Ekologická katastrofa v Bhópálu: Příčiny a následky

V indickém městě Bhópál se v prosinci 1984 stala jedna z největších průmyslových katastrof na světě. Kvůli nedbalosti uniklo do vzduchu 27 tun methylisokyanátu (MIC), kyanovodíku a dalších látek poškozujících lidské zdraví.

Příčiny katastrofy

Chemička v Bhópálu patřila americké společnosti Union Carbide, která už vlastnila jeden závod v USA. Při výstavbě indické pobočky se společnost snažila co nejvíce ušetřit. Nahrazovala tedy materiály, které by měly být správně použity, těmi levnějšími. Potřebovali totiž ušetřit cca 8 miliónů dolarů. Kvůli tomu, aby ušetřili 70 dolarů za den vedení společnosti dokonce nechalo zastavit chladící systém, který držel v nádrži na 0 stupňů Celsia velmi nebezpečnou látku MIC. Navíc byla propuštěna půlka zaměstnanců, takže dohled nad všemi systémy byl značně snížený.

Tyto postupy se začaly na chodu továrny rychle podepisovat. Ani dílčí tragédie, a úniky plynů, které se čím dál častěji děly, vedení nijak neznepokojily. Z USA byl sice poslán tým, který měl posoudit stav továrny, ale výsledky, které dopadly naprosto příšerně, stejně nikoho nezajímaly. Vedení se jen ujistilo, že se k dokumentaci nikdo nedostane a stížnosti zaměstnanců byly dál ignorovány.

Průběh katastrofy

A pak se to stalo. V prosinci roku 1984 uniklo do ovzduší 27 tun škodlivých látek, které mírný větřík rozfoukal na jih. Nikdo nevaroval místní obyvatele. Jediným cílem bylo katastrofu co nejdéle tutlat. Lidé, které jed ve vzduchu dostihl, zemřeli okamžitě nebo první oslepli a pak zemřeli. První akutní příznaky zasažení se projevovaly zvracením, pocitem pálení očí, v nose a v krku. Pak následovalo udušení.

Ta velká přišla v noci na 3. prosince roku 1984. Chvíli poté, co se začala pomalu rozsvěcet noční světla, začal z továrny americké společnosti Union Carbide v indickém Bhópálu unikat plyn. Šlo o smrtelně jedovatý methylisokyanát, ven se ho dostalo přes 27 tun. Továrna byla vybavena celkem šesti bezpečnostními systémy, které měly na případný problém reagovat - kdyby se spustil jediný z nich, nic strašného by se nestalo. Nefungoval ale ani jeden.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Dlouhodobé následky

Plyn se začal šířit po celém Bhópálu a zasáhl přes půl milionu lidí. Od té doby jich na následky zemřelo prokazatelně přes 25 tisíc, zřejmě ale mnohem více. Dalších nejméně 120 tisíc trpí nejrůznějšími následky dodnes. Mezi ty nejhorší patří slepota, extrémní potíže s dýcháním a gynekologické poruchy. Bhópál se změnil na dlouhé desítky let v město, kde je velká část populace dlouhodobě vyřazená ze života a kde je nemocných více než zdravých.

Vzhledem k rozsahu katastrofy se přesné údaje o počtu obětí havárie asi nikdy nepodaří zjistit. Během prvních tří dnů zahynulo asi 8 000 lidí. Po havárii zemřelo 8 tisíc lidí, postupně se číslo vyšplhalo až na 25 tisíc a celkem se důsledky katastrofy dotkly až 520 tisíc lidí. Dodnes už má chemička na svědomí asi 20 000 mrtvých a na následky postižení prý v průměru každý den umírá jeden člověk.

Havárie v Bhópálu je učebnicovým příkladem toho, jak chemický průmysl odmítá přijmout odpovědnost za škody, které prokazatelně spáchal. Nedávné výzkumy ukázaly, že místo havárie a jeho okolí je stále kontaminováno vysoce toxickými látkami. Zanechala obyvatelům Bhópálu otrávenou podzemní vodu a jedovaté dědictví, které ještě dnes ohrožuje jejich zdraví. Za to však nový majitel, společnost DOW, odmítá nést odpovědnost. Firmu nezajímá, že asi 20 000 lidí žijících v okolí chemičky nemá dnes jinou možnost než používat vodu zamořenou toxickými látkami.

V místě katastrofy se navíc dodnes rodí postižené a deformované děti a obyvatelé trpí nemocemi.

Odškodnění

Po pěti letech soudních tahanic se rozhodla indická vláda přistoupit na mimosoudní vyrovnání s americkou společností ve výši 470 miliónů dolarů. Na osobu to tedy vyšlo na 270 až 530 dolarů, což v drtivé většině nestačilo ani na uhrazení lékařské péče.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Společnost Union Carbide byla po havárii požádána, aby co nejdřív odškodnila alespoň ty, kteří zůstali trvale neschopní práce. Firma však odmítla zaplatit 220 milionů dolarů, které v rámci takzvaného předběžného vyrovnání požadovaly organizace sdružující oběti katastrofy. V roce 1989 - po pěti letech - se indická vláda rozhodla přistoupit na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 milionů dolarů. Výplata odškodnění činila 270 až 530 dolarů na osobu. To postiženým často nestačilo ani k zaplacení nutné lékařské péče za pět let, které od katastrofy uplynuly.

Přes veškeré hrůzné zdravotní dopady byly některé důsledky katastrofy dlouhodobě pozitivní. Události v Bhópálu podle studie zveřejněné v odborném časopise EHJournal ukázaly celému světu, že masivní industrializace v rozvojových zemích bez současného vylepšování bezpečnostních předpisů může mít katastrofální následky.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

tags: #ekologická #katastrofa #bhopal #příčiny #následky

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické změny a oceány
• Ochrana přírody v ČR
• Udržitelné oděvní společnosti
• Zajímavosti o květnu
• Praktické informace o likvidaci odpadu