Ekologická Hodnota Půdy a Její Ochrana v České Republice

Význam zemědělské půdy není jen v její schopnosti produkovat. Současná legislativa chrání environmentální funkce půdy, jakou je třeba zadržování vody, jen omezeně.

Půda má mnoho funkcí, jejich základní rozdělení je na funkce produkční zahrnující zejména význam půdy v zemědělství a lesnictví, a funkce mimoprodukční, které sice nemají přímý význam pro výrobu potravin či jiných produktů pro člověka, ale přesto jsou velmi důležité. K mimoprodukčním funkcím patří například funkce ekologické (úloha půdy v koloběhu vody, živin a dalších látek v ekosystému, detoxikační úloha ve vztahu k rizikovým látkám, vytváření podmínek pro organismy a udržování biodiverzity apod.), funkce technické (půda jako zdroj surovin, podklad staveb), funkce historické či socioekonomické (půda jako přírodní archív), funkce estetické (půda jako součást viditelné krajiny) a funkce rekreační (půda sportovních areálů, golfových hřišť apod.).

Za poslední dekády jsme si zastavěli krajinu obřími sklady a nákupními centry, které mnohdy leží i na té produkčně nejcennější půdě, která je jedním z nejvzácnějších zdrojů života. Novelou zákona o ochraně zemědělského půdního fondu tomu zamezíme,“ doplňuje ministr Hladík.

Půdy zařazené do I. a II. třídy ochrany (podle Bonitované půdně ekologické jednotky tzv. BPEJ) jsou na území České republiky ty nejhodnotnější. Novela zákona o ochraně ZPF zavádí zákaz využít zemědělskou půdu této kvality pro záměry obchodu nebo skladování o rozsahu větším než jeden hektar a dále zákaz využít tyto půdy pro běžné fotovoltaické elektrárny.

Plošnou ochranu kvality zemědělské půdy znásobí i řada navrhovaných změn orientovaných na zmírnění eroze, přičemž mezi ty nejvýznamnější patří podpora realizací krajinných prvků na zemědělské půdě, které mají pozitivní vliv na odolnost krajiny vůči působení eroze.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Krajinné prvky jako jsou skupina dřevin, stromořadí či mokřady plní řadu ekologických funkcí, zejména protierozní a hydrologickou, a mimo jiné prospívají biodiverzitě a krajinné struktuře.

Pokud budou chtít třeba zemědělci nebo obce na zemědělské půdě vysázet stromořadí, solitérní stromy nebo udělat remízek, nebudou muset od účinností novely zákona platit za vynětí ze ZPF. Odstranění této bariéry otevírá prostor pro jejich skutečný návrat do krajiny. Nebude nutné pro realizaci krajinných prvků půdu odnímat, což sníží administrativní zátěž a zároveň přispěje k obnově pestrosti zemědělské krajiny těmi, kdo v ní hospodaří,“ vysvětlil ministr Petr Hladík.

V reakci na probíhající změnu klimatu, snahu o rozšiřování kapacity obnovitelných zdrojů energie a vývoj nových řešení výroben elektřiny ze slunečního záření přichází návrh novely o ochraně ZPF s definicí tzv. „Agrovoltaika v nové legislativě umožní snadnější budování nových zdrojů obnovitelné energie v Česku. Je to perspektivní tah pro zemědělce i pro stát v posilování energetické soběstačnosti,“ dodává ministr Hladík s tím, že novela současně zamezí rozvoji velkých fotovoltaických elektráren na nejcennější zemědělské půdě.

Agrovoltaika bude umístěna nad zemědělskými kulturami nebo v řadách tak, aby nepřekážela obhospodařování daného pozemku. Zemědělská půda se navíc kvůli realizaci agrovoltaické výrobny elektřiny nebude odnímat s tím, že zemědělská činnost bude představovat převažující využití pozemku.

Podrobnosti samotného řešení agrovoltaického zařízení, jako je například výčet druhů zemědělské kultury na zemědělském půdním fondu vhodných pro agrovoltaiku či podrobnosti následné rekultivace, bude specifikovat prováděcí předpis k novele zákona o ochraně ZPF.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Podívejme se nejprve, kolik půdy vlastně máme a jak se výměra půdy mění. Plocha souše na Zemi je 149 430 000 km2, z toho zemědělsky využívaná půda pokrývá 18 830 000 km2, tj. asi 12,6 % výměry souše. V České republice máme cca 42 000 km2 (4 200 000 ha) zemědělské půdy, což představuje 55 % výměry ČR a na jednoho obyvatele připadá kolem 0,4 ha zemědělské půdy.

Je to výměra jen o něco vyšší, než je potřeba k zajištění potravin pro jednoho člověka. Mohli bychom tedy být soběstační, pokud jde o možnost vyrobit dostatek základních potravin pro obyvatele ČR.

Půda se nadměrným využíváním stále více poškozuje a půdy ubývá, zejména v důsledku záborů pro stavby obytných domů, skladů, průmyslových podniků a komunikací. Půda také ubývá z pozemků v důsledku vodní i větrné eroze - tento plíživý úbytek sice není tak zřejmý, jako zábory půdy, ale je o to nebezpečnější.

Stejně vážné je to, že se soustavně zhoršuje kvalita půdy. Máme sice ještě i půdy kvalitní a půdy, o něž se pečuje, ale většina našich půd je postižena různými typy degradace včetně eroze a o velký podíl půd se nepečuje.

CENIA, česká informační agentura životního prostředí, patřící k Ministerstvu životního prostředí, ve své Zprávě o životním prostředí České republiky doslova uvádí: „Dlouhodobým problémem zemědělské krajiny jsou velké půdní bloky… a pěstování jedné plodiny na velké ploše. Nevhodné hospodaření vede k degradaci půdy, jako je utužování půdy, eroze, ztráta živin, úbytek organické hmoty a akumulace škodlivých látek.“ Dále se píše „Vodní erozí jsou v ČR dlouhodobě nejvíce ohroženy oblasti s výskytem bonitně nejcennější půdy v Polabí a Moravských úvalech“ (CENIA, 2017).

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

V další zprávě se píše: „…nadměrná velikost současných půdních bloků nerespektuje reliéf a členitost terénu…velké půdní bloky zvyšují zranitelnost půdy vůči degradaci a snižují pestrost krajiny…“ (CENIA, 2020).

V článku Aktuální stav půd v ČR autorky ing. Budňákové z Ministerstva zemědělství se mj. uvádí: „Významným negativem, které postihuje půdy ČR, je utužení. … Významnou roli zde sehrává používání těžké techniky a časté pojezdy po pozemku, ale i úbytek organické hmoty v půdě (průměrný obsah je 1,5 %, přičemž optimum je 2-2,5 %).“ V dalším textu je např. uvedeno: „…za poslední čtvrtstoletí ztratilo zhruba 620 000 ha orné půdy přirozenou schopnost zadržovat vodu. Je to v důsledku ztráty organické hmoty, snížením ploch plodin s vysokou retenční schopností a vlivem utužení“ (Budňáková, 2017).

Ročně se erozí ztrácí v ČR půda v celkové hmotnosti 21 mil. t ornice, což představuje finanční ztrátu nejméně 4,2 mld. v období od r. Takto bychom mohli pokračovat.

Půdy stále ubývá a půda, která zbývá, je degradována erozí, utužením (zhutněním), úbytkem organické hmoty, ztrátou živin, acidifikací, znečištěním polutanty, ztrátou biodiverzity atd.

Máme málo opravdu kvalitních půd a všechny naše půdy jsou vystaveny mnoha degradačním tlakům. Naše půdy jsou značně skeletovité, kolem 2 % půd je dokonce silně skeletovitých, 42 % půd je slabě skeletovitých. Nadměrným zhutněním je v různé míře postiženo kolem 50 % zemědělských půd ČR.

Asi jedna třetina těchto půd je ohrožena zhutněním genetickým, asi dvě třetiny půd jsou postiženy technogenním (antropogenním) utužením, které je vyvoláno nesprávným způsobem hospodaření, tj. obděláváním při nevhodném vlhkostním stavu půdy, používáním těžké mechanizace, opakovanými přejezdy atd. (MZe, 2018; MZe, 1999, cit.

Nedostatečně se využívají půdoochranné technologie pro zachování dobré půdní struktury, šetření s půdní vodou, zmírnění negativních povětrnostních podmínek a vlivu člověka (včetně omezení eroze a zhutnění). Při aplikaci půdoochranných technologií je ale třeba postupovat uvážlivě (např. omezení kypření může vést k vyšší objemové hmotnosti půdy a ke snížení pórovitosti, zvyšuje se riziko zaplevelení, vzrůstá riziko přenosu chorob prostřednictvím mulče, dochází k akumulaci živin z hnojiv v povrchové vrstvě půdy, zatímco v hlubších vrstvách je jich nedostatek, aj.

Půdní agregáty mají nízkou stabilitu, dochází k jejich rozplavení a k tvorbě povrchové krusty. Ta nejen zabraňuje dalšímu vsakování vody do půdy, ale brání i výměně plynů mezi půdou a atmosférou a mechanicky negativně ovlivňuje vzcházení plodin. Bezstrukturní povrch půdy je náchylný k větrné i vodní erozi.

Podle Monitoringu zemědělských půd v ČR za období 1992-2013 poklesla výměnná půdní reakce u orných půd a sadů o 0,3, u vinic o 0,4, u chmelnic o 0,5 a u trvalých travních porostů o 0,6. Zastoupení slabě kyselých půd (pH 5,6-6,5) se zvýšilo ze 42 % na 51 %, zastoupení neutrálních půd (pH 6,6-7,2) se snížilo ze 34 % na 20 % (Poláková a kol., 2017).

Podle AZZP za roky 2007-2012 je průměrné pH v zemědělských půdách ČR 6,0, přičemž podíl půd s extrémně kyselým až kyselým pH pod 5,5 činil 33 % a se slabě kyselou reakcí s pH 5,6-6,5 byl dalších 41 %. Podle těchto výsledků je třeba pravidelně vápnit alespoň tzv. udržovací dávkou 74 % zemědělské půdy, to se však ani zdaleka neděje.

Koncem 80. let 20. století byla u nás spotřeba vápenatých hmot v zemědělství na úrovni kolem 2200-2500 tis. tun ročně, zatímco v roce 2004 to bylo pouze 141 tis. tun a v roce 2020 338 tis. tun (CENIA, 2020).

V důsledku absence vápnění zemědělských půd při současném okyselování půd, spotřebě průmyslových hnojiv a nedostatečném hnojení kvalitními organickými hnojivy klesá obsah bazických kationtů v orných půdách i v půdách trvalých travních porostů (Poláková a kol., 2017). Např. zastoupení hořčíku (Mg2+) v sorpčním komplexu pokleslo v řadě případů pod únosnou mez 5 % kationové výměnné kapacity.

Většina našich půd má spíše nižší obsah organické hmoty. V rámci AZZP se obsah (oxidovatelného) uhlíku Cox zjišťuje teprve od roku 2014. Do roku 2021 bylo prozkoušeno kolem 20 000 vzorků, které zastupují 270 tis. ha zemědělské půdy (Smatanová, 2021).

Z hlediska hospodaření je nejdůležitější podíl stabilní a rozložitelné části půdní organické hmoty (OH); rozložitelné OH je v našich půdách kolem 5-25 % z veškeré OH v půdě (Kubát a kol., 2008). Rozložitelnou část, která má klíčový význam pro podporu půdních organismů a žádoucích procesů v půdě, lze nejlépe navyšovat kvalitními organickými hnojivy, těch je ale u nás kritický nedostatek.

Statkových hnojiv je v důsledku snížených stavů dobytka a mnohdy i kvůli nevalné péči k dispozici jen kolem 40 % potřeby a tento stav trvá již dlouho.

Půdy mohou pojmout stovky litrů vody na metr čtvereční (podle hloubky půdy, její struktury, pórovitosti atd.). Zhutnění půdy nebo narušení dobré půdní struktury omezují prostor v půdě pro vodu.

Václavík (2019) odhaduje, že celková retenční kapacita půd v ČR by mohla být 8 400 milionů litrů vody, avšak v důsledku poškození 70 % půd degradací je snížena o 3 360 mil. litrů na pouhých 5 040 mil. litrů.

Systematickou drenáží je odvodněno 1 072 000 ha, tedy cca 25 % zemědělské půdy v ČR. Velký podíl odvodňovacích systémů je bohužel zanedbaný, část byla provedena nevhodně a zbytečně. V jejich případě je koneckonců dobré, že dnes již nefungují. Jde o pozemky odvodněné plošně, nikoli podle skutečného lokálního zamokření.

Závlahy jsou vybudovány na asi 4 % zemědělské půdy ČR, tedy na cca 170 tis. ha. Většina velkoplošných závlahových systémů pochází ze 60.-80. let 20. století a jsou ve špatném stavu, nevyužívají se také z ekonomických důvodů. Přesto byly v posledních asi 15 letech vybudovány nové závlahové soustavy na 3-4 tis. ha, zejména v sadech, chmelnicích, vinohradech aj.

V důsledku poškození půdní struktury je v mnoha půdách narušena výměna plynů mezi půdou a atmosférou. V půdách vznikají oblasti se sníženou koncentrací kyslíku, což narušuje žádoucí průběh půdních procesů a mj.

Současná spotřeba minerálních hnojiv v ČR je kolem 140 kg čistých živin na hektar tzv. obhospodařované zemědělské půdy, z čehož připadá cca 100 kg na N. Toto hnojení dusíkem v minerálních hnojivech je příliš vysoké (nahrazuje dříve běžný přísun N do půd ve formě dusíku fixovaného jetelovinami i přísun N v organických hnojivech) a odhaduje se, že nežádoucí přebytek dusíku činí průměrně asi 40 kg N/ha (viz Budňáková, 2018).

Za účelné hnojení, a to z hlediska dosahované produkce i zásobenosti půdy, je možné v našich podmínkách považovat průměrnou roční dávku 30 kg P2O5 a 50 až 150 kg K2O (podle plodiny, půdních a klimatických podmínek) (Smatanová a kol., 2017). Ze spotřeby hnojiv je evidentní, že do půd se v současnosti nedodává potřebné množství fosforu a draslíku!

V důsledku tržních principů v zemědělství a kvůli nedostatečné péči a ochraně půdy ze strany státu (např. formou dotací a daní) je struktura našeho zemědělství špatná, ignorují se známé zásady správné zemědělské praxe, a tak pokračuje a prohlubuje se degradace půd.

V osevních sledech mají příliš velké zastoupení obiloviny a technické plodiny (z nich dominuje řepka s výměrou 379 778 ha, tj. 10,7 % z obhospodařované půdy, resp.

Důležitou skupinou plodin jsou jeteloviny, které jsou vzhledem ke svým vlastnostem nenahraditelné v osevním postupu. Jsou to rostliny víceleté a pomáhají udržet pokryv půdy, mají ze všech plodin nejmohutnější kořenový systém a také symbioticky fixují N2.

Meziplodiny jsou nezbytnou součástí vyváženého osevního postupu. Mají mnoho pozitivních účinků, zejména chrání půdu před erozí a umožňují doplňování potřebné organické hmoty do půd.

Degradace biologických vlastností většiny našich půd je vysoce pravděpodobná, a to v důsledku doložené degradace fyzikálních a chemických vlastností půd.

Stav Našich Půd Podle Různých Zdrojů

Pravidelní čtenáři Selské revue jistě nepochybují o významu půdních organismů pro správné a potřebné fungování půdy a tím i pro funkce a ekosystémové služby, které od půdy požadujeme. V předchozích dílech seriálu Zdravá půda - náš odkaz příštím generacím jsme připomněli jednotlivé dílčí aspekty významu organismů pro půdu, nyní si je shrneme (tabulka 3, obrázky 1, 2).

zlepšení výživy plodin: zvýšení mobility a přístupnosti živin pro rostliny, např.

Negativní Účinky Půdních Organismů

Negativní interakce jsou typické pro půdy degradované, např. pro půdy strádající nedostatkem organické hmoty, půdy přehnojené nebo „ošetřené“ pesticidy.

Současný (ne příliš dobrý) stav půd tedy známe - ale co s tím děláme? Není jistě jednoduché řídit tak složitou a problematickou oblast, jakou je zemědělství, nicméně existují vcelku jednoduché nástroje, kterými je možné nastavit základní podmínky pro zemědělství: jsou to zejména zákony a jiné právní normy a dále dotace, cenové pobídky a cenová politika vůbec.

Těmito nástroji by bylo možné poměrně dobře regulovat procesy, technologie a postupy v zemědělství tak, aby byla mnohem lépe chráněna půda a krajina, aby v tak obrovském měřítku nepokračovala degradace našich půd, aby se degradované půdy postupně zlepšily a aby tak byla zajištěna dobrá budoucnost dalších generací. V tomto ohledu máme bohužel velké rezervy, jak dokládá současný špatný stav půd.

Velký nevyužitý potenciál je zejména ve správném nastavení dotací, které by měly podporovat pouze dlouhodobě udržitelné a k přírodě šetrné směry hospodaření.

Abychom ale nekřivdili mnoha výborným sedlákům, o část naší půdy se pečuje náležitě (často dokonce bez dotací), a s vizí že jen kvalitní a zdravou půdu chceme předat dalším generacím - jak ostatně proklamuje i název tohoto seriálu.

Taková hospodářství jsou velmi důležitým dokladem toho, že to jde, že zemědělské využívání půdy nemusí nutně půdu poškozovat.

Půda je jedna ze složek „přírodního kapitálu“, který je vedle vyrobeného, lidského a společenského kapitálu součástí „národního bohatství“. Zachování přírodního kapitálu je nezbytnou podmínkou trvale udržitelného rozvoje.

tags: #ekologicka #hodnota #pudy #definice

Oblíbené příspěvky:

• Autovraky Uherský Brod a okolí
• Kvalitní kompost
• Environmentální ekonomie - podrobný přehled
• Legislativa nebezpečného odpadu v ČR
• Příroda a její role