Život a dílo ekologa Petra Dobrého a jeho kritika situace v CHKO Kokořínsko

Petr Dobrý se narodil 10. července 1970 v Ostrově nad Ohří. Vyrůstal v západním Krušnohoří, „v domě ze severní strany obklopeném haldami zarůstající hlíny, rozlámanými panely, násypkami, soustavou divočících rybníků a skladem železa s vlečkou, již pohlcovaly nálety bříz“.

Po absolvování ostrovského gymnázia studoval na ČZU v Praze - rybníkářství, půdo- i stromoznalství, krajinu a říční systémy. Poté střídal nejrůznější zaměstnání se svobodným povoláním. Živil se jako pedagog slepých dětí, krajinný ekolog, grafik nebo vedoucí vydavatelství. Vedle toho nějaký čas redakčně spolupracoval s literárním časopisem Weles. Nyní je zaměstnán jako odborný redaktor publikací zaměřených na vědy o Zemi.

První knihu Krevel vydal ve druhé polovině devadesátých let. Život na samotě na statku v Horním Záblatí inspiroval mnohé jeho básně ve sbírce Komorní hůrka (nominace na Magnesii Literu). Na přelomu tisíciletí napsal iniciační román Černobílé rty - neobvyklý milostný příběh s hororovými prvky lynchovského ražení.

Kritika situace v CHKO Kokořínsko

Bývalý ředitel správy CHKO Kokořínsko - Máchův kraj Ladislav Pořízek zveřejnil na konci ledna na Ekolistu komentář s názvem Nejde jen o tramping, pojednávající o tom, jak je svět nespravedlivý. Ukřivděný tón se dá pochopit - autor se snaží sám sebe vykreslit jako oběť.

Pořízkův text rozeberu a tvrzení po tvrzení věcně doložím, v čem všem dnes už bývalý ředitel CHKO manipuluje nejen čtenáři Ekolistu, ale i dalších médií. Bude to delší čtení, ale s dezinformacemi a nesmysly „postpravdivé doby“ se dá bojovat jen podrobnými a ověřenými fakty. Zvlášť pokud se jedná o ohrožování chráněné přírody bývalým státním úředníkem.

Čtěte také: Práce ekologa v Karlovarském kraji

Hned na úvod zdůrazněme (a dvakrát červeně podtrhněme!), že o tramping vůbec nejde. Kokořínská kauza, kterou jako investigativní novinář už skoro šest let mapuju, se týká rozsáhlého selhání státní správy založeného na zákulisním propojení úřadů s přestupci zákona. Je úplně jedno, jestli si říkají trampové, vandráci, tuláci, roveři nebo jinak.

Jedinou skutečně podstatou věci je, že tito vandalové ničící přírodu prorostli se státními institucemi. Vznikla tak doslova mafiánská struktura popírající platnou legislativu a rozleptávající instituce demokratického státu.

Stalo se tak proto, že se na Kokořínsku podařilo prokázat existenci tzv. trampské mafie. Tedy zákulisního propojení ničitelů chráněné přírody a úředníků, kteří je mají hlídat.

Odhalení a důsledky

V polovině loňského prosince režisér Martin Marek na YouTube zveřejnil část nahrávky rozhovoru strážce přírody Josefa Chalupy se skupinou přestupců zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Později byla zveřejněna i kompletní nahrávka. Rozhovor proběhl v sobotu 30. listopadu 2024 dopoledne na jednom ze 118 ilegálních tábořišť, která za Pořízkova ředitelování v CHKO vyrostla. To místo se jmenuje Soví hrad a najdete ho na GPS 50.4498861, 14.6045356 v přírodní rezervaci Kokořínský důl.

Strážce přírody Chalupa se tam s vandaly přátelsky domlouval, jak to udělat, aby na ně zákon o ochraně přírody nedosáhl a mohli dál nerušeně páchat přestupky. Tedy pálit ohně pod pískovcovými předpisy, stavět další a další kempy a svou protiprávní a sobeckou rekreací ohrožovat chráněné druhy živočichů a rostlin.

Čtěte také: Důležitost ekologa v odpadovém hospodářství

Z rozhovoru je zřejmé, že se všichni více než dobře znají. Chalupa se přitom přátelsky zmiňuje i o Pořízkovi, který ho instaloval do funkce. Vypráví, jak ředitel CHKO žádal trampy, aby některá ilegální tábořiště na přechodnou dobu „schovali“, protože by jinak by prý jejich existence mohla ohrozit jeho znovujmenování do funkce.

Divíte se, že se Pořízek později v článku pro Ekolist pokoušel Chalupovy šokující výroky bagatelizovat jako „jen kamarádské, trochu hloupé řeči“? Ve skutečnosti jde o klíčový důkaz kmotrovského propletence vandalů a těch, kdo je mají hlídat.

Zveřejnění nahrávky ze Sovího hradu na konci prosince způsobilo pád obou mužů. Podvodný strážce přírody Chalupa ve funkci skončil okamžitě, po pár dnech ho následoval i Pořízek. Byl vyřazen z právě probíhajícího konkurzu na ředitele CHKO a postaven mimo službu. Kokořínský malér byl totiž už jednoduše příliš velký. Ohrožoval ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) Františka Pelce a ministra životního prostředí Petra Hladíka.

Dlouhodobé problémy a nečinnost úřadů

Pořízek ve funkci ředitele CHKO vydržel od roku 1997, tedy neskutečných 27 let. Už jen to samo o sobě je principiálně špatně, což dokazuje třeba aktuální kauza rozsáhlé korupce v nemocnici v pražském Motole. Příliš dlouhé setrvání na jednom postu totiž úředníkům umožňuje vytvořit síť klientelistických vazeb se vším negativním, co s tím souvisí. V této souvislosti je nutno zmínit, že ve funkci ředitele AOPK výrazně „přesluhuje" i František Pelc. Ve svém křesle sedí od roku 2010, tedy dlouhých 15 let.

Jak kvalitně pracuje? Na jaře 2023 AOPK stanovila závazný harmonogram likvidace ilegálních srubů a tábořišť na Kokořínsku garantovaný ministrem Hladíkem. Harmonogram není dodržován, bourání nabralo fatální zpoždění. Místo předloni plánovaných 63 lokalit jich do konce roku 2024 bylo vyčištěno jen 13 - tedy méně než čtvrtina. Pelc tedy není schopen dodržet ani jednoduché zadání, které dostal od ministra. Chceme jako občané tak lajdácké úředníky?

Čtěte také: Životní prostředí za vlády Karla Velikého

I Pořízek měl skončit už dávno. Jako ekologický novinář jsem za víc než pět let nasbíral ucelený řetězec důkazů, že dnes už bývalý ředitel CHKO ve své funkci naprosto selhal. Několikrát jsem napsal, že byl líný a neschopný. Po zveřejnění Chalupovy nahrávky si ale myslím, že jsem se mýlil. Vše totiž nasvědčuje tomu, že ve skutečnosti byl Pořízek naopak velmi aktivní a všehoschopný.

Na základě Pořízkových udání si mne opakovaně předvolávali k výslechu policisté z Mělníka, dozorovaní tamním státním zastupitelstvím. Ředitel CHKO jim nejdřív tvrdil, že prý mu vyhrožuju smrtí. Později žaloval, že prý jsem ho svými články pomluvil a urazil. Pořízek se mne tedy snažil umlčet a zastrašit opakovanými trestními oznámeními. Chalupa v nahrávce ze Sovího hradu tvrdí, že prý si na mne najal i „advokáty za 6000 korun na hodinu“.

Policie ale vše podrobně prověřila a poté odložila se závěrem, že jsem se žádné pomluvy nedopustil. Jinými slovy tedy potvrdila, že mám v kritice bývalého ředitele CHKO pravdu.

Historie problému

Než se pustím do podrobné analýzy Pořízkových výroků, stručně shrnu historii závažného selhání státní ochrany přírody na Kokořínsku. Bez znalosti včerejška totiž nelze pochopit dnešek.

V roce 2003 geolog Václav Cílek poprvé upozornil na poškozování skalních převisů na Kokořínsku ilegálním tábořením a budováním trampských kempů. V říjnu 2006 to podrobněji zmapovali a zdokumentovali archeologové z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě a upozornili na to orgány památkové péče a ochrany přírody.

Minimálně od jara 2008 Ladislav Pořízek věděl, že v jím řízené CHKO Kokořínsko - Máchův kraj existuje stovka (!) ilegálních tábořišť a na černo postavených srubů. Opakovaně ho na to totiž už tehdy písemně upozorňovala Archeologická komise Libereckého kraje, podle které tím dochází k ničení archeologických památek. Česká inspekce životního prostředí varovala, že je i poškozována chráněná příroda, což vyžaduje bezodkladné řešení.

Úřady tedy Pořízka už před 17 lety opakovaně vyzývaly k likvidaci tábořišť (a na toto téma proběhla i řada schůzek a jednání), ale jím vedená správa CHKO nedělala nic. Nadřízená AOPK mu proto v březnu 2008 vytýkala nečinnost.

Vandalové se začali obávat, že s ilegálním tábořením v CHKO je konec. V roce 2008 proto založili občanskou iniciativu Roverští patrioti. Tato střešní organizace přestupců zákona si následně s ochranáři vyjednala "status quo" - nerušené protiprávní táboření výměnou za občasné brigády. Pořízek v pořadu České televize Nedej se přiznal, že brigády s přestupci zákona skutečně probíhají.

Trampové se dokonce chlubili, že jim za to správa CHKO vyplácí peníze. Státní ochrana přírody tedy vandaly nejen nehlídá a nepokutuje, ale dotuje je ze státního rozpočtu!

Zdůrazněme, že členem užšího vedení Roverských patriotů byl v roce 2008 i pozdější strážce přírody Josef Chalupa, mezi trampy známý pod přezdívkou Mnich. Ano, ten stejný Chalupa, který byl loni na podzim nahrávkou ze Sovího hradu usvědčen z komplotu s vandaly. Na nahrávce sám říká, že se s nimi zná spoustu let a trampoval s nimi. Je to stejný Chalupa, kterého do funkce instaloval Ladislav Pořízek, prý aby „tramping kultivoval“. Prostě ruka ruku myje.

Nulová aktivita a selhání systému

V červenci 2020 jsem se správy CHKO písemně zeptal, kolik bylo od Pořízkova nástupu do funkce (1997) na šesti nejznámějších ilegálních tábořištích uloženo pokut. Odepsali mi, že nula. Navíc se ukázalo, že Pořízek ze své vůle nenechal zlikvidovat ani jediný kemp. Přesto, že dle sdělení AOPK byl v letech 1997 - 2020 formálně strážcem přírody i on sám. Držel tu funkci, ale fakticky ji nevykonával. Byl to snad záměr s cílem stráž přírody na Kokořínsku zablokovat?

Získané informace z CHKO Kokořínsko jsem porovnal se situací v CHKO Český ráj. Ukázalo se, že tam se pokuty za ilegální táboření a rozdělávání ohňů běžně udělují a každý rok se na nich vyberou desetitisíce korun. V Českém ráji tedy ochrana přírody funguje jak má a přestupci jsou postihováni. „Proč to nejde i na Kokořínsku?“, ptal jsem se sám sebe v duchu.

Informace o nule uložených pokut, nule zlikvidovaných kempů a nefunkční stráži přírody na Kokořínsku byla definitivním důkazem, že nepsaná dohoda s vandaly je správou CHKO i fakticky dodržována. „To přece není možné,“ říkal jsem si nevěřícně v duchu. „Ochranáři tedy trampům za pár brigád udělili generální pardon k ničení přírody?! To je nejen selhání státní ochrany přírody, ale i krach právního státu! Ti lidé nám normálně ukradli veřejný prostor a vykolíkovali si tam soukromou arénu, kde neplatí zákony.

Zveřejnění a reakce

Coby ekologický novinář jsem do zatuchlého kokořínského hnojiště hodil vidle. Správu CHKO Kokořínsko - Máchův kraj jsem přinutil, aby ilegální kempy a na černo postavené sruby zkatalogizovala a zdokumentovala. V prosinci 2022 bylo výsledkem 118 (!) karet, které si můžete stáhnout z webu AOPK (hledejte rok 2022, Trampské objekty, odpověď ze dne 12. prosince). S pomocí režiséra Martina Marka jsem poté začal vše zveřejňovat.

V roce 2023 byly natočeny dva díly ekologického pořadu České televize Nedej se: Selhání na Kokořínsku a Naděje pro Kokořínsko?. Na správě CHKO, na vedení AOPK i mezi trampy vypukla panika. Pod Ladislavem Pořízkem se začala houpat ředitelská židle.

Pokus o obhajobu a střet zájmů

Mělo ho zachránit Vyjádření mezioborové skupiny vědců k trampingu, zveřejněné na Ekolistu loni v únoru. Výsledkem byla ale jen blamáž, trapnost a ostuda. Ukázalo se totiž, že tři hlavní organizátoři stanoviska (Michaela Nohejlová Zemková, Jiří Adamovič a Jan Pohunek) na Kokořínsko sami jezdí trampovat. Zemková se k tomu bezelstně přiznala novinářům z webu Aktuálně. Adamovič (aka „Žralok“) je členem užšího vedení Roverských patriotů. Dokazuje to jejich interní adresář z roku 2008. Pohunek (aka „Přebral“) je zdokumentován na fotografiích z akcí Roverských patriotů. Stejně jako Nohejlová Zemková jsou tedy oba v zásadním střetu zájmů, když se ve snaze obhájit své vlastní porušování zákona zaštiťují vědou. Je to podobné, jako kdyby studii o blahodárnosti kouření sepsala firma vyrábějící cigarety. Respektive její spřátelení vědci, sami silní kuřáci.

Ústavy Akademie věd ČR, na které se organizátoři stanoviska na obranu trampingu odvolávali, se od nich navíc postupně distancovaly. Jejich ředitelé mi napsali, že tito lidé sice jsou jejich zaměstnanci, ale ve „Vyjádření mezioborové skupiny vědců k trampingu“ tak vystupují neoprávněně. Vyplývalo z ní, že úřad s vandaly podrobně „ladil notičky“, jak vyjádření formulovat, aby to vypadalo, že na Kokořínsku je vlastně všechno v nejlepším pořádku. „Na první pohled to odporuje logice,“ komentovala skandál redakce iDnes.

O žádné "vyjádření vědců" zkrátka nešlo. Byl to pokus několika trampů ukrást dobré jméno české vědy k obhájení sobecké rekreace ničící chráněnou přírodu. Většina řadových signatářů stanoviska přitom o tomto střetu zájmů organizátorů nevěděla. Desítky vědců byly prostě a jednoduše zmanipulovány a zneužity k podpoře protiprávní činnosti.

Závěr

Realita: V CHKO Kokořínsko žádný „boj proti "trampingu" neprobíhá. Probíhá snaha znovunastavit fungování ochrany přírody a zákonnosti, která v Pořízkově éře zkolabovala. Dlouhodobým selháním státní správy došlo k ohrožení základních principů právního státu a rovného nediskriminačních přístupu k občanům (co bylo jedněm tolerováno, druzí nesměli). Výsledkem 17 let trvajícího nekonání správy CHKO Kokořínsko byl loni v prosinci Pořízkův pád, což je zcela v pořádku. Je dnešní návrat zákonnosti do CHKO „bojem proti trampingu“?

Analýza Pořízkových tvrzení

Tvrzení 2: „Tramping je náš národní fenomén. Byl od svého vzniku trochu mimo zákon, státem byl někdy kvůli své filozofii osobní svobody potlačován, ale vždy si zachoval vysoké morální hodnoty.

Realita: Do historie trampingu se nepouštějme, ale jeho současná podoba v CHKO Kokořínsko představuje doslova zaplevelení krajiny nelegálními tábořišti a ohništi. Jen v jádrové oblasti tzv. Roverských skal jich je několik desítek a často jsou od sebe vzdálena jen stovky metrů. Většina z nich je umístěna pod skalními převisy, často v přírodních rezervacích. Reálně tím dochází k poškozování přírody, což správa CHKO sama uvedla v letácích, které na tábořištích umístila v září 2021. V červenci 2022 to navíc sám Pořízek napsal majitelům pozemků.

„Vysoké morální hodnoty“ trampingu na Kokořínsku reprezentují šrouby barbarsky zavrtané do skal, sruby utěsněné montážní pěnou, asfalt v přírodní rezervaci, kadibudky s plastovými sedátky, postele s matracemi z IKEA a komíny srubů vyvedené do skalních rozsedlin pokrytých dehtem. Tato zvěrstva jsou často barbarsky umístěna přímo v lokalitách kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin (sokol stěhovavý, vláskatec tajemný).

„My trampové chráníme přírodu,“ říkají často frázovitě pachatelé. Neznalost jim nelze vyčítat, jsou to laici bez základního povědomí o ekologické problematice. Nevědí, čemu, jak a proč budováním ilegálních tábořišť škodí.

Jak reálně vypadá Pořízkův „národní fenomén“ v CHKO Kokořínsko podrobně dokumentuje například toto video. Parta dojede autem k hospodě Na Skalce, kde se řádně zapivní točeným mokem. O víkendu trampové absolvují vycházku mezi ilegálními tábořišti Staré sedlo, ARTG a R7D, které od sebe dělí 2,3 kilometru. Zapálí celkem čtyři ohně, grilují buřty, mohutně popíjejí rum a pivo a usínají na plachtách ze zářivě žlutého plastu. V neděli se vrátí k hospodě, kde snědí maso s hranolky a autem odjedou domů.

tags: #ekolog #Petr #Dobrý #životopis

Oblíbené příspěvky:

• Heraldika Chrudimi
• Průvodce recyklací
• Zeolit a kompostování
• Nové poplatky za odpad v Novém Boru
• České ekologické katastrofy