mají nižší než poloviční hodnoty - dokonce i fotosyntetický potenciál, který odpovídá roční produkci biomasy (potraviny, krmiva a meziplodiny), je nižší než u městských povrchů. Ačkoliv zemědělské plochy zabírají téměř polovinu rozlohy české krajiny, na jejím zdraví se podílí pouze z 16 %. Krajinu nechladí, nejsou esteticky hodnotné, neslouží k rekreaci a ani neposkytují domov početným druhům rostlin a živočichů.

Znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je chemicko-fyzikálně-biologický stav v zemské atmosféře vyvolaný přírůstkem znečišťujících látek v původní atmosféře (znečišťováním atmosféry), na nějž mohou navazovat a navazují procesy a reakce v zemské atmosféře, v jejichž důsledku se mění vlastnosti zemské atmosféry tak, že negativně působí na lidské zdraví nebo na životní prostředí. Znečištění ovzduší tak přispívá k faktorům zkracujícím délku lidského života, je příčinou rozvoje nemocí, např. dýchacích cest, rakoviny a srdečních onemocnění.

Mezi nejčastější a nejběžnější zdroje znečišťujících látek (polutantů) vypouštěných do ovzduší patří stacionární zdroje, (velké teplárny a tepelné elektrárny i malé lokální topeniště, např. v domech). Dále mobilní zdroje (především v automobilové dopravě , ale i v železniční nebo lodní dopravě). K nejzávažnějšímu znečištění ovzduší dochází po jaderném výbuchu, jehož radiační účinky pronikají do ovzduší.

Antropogenní zdroje jsou primárně vytvořeny nebo způsobovány lidmi. Velké rozpětí znečišťujících látek je spojené se spalováním různých paliv, jako je benzín, uhlí, dřevo, plyn, nebo s rafinací ropy.

Možnosti snižování znečištění ovzduší

Některé antropogenní zdroje je možné vybavit zařízeními pro zachycování emisi (např. prachovými filtry, katalyzátory, odsiřovacími či denitrifikačními zařízeními). V průmyslu a v dopravě se může jednat o změnu paliva, ústup od vysoce znečišťujících technologií k méně znečišťujícím, např. přechod na nízkouhlíkové technologie. Dosahovat nižších přírůstků znečištění lze efektivnějšími činnostmi. V dopravě např. omezením rychlosti, či zlepšením plynulosti provozu. Některé evropské země jako Švédsko nebo Německo zavádějí v centrech velkých měst tzv. nízkoemisní zóny, do kterých mohou vjíždět jen automobily, jež vypouštějí jen malé množství škodlivin.

Další možností je použití fotokatalytických materiálů pro povrchy staveb. které jsou schopny rozkládat plynné škodliviny z ovzduší pomocí světla. Vzrostlá zeleň působí jako filtr, neboť zachycuje část jemných prachových částic (PM2,5), které představují největší zdravotní riziko.

Čtěte také: Čínské ovzduší

Znečištění vod

V průběhu dějin lidé osidlovali mořská pobřeží nebo okolí řek. Důvod byl prostý - proud přinášel čistou vodu a odnášel vyprodukovaný odpad. Vypouštění odpadní vody a spotřeba vody čisté se však zvyšovala s rozrůstáním lidských osídlení a s průmyslovou revolucí. Všechna moře v Evropě v současnosti čelí rozsáhlému problému se znečištěním, které se pohybuje od 75 % do 96 %. Znečištění způsobuje rybolov, lodní doprava, cestovní ruch nebo těžba ropy a zemního plynu.

Hlukové znečištění

Podle Světové zdravotnické organizace má dlouhodobá expozice hluku, a to i na úrovních, na které jsme zvyklí v městských oblastech, výrazně negativní dopady na lidské zdraví - může způsobit srdeční nemoci nebo chronické narušení spánku. Podle odhadů je dlouhodobé celodenní hlukové zátěži z dopravy nad 55 decibelů vystaveno 113 milionů Evropanů.

K nejoblíbenějším opatřením ve městech patří nahrazení staršího dláždění ulic hladším asfaltem nebo snížení nejvyšší povolené rychlosti na 30 km/h. Některá města se snaží zvýšit povědomí o méně hlučných způsobech přeprav a podporují využívání kola, chůze a elektrických vozidel. Pro snížení hluku z dopravní cesty se v současné době využívají materiály umožňující pohlcování akustické energie. Jedním z takových materiálů je drcená guma vyrobená z vyřazených automobilových pneumatik.

Chemické látky a jejich vliv

Syntetické chemické látky jsou všude okolo nás. Těm zdraví škodlivým lze podle některých odhadů připsat přibližně 6 % celosvětové zátěže způsobených nemocí včetně chronických a nádorových onemocnění nebo neurologických a vývojových poruch. Příkladem jsou perfluorované a polyfluorované alkylové látky (PFAS), které mohou být v pitné vodě, potravinách, obalech, prachu, kosmetice nebo textiliích. Některé chemické látky zase narušují fungování hormonálního systému těla. Jisté druhy látek určených k hubení škůdců v zemědělství dramaticky ohrožují včely, které mají v produkci potravin klíčovou roli.

Alternativy a řešení

Konvenční zemědělství je postavené na krátkodobém, intenzivním pěstování jednoletých nebo dvouletých monokultur. Jedním z řešení je agrolesnictví, které napodobuje pestrá lesní společenství. Díky tomuto hospodaření je krajina nejen produktivnější a hezčí, ale také ve výsledku i samotný zemědělec výrazně ušetří na pesticidech, hnojivech a orbě. Tam, kde agrolesnictví není vhodné, může zemědělec aplikovat regenerativní zemědělství, které se snaží udržet povrch půdy soustavně pokrytý zelenou vegetací, nenarušuje půdu orbou a nepoužívá umělá hnojiva. Regenerativní zemědělec ušetří náklady na hnojiva, pesticidy i orbu, a tím pádem je jeho hospodaření ziskovější než konvenční.

Čtěte také: Zánik Mezopotámie: Role životního prostředí

tags: #důvody #znečištění #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Zvýšené hodnoty jódu 131
• Praktické řešení pro bioodpad
• Jak efektivně třídit odpad v Česku
• Jak se třídí odpad v Smrdákách
• Vítězové Jihočeské ratolesti