Ekologická řešení pro čištění odpadních vod: Metody a technologie

Snížení provozních nákladů, včetně nákladů na energii, se v současné době stává prioritou pro provozovatele vodohospodářských a čistírenských infrastruktur, a to vedle splnění požadavků právních předpisů. Pokles růstu ekonomiky, vzrůstající cena a spotřeba energie a stále přísnější nároky na kvalitu vyčištěné odpadní vody jsou jedny z hlavních faktorů, vedoucích k tlaku na energetickou optimalizaci v oboru. Tato technická pomůcka poskytuje pohled na vyvíjející se možnosti energetických úspor při čištění odpadních vod.

Po všeobecném úvodu jsou popsány možnosti optimalizace procesů ČOV a získávání energie z odpadních vod v příkladech, zejména ze zahraničí. Tato technická pomůcka je určena autorizovaným osobám, zejména projektantům v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, pracujícím v oblasti staveb zdravotně-technických.

Zatímco jinde ve světě, zejména v zemích s nedostatkem vody, je normální vyčištěnou odpadní vodu recyklovat a zároveň optimalizovat spotřebu energie s využitím alternativních zdrojů energie, u nás v České republice zatím panuje poměrně konzervativní vyčkávací přístup. Někdy je také možné se v této souvislosti setkat s akronymem NEW - nový přístup k energii (E), recyklaci vody (W) a recyklaci nutrientů (N), a někdy se preferuje ještě komplexnější přístup - do požadavků jsou zahrnuty i nároky na minimalizaci znečištění ovzduší. Primárními funkcemi sanitačních systémů jsou ochrana zdraví, recyklace vody, živin a energie a zabránění snižování kvality životního prostředí. Řešení ekologické sanitace (odpadních vod) by pak tedy mělo zahrnovat přinejmenším tyto funkce.

V každém případě je ale dobré optimální řešení znát, a alespoň v jejich duchu řešení navrhovat tak, aby byla v budoucnu v případě potřeby realizovatelná s co nejmenší ztrátou. Přímo se nabízí jeden citát „je zbytečné utíkat ve vlaku v uličce v protisměru, když vlak jede jiným směrem“.

V podstatě se tento směr dá popsat také tak, že odpadní voda, živiny i energie by měly být řešeny co nejblíže místu, kde ke znečištění vody došlo, a nepřenášet problém jinam. Uvedené zásady platí zejména pro rodinné domy, skupiny rodinných domů, vesnické a horské oblasti. Využít je lze také v městské zástavbě, i když tam se často z důvodů ekonomických a urbanistických řeší problematika centrálně. Někdy je důvodem pro centrální řešení i síla společností zabezpečujících provoz kanalizace, podpořená dotační politikou státu. Ale i centrální řešení skýtají velké možnosti pro využití energie a nutrientů, a případně i recyklace části vod. Další možnosti se pak nabízejí v komplexním přístupu k odpadům jako celku - sloučením likvidace odpadů a čištění odpadních vod. Postup uplatňování by měl začít od úvah nad celkovým řešením, a teprve pak řešit detaily podle toho, co je racionálně realizovatelné.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Dá se prokázat se, že v komunálních vodách je až 9x více energie než je jí potřeba k jejímu vyčištění - v podstatě by tedy ČOV měla energii spíše produkovat než spotřebovávat. Současným cílem by však měla být alespoň minimalizace spotřeby, případně i energetická soběstačnost. Což by samo o sobě představovalo nemalé snížení provozních nákladů. Spotřeba energie totiž patří mezi významné provozní náklady na čistírnách odpadních vod a tvoří cca 15-30 % nákladů na větších čistírnách a 30-40 % na menších čistírnách [2].

Energetická bilance ČOV

Obecně odpadní voda obsahuje organické látky, tepelnou a kinetickou energii, jejíž množství je, jak již bylo uvedeno, zhruba 9x vyšší než je potřeba na její čištění [3, 4]. Paradoxně ačkoliv odpadní voda obsahuje takové množství energie, na valné většině čistíren je nutno energii na vyčištění odpadní vody ještě dodat. Proto je potřebné provést na čistírně bilanci energetických vstupů a výstupů, což může v praxi znamenat schéma znázorněné na obr. Potenciální energie je energie vodního sloupce a je rovna 9,8 kJ/m3 na metr výšky. Chemická energie je energie obsažená v organické hmotě v odpadní vodě, nejčastěji vyjadřovaná ve formě chemické spotřeby kyslíku - CHSK v mg/l. Tchobanoglous [3] definuje potenciál chemická energie kalu v rozmezí 12-15 MJ/kg CHSK (13 MJ/kg CHSK v průměru), což lze přepočítat na 3-12 MJ/m3 (5,6 MJ/m3 v průměru) pro složení běžné komunální vody o složení 250-800 mg/l CHSK.

Optimalizace procesů a úspory energie

Pravidelné provádění energetického auditu, benchmarkingu čistíren a navržení „energetických BATů“ jsou základní kroky, které by měly vést k energetickým úsporám, vyplývajícím z optimalizace přístrojového vybavení na čistírnách odpadních vod. Ale šetřit lze okamžitě, a to poměrně nenáročnými opatřeními. Byla provedena důkladná studie na evropských čistírnách, která prokázala, že bez výrazných investičních nákladů lze uspořit 10-15 % celkových nákladů na energii [3].

Ve světě už je známých několik různých návodů nebo scénářů, jak energetické úspory na čistírnách odpadních vod provádět. Jedním z nejzajímavějších návodů je manuál, který vydala americká EPA, a dále ENERGY STAR Portfolio manažer. Ze starších návodů se dá připomenout SAIC nebo UK WIR [1]. K optimalizaci procesů lze využít různé simulační programy; dostupné jsou již i programy, které neoptimalizují jen dosažení odtokových hodnot, ale zároveň i spotřebu energie. Opět je důležité při tom postupovat komplexně, tj. brát v úvahu celou čistírnu. Vyjmutím některé části může dojít k značnému zkreslení, což je často používáno k manipulacím zdůvodňujícím použití některého jednotlivého zařízení. Simulace v rámci celé ČOV pak tyto manipulace dokáže odhalit.

Optimalizace přístrojového vybavení zpravidla vyžaduje provedení energetického auditu na čistírně. V mnoha provozech je měřena spotřeba elektrické energie, nicméně s daty se nepracuje a shromažďují se data pouze proto, aby byla. analýza výměny spotřebičů za spotřebiče se stejným výkonem, ale nižší spotřebou energie, kdy se soustřeďujeme především na čerpací stanici a dodávku vzduchu, jak je vidět i na obr. 6. Řešením je pak nahrazení stávajících přístrojů nízkoenergetickými spotřebiči;optimalizace řízení procesu - opět se soustřeďujeme především na čerpací stanici a dodávku vzduchu.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Optimalizace aerace

Jak je i z grafu patrné, největší důraz by měl být kladen na optimalizaci aerace. Ve světě se vyhodnocuje řada ekonomických postupů, které aeraci optimalizují např. dodávkou velice jemných mikrobublin (intenzita dodávky vzduchu nezajistí postačující promíchávání v aeraci) v kombinaci s dodávkou bublin umožňujících udržet aktivovaný kal ve vznosu, nebo s umístěním míchacího zařízení přímo v oxické zóně aktivace. Dalších významných energetických úspor může být dosaženo instalací senzorů a sond (např. kyslíkových nebo amoniakálních sond) za účelem automatického řízení dodávky vzduchu, nebo instalací dmychadel s frekvenčními měniči nebo optimalizovaným automatizovaným systémem řízení dodávky vzduchu.

Čerpací stanice

Druhým místem, kde leží největší potenciál úspor, jsou čerpací stanice, ačkoliv zde je potenciál úspor ve značné míře závislý na reliéfu krajiny a typu přítoku na čistírnu. Zde je nutné poznamenat, že účinnost využití čerpadel závisí především na potenciálu jejich využití. Je proto bezpodmínečně nutné, aby čerpadla pracovala na plánovaný maximální výkon a byla podrobena pravidelné kontrole a údržbě.

Míchání

Ačkoliv míchání není na prvních dvou místech energetické náročnosti procesů, i jej lze optimalizovat za účelem úspor. Nižší spotřebu než klasická míchadla mají hyperbolická nebo pulzní hrubobublinná míchadla [4]. Dále se jako ekonomické jeví optimalizovat náklady na spotřebu elektrické energie snížením její spotřeby.

Budoucnost čištění odpadních vod

Z pohledu energetické úspornosti by se teoreticky měly upřednostnit anaerobní procesy, což určitě bude v budoucnu jedna z cest, zatím je jejich nevýhodou nižší úroveň čištění. S lepší schopností pracovat více s tepelnou energií, případně dalšími novými procesy (anaerobní membránové procesy, deamonifikace) význam anaerobie poroste.

Asi nejefektivnějším opatřením je minimalizace aktivační části tím, že se sníží obsah organických látek přiváděných do aktivace a tím, že se zabezpečí optimální množství dodávaného vzduchu a jeho distribuce. K tomu slouží automatizace řízení, založená na měření a regulaci. Mimo výše zmíněné inovativní technologie budoucnosti přicházejí již dnes v úvahu pokusně ověřené nové biologické procesy. Potřeba odstraňování nutrientů vedla totiž k dalším energetickým nárokům zejména na aeraci. Tudíž se jeví jako slibné některé novátorské technologie, např. deamonifikace prostřednictvím anaerobní oxidace amoniaku, tzv. proces Anammox.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Snahou by měla být výroba bioplynu a jeho energetické využití na výrobu elektrické a tepelné energie, která se využije např. na sušení kalu. snaha o co nejvyšší produkci bioplynu - což lze dosáhnout vyššími teplotami při anaerobních procesech při zpracování kalu nebo dezintegrací kalu. Asi nejnadějnější z užívaných typů dezintegrace je tepelná dezintegrace, ale vyzkoušená je i celá řady dalších dezintegračních metod, např. ultrazvukem.

Po létech tučných, kdy se rekonstruovaly čistírny spíše extenzivním způsobem, neboť náklady byly hrazeny z veřejných prostředků, se očekává, že další kroky povedou spíše cestou intenzifikace. Ve stávajících objemech s co nejúspornějšími technologiemi se budou řešit jak požadavky na zvýšení kapacity, tak i požadavky na přísnější odtokové parametry. V budoucnu se předpokládá, že další intenzifikace čistíren odpadních vod budou muset být řešeny s co nejmenšími prostorovými a energetickými nároky. Na významu nabude jak odstranění nutrientů, tak i otázka energií - co nejvíce ušetřit, případně i co nejvíce energie vyprodukovat. Je zřejmé, že některé dnešní požadavky budou a jsou protichůdné. V tom je právě výzva dnešní doby - dokázat minimalizovat náklady a zároveň maximalizovat výnosy a zvyšovat kvalitu produktů. Ze zkušeností a minulosti se ví, že když je potřeba (poptávka), tak se řešení najde.

Předčištění a minimalizace organických látek

S ohledem na výše uvedené by na významu měly získat technologie umožňující zachycení co nejmenších částic organických látek. Je již celá řada zařízení specializujících se na odstranění co nejmenších frakcí nerozpuštěných látek. Obvykle jsou česle prvním stupněm na ČOV; nejčastěji se používají vertikální pruty se štěrbinou 6-12 mm. V některých případech se používají i síta, přičemž jejich funkce je obecně spolehlivá. V Německu se navrhují česle a síta podle DIN 19569, část 2 (DIN 2002). Podle konstrukčních aspektů a podle technického vybavení a velikosti otvorů se síta dělí na česle s otvory do 2 mm a síta s otvory nad 2 mm. Dalším technickým aspektem je konstrukce povrchu síta a geometrie. Dnes se používají štěrbiny, otvory a oka. Podle konstrukčního uspořádání se česle a síta dělí na zařízení s horizontálními a vertikálními průlinami (štěrbinami).

Dokonalé předčištění také vede k následné minimalizaci objemů a k lepší energetické bilanci celé ČOV. Představitelem takového zařízení je např. SFT filtr.

Pro nejbližší období je tak úkolem minimalizace nákladů při použití aerobních technologií. Z hlediska technologického je vhodné využit denitrifikace k minimalizaci nákladů na oxidaci organických látek. Další cesty vedou přes volbu vhodných dmychadel - pomalu se prosazují šroubová ...

Alternativní technologie čištění odpadních vod

V zájmu udržitelného životního prostředí společnost BIOROCK vyvinula čističky odpadních vod, které ke svému provozu nepotřebují elektřinu ani chemikálie. Volba čističky BIOROCK je významným rozhodnutím v zájmu přírody. Výběr čističky, která nabízí udržitelné řešení problému zneškodňování odpadních vod, je klíčovým faktorem při ochraně životního prostředí. Stavební trh si v poslední době nutnost ekologicky šetrného přístupu k likvidaci odpadních vod uvědomuje. Zřejmý je posun směrem k odpovědným a udržitelným výrobkům. Společnost BIOROCK se svými systémy na čištění odpadních vod je na tomto rychle se měnícím trhu uznávaným lídrem.

Běžné domácí čističky využívají k provzdušňování odpadní vody elektrickou energii. Systémů je vícero, nejčastější jsou tyto: RBC neboli “Rotating biological contractor”: Uvnitř čističky se nacházejí disky z poloviny ponořené do odpadní vody. Na discích, kterými otáčí motor, se vyvíjejí aerobní bakterie. V poloze mimo kapalinu baktérie zachytávají dostupný kyslík a zajišťují tak proces čištění. SBR neboli “Sequencing Batch Reactor”: Tato tradiční technologie zahrnuje dmychadla nebo difuzory, které do odpadní vody pouštějí vzduch. Některé systémy mají navíc také komoru s filtrační náplní (SAF neboli "Submerged Aerated Filter"). Další systém používá čerpadlel, které odpadní vody rozprašují na povrch filtrační náplně kolonizované nezbytnými bakteriemi. Rozprašováním se tekutina provzdušňuje. Uvedené metody čištění odpadních vod jsou nákladné jak při instalaci, tak v provozu (výměna náhradních dílů). Nezanedbatelné jsou i náklady na spotřebu energie. Náš systém čištění odpadních vod se řadí do skupiny s tzv. přerušovaným filtrem. Čističky tohoto typu používají různé druhy filtračních náplní. Jejich druh a kvalita jsou pro efektivní úpravu domácí odpadní vody zásadní. Filtrační náplň umožňuje růst nezbytných baktérií a vytváří vhodný prostor pro jejich činnost při zpracování odpadních látek. Někteří výrobci spoléhají na organické materiály jako jsou kokosová vlákna nebo ořechové skořápky. Náplně z rozložitelného materiálu ovšem vyžadují nákladnou údržbu a častou výměnu, neboť časem dochází k jejich rozpadu.

V čističkách BIOROCK používáme speciální filtrační náplň. Materiál je velmi odolný vůči degradaci a dlouhodobě vyjímečně stabilní. Vyžaduje pouze malou údržbu, přitom však zaručuje jedinečné výsledky čištění. Filtrační náplň byla vyvinuta speciálně pro společnost BIOROCK. Na vývoji a zlepšování materiálu filtrační náplně pracujeme průběžně už 25 let. Společnost BIOROCK zaručuje, že minimálně 98% materiálů použitých při výrobě je recyklovatelných. Životní prostředí je tak je chráněno po celou dobu životnosti čističky. Filtrační náplň je ekologická, vyrábí se v místě a je 100% recyklovatelná.

V porovnání s běžnými způsoby čištění odpadních vod popsanými výše, čističky BIOROCK nabízejí jedinečné, ekologické a hospodárné řešení. Čističky BIOROCK vyhovují platným normám a předpisům Evropské unie.

Čištění průmyslových odpadních vod

Odpadní vody produkované z průmyslových provozů se velkou měrou podepisují na kvalitě, resp. znečištění, podzemních a povrchových vod. V rámci čištění průmyslových odpadních vod využíváme kombinaci několika dílčích technologií a způsobů čištění. Flotační procesy čištění jsou téměř nezbytné pro čištění odpadních vod v potravinářském průmyslu. V současné době se stále více jedná o zkvalitnění procesů na odstranění zápachu, které jsou navrhovány v rámci komplexního způsobu řešení. V praxi průmyslového čištění je rovněž použitelná membránová technologie FMX, která je účinnějším a ekonomičtějším řešením než „běžné“ membránové technologie. Umožňuje totiž využít membránovou separaci i pro filtraci látek s velkou hustotou a viskozitou. Jedná se např. Směs odpadních vod obsahuje specifické znečištění jak ve formě nerozpuštěných látek, tak i v rozpuštěné formě. Odpadní vody přitékají z výrobního procesu gravitačně na samočisticí česle, kde dochází k záchytu větších částic. Znečištěná voda po separaci hrubých nečistot odtéká do čerpací jímky.

Technologie čištění průmyslových odpadních vod z prádelen umožňuje oddělit od znečištěných průmyslových odpadních vod znečištění a zbytkové znečištění mechanickými nečistotami, bělícími přípravky a tenzidy. Princip čištění spočívá v chemické stabilizaci, srážení, flotaci a následné filtraci a odvodnění vysráženého znečištění. K minimalizaci a odvodnění flotační pěny a sedimentů je výhodné zařazení dehydrátoru nebo dekantační odstředivky. Jedná se odvětví průmyslu, kde lze využít sedimentačních procesů čištění odpadních vod, a to např. Technologie pro výše uvedené průmysly je založena na sedimentačních procesech čištění. tzv. V sestavě čistícího zařízení je navržen automatizovaný systém optimální dávky provozních roztoků.

Ve stavebním průmyslu jsme schopni nabídnout čištění odpadních vod, které vznikají např. z oplachů výrobní linky při výrobě interiérových a exteriérových barev a omítkovin. Dále také z mytí autocisteren na dopravu betonářských a maltových směsí. Většinou se jedná o odpadní vody s obsahem vodou ředitelných dispezních (škrobových) lepidel.

Čištění infekčních odpadních vod

Infekční odpadní vody, které vznikají v nemocničním zařízení, léčebných sanatoriích a ve zdravotnických objektech infekčních oddělení, jsou charakteristické vysokým stupněm mechanického, ale především bakteriologického znečištění. Obecně lze pro desinfekci infekčních vod použít několik desinfekčních činidel a prostředků. Například se jedná o plynný chlor, ozon, ultrafialové záření nebo vodný roztok chlornanu sodného. Námi používaný a preferovaný desinfekční prostředek, tzv. ). Ten v dnešní době nabízí výrazné přednosti v porovnání např. Čpavek a jeho deriváty vyskytující se v odpadní vodě s chlordioxidem nereagují. Chlordioxid zabezpečí desinfekci odpadních vod s např. výskytem Salmonelly a dalších virů, které by u varianty s chlornanem sodným nebylo možno garantovat v závislosti na teplotě. Desinfekce infekční odpadní vody chlornanem sodným, která má např. v létě cca 25 - 30 stupňů Celsia je téměř neúčinná.

Technologie na čištění průsakových skládkových vod je navrhovaná specificky, a to dle konkrétního typu skládky. Technologie čištění skládkových vod je většinou kombinací několika technologií, které zabezpečí vyčištění průsakových vod ze skládky. Skládkové odpadní vody, které vznikají průsakem dešťové vody tělesem skládky, v sobě obsahují různé druhy a rozdílné koncentrace znečištění.

Nové technologie pro odstraňování farmak

Odpadní vody ze zdravotnických zařízení obsahují vysoké koncentrace farmaceutických látek a metabolitů, které negativně ovlivňují životní prostředí a lidské zdraví.

Cílem je sestavit a ověřit technologii založenou na kombinaci tradičních a moderních metod čištění vod, která zajistí účinnou separaci vybraných mikropolutantů (především farmak) z odpadních vod, které jsou produkované nemocnicemi a dalšími zdravotnickými zařízeními. Jednoduše řečeno: chceme v maximální možné míře snížit koncentraci léčiv, které jsou v odpadní vodě přítomny, aby se dále nemohly dostávat do různých složek životního prostředí a odtud dále i řadou transportních cest do lidského organismu. Projekt je společným úsilím Technické univerzity v Liberci (TUL, CXI) a firmy PRO-AQUA CZ.

Pokročilé oxidační procesy a přírodě blízká řešení

Vzhledem ke zvýšenému zájmu o téma přítomnosti léčiv a dalších nežádoucích látek v odpadních vodách, a rovněž z důvodu chystaných legislativních úprav Evropské unie (EU), je nutné implementovat nové technologie čištění. Standardní komunální ČOV, dle chystané legislativy spadající do kategorie nad 10 000 EO, odstraňovala indikativní seznam léčiv v rozmezí 22-60 %, s mediánovou hodnotou 51 %. Tento článek prezentuje průběžné výsledky části projektu „Validační testování pokročilých oxidační procesů za účelem odstranění léčiv z odtoku ČOV“ financovaného Norskými fondy a SFŽP v rámci výzvy Call-3B Trondheim. V rámci tohoto článku budou okrajově zmíněny rovněž výsledky z testování ozonizační jednotky, nicméně důraz bude kladen zejména na porovnání přírodě blízkých způsobů čištění (NBS).

V tomto příspěvku je vyhodnocováno 25 léčiv spadajících do seznamu látek indikativního seznamu výzvy Norských fondů a SFŽP Call-3B „Trondheim“ [4]. Tento seznam vycházel primárně z léčiv vyskytujících se ve vodním prostředí České republiky nejčastěji, dle každoročně vydávané tzv. „Modré zprávy“ [5]. Přírodě blízká řešení (NBS) byla v rámci tohoto výzkumu instalována ve čtyřech modulech (variantách). Jednalo se o umělý mokřad (CW), filtr s granulovaným aktivním uhlím (AC) a dva zkrápěné biofiltry s různými filtračními náplněmi (GF a GBF).

V rámci části zabývající se NBS bylo zjištěno, že průměrné odstranění indikativního seznamu látek se pro jednotlivé moduly pohybuje v rozmezí 17-76 %. Nejnižší průměrnou účinnost měl zkrápěný štěrkový filtr s biomasou, kdežto ostatní tři způsoby čištění odstraňovaly léčiva v rozmezí 62-85 %. Jako nejefektivnější řešení se v současné době jeví AC, nicméně z pohledu pořizovacích nákladů a údržby jde o nejnákladnější variantu. CW i GBF však představují ekonomičtější variantu s téměř totožným dodatečným odstraněním léčiv, jako tomu bylo u AC. CW navíc, pravděpodobně díky přítomnosti rostlin, v porovnání s GBF až o 50 % lépe odbourával dodatečný dusík (TN).

S ohledem na doposud dosažené výsledky lze konstatovat, že k dosažení nových regulatorních požadavků, které s pravděpodobně brzy vejdou v platnost, bude třeba implementovat na komunální ČOV nad deset tisíc EO dodatečné stupně čištění.

Opětovné využití vody

Nedostatek vody vede k většímu rozšíření opětovného využívání vody jako důležitého doplňku tradičních dodávek vody. Účinné opětovné využití pitné vody se opírá o zavedené procesy úpravy, které splňují přísné požadavky na kvalitu vody. Měnící se klima a neustálý růst světové populace zvyšují tlak na zásoby sladké vody, což zvyšuje potřebu hospodařit s tímto životně důležitým zdrojem.

Po odstranění větších pevných částic a mikroorganismů z přitékajícího proudu opakovaně používané vody pomocí běžných metod úpravy se pokročilá úprava zaměřuje na menší částice a virové kontaminanty, které zůstávají. Filtrace se běžně používá k odstranění nerozpuštěných látek, bakterií a některých větších organických molekul. Membránová filtrace je již dlouhou dobu základním prvkem úpravy pitné vody, který se používá k odstranění kontaminantů pomocí stlačení a protlačení vody přes jemné membrány. Mezi běžné metody dezinfekce patří chlorace a pokročilé oxidační metody, jako je ultrafialové záření a ozonizace.

Znovuvyužití vody zahrnuje úpravu odpadní vody tak, aby splňovala normy kvality a mohla být znovu použita buď přímo v nějaké aplikaci, nebo použita k doplnění přirozeně se vyskytujících vodních zdrojů. Strategie opětovného využití vody pomáhají šetřit zdroje sladké vody, které jsou v mnoha regionech světa stále vzácnější. Po úpravě a kontrole splňuje přísné normy pomocí pokročilých technologií zpracování, jako je nanofiltrace, reverzní osmóza a dezinfekce. Tyto procesy odstraňují kontaminující látky a zajišťují, že voda je bezpečná pro konzumaci. Odpadní vodu lze opětovně použít pro nepitné účely, jako je zavlažování a průmyslové využití, nebo ji lze vysoce čistit pro přímé nebo nepřímé opětovné použití jako pitné vody.

tags: #ekologická #řešení #pro #čištění #odpadních #vod

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické protesty v ČR
• Aktuální ekologické problémy v regionu
• Kdo jsou popíratelé klimatické krize?
• Ekologický výzkum
• Postupy v ekologickém vinohradnictví