Ekologická Krize: Politické, Ekonomické a Společenské Důsledky

Vědecké důkazy usvědčují lidstvo jako hlavního strůjce globálního oteplování. Spolu s tím, jak na nás klimatická katastrofa začíná dopadat, se otevřela široká debata o řešení tohoto problému. Skutečné řešení se však nesmí spokojovat pouze s odbouráváním následků a minimalizací škod, které by řešily symptomy.

Jeho součástí musí být i odstranění samotných příčin dnešní krize. Tou hlavní je přitom náš ekonomický systém, který nejen umožňuje, ale dokonce podporuje a bohatě odměňuje likvidaci přírodního bohatství a životního prostředí. Pouze jeho transformace do podoby trvale udržitelné ekonomiky může odvrátit hrozby klimatické tragédie.

Tržní Selhání a Negativní Externality

Mainstreamová teorie obecně tvrdí, že trh je samoregulující se systém, který zajišťuje, že maximalizace osobního blaha znamená současně zvětšování blaha obecného. Jinak řečeno: neviditelná ruka trhu dokáže zařídit, aby sobecké jednání sledující pouze vlastní prospěch nakonec vedlo k prospěchu všech. Například pekař nepeče housky z altruismu, ale proto, že na tom chce vydělat, což nám umožňuje si housky koupit a pochutnat si na nich.

Tato idylka by však nastala pouze tehdy, pokud by konání jedněch nemělo nikdy žádné negativní dopady na druhé a nezpůsobovalo jim žádné náklady. Právě to se však děje, což už před téměř sto lety zjistil britský ekonom Arthur Cecil Pigou, který tento jev pojmenoval jako negativní tržní externalita.

Jako příklad si vezměme chemičku, která místo aby zaplatila za bezpečnou likvidaci toxického odpadu, vypouští ho do místní řeky. V důsledku tak přestane být voda z řeky pitná, vymřou v ní ryby, lidé budou trpět zdravotními problémy a místní rybářský průmysl zkrachuje. Chemička ale díky takovému jednání ušetří, což jí umožní prodávat za nižší ceny a zajistit si odbyt.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

V případě negativních externalit selhává trh při oceňování zboží, což má dalekosáhlé následky pro jeho fungování. Tržní cena je totiž hlavním zdrojem informací pro producenty a spotřebitele, podle kterého kalkulují své výnosy a náklady. Přesnost této kalkulace však závisí právě na schopnosti cen odrážet všechny náklady.

Pokud je zboží trhem špatně oceněno, trh vysílá lidem v podobě cen signály, které navádějí ke špatným ekonomickým rozhodnutím. V důsledku toho pak trh špatně řídí hospodářskou činnost společnosti. Tuto situaci nedokáže trh sám bez státní regulace vyřešit.

Mainstreamová ekonomie považuje tržní externality za výjimku z pravidla obecně dokonalého tržního mechanismu. Tomu také odpovídá místo, které je jim věnované v učebnicích ekonomie - většinou jde sotva o pár odstavců. Takový přístup však znamená obrovský omyl: tržní externality totiž nejsou nějakou vzácnou výjimkou, ale prakticky všudypřítomným jevem s negativními důsledky pro fungování tržního mechanismu.

Jedna tržní externalita (zboží, do jehož ceny nejsou zahrnuty veškeré náklady jeho produkce a spotřeby) totiž může „kontaminovat“ ceny zboží, s nímž přichází do styku jakožto vstupy při produkci. Přesně takovým „kontaminujícím“ vstupem jsou fosilní paliva, která lidstvo masivně užívá od dob průmyslové revoluce a která figurují jako vstupy při produkci téměř všeho kolem nás - ať už jde o výrobu, dopravu nebo fosilní energetiku.

Užívání fosilních paliv je ukázkovým příkladem negativní externality, jelikož se při jejich použití uvolňují skleníkové plyny, které uvalují na celé lidstvo náklady za nápravu veškerých škod a následků vzniklých v důsledku jimi způsobeného oteplování planety a změny životního prostředí. Drtivá většina zboží vyprodukovaná za užití fosilních paliv v sobě však tyto náklady nezapočítává.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Trh tak v důsledku neschopnosti toto zboží správně ocenit navádí společnost ke špatným ekonomickým rozhodnutím. S výrobou a užíváním trhem špatně oceněných produktů se již po několik staletí vytvářelo a postupně prohlubovalo vnitřní zadlužení, které se připisuje na účet celé společnosti a nyní ho začínáme pociťovat čím dál naléhavěji. Globální oteplování tak představuje tržní selhání gigantických rozměrů.

Velikost státních dluhů, které pravici tak děsí a proti kterému tak energicky bojuje, je nesrovnatelné s výší po generace vytvářeného účtu vnitřního zadlužení za užívání fosilních paliv.

Politické a Ekonomické Výzvy Řešení

Problém negativních externalit je teoreticky řešitelný jednoduše: státy by měly uvalit na tržní externality ekologickou daň, která jednak zvýší ceny tohoto zboží (takže se sníží jeho nabídka), jednak získané penze stát investuje do odbourávání vyvolaných negativních následků. Tím prvním a snad nejmenším úskalím je, jak správně odhadnout výši nákladů vyvolávaných při užívání fosilních paliv, zvlášť v globálním měřítku. V tomto případě by stačil více či méně přesný odhad, který by se postupně upravoval, stejně jako výše ekologické daně.

Zásadní problém však není technický, ale politický. V důsledku takové ekologické daně by zdražilo téměř všechno a klesla by životní úroveň drtivé většiny obyvatelstva. V každém řízku by měla být započítána cena odstranění důsledků emisí metanu a CO2 při chovu prasat, zpracování a transportu jejich masa. Také by klesla celková produkce a zisky podnikatelů. Zavedení efektivní ekologické daně tak představuje velmi nepopulární krok.

Brání mu také existence a aktivní působení politicky velmi vlivné skupiny, která má na neřešení tržní externality fosilních paliv zájem. Jedná se především o producenty fosilních paliv, zejména o ropné společnosti. Důkazem výdělečnosti tohoto byznysu je snaha ropných společností manipulovat politiky a veřejným míněním, popírat a bagatelizovat vliv jejich hospodářské činnosti na změnu klimatu.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Nezapomínejme, že právě tyto společnosti figurují v seznamu stovky korporací, jejichž podíl na veškerých průmyslových emisích CO2 činí 71 procent. Jen společnost ExxonMobil na tuto činnost v poslední době vynaložila 30 milionů dolarů. Privatizovat zisky a socializovat ztráty je zkrátka příliš úspěšná strategie.

Poslední problém spojený s ekologickou daní je rovněž politický. Tato daň musí být zavedena globálně, jenže některé země využívají své nízké ekologické standardy jako konkurenční výhodu a v rámci globální konkurence se jí budou velmi nerady vzdávat. Proto je řešení gigantického tržního selhání v podobě klimatické krize velmi obtížně realizovatelné nejen na úrovni jednotlivých států, ale také na globální rovině.

Náš ekonomický systém nejenže vyslal lidskou civilizaci na sebezničující cestu likvidace přírodního bohatství a našich životních podmínek; v důsledcích jeho fungování nás na této cestě také udržuje a ještě nás povzbuzuje, abychom po ní pokračovali. Významná část lidí má zájem na neřešení globálního oteplování, protože jim zajišťuje buď nižší ceny, nebo vyšší zisky a konkurenceschopnost. Tím tento systém způsobuje, že lidé jsou systematicky korumpováni a materiálně zainteresování na likvidací životního prostředí. To vše na úkor budoucnosti jejich i dalších generací.

Krize Hodnot a Podceňování Přírody

Lidé na celém světě si váží přírody různými způsoby dalece přesahujícími pouhé ekonomické hledisko. Rozmanité hodnoty přírody však nejsou náležitě zohledněny v klíčových politických a ekonomických rozhodnutích. Nová studie publikovaná v časopise Nature ukazuje, že podceňování hodnot přírody je základem environmentální krize, které v současnosti čelíme.

"Krize hodnot" spočívá v současné dominanci úzkého souboru hodnot, které však nejsou schopny vyřešit krize v oblasti biologické rozmanitosti a klimatu a jejich dopadů na společnost. V současné době často upřednostňujeme tržní hodnoty přírody, jako je intenzivní produkce potravin a dalších komodit, před netržními hodnotami přírody a jejími přínosy pro lidi, jako je adaptace na změnu klimatu nebo vytváření kulturních hodnot.

„Nový článek v časopise Nature ukazuje, že když se jako společnost soustředíme výhradně na ekonomické hodnoty přírody, vede nás to k rozhodnutím, kterými podrýváme fungování přírody. Především tak ale podrýváme svoje vlastní fungování na planetě, protože následně musíme čelit krizím jako klimatická krize nebo krize biodiverzity.

"Lepší pochopení toho, jak a proč je příroda oceňována (nebo podceňována) soukromou sférou a veřejnými činiteli, je dnes naléhavější než kdy jindy. Přestože je pozitivní, že globální dohody jako Kunming-Montrealský globální rámec pro biodiverzitu (GBF) a Cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs) vyzývají k inkluzivnímu a participativnímu procesu začleňování přírodních hodnot do rozhodování, převládající environmentální a rozvojové politiky stále upřednostňují úzký výběr tržních hodnot přírody", říká vedoucí studie prof.

Studie navazuje na Hodnotící zprávu o hodnotách přírody Mezivládní vědecko-politické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES Values Assessment), kterou v červenci 2022 schválilo 139 členských států IPBES. Shrnuje a zdůrazňuje hlavní výsledky hodnocení, které vycházely z rešerše více než 50 000 vědeckých publikací, politických dokumentů a domorodých a místních zdrojů znalostí.

Na základě těchto podkladů autoři nově zveřejněné studie navrhují kombinaci "přístupů zaměřených na hodnoty". Ty by v konečném důsledku měly vést k nezbytným změnám v rozhodováních, která se v současnosti negativně podepisují na udržitelnosti a sociální spravedlnosti (tj. V každé společnosti existují hluboce zakořeněné hodnoty (např. péče nebo spravedlnost), zakotvené např. ve společenských normách nebo právních předpisech.

Všechny typy hodnot přírody lze měřit - slouží k tomu rozsáhlý soubor hodnotících metod, které jsou založeny na řadě ekonomických, ekologických a sociokulturních ukazatelů a metrik. „Vědci vyvinuli rozsáhlý soubor metod oceňování. Na základě těchto zjištění autoři studie vyzývají k posílení klíčových hodnot jako jednota, péče, solidarita, odpovědnost, vzájemnost a spravedlnost, a to jak vůči ostatním lidem, tak vůči přírodě. Klíčové je v tomto ohledu zvláště nastavení rovnováhy hodnot ve fungování společenských struktur a institucí.

Studie dále ukazuje, že posun rozhodování směrem k rozmanitým hodnotám přírody je zásadní součástí hlubších změn, které jsou nutné k řešení současné globální krize biodiverzity a klimatické nouze a jejich společenských dopadů.

Klimatická Krize a Mezinárodní Vztahy

Reakce na dopady klimatické změny a obrat k uhlíkově neutrální ekonomice mění význam a zdroje ekonomické síly států. Státy závislé na exportu fosilních paliv budou ztrácet příjmy a vliv. Již před brutální ruskou invazí na Ukrajinu bylo tedy jasné, že evropská Zelená dohoda má geopolitický rozměr. Zároveň, jiné zdroje a nerostné suroviny nabývají na významu. Některé z nich ale zároveň mohou zvýšit závislost na ostatních zemích, např. na Číně, tady je tedy další geopolitický rozměr.

Jisté regiony světa se stávají náročnějšími pro život kvůli stále častějším obdobím sucha, povodní a bouří. To přináší nejen hromadnou migraci, ale také politické napětí a konflikty. Obzvláště citelně tyto problémy dopadají na chudší regiony. Migrace se stává palčivým tématem zejména pro ty státy, jež již nyní hostí vysoký počet uprchlíků ze sousedních zemí.

Stále znatelnější dopady změny klimatu vidíme všude ve světě a nejcitelněji dopadají na země podílející se na tvorbě skleníkových plynů nejméně. Narůstá tak napětí, kterého rády využívají nově se rodící globální mocnosti v čele s Čínou. V některých oblastech světa, zejména v Africe, se změna klimatu stává i spouštěčem konfliktů.

Potenciál hrozby změny klimatu pro mezinárodní mír a bezpečnost, ale i destabilizaci světové ekonomiky a finančních trhů s rostoucím oteplováním narůstá. Přijímání opatření k prevenci a zmírňování těchto dopadů je tak dnes v centru pozornosti mezinárodní politiky.

Snaha o snižování skleníkových plynů je do velké míry spojena s hledáním nových technologických řešení pro dekarbonizaci ekonomiky. Je zřejmé, že ti, kteří pro tyto technologie utvářejí trhy, normy a standardy, budou patřit k vítězům nového geo-ekonomického uspořádání.

Klimatický rozvrat, jehož jsme svědky, má kořeny hluboko ve fungování našich institucí a v převládající ideologii vycházející z osvícenské představy věčného pokroku a směřování ke zlatému věku. Prostředkem k jejich dosažení má být ekonomický růst a neregulovaný pohyb zboží a kapitálu po světě. Jsou to ale právě tyto faktory, které vedou k ekologické a sociální dezintegraci.

Klimatická krize neustále proměňuje veškerou politiku. Každý den jsme jako státy, a hlavně lidé, stavěni do pozice, kdy se rychle musíme rozhodovat, jak v kontextu globálních změn klimatu zareagujeme. Myslím si, že klimatická krize na mezinárodním poli otevírá mnoho dalších témat, které jsou, ať už sekundárně, nebo přímo na klimatu navázané. Napadá mě třeba rozdíl mezi východní a západní Evropou, dopady změn na ženy, menšiny a jiné skupiny obyvatel, otevřely se nové debaty o migračních krizích a přichází nový tlak od běžných občanek a občanů na akci na mezinárodní úrovni.

Musíme si uvědomit, že klimatická krize představuje skutečnou bezpečnostní výzvu. Je nezbytné chápat širší důsledky změny klimatu a uvědomit si, že nedopadají pouze na tzv. globální Jih. Extrémní klimatické jevy různého druhu, tedy povodně, bouře, sucho a podobně, budou pravděpodobně častější i ve střední Evropě. Z toho důvodu je aktivní a ambicióznější klimatická diplomacie rovněž v zájmu České republiky.

Dnes již nelze hovořit o tom, že agenda změny klimatu je výlučně agendou ministerstev životního prostředí. Hrozby i příležitosti spojené se změnou klimatu včetně geopolitických souvislostí posouvají tuto agendu do centra zahraniční politiky. I samotná povaha Pařížské dohody a jejích cílů vytváří nové pole působnosti pro každodenní diplomacii a využívání různých zahraničněpolitických nástrojů. Dnes již vesměs neexistuje komplexnější diplomatické jednání, které by se této problematiky nedotknulo.

Sociální a Genderové Aspekty Klimatické Změny

Klimatická spravedlnost ve své podstatě znamená identifikaci a uznání rozdílných dopadů změny klimatu na různé skupiny. Zranitelné společenské skupiny, zejména na tzv. globálním Jihu, jsou nejsilněji negativně postiženy klimatickou změnou, přičemž ženy a dívky jsou více postiženy suchem a nedostatkem vody než muži. Klíčovým bodem je uznání rozmanitosti různých společností a při promýšlení přístupů k mitigaci a adaptaci na klimatickou změnu je nezbytné zahrnout různé druhy společenských aktérů.

Zohledňování role žen a dívek i různých dalších zranitelných skupin ve společnosti patří k základním principům klimatické bezpečnosti. Jsme si dobře vědomi, že změna klimatu může být příležitostí právě i pro posílení lidských práv, zejména žen, dětí a marginalizovaných skupin. Jejich lepším začleňováním do rozhodovacích procesů při budování klimatické odolnosti, především na lokální úrovni.

Klimatické změny dopadají nejvíc na drobné zemědělce (kteří přitom produkují 70 % světových potravin) a na samozásobitele, kteří jsou v přímém kontaktu s půdou a čelí suchům, požárům a dalším mimořádným událostem. Velká část z nich jsou právě ženy.

Klimatická krize prohlubuje všechny nerovnosti a víme, že její následky dopadají nejvíce na ty nejchudší, ženy a menšiny; ti ale za klimatickou krizi mohou nejméně. Je to složitý systém, jenž se těžko nabourává. Základem je, aby se i do mezinárodní politiky dostávali lidé, o kterých se rozhoduje.

tags: #ekologicka #krize #politicke #ekonomicke #a #spolecenske

Oblíbené příspěvky:

• Setkání zvířat v přírodě
• Recenze knihy Ekologická syntéza
• Ochrana blatouchu bahenního
• Emise plastů a životní prostředí
• Liniová Stavba: Ochrana Ovzduší