Prudký růst světové populace a její soustředění do velkých měst představuje velký nápor na stavebnictví a výrobu stavebních materiálů. Cirkulární ekonomika ve stavebnictví je v současnosti, zejména v souvislosti s omezenými zdroji primárních nerostných surovin (stavební kámen a štěrkopísky), zcela nezbytná. Z hlediska cirkulární ekonomiky je tento stav v současnosti neudržitelný a v důsledku toho vzniká naléhavá potřeba vícenásobného opětovného použití materiálů používaných ve stavebních činnostech. Recyklace stavebních materiálů je jedním z pilířů cirkulární ekonomiky ve stavebnictví, a zásadně snižuje spotřebu primárních nerostných surovin.
V ČR se ročně vyprodukuje více než 12 milionů tun stavebních odpadů, což je více než 60 % všech v Česku vyprodukovaných odpadů. V EU se podíl stavebních odpadů na celkové produkci odpadů pohybuje kolem 35%. Evropská unie dnes v rámci oblasti ochrany životního prostředí razí cíle ochrana klimatu, snížení znečištění životního prostředí a udržitelný hospodářský rozvoj. V rámci plánu ,,Green Deal“ Evropská unie stanovila minimální množství využitého recyklátu v použitých materiálech. Zvyšováním podílu recyklace a snižováním skládkování se zabývá i nový Zákon č. 541/2020 Sb. o odpadech, která vstoupil v platnost 1.1.2021. Tento má za cíl do r.2030 postupně zvyšovat míru recyklace až na 70%, postupně snižovat podíl skládkování až na 10% a od 1. 1. 2030 zakazuje skládkování recyklovatelných odpadů.
Pokud jde o předcházení vzniku odpadu, stanoví evropská rámcová směrnice o odpadech, která vstoupila v platnost v roce 2010, závazné recyklační kvóty pro státy Evropské unie. Například v Národním plánu obnovy, tedy evropské finanční injekce, díky které by se česká ekonomika měla po koronavirové pandemii snadněji restartovat, je oběhové hospodářství vypíchnuto jako jedna z priorit.
Základním evropským právním předpisem pro nakládání se stavebními a demoličními odpady je směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES o odpadech, na kterou navazuje český právní řád, zejména zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Ve zmíněných právních předpisech je jednoznačně stanovena hierarchie nakládání s odpady takto: předcházení vzniku odpadů, příprava k opětovnému použití, recyklace, jiné využití (např. energetické využití) a odstranění odpadů. Z uvedené hierarchie nakládání s odpady vychází i zmíněné nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011. Nutnost zohledňovat možnost recyklace stavebních materiálů musí být podle tohoto nařízení respektována již ve stadiu návrhu nové stavby, nikoliv až po její demolici.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Technologie, použitá při zpracovávání stavebních odpadů, má zásadní vliv na kvalitu produkovaných recyklátů. Je přirozené, že existují a úspěšně se provozují i recyklační zařízení, vybočující z tohoto ustáleného schematu, nicméně je zcela jednoznačné, že až na výjimečné případy není výroba kvalitních recyklovaných materiálů myslitelná bez tří základních technologických operací: předtřídění, drcení a následné třídění. K tomu by se měla v budoucnosti přidat i další technologická operace - separace lehkých a prachových částic, příp. praní - tato činnost je zcela běžná v recyklačních zařízeních v zemích EU a s postupnou certifikací některých recyklovaných produktů u nás bude jejich přítomnost v řadě linek nezbytná.
V současnosti existuje v oboru recyklací stavebních sutí řada firem, využívajících pouze část výše uvedeného základního řetězce. Jedná se jak o provozování nejrůznějších třídících zařízení bez drtiče, tak také naopak - provozování samotného drtiče (většinou menších rozměrů) bez předtřídění a následného třídění. Vede je k tomu takřka vždy snaha, snížit na minimum provozní náklady.
V celém procesu recyklace jednoznačně platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. třídění materiálů z demolice přímo v místě jejich vzniku. Z hlediska recyklace je velmi výhodné zvolit takový postup demoličních prací, který by také umožňoval využití celých stavebních prvků a dílců. To je relativně nový trend, patrný zřetelně v zemích EU - recyklací se tak rozumí nejenom zdrobňování, třídění a separace stavebních sutí a odpadů, ale také postupy, vedoucí k přímému znovuvyužití celých stavebních prvků a dílců.
Při běžných demoličních pracích se ukázalo zcela nezbytné (z hlediska dalšího využití stavební sutě) provádět důsledné třídění. Je jednoznačně prokázáno, že třídění již na stavbě je mnohem účinnější a také levnější, než u výrobce recyklátu. Je to dáno zejména tím, že při demolici lze snadněji oddělit od minerální sutě veškeré cizorodé materiály - zejména dřevo, plasty, dehtové lepenky, kovy apod., než je to možné z netříděné sutě, která může vzniknout při nešetrné celkové demolici.
Během stavební výroby vzniká celá řada stavebních a demoličních odpadů, které uvádí Katalog odpadů, stanovený vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů; vyhláška je prováděcím předpisem zákona o odpadech. Další text tohoto článku je věnován výhradně inertním minerálním stavebním odpadům a materiálům, tedy betonům, cihelnému zdivu, keramice, asfaltovým směsím a vytěžené zemině či hlušině - ve všech případech takovým, které neobsahují nebezpečné látky.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Za nevhodnou složku do recyklátů se považuje keramika (keramický střep) - zejména různé keramické dlaždice. Tento materiál se stává využitelným až po velmi jemném zdrobnění. Pro recyklaci je vždy vhodný pouze inertní minerální materiál, který je zbaven veškerých cizorodých příměsí.
Co všechno má provozovatel recyklace nebo úpravy SDO chtít po dodavatelích odpadů při jejich příjmu do zařízení a zda vždy požadovat i chemické analýzy (tj. rozbor sušiny odpadu a zkoušky akutní ekotoxicity)? Pokud jde o doklady, jsou jasně dány legislativou - každý kdo předává odpad do zařízení, musí při první dodávce (ať už jde o jednorázovou nebo první z opakovaných dodávek) předat provozovateli spolu s odpadem povinné informace uvedené v příloze 12 prováděcí vyhlášky (č. 273/2021 Sb.). Do většiny typů zařízení jsou dostačující Písemné informace o odpadu (PIO).
Zkušení provozovatelé recyklace SDO vědí, že těmito údaji je zejména místo a typ stavby (demolice), z níž odpad pochází, aby do zařízení nepřijali odpad znečištěný nebo s nebezpečnými vlastnostmi, např. pokud by odpad pocházel z demolice průmyslového objektu. Legislativa tedy výslovně nepožaduje po dodavateli SDO, aby při předání do recyklačního střediska dokládal výsledek analýzy dodávaných odpadů. Nicméně v praxi si provozovatelé recyklace nechávají analýzu doložit u větších dodávek, např. od 500 tun. Rovněž u odpadních asfaltových ker je vhodné vždy požadovat analýzu o množství polyaromatických uhlovodíků, kdy výsledek určí kvalitativní třídu znovuzískané asfaltové směsi a tedy, zda lze odpadní asfalt recyklovat.
Správné dokladování recyklátů vyrobených ze SDO už spadá do tzv. výrobkové legislativy. Do konce roku 2024 lze výrobky vzniklé recyklací SDO, tj. recykláty, uvádět na trh po splnění podmínek § 83 prováděcí vyhlášky k zákonu o odpadech. I tam je ale dáno, že pro daný způsob použití recyklátu jsou splněny požadavky jiných právních předpisů.
Vedle firem, které své výrobky dokládají v souladu s evropským nařízením 305/2011 (tzv. CRP) a s harmonizovanými normami, je stále řada recyklačních zařízení, které recykláty uvádějí na trh cestou bez certifikace. Jde v podstatě o definování recyklátu samotným provozovatelem (tj. typ materiálu a jeho velikostní frakce), vytvoření průvodní dokumentace (především vymezení jednoho z 9 možných způsobů použití recyklátu), a doložení výsledků rozborů sušiny a ekotoxicity. Vhodnost jejich použití ve stavebnictví je pak především na projektantovi dané konkrétní stavby.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Platí však, že jestliže výrobce nazve svůj výrobek Recyklované kamenivo, musí provést „certifikaci“ dle harmonizované normy, která se vztahuje i na recyklované kamenivo, např. ČSN EN 13242+A1 Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace. Jsou však již nyní zřejmé snahy nastavit pro recykláty ze SDO pravidla, která budou vycházet pouze z norem nebo technických podmínek (např. ministerstva dopravy). Provozovatelé recyklačních zařízení by na to měli být připraveni.
Při rekonstrukcích i demoličních pracích vzniká velké množství různého stavebního odpadu. Podle statistik tvoří přibližně polovinu všech produkovaných odpadů právě stavební materiály, a tak je jejich třídění a recyklace velkou výzvou pro města, obce, firmy i jednotlivce. Pokud se pouštíte do rekonstrukce, snažte se odpadní materiál průběžně třídit už v průběhu stavebních prací. Oddělujte stavební suť (cihly, kameny, štěrk, beton) od železných trubek, dřeva, skla, izolačních materiálů nebo sádrokartonu.
Pokud chcete odvézt odpady na skládku nebo svěřit likvidaci profesionální firmě, za vytříděné materiály zpravidla zaplatíte méně. Svěříte-li likvidaci stavebního materiálu specializované firmě, zařídí vše potřebné za vás. Postará se o přistavení kontejneru a po jeho naložení odpad odveze a správným způsobem zlikviduje.
Produkce přírodního kameniva a štěrkopísků v období let 2007 až 2018:
| Rok | Produkce stavebního kamene | Produkce štěrkopísků |
|---|---|---|
| 2007 | [údaj] | [údaj] |
| 2008 | [údaj] | [údaj] |
| 2009 | [údaj] | [údaj] |
| 2010 | [údaj] | [údaj] |
| 2011 | [údaj] | [údaj] |
| 2012 | [údaj] | [údaj] |
| 2013 | [údaj] | [údaj] |
| 2014 | [údaj] | [údaj] |
| 2015 | [údaj] | [údaj] |
| 2016 | [údaj] | [údaj] |
| 2017 | [údaj] | [údaj] |
| 2018 | [údaj] | [údaj] |
tags: #recyklace #stavebnich #hmot #informace