Mokrá sláma do kompostu: Výhody a nevýhody

Každý z nás denně vyhodí spoustu organických zbytků - odřezky zeleniny, slupky z brambor, kávovou sedlinu, zvadlé květiny a mnoho dalšího. Místo aby tento bioodpad končil v koši a na skládce, můžeme jej snadno proměnit v něco užitečného.

Kompostování je přirozený proces rozkladu organického materiálu, při kterém vzniká kvalitní humus neboli kompost - skvělé hnojivo plné živin pro zahrádku i pokojové rostliny.

Výhody kompostování

• Méně odpadu v popelnici: Odhaduje se, že biologicky rozložitelné zbytky tvoří až 30-40 % směsného komunálního odpadu. Kompostováním tak výrazně snížíte množství odpadu, který končí na skládce nebo ve spalovně.
• Zdarma přírodní hnojivo: Výsledný kompost skvěle poslouží na zahradě při pěstování zeleniny, ovoce i okrasných rostlin. Nahrazuje kupovaná průmyslová hnojiva a substráty - ušetříte peníze a vaše rostliny dostanou ekologickou výživu.
• Ekologický přínos: Když organické zbytky kompostujeme, snižujeme produkci skleníkových plynů. V anaerobních podmínkách skládky vytváří bioodpad škodlivý metan, zatímco při domácím kompostování dochází převážně k rozkladu za přístupu vzduchu.
• Vzdělávání a radost: Kompostování může být zábava a poučení pro celou rodinu. Děti i dospělí uvidí na vlastní oči cyklus rozkladu a naučí se, jak příroda hospodaří s odpady.

Zkrátka, mít doma kompostér znamená dělat něco pro sebe i pro životní prostředí. A nemusíte se bát - kompostování není složité.

Jak kompostování funguje

Kompostování je přirozený proces, při kterém se organické materiály za pomoci mikroorganismů a drobných živočichů rozkládají na humus. V podstatě napodobujeme to, co se děje v lese na zemi: listí, větvičky a zbytky rostlin se postupně rozloží a obohacují půdu.

Hlavními „pracanty“ v kompostu jsou bakterie a houby, které rozklad zahajují, a různí drobní živočichové - třeba žížaly, stínky nebo různý hmyz - kteří pomáhají zbytky rozmělnit. Tyto organismy potřebují ke své činnosti několik věcí: potravu, vzduch a vhodnou vlhkost.

Čtěte také: Vlhké sklady dřeva

Správný mix materiálů

Základem je dávat do kompostéru vhodné suroviny. Obecně rozlišujeme „zelené“ a „hnědé“ složky. Zelené (dusíkaté) jsou např. čerstvé kuchyňské zbytky, posekaná tráva nebo hnůj - obsahují hodně vlhkosti a živin. Hnědé (uhlíkaté) jsou suché listí, sláma, piliny, drcený papír nebo karton - jsou sušší a strukturované.

Pro kvalitní kompost je ideální kombinovat obojí v poměru zhruba 2:1 (hnědé:zelené). Pokud dáte příliš mnoho kuchyňských zbytků najednou bez suchého materiálu, kompost může být mokrý, zahnívat a zapáchat. Naopak samé suché listí a papír se bude rozkládat pomalu.

Vzduch a vlhkost

Většina klasického kompostování je aerobní proces, což znamená za přístupu vzduchu. Mikroorganismy potřebují kyslík, aby mohly rozkládat materiál efektivně a bez zápachu. Proto by kompost neměl být udušený. V praxi to znamená občas kompost prohrábnout nebo promíchat, aby se provzdušnil. Mnoho typů kompostérů (hlavně venkovní kompostéry) má v plastových stěnách otvory pro přístup vzduchu.

Život v kompostu potřebuje také vodu. Ideální vlhkost se často popisuje tak, že materiál má být vlhký jako vyždímaná houba - nesmí z něj téct voda, ale na omak je vlhký. Pokud je kompost příliš suchý (například v létě samé suché listí), rozklad se téměř zastaví. Pak je dobré ho zvlhčit (zalít konví nebo přidat víc šťavnatých zbytků).

Když je vše správně, uvnitř kompostu začne mikrobiální aktivita a kompost se může i zahřát (větší zahradní komposty mívají uvnitř teplotu 50-70 °C!). To je znakem, že rozklad běží naplno a také se tím ničí zárodky chorob či semena plevelů.

Čtěte také: Cementárna: Rozdíly v technologiích

Typy kompostérů

Neexistuje jen jeden druh kompostéru. Naopak - vybrat si můžete řešení podle toho, jestli máte rodinný dům se zahradou, balkón, nebo bydlíte v malém bytě. Domácí kompostér už dávno nemusí být jen páchnoucí hromada na dvoře. Dnes jsou k dispozici promyšlené nádoby a zařízení, které kompostování usnadní a urychlí.

Venkovní kompostér

Klasika pro zahrádkáře. Bývá to větší nádoba (plastová či dřevěná ohrádka) umístěná venku na zahradě. Plastové kompostéry mají často objem od cca 300 do 1000 litrů. Například zahradní plastový kompostér o objemu 420 l mívá perforované stěny pro větrání a dno otevřené do půdy, aby do něj mohly žížaly a mikroorganismy z okolí.

Venkovní kompostér se hodí pro zpracování velkého množství bioodpadu - nejen kuchyňských zbytků, ale i trávy, listí, štěpků z větví apod. Používání je jednoduché: průběžně do něj vrstvíte vše biologicky rozložitelné ze zahrady a kuchyně (co tam patří), občas promícháte a kontrolujete vlhkost. Za pár měsíců odebíráte spodními dvířky hotový kompost.

Výhodou je velká kapacita a nenáročnost - materiál se rozkládá většinou sám. Jen je potřeba mít na zahradě místo a počítat s tím, že v zimě se proces zpomalí.

Kuchyňský kompostér (Bokashi)

Pro obyvatele bytů bez možnosti zahrady je skvělou variantou kuchyňský kompostér. Jde obvykle o uzavíratelný plastový kbelík se speciálním fermentačním přípravkem. Populární je tzv. Bokashi kompostér, který funguje na principu kvašení. Do nádoby přidáváte kuchyňské zbytky (včetně těch, které se do běžného kompostu nehodí, jako je trocha masa či mléčných výrobků) a každou vrstvu posypete Bokashi směsí s užitečnými mikroorganismy.

Čtěte také: Metody recyklace nápojových kartonů

Tyto mikroby v bezvzdušném prostředí obsah nádoby zakvasí. Ve spodní části nádob bývá kohoutek na vypouštění tekutiny - tzv. Bokashi čaj, což je tekuté hnojivo vzniklé fermentací. Ten lze ředit vodou a zalévat jím rostliny nebo jej vylít do odpadu (je to prospěšné i na čištění odpadních trubek).

Jakmile nádobu naplníte, nechá se pár týdnů uzavřená fermentovat. Výsledná nakvašená směs pak ještě potřebuje dozrát - buď ji zakopete na zahrádce, nebo třeba dáte do venkovního kompostéru, kde se rychle rozloží. Bokashi kompostér umožňuje kompostovat v bytě bez zápachu a hmyzu, protože je vzduchotěsně uzavřený.

Vermikompostér (žížalový kompostér)

Další variantou do bytu je vermikompostér, neboli kompostér využívající žížaly. Speciální druhy žížal (nejčastěji žížaly kalifornské) v něm rozkládají kuchyňské zbytky a vytvářejí tzv. vermikompost - velmi kvalitní humus - a tekutinu přezdívanou žížalí čaj.

Vermikompostér bývá tvořen několika patry nebo nádobami. Začíná se tak, že do spodní nádoby dáte podestýlku (např. kokosové vlákno, natrhaný papír, listí) a nasadíte žížaly. Ty potom prolézají dírkami do horní nádoby, kam postupně přidáváte kuchyňský bioodpad. Žížaly ho požírají a jejich trus je vlastně onen kompost. Když je horní nádoba plná, dole už máte hotový vermikompost a můžete nádoby prostřídat.

Moderní vermikompostéry jako např. vermikompostér Urbalive od české firmy Plastia vypadají elegantně a v interiéru nijak neruší - připomínají spíše designový kus nábytku. Používání vermikompostéru chce trochu cviku: je potřeba pravidelně krmit žížaly vhodnými zbytky a udržovat správnou vlhkost. Odměnou je však úžasný kompost a tekuté hnojivo zdarma, a navíc dobrý pocit, že i v paneláku dokážete recyklovat bioodpad. Vermikompostér nezapáchá, pokud se o něj správně staráte.

Existují i další vychytávky a variace - například rotační kompostéry (sudu zavěšené na konstrukci, které otáčením promícháte) nebo kompostovací silo přímo ve vyvýšeném záhonu (do země zapuštěný perforovaný tubus, kam házíte bioodpad a žížaly si samy roznesou živiny do záhonu kolem - příkladem je vermikompostér do záhonu.

Pro většinu běžných účelů si ale vystačíte s výše uvedenými třemi typy: venkovní zahradní kompostér, kuchyňský Bokashi nebo bytový žížalový kompostér. Někdo kombinuje i více metod - třeba v bytě používá Bokashi a pak obsah nosí na komunitní kompostér na sídlišti, nebo má vermikompostér na balkóně a na zimu ho přestěhuje dovnitř.

Péče o kompostér

Aby kompostování probíhalo hladce, je potřeba se o svůj kompostér trochu starat. Naštěstí nejde o nic náročného - spíše o pár jednoduchých úkonů a zdravý rozum. Jinou péči vyžaduje kompostér venku na zahradě a jinou ten v bytě se žížalami nebo Bokashi.

Péče o venkovní kompostér

Zahradní kompostér umístěte na vhodné místo - ideálně polostín, aby nevysychal, a přímo na hlínu nebo trávník (kvůli přístupu půdních organismů, pokud má otevřené dno). Dbejte na správné složení kompostu - vyvážený poměr suchého a mokrého materiálu jsme už zmiňovali. Velké kusy (větve, celé kukuřice) je lepší podrtit nebo nastříhat, urychlí to rozklad.

Jednou za týden či dva kompost prohrábněte vidlemi nebo otočte tumblerem, ať se provzdušní. Zejména v horkém létě kontrolujte, zda není kompost příliš suchý - můžete ho pokropit vodou. Naopak dlouhodobé lijáky můžou způsobit přemokření; proto pomůže mít víko nebo kompost zakrýt plachtou.

Vyhněte se házení masa, velkého množství pečiva, mléčných výrobků, olejů a výkalů masožravých zvířat - tyto věci by lákaly škůdce a dělaly neplechu. Venkovní kompost zvládne zpracovat i například skořápky od vajec, zbytky ovoce a zeleniny, posekanou trávu, listí, kávovou sedlinu, papírové ubrousky, piliny a drobný zahradní odpad.

Pokud zaznamenáte zápach, znamená to nedostatek vzduchu nebo přebytek mokrého materiálu - promíchejte ho s suchým hnědým materiálem. Objeví-li se množství mušek (octomilek), pomůže zasypat čerstvé zbytky vrstvou hlíny či listí a kompost uzavřít.

V zimních měsících se rozklad zpomalí až téměř zastaví, což je normální. Můžete kompostér zateplit (např. starým kobercem kolem dokola) pro udržení vyšší teploty, ale není to nutné - proces zase naběhne s jarem. Klidně přes zimu dál přidávejte bioodpad, jen počítejte, že se bude hromadit a rozloží se, až poleví mrazy.

Péče o bytový kompostér

V bytě nejčastěji pracujete buď se žížalovým vermikompostérem, nebo s Bokashi. U Bokashi je péče jednoduchá - jde vlastně jen o to správně dávkovat směs s bakteriemi a slévat tekutý výluh.

Každou novou várku zbytků v nádobě posypat aktivační směsí (dle návodu výrobce), pořádně stlačit (vymačkat vzduch) a nádobu zavřít. Zhruba jednou za 2-3 dny vypustit z kohoutku tekutinu, která se mezitím vytvořila, a tu využít nebo zlikvidovat. Když je nádoba plná, necháte ji stát zavřenou stranou a použijete druhou (pokud máte dvě na střídání), nebo obsah po dvou týdnech zakopejte do země.

Důležité je udržovat Bokashi kompostér zavřený, ať dovnitř nejde vzduch - jinak by se proces fermentace zastavil a mohly by se množit nevhodné bakterie. V bytě ho skladujte třeba pod dřezem nebo v komoře, kde nemrzne (optimální je běžná pokojová teplota). Správně vedený Bokashi kompostér nezapáchá - může být cítit jen lehce nakysle (jako nakládaná zelenina).

U vermikompostéru je péče o žížaly trochu podobná péči o domácí mazlíčky, i když výrazně jednodušší 😄. Žížaly potřebují stálé prostředí: nevystavovat je mrazu ani velkému horku. Ideální teplota je kolem 20 °C, neměla by klesnout trvale pod ~10 °C (při nižších teplotách žížaly přestávají pracovat a množit se) ani stoupat nad ~30 °C. Vermikompostér tedy umístěte někam, kde je relativně stabilní klima - v bytě např. do předsíně, kuchyně či na balkon (ale na zimu ho z balkonu raději přestěhujte dovnitř).

Ze začátku dávejte spíš menší množství zbytků, než se kolonie žížal rozroste. Zbytky zahrabávejte do substrátu v kompostéru nebo zasypávejte třeba natrhaným papírem, aby nelákaly mušky. Žížaly milují většinu rostlinných zbytků - slupky, okrojky zeleniny a ovoce (pozor na citrusy, ty raději v menším množství, jsou kyselé), kávovou sedlinu, čajové sáčky, drcené skořápky od vajec, zvládnou i namočený chléb nebo těstoviny.

Vyhněte se však masu, mléčným výrobkům, oleji a vařeným jídlům s kořením - tohle pro žížaly není a v bytě by to dělalo nepořádek. Dále žížalám příliš „nejede“ cibule a česnek nebo ostré chilli papričky.

Vermikompost by měl být vlhký, ale ne mokrý. Když po zmáčknutí materiálu v dlani nekápne voda, ale ruka je vlhká, je to akorát. Pokud je prostředí moc mokré (např. z velkého množství melounových slupek), přidejte nastrouhaný papír, lepenku nebo suché listí, které přebytečnou vlhkost vsákne.

Občas (asi jednou týdně) kompost v nádobě prohrábněte, aby se provzdušnil a zkontrolujte, že je vše v pořádku. Zhruba po 2-3 měsících by měl být spodní patro (nebo dno nádoby) plné tmavého vermikompostu. Ten pak odeberte - třeba vysypte a prosejte, žížaly ručně vyberte nebo je nechte přelézt do vyššího patra za čerstvým jídlem a spodní nádobu pak odeberte. Získaný kompost využijte ke hnojení květináčů či zahrady.

Tekutinu (žížalí čaj) z odkapávací nádobky dole slijte přes kohoutek jednou za týden/dva - nesmí jí tam být příliš, aby žížaly nebyly doslova ve vodě.

Vidíte, že ani péče o bytový kompostér není nic složitého. Chce to jen pravidelnost - krmit postupně, nepřelévat a udržovat čistotu. Za odměnu se vám kompostér odmění bezproblémovým chodem. Kdyby se přece jen objevily drobné potíže (zápach, mušky, plísně), dají se většinou snadno vyřešit úpravou podmínek: přidat suchý materiál, dočasně přestat krmit, nechat kompost vyvětrat apod.

Výhody a nevýhody kompostování

Kompostování přináší spoustu výhod, ale je fér zmínit i případné nevýhody či výzvy, které s ním souvisejí.

Výhody

• Snížení objemu odpadu: Méně odpadu v koši znamená méně odvozu na skládky a menší zátěž pro životní prostředí.
• Získáte kvalitní hnojivo zdarma: Kompost obohatí půdu na zahradě, zlepší zdraví vašich rostlin a zvýší úrodu. Nemusíte kupovat průmyslová hnojiva ani rašelinu.
• Úspora peněz: Kromě úspory za hnojiva může kompostování nepřímo ušetřit i na poplatcích za odpad (pokud platíte podle objemu nebo frekvence svozu).
• Výchovný a komunitní přínos: Naučíte sebe i děti ekologickému myšlení v praxi. Přebytečný kompost můžete darovat sousedům nebo využít v komunitní zahradě.

Nevýhody

• Potřeba času a péče: Kompostování není zcela bez práce. Musíte se o kompostér starat - občas promíchat, hlídat složení, krmit žížaly apod. Není to náročné, ale určitou pravidelnost a pozornost to vyžaduje.
• Počáteční investice a místo: Pořízení kompostéru (zejména moderního vermikompostéru) něco stojí. Ceny se pohybují od několika stovek (u jednoduchých zahradních nádob) až po pár tisíc korun za designové vermikompostéry. Také potřebujete najít vhodné místo - na zahradě nebo i v bytě.
• Možný zápach či hmyz: Špatně udržovaný kompostér může zapáchat nebo přilákat nežádoucí hmyz (octomilky, případně venku i mouchy či mravence). To se stane hlavně tehdy, když do kompostu patří věci, které nemají, nebo když chybí vzduch. Správným postupem se dá problémům předejít - ale je dobré o téhle možnosti vědět.
• Ne vše lze kompostovat: Do domácího kompostéru nemůžete hodit úplně všechny organické odpady. Velké kosti, maso ve větším množství, mastné zbytky nebo třeba exkrementy psů a koček do klasického kompostu nepatří.

Kompostování v bytě

Kompostování bez zahrady se vám jeví jako nemožné? A přesto není. I úplný začátečník si ve skutečnosti může doma založit vlastní kompostér. Stačí jen pár jednoduchých kroků a můžete i vy začít přeměňovat kuchyňský odpad na hodnotnotný zdroj živin pro rostliny.

Kompostování není pouze pro majitele rodinných domů. I v bytě můžete jednoduše a efektivně zpracovat kuchyňský odpad. K hospodárnému chování můžete vést i své děti třeba tím, že si doma založíte kompostér.

Výběr kompostéru do bytu

Na trhu je dnes již široká nabídka kompostérů různých velikostí i materiálů. Při výběru zvažte, kolik prostoru pro něj doma máte a jaké množství odpadu chcete kompostovat. Existují kompostéry plastové, kovové i dřevěné.

Po výběru kompostér umístěte na chladnější a stinné místo, například do kuchyně nebo na balkon. Do kompostéru přidejte vrstvu suchého materiálu, jako jsou drcené větvičky, sláma nebo papír, a potom vrstvu vlhkého materiálu, tedy kuchyňský odpad nebo zahradní zeminu.

Do kompostéru můžete přidávat většinu kuchyňského odpadu, jako zbytky ovoce a zeleniny, kávová sedlina, čajové sáčky (pokud nemají plastový obal) nebo vaječné skořápky. Aby vše probíhalo tak, jak má, je důležité, abyste kompost pravidelně promíchali. Kompost by měl být vlhký, ale ne přemokřený. Pokud je příliš suchý, přidejte trochu vody.

Při výběru kompostéru byste měli zvážit jeho velikost, materiál (plast, kov, dřevo) a typ (klasický, vermikompostér, Bokashi kompostér). Vermikompostér je vhodný do menších prostor a nevyžaduje tolik péče. Na rozpadu odpadu se zde podílí žížaly.

Klasický kompostér je otevřený a hodí se pro kompostování většího množství odpadu. Pokud budete do kompostéru dávat to, co máte, takže ne třeba maso, neměl by zapáchat.

Péče o kompostér v bytě

Správně udržovaný domácí kompostér by neměl vydávat žádný nepříjemný zápach. Pokud se tak děje, je to obvykle signál, že není něco v pořádku. Dávejte si pozor na příliš vlhký kompost, protože může začít hnít a vydávat nepříjemný zápach. Pokud je naopak příliš suchý, proces rozkladu se naopak zpomalí.

Mikroorganismy rovněž potřebují k rozkladu organického materiálu kyslík. V žádném případě do kompostu nepřidávejte to, co do něj nepatří, tedy maso, kosti, mléčné výrobky, tuky, oleje, ale také nemocné rostliny nebo velké množství citrusových plodů.

Pokud kompostér zapáchá, přidejte do kompostéru více suchého materiálu, omezte množství vlhkého materiálu (tedy uberte na přidávání kuchyňského odpadu) a použijte aktivátor kompostu, který urychlí rozklad a eliminuje pachy.

Zralý kompost má tmavou, téměř černou barvu, voní po zemině, lesní půdě, měl by mít jemnou, drobnou strukturu podobnou zemině a neměly by se v něm nacházet velké kousky nerozloženého materiálu. Během aktivní fáze kompostování se obvykle teplota uvnitř kompostéru zvýší, potom, co se proces zklidní, teplota se vyrovná s okolní teplotou. Tak poznáte, že je kompost zralý.

Využití slámy v kompostu

Při pohledu na data v tabulce je zřejmé, že všechny uvedené druhy slámy mají vysoký podíl uhlíku. To je vhodná vlastnost z hlediska energetického využití i aplikace do půdy, ať již v podobě hnoje, kompostu nebo i přímé aplikace v kombinaci s dusíkatým hnojivem.

tags: #mokra #slama #do #kompostu #výhody #nevýhody

Oblíbené příspěvky:

• Zelená voda: příčiny a vysvětlení
• Emise elektronů
• Udržitelný Rozvoj Tetína
• Sociální a kulturní ekologie: podrobný přehled témat
• Vše o kontejnerech na textilní odpad