Ani oblasti stavebnictví se nevyhýbá moderní trend vyzývající ke snaze o větší udržitelnost a k svědomitějšímu přístupu vůči životnímu prostředí. Ekologický faktor se tak stává důležitým aspektem, který promlouvá do nákupních preferencí zákazníků hobby marketů. Jak vybírat, aby byl váš projekt skutečně „zelený“ a na jaké další aspekty si dát pozor? Odpovědi přináší následující článek.
Podle výzkumu společnosti Eurostat je sektor stavebnictví vůbec největším producentem odpadů. Opětovné využití materiálu jednak šetří přírodu, jednak je recyklace odpovědí na omezené zdroje primárních nerostných surovin. Při nákupu druhotně zpracovaného zboží se zákazník vůbec nemusí obávat, že kupuje materiál druhé jakosti. V případě dodržení správného technologického postupu zpracování a použití je totiž recyklát stejně hodnotný jako materiál standardní.
I sebeekologičtější materiál vyrobený z čistě přírodních zdrojů neposlouží dobře životnímu prostředí, pokud byl vytvořen environmentálně nešetrným způsobem. Kupující, jemuž záleží na tom, aby jeho projekt splňoval ekologická kritéria, by si měl rozhodně pohlídat, kdo a jak dané zboží vyrábí.
„Výrobci, kteří při produkci svého zboží dbají na udržitelnost a zdravé životní prostředí, disponují příslušným certifikátem. Zeleně smýšlející zákazník má tedy jistotu, že je jeho volba správná,“ popisuje Eduard Nejezchleb, jeden z top manažerů společnosti Bravo Europa, která se může pochlubit prestižní ekologickou certifikací ISO 14001:2015. Výroba by měla být vždy nastavená efektivně, aby nedocházelo k nešetrné spotřebě materiálů. Například právě společnost Bravo Europa, která sídlí v Ivančicích nedaleko Brna, poškozené kusy produktů z výroby dále používá. Kusy, které nemohou být dodány zákazníkovi, jsou rozděleny na menší části a slouží jako součást stojanů se vzorky pro stavebniny.
Ideální kombinace nastává, pokud projekt nešetří pouze přírodu, ale i peníze. Chystáte-li se na stavbu domu, může být pro vás v tomto ohledu atraktivní vybudovat takzvanou pasivní stavbu. Ta majiteli prakticky celoročně poskytuje potřebný tepelný komfort a často se obejde bez výraznějšího využití aktivního topného systému. Na konstrukce pasivních domů lze zároveň využít jak tradiční, tak přírodní materiály. Energeticky šetrné stavby podporuje i stát, který při splnění příslušných kritérií přispívá na novostavbu částkou až 450 tisíc korun. Letos v říjnu také začne další běh dotačního programu Zelená úsporám a podle MŽP ČR lze podání žádosti vyřídit zcela online přes jeho webové stránky.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
I z kvalitních surovin lze mnohdy uvařit špatné jídlo. Podobně tomu je ve stavebnictví. „Budoucí majitel by měl mít na paměti, že nevhodnou kombinací materiálů, byť třeba zelených a ekologických, může přírodě přinést více škody než užitku. Vždy se tedy vyplatí obrátit se pro radu na oborníka, který navrhne vhodnou konstrukci a ideální materiálovou skladbu tak, aby stavba ctila principy trvalé udržitelnosti,“ uvádí Eduard Nejezchleb ze společnosti Bravo Europa, jež se specializuje na výrobu a dodávky ucelených řešení plechového zastřešení.
Na stavby se v poslední době ve větší míře vracejí tradiční materiály charakteristické spíše pro doby již dávno minulé. Jmenovitě se jedná kupříkladu o rákos, slámu, ovčí vlnu či konopí, které se skvěle hodí na izolaci domu. U dřevostaveb se zase stále častěji využívají klasické hliněné omítky. Začleněním přírodních materiálů do vašeho projektu nejen přispíváte ke snižování ekologické stopy stavby, ale zároveň lze potenciálně dosáhnout snížení pořizovací ceny. Kalkulovat lze rovněž s možným čerpáním státní dotace.
I přesto, že byly poslední dva roky na srážky relativně bohaté, je sucho problémem, s nímž se podle odborníků budeme v brzké době opět potýkat. „Udržitelný projekt by měl proto myslet na zodpovědné nakládání s dešťovou vodou. Ta by měla raději než v kanalizacích končit v sudech či retenčních nádržích, odkud ji může majitel pozemku dále využívat,“ upozorňuje Eduard Nejezchleb s tím, že plechové střešní krytiny s kvalitními okapovými systémy jsou pro zachycení maximálního objemu vody ideální. „Zároveň disponují dlouhou životností, jsou plně recyklovatelné a při jejich výrobě se uvolňuje pouze minimální množství oxidu uhličitého. I z pohledu materiálu se tedy jedná o ekologicky šetrnou volbu,“ uzavírá Nejezchleb.
Ekologická stavba, to je však mnohem širší koncept. Jde také o následné hospodaření s energiemi, vodou a odpady a o řešení mnoha zdravotních problémů zdravým způsobem bydlení a života. Například rekuperace zbavuje vzduch nečistot a škodlivin nonstop, vzduch uvnitř domu se nepřehřívá v zimě ani v létě a důležité je též dispoziční využití interiéru, tedy vnitřní uspořádání místností.
Klasické izolace používané k zateplování mohou obsahovat nebezpečné látky, navíc jejich energeticky náročný výrobní proces ani jejich zbytky při aplikaci či pozdější likvidace nemusí být zcela ekologicky přívětivé. Ekologické izolace jsou vždy vhodné zejména do difúzně otevřených konstrukcí - nahromaděná vlhkost rychle vyschne nebo se odpaří, protože použitý materiál dýchá - tím udržují i příjemné vnitřní klima. Hodí se tedy i do pasivních či energeticky pozitivních staveb.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Další výhodou přírodních materiálů je to, že odpuzují hlodavce i další škůdce - např. konopí a juta jsou bez bílkovin, takže není nutné je ošetřovat proti hmyzu, bujet v nich nebudou ani plísně a hniloba. Navíc jsou čisté i bezprašné, takže nebudou při instalaci vadit alergikům. Tím ale výčet výhod nekončí - materiály jsou tvarově stálé, mají velmi dlouhou životnost a neobsahují škodlivé látky. Při manipulaci s nimi není potřeba používat ochranné pomůcky.
Technické konopí proniká do mnoha oblastí a stavebnictví není výjimkou. Rychlerostoucí rostlina (doroste do 3 až 4 metrů za sezónu, sklízet lze i dvakrát do roka) nevyžaduje ošetřování pesticidy a ničí plevel kolem sebe, takže nejsou třeba ani herbicidy. Na jednom hektaru vyprodukuje až 4 více celulózy než les. Stejně tak juta má podobné vlastnosti, navíc se k výrobě izolace dají použít jutové pytle, které by se jinak likvidovaly bez dalšího využití - takhle se z nich vytvoří cupanina, která se slisuje do izolačních desek či rolí.
Jejich tepelně izolační vlastnosti jsou výtečné a cenově se už přibližují deskám ze skelné či kamenné vaty. Jsou vhodné také do plovoucích podlah díky svým akustickým vlastnostem a dynamické tuhosti (dynamicky měkký materiál). Konopí má také vysokou teplotní kapacitu - to znamená, že v létě do sebe teplo naakumuluje a vypustí ho do domu až ve chvíli, kdy se večer ochladí. Nevýhodou může být hořlavost, pokud jsou desky nechráněné (tomu lze ovšem předejít správnou instalací do konstrukce) a také to, že se desky hůře řežou.
Z novinového papíru se vyrábí ekologická akustická a tepelná izolace. Většinou se setkáme s aplikací foukáním - pomocí technologie se vlákna přivádí do připravených prostor, případně je lze pouze volně nasypávat (zejména do podlah). Aplikace je tedy velmi snadná, vlákna se dostanou i do špatně přístupných míst, nevznikají při ní spáry, a tedy ani tepelné mosty, je to metoda snadná a oproti ostatním málo pracná.
Někdy se celulóza míchá se solemi hořčíku a boru - ty při možném vzplanutí uvolňují krystalicky vázanou vodu, díky čemuž zpomalují proces hoření. Navíc chrání izolaci i před škůdci a plísněmi.
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
I zpracovaná ovčí vlna se dá použít jako tepelná izolace - koneckonců některé národy je používají už od pradávna. Vlna má tu výhodu, že má dlouhou životnost, je stabilní a málo hořlavá a ve vlhku nedochází k jejímu tlení - s narůstající vlhkostí dokonce izolační schopnost roste. Používá se i pro svou vlastnost neutralizovat formaldehyd i další škodlivé látky různého původu.
Bohužel ale její ekologičnost klesá tím, že certifikované výrobky se většinou dovážejí z Rakouska nebo dokonce Austrálie či Nového Zélandu. Z vlny se vyrábí rohože, které se vyčistí od lanolinu a přidají se látky chránící před moly a zabraňující hoření. Proto není vhodné používat doma zpracované vlny, kterou můžou moli napadnout, má horší vlastnosti a také může být cítit.
Stejně jako izolace z novinového papíru se používají vlákna vzniklá při výrobě dřevovláknitých desek nebo samotným rozvlákněním dřeva a pomocí strojů se foukají do konstrukce. Vyplní se tak celý prostor, aplikace je rychlá a snadná. Deskami lze potom snadno nahradit desky polystyrenové, i práce s nimi je totožná. Jen jsou samozřejmě ekologičtější, protože vlákna jsou spojována za pomoci přírodní pryskyřice a žádné další přísady není třeba používat.
Protože jsou také paropropustné, jsou vhodným materiálem pro difúzně otevřené stavby. Naproti tomu mají desky vysokou hmotnost a hůře se s nimi pracuje.
Také izolace ze slámy se používá už dlouhá staletí a najde své využití i v dnešní době - nejenže je ekologická, ale má také vysokou hodnotu tepelné kapacity. Ani hořlavosti tohoto materiálu se bát nemusíte, protože ve slisovaném balíku není dostatek kyslíku, aby mohlo k hoření docházet. Stejně tak je sláma bezpečná z hlediska výskytu hlodavců. Pokud balíky neobsahují zrno, nebudou ho vyhledávat jako potravu a jako úkryt jim poslouží úplně stejně jako kterákoli jiná izolace.
Naproti tomu je potřeba u tohoto přírodního materiálu hlídat obsah vlhkosti - v balíku by neměla překročit 20 % a relativní vlhkost vzduchu nemá být dlouhodobě vyšší než 70 %. Zachovat balíky suché je nutné nejenom po jejich instalaci, ale také při jejich skladování, kdy nesmí dojít k vlhnutí ve středech balíků ani k zapaření, takže by neměly být uskladněny neprodyšně, například plachtou. Další problém je celková náročnost stavby při použití slaměných balíků - balíky slisované slámy jsou velmi těžké a manipulace s nimi náročná.
Budoucnost rozhodně patří novým stavbám s nízkou energetickou náročností. A ta budoucnost již nastala. Podle Evropské směrnice o energetické náročnosti budov je možné stavět od roku 2020 pouze budovy s nízkou energetickou náročností. Nejde však ve smyslu pojmů nízkoenergetický, nulový, pasivní, ale i aktivní pouze o minimalizace tepelných ztrát. Roli hraje také ekologická nezávadnost použitých materiálů a výrobků, minimalizace neobnovitelné energie a využití obnovitelných zdrojů.
Energetická náročnost (tedy spotřeba energií) je pouze základním kritériem pro posouzení, do které kategorie konkrétní dům patří. Nízkoenergetické domy mají roční spotřebu tepla na vytápění od 15 do 50 kWh/m2 (běžné rodinné domy ze 70. - 80. let 20. století spotřebují bez stavebních úprav i více jak 200 kWh/m2 a nedávné zděné novostavby s plynovým kotlem 80 - 140 kWh/m2). Pasivní domy mají normy přísnější, roční spotřeba tepla u nich nesmí přesahovat 15 kWh/m2.
Velkou roli přitom hraje i usazení stavby na pozemku, tvar domu, dispozice, orientace prosklených ploch vůči slunci, konstrukční systém a volba materiálů. Pasivní dům je obvykle třeba vytápět jen 15 až 20 dní ročně, proto vyúčtování za palivo nebo elektřinu tvoří jen malý zlomek provozních výdajů. Nulové domy jsou pak takové, které také vyrábí energie z obnovitelných zdrojů za účelem vlastního pokrytí jejich spotřeby. Využívají tepelná čerpadla a solární panely, načež roční spotřeba tepla pro vytápění je u nich nižší jak 5 kWh/m2. Jde tedy vlastně o pasivní domy vybavené moderními technologiemi, které zvyšují úspory. Špičkou ledovcou jsou nakonec domy aktivní, které mají roční spotřebu tepla pro vytápění 0 kWh/m2, a které jsou schopné dlouhodobého provozu bez vnějších vstupů energií.
Ekologické bydlení by se dalo charakterizovat snahou co nejvíce zmírnit negativní dopady stavby i provozu domu na životní prostředí. Do toho spadá využívání přírodních zdrojů, používání recyklovatelných materiálů nebo snižování spotřeby vody, jejíž zásoby nejsou neomezené. Podle naší legislativy se tomuto trendu musí od roku 2020 přizpůsobovat i všichni ti, kteří se rozhodnou stavět nový dům. V praxi to znamená kvalitní zateplení a využívání alternativních zdrojů vytápění.
Udržitelná budova by měla být navržena tak, aby šetřila energii, ale zároveň nabízela vysokou úroveň uživatelského komfortu díky řešení mobility na míru. Vždyť systémy, jako jsou výtahy a eskalátory, mají samozřejmě vliv na spotřebu energie a emise CO₂ v budovách.
Aby udržitelná architektura nebyla jen vizí, ale mohla být realizována v praxi, byly v minulosti zavedeny různé normy, které umožňují ověřit a porovnat udržitelnost budov. Patří mezi ně například norma ISO 15392 „Udržitelná výstavba - obecné zásady“ a různé environmentální deklarace výrobků (EPD).
Využití obnovitelných energií, udržitelných surovin, inteligentních technologií a znovupoužitelných materiálů nabízí příležitosti k výstavbě nebo modernizaci budov energeticky a nákladově efektivním způsobem. Pobídky jsou poskytovány prostřednictvím transparentních certifikačních systémů a programů finanční podpory.
Ekologická výstavba, označovaná také jako udržitelná budova nebo zelená budova, je termín označující způsob navrhování a výstavby budov co nejudržitelnějším způsobem as ohledem na životní prostředí. Celý proces začíná návrhem, protože i v této fázi je důležité brát ohled na udržitelná řešení, která budou při výstavbě realizována.
Udržitelnost, ekologie a úspora energie jsou dnes klíčové témata, hlavně v dopravě, výrobě potravin, textilním průmyslu a stavebnictví. Dříve se stavělo bez ohledu na klima nebo dlouhodobou udržitelnost.
Ekologická stavba či rekonstrukce rodinného domu není jen otázkou módního trendu, ale racionálním přístupem k bydlení, který přináší výhody jak pro životní prostředí, tak pro váš komfort i peněženku. Při plánování stavby nebo rekonstrukce myslete systémově a zvažujte dlouhodobé dopady jednotlivých řešení. Vyšší počáteční investice do kvalitních materiálů a technologií se obvykle vrátí v podobě nižších provozních nákladů a vyšší kvality bydlení.
| Typ domu | Roční spotřeba tepla na vytápění (kWh/m2) |
|---|---|
| Běžné rodinné domy (70. - 80. léta) | Více než 200 |
| Nedávné zděné novostavby s plynovým kotlem | 80 - 140 |
| Nízkoenergetické domy | 15 - 50 |
| Pasivní domy | Méně než 15 |
| Nulové domy | Méně než 5 |
| Aktivní domy | 0 |
tags: #ekologická #stavba #principy