Ekologická Migrace z Brazílie

Ekonomicky rychle rostoucí Brazílie je známá nejen barevnými karnevaly, ale i tím, že je v rámci rostoucích států unie BRIC čím dál bohatší. Po většinu historických epoch zde však žili pouze původní Indiáni až do doby, kdy připluli první kolonizátoři. Portugalci potom migrovali po celém jejím území.

Historické Aspekty Migrace v Brazílii

Do Brazílie migrovali lidé chudí a svobodní, násilně i otroci, po 2. světové válce však třeba i nacisté, kteří byli chráněni představiteli vojenské junty.

Chudí portugalští rolníci, „bandeirantes“ si toužili podmanit místní obyvatele, v tom jim ale zabránili jezuité. Tak nemohli konkurovat otrokářům, kterým Britové „doručovali“ na plantáže Afričany - za tři století jich přišlo na 3,5 milionu. Od 20. let 19. století byla země oficiálně nezávislá a především koncem století do ní zamířily miliony migrantů z Evropy.

Ti Brazílii jako stát během desítek let velmi proměnili. Proto dnes tvoří necelou polovinu obyvatel (asi 93 milionů lidí) běloši a jsou tak druhou nejpočetnější populací potomků Evropanů mimo původní kontinent. Žijí hlavně v jižní a jihovýchodní Brazílii, která je klimatem subtropická, tedy méně teplá.

Mezi imigranty bylo mnoho Portugalců, ale taky Italů a Španělů, původem Němci a Poláci putovali ještě jižněji. Asi 80 milionů lidí patří k „hnědým“ Brazilcům, kterým se říká „pardo“. Jde o míšence mezi bělochy, černochy a původními Indiány. Žijí hlavně v severní a severovýchodní Brazílii, kde bylo v koloniální době nejvíce plantáží cukrové třtiny, kávovníků nebo banánovníků.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

„Čistých“ Indiánů zbylo jenom 300 000 a přečkali hlavně v neprostupném pralese okolo Amazonky. Ke třetí nejpočetnější skupině (asi 12 milionů osob) patří černoši. Jsou potomky lidí ze subsaharské Afriky, kteří byli přivezeni jako otroci na plantáže - nejednou si vytvořili vlastní afrobrazilské kulty, nové tance a bojová umění.

K početným skupinám patří i Japonci, kteří sem byli přiváženi k práci na rýžových polích. Velká část bělochů má portugalské předky. Usazovali se po celé zemi, nejvíc ve státě Pernambuco. Španělé zamířili do Brazílie hlavně koncem 19. století a začátkem toho minulého a jako pracovníci rozšiřovali kávové plantáže.

Obě národnostní skupiny mají v Brazílii mnoho milionů potomků, kteří dnes bývají moderními Brazilci hovořícími portugalsky - k zemím předků však mají silná pouta. Stejně jako tři čtvrtiny Brazilců většinou vyznávají katolictví. Holanďani, kteří se už v 17. století usazovali ve své kolonii okolo města Recife, museli odejít do dnešního Surinamu a na karibské ostrovy.

Původem Libanonci a Syřané kdysi utíkali před útlakem Osmanské říše.

Současná Migrace z Brazílie

I Brazilci migrují do světa. V USA proto dnes žije na 600 000 Brazilců, půl milionu jich je v Paraguayi, v Británii celého čtvrt milionu a v Portugalsku 115 000, do Japonska se dokonce přesunulo 300 000 lidí. Navíc díky působení amerických misionářů dochází k další změně: stejně jako jinde v Latinské Americe zde narůstá počet protestantů.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Dnes jich je nejméně 15 % a pocházejí hlavně ze slumů (favel), kde pak místní získávají práci a pocit nové naděje.

Ekologické a Sociální Faktory Migrace

Globální oteplování spolu s nedostatkem vody se výrazně projevuje v migraci a soupeření o zdroje. Konflikty mezi pastevci a zemědělci, zesílené změnou klimatu, degradací půdy a růstem populace, jsou významným faktorem napětí.

Rostoucí rozloha a tlak na zemědělskou půdu spolu s postupným vysycháním severních regionů Nigérie způsobuje, že pastevci se stěhují do úrodnějších oblastí. Tam jejich dobytek poškozuje plodiny, což vyvolává násilné střety s místními farmáři. Například v červnu 2025 v regionu Benue bylo během jednoho útoku zabito 100 lidí, zejména farmářů a mnoho dalších bylo zraněno.

Podobně migrace venkovského obyvatelstva do měst zvyšuje tlak na společenskou a ekonomickou únosnost, přispívá k vnitřní chudobě a zvyšuje společenské a často i etnické napětí mezi obyvateli. Neblahým příkladem je region Sahelu, který čelí rostoucímu extremistickému násilí, motivovanému etnickými a náboženskými rozdíly pod taktovkou řady místních teroristických skupin.

Vliv Válečných Konfliktů na Klimatické Změny a Migraci

Války dnes ničí víc než jen města a životy. Stávají se i neviditelným akcelerátorem postupujících změn klimatu a zároveň stojí za velkým množstvím přímých emisí. Na Ukrajině způsobily tři roky bojů téměř 230 milionů tun emisí CO₂ ekv. více než roční uhlíková stopa celého Nizozemska.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Ukrajinské ministerstvo životního prostředí označilo tuto skutečnost za „klimatickou katastrofu v přímém přenosu“. A experti dodávají - ničení infrastruktury, úniky z průmyslových areálů a požáry přírodních rezervací vytvořily největší válečnou environmentální stopu v Evropě od druhé světové války.

Samostatnou podkapitolou jsou útoky obou stran na ropné rafinérie a vlakové soupravy převážející pohonné hmoty na bojiště. Palivo, které shoří nebo unikne bez užitku do okolí, jež navíc kontaminuje, představuje další přísun emisí CO₂ do atmosféry a zmaření velkého množství energie.

V Pásmu Gazy, kde válčí stát Izrael s palestinským hnutím Hamás, vyprodukuje odklízení cca 40 milionů tun sutin další desítky tisíc tun oxidu uhličitého, za kterými budou stát hlavně jejich odvoz a likvidace.

Odhady počítají s přibližně 90 000 tunami CO₂ ekv. Do této bilance je třeba započítat i energii a materiály použité pro výstavbu budov a potřebné infrastruktury a budoucí obnovu těchto území, která bude stát další potřebnou energii. O přímých emisích pak platí to samé, co pro válku na Ukrajině. Z frontových linií se tak stávají nejen geopolitická bojiště, ale i epicentra nové klimatické války, lépe řečeno krize.

Sucho a teplo (dále zesilované změnami klimatu) způsobilo v létě roku 2025 požáry na 92 100 ha území Ukrajiny a teritoriích zabraných Ruskem. Zamořená půda, kontaminované spodní vody, spálená vegetace a opuštěná lidská obydlí a průmyslové areály jsou potenciálními riziky s ekologickými škodami, jež se budou projevovat další desítky let.

Obnovu území a jeho užívání po skončení války znesnadňuje i nevybuchlá munice (hlavně protitankové a pěchotní miny), která zůstává v zemích a místech ozbrojených konfliktů dlouhá léta, a do budoucna celkový účet za lidské a ekologické ztráty ještě zvýší. Tyto dlouhodobé bezpečnostní a environmentální zátěže přispívají k celkové zranitelnosti území i lidí.

Omezují přístup ke zdrojům, ohrožují jejich zdraví i životy, prodlužují dobu potřebnou pro ekonomickou i psychickou regeneraci obyvatelstva a tím podněcují riziko pro vznik nových konfliktů.

Vliv Ekonomiky a Klimatu na Válečné Konflikty

Ve válce, jak vidíme dnes u ruské invaze na Ukrajině, dochází k rozsáhlé destrukci energetické infrastruktury, průmyslových a obytných oblastí, což vyvolává nekontrolované úniky emisí CO₂ a dalších škodlivých látek. Přímý negativní dopad má i ztráta vegetace a cenných ekosystémů (zejména požáry lesů), které by přebytečný CO₂ dokázaly aspoň z části absorbovat.

Výsledkem je paradox: zatímco hospodářství válčících stran kolabují, jejich uhlíková stopa roste. Klimatická změna zvyšuje riziko konfliktů tím, že způsobuje sucha, potravinovou nejistotu a migraci.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) již několik let upozorňuje, že 90 % uprchlíků pochází z regionů nejvíce zasažených klimatickou krizí nebo má nejméně kapacit se na ni adaptovat, a to i díky probíhajícím ozbrojeným konfliktům a občanským válkám. Tento bludný kruh je stále těžší přerušit.

Ačkoliv OSN i jednotlivé státy mluví o dekarbonizaci a o emisních cílech do roku 2050, války tyto snahy dokážou velmi snadno podkopat, nebo zcela zmařit. Investigativní data z Ukrajiny a Gazy jasně ukazují, že války nejsou jen regionální tragédií, ale i globálním klimatickým problémem. Pokud chceme skutečně čelit klimatické změně, musíme přestat chápat konflikty a klima jako oddělené fenomény.

Konflikty Domorodého Obyvatelstva v Brazílii

V brazilském městě Manaus (hlavní město státu Amazonas na severozápadě Brazílie) byl loni v březnu zavražděn 53letý Francisco Pereira. Propojoval domorodé obyvatele ze 42 vesnic, usiloval o ochranu jejich i území, na kterém žijí. Jeho smrti přihlížely manželka i dcera.

Do domu vtrhli muži s kapucí, dali nohu mezi dveře a zastřelili ho. Jeho manželka uvedla, že neměl nikdy s nikým žádný spor a celý život pracoval pro komunitu. Podle policie jsou obdobné vraždy, motivované etnickou příslušností, v Brazílii stále častější.

Napjatá atmosféra by se dala krájet, neboť vláda prezidenta Jaira Bolsonara svádí s domorodým obyvatelstvem Brazílie vážné konflikty. To přimělo členy pětačtyřiceti etnických skupin sejít se ve vesnici Mato Grosso, kde v lednu proti vládě protestovali.

Text po skončení schůzky sepsali ve vesnici Piaraçu zástupci domorodých organizací brazilské Amazonie a Aty Guasu. „Hrozby a projevy nenávisti současné vlády podporují násilí proti domorodým národům, vraždy našich vůdců a invazi na naše území,“ stojí mimo jiné v manifestu.

Je to jasné slovo a zároveň volání o pomoc. O vyhrocené situaci svědčí i to, že proti setkání a manifestu domorodého obyvatelstva protestovala skupina místních zemědělců, která je nakloněna Bolsonarovi.

Podle údajů Brazilského institutu pro geografii a statistiku (IBGE) žije v Brazílii 305 domorodých etnických skupin, které hovoří nejméně 274 jazyky. Část skupin je už po staletí zapojena mezi současnou většinovou společnost - jedná se i o vysokoškolské studenty či státní zaměstnance.

Jiné skupiny žijí v dobrovolné izolaci, život dalších se pohybuje mezi těmito dvěma póly. Nikdo z demokratických politiků si nedovolil nutit původním obyvatelům jiný život, než jaký chtějí žít. To se s nástupem Bolsonara radikálně proměnilo.

Příčiny Konfliktů s Domorodým Obyvatelstvem

1. Územní Spory: Prvním zdrojem konfliktu je tvrzení Bolsonara už v průběhu prezidentské kampaně, že domorodému obyvatelstvu nevymezí žádné další území a omezí i ta stávající. Bez ústavní změny je to nedotknutelný stav. Jedná se o oblasti soustředěné v Amazonii, které představují 12,6 % území Brazílie.

   Podle sčítání lidu v roce 2010 žije v oblastech 817 900 obyvatel, tedy asi 0,4 % z celkového počtu obyvatel v zemi (v Brazílii podle údajů z roku 2017 žije přes 209 milionů obyvatel). Už ale nedodává, že většina obyvatel žije a chce žít ve velkoměstech a do Amazonie by se stejně nestěhovali.

   Nemluvě o neetickém rozměru takových výroků. „Ačkoli několik etnických skupin má velké ohraničené oblasti, mnohé mají malá ohraničená území nebo stále čekají na jejich regularizaci,“ uvedl João Fellet.

2. Těžba v Oblastech Původního Obyvatelstva: Druhou příčinou konfliktu je těžba v oblastech obývaných původním obyvatelstvem. „Bolsonaro tvrdí, že původní země by měly být otevřeny rozsáhlým hospodářským činnostem, jakými jsou těžba a zemědělství,“ uvedl João Fellet. Podle prezidenta to zlepší životní úroveň komunit.

   „Ústava stanoví možnost těžby na domorodých pozemcích, avšak za předpokladu, že činnost je regulována zákonem. Vzhledem k tomu, že v této oblasti nebyl schválen žádný zákon, tato praxe je nyní nezákonná," uvedl João Fellet. Bolsonaro avizoval, že brazilskému kongresu pošle legislativní změnu.

3. Zemědělská Činnost na Půdě Domorodců: S tím podle João Felleta souvisí i třetí zdroj konfliktu. Bolsonaro chce kongresu poslat i legislativní změnu týkající se povolení rozsáhlé zemědělské činnosti na pozemcích domorodců. Podle něj by to pomohlo kupříkladu snížit cenu hovězího masa. Jenže - jaké by byly oběti?!

   „Existují ale výjimky. V posledních letech začaly některé komunity pronajímat půdu pěstitelům obilí. Iniciativy jsou napadány u soudu, protože Ústava zakládá ‚výhradní požitek‘ původních obyvatel nad bohatstvím půdy, řek a jezer na svých územích. V Mato Grosso začali původní obyvatelé na svém území pěstovat sóju, kukuřici a fazole, a to za pomoci moderních strojů na 18 000 hektarech, což odpovídá rozloze 18 tisíc fotbalových hřišť," uvedl novinář.

   Vláda jim chce poskytnout technickou pomoc a financování jako jiným zemědělcům.

4. Kultura a Integrace: Čtvrtý rozměr konfliktu souvisí podle Felleta s kulturou a integrací. „Bolsonaro často říká, že původní obyvatelé musí být ‚integrováni‘ do národní společnosti, přičemž stejný diskurs byl přijatý vládou během vojenské diktatury (1964-1985),“ upozorňuje novinář.

   V projevu na Valném shromáždění OSN loni v září brazilský prezident uvedl, že „někteří lidé v Brazílii i mimo ni, podporovaní nevládními organizacemi, trvají na tom, abychom s našimi domorodými obyvateli zacházeli jako s jeskynními lidmi“.

   Prezentuje to tak, že jim chce pomoci, podle kritiků ale nebere vůbec v úvahu, že některé to může i zabít.

5. Pravomoc Funai: Pátý zdroj konfliktu nachází novinář v tom, že Bolsonaro se (ačkoli mu v tom již zabránil brazilský kongres a poté federální nejvyšší soud) snaží vzít národní nadaci domorodého obyvatelstva (Funai) pravomoc rozdělovat mezi domorodé obyvatelstvo území. Je to tedy neustálý boj.

Kamínkem naděje zůstává, že ne všichni zástupci jednotlivých států brazilské federace tomu nečinně přihlíží. Kupříkladu guvernér státu Maranhao Flávio Dino vyzval již krátce po Bolsonarově nástupu do prezidentské funkce ostatní guvernéry, aby v rámci svých pravomocí chránili domorodé obyvatelstvo, které je v ohrožení.

tags: #ekologická #migrace #z #Brazílie #do

Oblíbené příspěvky:

• Co znamená zkratka GWP?
• Likvidace radioaktivního odpadu
• Recepty pro vaření v přírodě
• O Fondu
• Závěsný odpadkový koš: Test