EET Odpadové Firmy a Budoucnost Odpadového Hospodářství v ČR

Celospolečenská debata, nyní už spíše spor, o zálohování stále víří odpadářské vody. Zdá se, že ministerstvo pod vedením Petra Hladíka neřeší snad nic jiného a ostatní oblasti odpadového hospodářství začínají strádat. Spor se vede dál i přes to, že drtivá většina společnosti je proti zavedení povinných záloh a debata měla být již dávno uzavřena.

Zjednodušeně řečeno: Nápojáři, obaláři a ministr na straně jedné a až na pár výjimek zbytek společnosti na straně druhé přináší více či méně silné argumenty do debaty o tom, zda mít či nemít zálohy na jednorázové plastové a plechové nápojové obaly v podobě PET lahví a plechovek.

Proto jsme oslovili zástupce obcí, společností technických služeb a odborníků z oblasti odpadů a položili jim následující tři otázky:

• Opravdu obce profitují? Případně jak?
• Je pro občany pozitivní či negativní?
• Jakou mají obce motivaci k tomu, aby jejich separační systémy byly efektivní a funkční?

Názory zástupců obcí a odborníků

Milan Kazda, starosta obce Kněžice:

1. Můj sen je, profit z odpadů, ale opak je pravdou, obce a města na odpadové hospodářství většinou doplácejí, nebo náklady přenášejí na obyvatele v plné výši. Plasty jsou v podstatě nejdražší komoditou z komunálních odpadů a PET je jednou z dobře obchodovatelných komodit, kterou svozové společnosti snadno zobchodují. Jediným profitem je to, že svozové společnosti příjem z PETu zohlední při fakturaci a sníží o tuto částku celkovou cenu za zpracování plastů. V případě zálohování nám PET zmizí z odpadů a náklady na zpracování plastů se zvýší. Je naivní si myslet, že se sníží četnost svozů, protože PET tvoří cca 15 až 20% z obalových plastů, tato úspora nám v žádném případě nepokryje zvýšené náklady.
2. Často se setkávám mezi občany s názorem, že se plastové lahve vymyjí a opět použijí, stejně, jako pivní. Tak to bohužel nefunguje, lahve se musejí nadrtit, granulát se vypere a následně použije jako recyklát při výrobě nových PET lahví, případně jako surovina v dalších průmyslových segmentech (automobilový, textilní …). Cíle EU určují, že od roku 2025 se má do nových PET použít minimálně 25 % recyklátu. Regranulát PET je běžnou surovinou, která je obchodovatelná na trhu druhotných surovin.
3. Jde především o ceny za odvoz a zpracování komunálních odpadů, tlak a motivaci obcí směrem k občanům. Jinými slovy všichni víme, že skládky nemají neomezenou kapacitu, ZEVA jsou drahá a odpor veřejnosti vůči ním je silný, tak moc možností nemáme, musíme dokonale třídit a recyklovat.

Nezopakujeme stejnou chybu, zálohování už bylo v Československu a později v České republice, a to od roku 1993 do roku 2022 a zálohovaly se pouze láhve od coca coly. Záloha byla 3 Kč a zrušilo se to kvůli administrativní a logistické náročnosti.

Bohumil Rataj, jednatel společnosti Technické služby Benešov

Z naší třídičky (obce, pozn. red.) profit mají, neboť cena jakékoliv prodané suroviny je zohledněna v ceně za svoz, platí se tudíž méně. Lze tedy pozitivně hodnotit, že cena je za svozy nižší, a tím také obce ušetří z obecních rozpočtů.

Čtěte také: Služby odpadových firem Velké Meziříčí

Hlavní motivací je zajišťovat systém hospodaření s odpady dle platné legislativy, přispívat k ochraně životního prostředí a to vše za odpovídající finanční prostředky.

Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství

Obce a města v ČR dlouhodobě spolupracují na rozvoji kvalitního separačního systému. Jeho nejvyšší devizou je vysoká míra zapojení obyvatel, která je jedna z nejvyšších v EU a zejména to, že lidé třídí odpady dobrovolně, protože věří smyslu dané věci. Jako stát jsme tímto systémem vždy zajistili splnění všech zákonných cílů k obalovým odpadům. A navíc s výsledky na špici celé EU.

Jedná se o cenný a efektivní systém. Je v objektivním zájmu státu, obcí i občanů jej dále rozvíjet.

Některé odpadní obaly mají pozitivní hodnotu, jiné nikdo nechce a za jejich odebrání se platí peníze. Prodej hodnotných materiálů kompenzuje náklady obcí a celého systému za problémové odpady, které nikdo nechce. Je to klasický synergický systém, kde se výhody společného řešení sčítají a promítají se pozitivně v jednotkové ceně. Každý rozumný člověk umí pochopit, že pokud by se obcím ze systému sebraly hodnotné materiály a nechaly se tam jen ty problémové, že to celý systém prodraží. Následně by obce i občané měli dražší poplatky za odpady.

Nedává logiku, aby hodnotné suroviny, jako odpadní PET lahve nebo nápojové plechovky, které navíc nápojáři již jednou lidem prodali, spolu s obsahem, a utržili peníze i za samotný obalový materiál, měli ti samí nápojáři ze zákona zpět. Zpět v jimi vlastněném monopolním zálohovém systému, a to jaksi zdarma. Tedy logiku by to dávalo, ale vždy jen pro výrobce nápojů, nikoli pro obce, občany, obchodníky, recyklační firmy a všechny další.

Čtěte také: Změny v odpadovém hospodářství

Obce, které přispěly k vybudování efektivního třídícího systému, by nově ostrouhaly. Těm by zbylo jen to, co nikdo nechce. Obě tyto dobře vytříditelné odpadní komodity jsou vysoce poptávané recyklačním průmyslem pro širokou řadu výrobků. A vždy se do recyklace prodají. Mají hodnotu desítek tisíc korun za tunu. Obce z prodeje tohoto materiálu řadu let profitují kompenzací nákladů za ostatní odpady. Čím bude separační systém efektivnější, tím pozitivněji se to obcím projeví.

Nikdo příčetný by tyto odpadní komodity nedával na skládky ani do spaloven, stejně jako nikdo netopí bankovkami. Podobné účelové PR příběhy jsou evidentní nepravdy a slouží k matení lidí. Slouží k silovému prosazení takových řešení, která by se sama nerealizovala, protože jednoduše nejsou výhodná pro většinu. Proto jsou prosazována na sílu a s vysokým stupněm velmi drahého lobbingu a mediálního zapojení. Příběh kolem vynucovaného povinného zálohování je toho příkladem.

Přitom již v roce 2020, když Poslanecká sněmovna vysokou většinou hlasů jednoznačně odmítla povinné zálohování, sdělila nápojářským společnostem, že pokud tak silně věří v pozitivní dopady zálohování, pak nechť jej zavedou v dobrovolném systému. Tak jako je to v ČR třeba u piva nebo u jiných obalů. Rozdíl je podstatný. Při dobrovolném zálohování si skutečně náklady ponesou výrobci nápojů a musí obstát v konkurenci. V povinném zálohování jim náklady zaplatí všichni ostatní - občané, obce, obchodníci, recyklační průmysl, apod.

Nové evropské nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR)

Průměrný Evropan každý rok vyprodukuje necelých 190 kilogramů obalových odpadů. To samozřejmě představuje obrovskou zátěž nejen pro celé odpadové hospodářství, ale především pro životní prostředí. I kvůli výše uvedeným důvodům vzniklo nové evropské nařízení o obalech a obalových odpadech (Packaging and Packaging Waste Regulation - PPWR), které zásadně mění dosavadní pravidla jejich výroby, používání i likvidaci.

„Regulace PPWR nastavuje jednotná pravidla pro celou Evropskou unii, zaměřená na minimalizaci odpadu, recyklovatelnost a přesnější značení materiálů. Tím reaguje na celospolečenskou i průmyslovou poptávku po transparentnějších a oběhově orientovaných obalech. Nařízení PPWR bude účinné od začátku letošního srpna, některá jeho ustanovení ale začnou platit až v příštích letech.

Čtěte také: Akrylátová vana a poškození odpadní vodou

„Jednou z nejviditelnějších změn je požadavek, aby balíky nebyly nafouknuté. U skupinových, přepravních a e-commerce obalů se počítá s limitem maximálně 50 procent prázdného prostoru - a do tohoto vzduchu se mají zahrnovat také výplně jako papír, bublinková fólie nebo vzduchové polštářky.

Kromě zmenšení balení PPWR zásadně změní rovněž design obalů a používané materiály, jelikož se zvýší podíl recyklátu. „Výrobci zkrátka budou muset přemýšlet o obalu ještě víc systémově - nejen z pohledu funkce a ceny, ale i cirkularity, recyklovatelnosti a uhlíkové stopy. Pro firmy, které už dnes investují do inovací a udržitelných řešení, to bude spíše akcelerace nastaveného směru.

Ačkoliv splnění nových požadavků bude pro některé firmy výzvou, sám Hejl vnímá výslednou podobou evropského nařízení pozitivně: „PPWR hodnotíme jako krok správným směrem. Jeho filozofie je v jádru shodná s tím, co u nás v THIMMu dlouhodobě děláme.

S Havelkovým názorem ovšem zdaleka nesouhlasí všichni. „Určitě nelze mluvit o plošném zdražení obalů. Dopad PPWR bude velmi individuální podle typu obalu, materiálu a míry nutných úprav. U určitých řešení může dojít k navýšení nákladů v řádu jednotek až nižších desítek procent, zejména pokud bude potřeba změnit materiálové složení nebo zvýšit podíl recyklátu.

Další možné přínosy nového nařízení pak zmiňuje Rožánek. „Výsledkem implementace PPWR nebude jen splnění regulace, ale i lepší zkušenost pro zákazníka, který nebude muset řešit likvidaci velkých, zpola prázdných krabic.

Skládkování a jeho dopady

Hlavní možností, jak nyní na skládkách vydělat co nejvíc, je jejich rozšiřování. Ne všem obcím, v jejichž katastru se „odpadové kopce“ nacházejí, se to však líbí.

Zatímco ve vyspělých evropských zemích se na skládky dostává pár procent komunálního odpadu, v tuzemsku na ně míří každoročně zhruba polovina. V roce 2020 české domácnosti vyprodukovaly tohoto odpadu 5,7 milionu tun. Za svoz a odstranění odpadu z černých popelnic platí přes šest tisíc tuzemských obcí ročně dohromady zhruba šest miliard korun.

Podle platného zákona se má skládkování výrazně omezit v roce 2030, kdy by se mělo týkat už jen deseti procent komunálního odpadu. Původně, podle předchozího zákona, se tak mělo stát už v roce 2024. Vše nad šest set korun bylo do konce roku 2020 příjmem skládkovací firmy. Cena za skládkování přitom v průměru byla 1 100 korun za tunu.

Přísun odpadků znamená přísun peněz

Lidé z byznysu se shodují, že skládkování zajišťovalo firmám během uplynulých třiceti let velmi slušné a stálé příjmy. Do roku 2020 šlo u komunálních odpadů o 500 korun na tunu. U nebezpečných odpadů byl poplatek výrazně vyšší (6 200 korun za tunu), ty ale mohou přijímat jen některé skládky. Od roku 2021 jsou s novým zákonem o odpadech poplatky i jejich dělení odlišné.

Do fondu na rekultivaci skládky, tedy na zajištění údržby skládky po jejím uzavření, odváděla firma provozující skládku u komunálních odpadů sto korun za tunu. Od loňska platí poplatek vyšší, ve výši 145 korun.

„Vše nad šest set korun bylo do konce roku 2020 příjmem skládkovací firmy. Cena za skládkování přitom v průměru byla 1 100 korun za tunu,“ popisuje dlouholetý manažer z oboru, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Z uvedeného rozdílu musela firma zaplatit zaměstnance na váze, což mohlo podle něj dělat odhadem sto korun na tunu odpadků (auto je nutné vážit při příjezdu i odjezdu). Platit je třeba také auta, řidiče, benzin, údržbu aut a kompaktor na skládce. A do nákladů se rozpočítává i vybudování skládky, protože jde o „stavbu“, která má předepsaná pravidla, a případně pronájem pozemku, pokud ho firma nevlastní.

„Marže ve finále nebyla tak velká, ale šlo o jistý a pravidelný příjem. Každá z velkých odpadových skupin zahrnuje mnoho firem blízce či více vzdáleně souvisejících s nakládáním s odpady.

Silná čtyřka

Lukrativnímu byznysu skládkování v tuzemsku dominují čtyři silné odpadové skupiny. FCC, Marius Pedersen a Suez sem přišly ze zahraničí, čtvrtá AVE má českého majitele. Další skládky provozují samy obce či obecní společnosti, ty však mají z hlediska celého trhu menší podíl.

Každá z velkých odpadových skupin zahrnuje mnoho firem blízce či více vzdáleně souvisejících s nakládáním s odpady. Pod dánskou Marius Pedersen spadá v tuzemsku 28 firem od hlavní akciové společnosti Marius Pedersen po regionální podniky, jako je Skládka Tušimice, Moravská skládková společnost či Ipodec Čisté Město. „Akciovka“ Marius Pedersen měla předloni tržby 3,4 miliardy korun a zisk po zdanění 469 milionů. Další firmy ve skupině jsou menší, například Skládka Tušimice předloni utržila 28,7 milionu korun, z čehož skládkování představovalo 27 milionů, a zisk dosáhl pěti milionů korun.

Španělská skupina FCC má jedenáct skládek, z toho dvě jsou mimo provoz. Podle výroční zprávy za rok 2020 jí v Česku patří devatenáct firem. Zřejmě největší z nich je FCC Česká republika, pod níž spadají skládky Ďáblice, Březová a Řepiště, sběrné dvory, zařízení na lisování a balení odpadů, třídící linky. Tuzemská FCC předloni utržila 3,68 miliardy korun a zisk po zdanění činil 32 milionů. Koncem loňského roku se sloučila s FCC Uhy, provozovatelem skládky v okrese Kladno.

Další z obrů, společnost AVE, patří do skupiny EP Industries miliardáře Daniela Křetínského. Čtvrtinu v této odpadové společnosti drží Kaprain Industrial Holding Karla Pražáka, bývalého manažera a blízkého spolupracovníka zesnulého majitele PPF Petra Kellnera. AVE v Česku provozuje osm skládek, převážně ve Středočeském kraji.

Poslední z velké odpadové čtyřky je francouzský Suez, který se zaměřuje hlavně na odpad z firem a průmyslových provozů. Kromě šesti skládek, kompostáren, třídiček a recyklačních linek provozuje i zařízení na energetické využití odpadu v Ostravě. Koncem loňského roku se Suez na nadnárodní úrovni spojil s francouzskou Veolií do jednoho koncernu.

Rozšiřování skládek

Protože současných zhruba 140 tuzemských skládek se zaplňuje a nové se nepovolují, snaží se firmy o jejich rozšíření. Jen za posledního půl roku se v systému EIA (Posuzování vlivů na životní prostředí) objevilo patnáct žádostí o zvětšení kapacity. Většinu úředníci schválili, u pár si vyžádali doplnění.

Už několikrát procesem rozšíření prošla například skládka u Nasavrk v Pardubickém kraji, rozšiřovat se má skládka v Mutěnicích na jižní Moravě. Glejt na rozšíření skládky u Nasavrk přitom AVE získala i přes odpor místních a spolku Čisté Nasavrcko. Tamní zhruba sedmdesát metrů vysoký kopec odpadu se nyní tyčí do výšky 545 metrů nad mořem a podle zpráv ze schvalovací dokumentace převyšuje některé okolní kopce a přírodní dominanty. Nyní se jedná už o šesté etapě rozšíření.

„Při předchozím procesu rozšíření před zhruba deseti lety jsme byli tehdejšími představiteli AVE ujišťováni, že pátá etapa rozšiřování skládky je zaručeně poslední. Sice už šlo o zakonzervovaný kopec, ale poklesl, tak proč bychom tam dalších několik metrů nenasypali.

Sesedla se, tak přivezte další odpad

Někde se obyvatelům podařilo rozšíření zablokovat. Příkladem je největší skládka v zemi provozovaná na severním okraji Prahy v Ďáblicích skupinou FCC. „Zatímco založení skládky bylo na poměrně bezpečném podloží nepropustných jílů, pak ji postupně protahovali do kopce, na horizont a dále do prostupných písků a nikoho to nezajímalo. Poslední pokus o rozšíření ďáblické skládky v roce 2018 mířil do výšky. „Sice už šlo o zakonzervovaný kopec, ale poklesl, tak proč bychom tam dalších několik metrů nenasypali,“ přibližuje starosta tehdejší uvažování. Zatím se obci podařilo navýšení zablokovat.

Podobně chce FCC využít sesednutí skládky ve středočeských Úholičkách, které leží nedaleko ruzyňského letiště. Záměr z roku 2020 mluví o „dotvarování“ kopce o deset metrů, o které si rekultivovaná skládka sedla. Vzniklo tak místo pro zhruba 540 tisíc tun odpadků. A není v tom sama. O „modernizaci Centra komplexního nakládání s odpady“ usiluje společnost AVE i v Benátkách nad Jizerou. Jak vyplývá ze zpracovaného záměru, modernizace zahrnuje kromě nové a automatizované třídící linky a drtiče k výrobě paliva z odpadů i rozšíření skládky.

Dokumentace tvrdí, že vše má být v souladu s cirkulární ekonomikou a oběhovým hospodářstvím.

Plán odpadového hospodářství České republiky (POH ČR)

Plán odpadového hospodářství České republiky (dále „POH ČR“) představuje základní národní strategický dokument v oblasti odpadového hospodářství (zpracovaný dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech).

POH ČR dle MŽP definuje:

• strategii vývoje odpadového hospodářství České republiky
• principy udržitelného rozvoje a oběhového hospodářství
• perspektivu a konceptuální rámec pro udržitelné nakládání s odpady v České republice s horizontem do roku 2035
• cíle, zásady a opatření pro nakládání s odpady na území ČR
• důraz na principy hierarchie odpadového hospodářství

POH ČR se skládá z částí:

• analytické (vyhodnocení stavu odpadového hospodářství České republiky)
• závazné (stanovení cílů a opatření pro předcházení vzniku odpadu)
• směrné (nástroje pro splnění cílů a kritéria hodnocení změn podmínek)

Přílohou POH ČR je „Ekonomická analýza Plánu odpadového hospodářství České republiky na období 2025-2035“.

Stanovisko Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR):

SP ČR v celém dokumentu postrádá definování skutečných problémů a jasných směrů, včetně konkrétních opatření, čímž se omezuje role dokumentu pro rozvoj odpadového i oběhového hospodaření v ČR. Dokument působí spíše jako administrativní resumé bez nabídky inovativních řešení. Materiál je velmi rozsáhlý a nepřehledný, pokud si chce firma udělat celkový přehled jedné komodity, jedná se o velmi náročný úkol.

Cyrkl - platforma pro obchodování s odpadními materiály

Cyrkl je česká, mezinárodně působící technologická společnost, jejímž posláním je uplatňovat principy cirkulární ekonomiky v odpadovém hospodářství prostřednictvím inovativních technologií. Provozuje největší evropskou digitální platformu pro obchodování s odpadními materiály, díky které firmy šetří emise CO₂ a zároveň i finance na nakládání s odpadem, který je naopak prodáván coby žádaná surovina.

Vše funguje velmi jednoduše. Na online tržišti Cyrklu mají původci odpadů příležitost získat prostřednictvím jednoduchých inzerátů, do nichž vloží údaje o svých odpadních materiálech, síť kontaktů na zpracovatele, kteří tyto materiály dokáží dále využít. Díky online obchodování se daří suroviny jako kovy, plasty, papír, ale i méně obvyklé odpady, déle udržet v oběhu a snižovat tak environmentální dopady průmyslu. Výsledkem jsou ušetřené statisíce tun CO₂, které by jinak byly vypuštěny do atmosféry, a také úspora financí pro firmy.

Cyrkl zároveň nejen pomáhá firmám prodávat odpadní materiály, ale od minulého roku také získávat ekologické materiály a recykláty - tzv. greensourcing. „Uvědomili jsme si, že abychom naplnili naši misi a zvýšili celosvětově cirkularitu materiálů, musíme působit na obou stranách dodavatelského řetězce,“ říká o greensourcingu zakladatel a CEO Cyrkl Cyril Klepek.

Na platformě Cyrklu je aktuálně registrovaných bezmála 18 000 firem, více než třetina z nich se do platformy registrovala v loňském roce. Společnosti se daří expandovat do Evropy, v blízké době plánuje také spustit své služby ve Spojených státech.

Elektronická evidence tržeb (EET) a daňové úniky

Zrušením elektronické evidence tržeb (EET) v lednu 2023 ztratily úřady jeden z významných nástrojů pro cílené prověřování daňových úniků. V případě daně z přidané hodnoty šlo hlavně o odhalování subjektů, které se nezaregistrovaly jako plátci, přestože překročily zákonný limit pro povinnou registraci. Stát v roce 2016 zavedl dva nástroje proti daňovým únikům. Prvním bylo kontrolní hlášení a druhým EET. Evidence tržeb však byla od jara 2020 kvůli pandemii covidu přerušena do konce roku 2022 a stala se fakticky dobrovolnou.

NKÚ uvádí, že finanční správa během šesti let odhalila prostřednictvím kontrolního hlášení přes deset milionů rizikových transakcí. Doměřila téměř 11 miliard korun na DPH. Mezi nejčastější zjištění patřilo uplatňování odpočtu DPH z fiktivních faktur.

Prostřednictvím EET doměřila finanční správa v letech 2017 až 2019 na daních z příjmů a na DPH 652 milionů korun. Finanční správa v letech 2017 až 2022 s využitím dat z EET zaregistrovala k DPH 7167 daňových subjektů, které překročily zákonný limit. Na zavedení a provoz EET vynaložily ministerstvo financí, GFŘ a Generální ředitelství cel v letech 2015 až 2023 celkem 2,24 miliardy korun, uvedl NKÚ.

tags: #EET #odpadové #firmy

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální programy Mgr. Dvorakové
• Bioodpad v Krnově
• Obnovitelná energie z přílivu a odlivu
• Kompost pro borůvky
• Zajímavosti z regionu