Ekologická stopa: Definice a kritický pohled

Pojmem ekologická stopa, anglicky Ecological Footprint, rozumíme měřítko environmentálního dopadu lidské činnosti na planetu Zemi. Ekologická stopa je jednotka, která porovnává činnost člověka a její dopad na ekosystém planety a trvalou udržitelnost.

Jde o uměle vytvořený nástroj, který měří, kolik plochy Země potřebuje člověk pro svůj život či k určité činnosti. Určuje, kolik metrů čtverečních povrchu planety člověk potřebuje pro svůj život a různé činnosti. Koncept byl vytvořen za účelem zodpovězení otázky, zda lidé žijí v hranicích únosné ekologické kapacity či nikoliv, a současně schopnosti odhadnout dopad jednotlivých aktivit člověka na přírodu. Ideální je samozřejmě co nejnižší ekologická stopa.

Ekologická stopa bývá nazývána zelené účetnictví. Lze ji chápat jako účetní nástroj pro kvantifikaci ekologických zdrojů.

Jak se ekologická stopa počítá?

Ekologická stopa (ES) je koncept pro měření antropogenního vlivu člověka, regionu, státu a lidstva na životní prostředí, jež se udává v jednotkách globálních hektarů (gha). Globální hektary jsou pak vypočítávány z ekvivalentu, kolik hektarů biologicky produktivní plochy zajišťuje potřeby člověka, města, regionu či státu. Do kalkulace se započítávají všechny antropogenní činnosti spotřebovávající obnovitelné přírodní zdroje. Zároveň ekologická stopa zkoumá a vyčísluje likvidaci odpadů, především oxidu uhličitého.

ES je vypočítávána ze šesti základních kategorií, jež vychází z typu využití půd - orná půda, pastviny, hospodářské lesy, rybářská loviště, zastavěné plochy a lesy pro ukládání oxidu uhličitého. Je evidentní, že rostliny jako účastníci řady důležitých procesů na Zemi a základ potravní pyramidy, budou podle použité hodnoty jejich produkce mít značný vliv na konečný výsledek ES. Pro převod různého využití jednotlivých ploch (les, orná půda, pastvina aj.) na gha se využívá výnosových a ekvivalentních faktorů.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Ekologická stopa na straně poptávky je souhrnným ukazatelem vlivu člověka na životní prostředí. Měří nároky jednotlivce, města či celé populace na přírodní zdroje a vyhodnocuje množství a tempo spotřeby těchto zdrojů. Biokapacita na straně nabídky znamená schopnost přírody pohlcovat a likvidovat odpady, které lidé produkují, a obnovovat zdroje a doplňovat to, co z ní lidé odčerpají. A to v rámci současné úrovně technologií a čerpání zdrojů. Ekologická stopa, stejně jako biokapacita, je vyjádřena v jednotce globální hektar (gha).

S rozumnou přesností lze odhadnout množství zdrojů, které člověk spotřebuje, a odpadů, které produkuje. Zdroje a odpady lze převést na odpovídající plochy biologicky produktivní půdy, které jsou nezbytné k jejich zajištění. Základními typy produktivních ploch jsou orná půda, pastviny, lesní půda a produktivní vodní plochy. Každá taková plocha má specifické použití a každý standardizovaný hektar odpovídá stejnému množství biologické produktivity. Tyto hektary lze tak vzájemně sčítat.

Kritika konceptu ekologické stopy

I vy jste nejspíše v novinách narazili na titulky, že „ekologická stopa“ lidstva překročila „biokapacitu“ Země. Tato věta zní hrozivě, jenže neznamená to, co si většina lidí myslí. Prý jsme překročili jakousi „biokapacitu“. Když člověk slyší, že byla překročena kapacita, představí si třeba hrnec s kapacitou 5 litrů, který je plný po okraj a nic dalšího se už do něj nevejde. Jenže biokapacita je zavádějící termín. Neznamená to maximální možnou kapacitu, ale současný objem produkce.

Například v Sudánu je dostatek úrodné půdy (kolem 90 milionů hektarů). To je v běžné lidské řeči „maximální kapacita“, tedy teoreticky využitelný maximální limit. Většina této kapacity ale zatím není využita. Dnes se z toho využívá jen 18 %, tj. asi 16,4 milionu hektarů. Jenže v absurdní terminologii alarmistů je biologická „kapacita“ Súdánu 16,4 milionu hektarů (krát výnosy na hektar). To vyvolává dojem, že více půdy tam už k dispozici není. Jde ale jen o matení čtenáře. (Eschenbach) Maximální možnou kapacitu planety jsme ve skutečnosti nevyčerpali a stále zbývá dostatek půdy pro nová pole. Jen se podívejte, kolik zemědělské půdy leží ladem v České republice.

Pokud někdo tvrdí, že ekologická stopa překročila biokapacitu, jde jen o statistický trik. Přes polovinu ekologické stopy tvoří hypotetická ekologická stopa, kterou bychom mohli mít za jistých podmínek. Ale nemáme. Kuriózní je, že autoři ekologické stopy vlastně zacházejí ve svých výpočtech s fosilními palivy jako by šlo o obnovitelný biologický zdroj. Když slýcháte, že spotřebováváme zdroje rychleji než je stíhá příroda regenerovat, nemyslí se tím přehnaný rybolov (overfishing). Myslí se tím, že těžíme uhlí rychleji než se stihne tvořit! Naproti tomu těžbu ostatních neobnovitelných zdrojů, jako je železná ruda či pískovec, nepokutují autoři pro změnu nijak.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Rovněž je záhadou, proč autoři počítají emise CO2 jako něco, co snižuje biokapacitu Země. Oxid uhličitý není toxický jed. Experimenty FACE ukazují, že při atmosférických koncentracích 475 -600 ppm tempo fotosyntézy rostlin vzroste v průměru o 40 % (Ainsworth and Rogers 2007). Je to jako hnojení. Při vyšších koncentracích atmosférického CO2 rostlinám k nasávání CO2 stačí méně pórů v listech (tzv. stomata). Díky tomu rostliny ztrácejí méně vody a dokáží přežít i ve větším suchu - v průměru o 22 % (Ainsworth & Rogers 2007). Jak uvádí Berner, v éře dinosaurů, byly koncentrace CO2 asi 6x vyšší než dnes. Autoři mají tedy ve svých výpočtech chybné znaménko. Emise CO2 by se ve skutečnosti měly počítat jako ZVÝŠENÍ biokapacity. Nikoli jako zvýšení ekologické stopy. To platí i o zvyšování teplot, ke kterému skleníkové plyny přispívají. Vyšší teploty znamenají delší vegetační období a tedy zvýšení biokapacity. To jsou naměřená satelitní data.

Asi vás to překvapí, ale ačkoli lidé mají v konzumní společnosti stále větší spotřebu, ekologická stopa na osobu neroste. „Na globální úrovni můžeme říci, že ekologická stopa na hlavu se během času relativně nemění, ačkoli populace se zdvojnásobila z téměř 3 miliard v roce 1961 na 6,7 miliardy v roce 2007.“ (Ecological Footprint Atlas 2010, str. Jenže pozor. Většinu této stagnující ekologické stopy tvoří kontroverzní „uhlíková stopa“. Pokud si CO2 odmyslíme, tak ekologická stopa na osobu desítky let KLESÁ. Jak je to možné? Díky zvyšující se produktivitě zemědělství. Dnes nám stačí méně zemědělské půdy a přesto vypěstujeme více potravin než dříve. Od roku 1961 do roku 2005 se globálně rozloha obdělávané půdy zvýšila o 27 %. Ale výnosy na hektar stouply o 135 %. Nathan Fiala (2008) píše: „V roce 2006 měli zemědělci v USA o 40 % vyšší výnosy než je světový průměr… Pokud současné trendy budou pokračovat… světový průměrný zemědělský výnos jednoho dne dosáhne úrovně amerického zemědělství z roku 2006 a pak možná ještě vyšší.

Srovnání ekologické stopy jednotlivých států také nedává moc smysl. Pokud se stát specializuje třeba na elektroniku a potraviny dováží, vyjde mu větší ekologická stopa (spotřeba) než jeho vlastní biokapacita (produkce), prý žije na ekologický dluh. Autoři „ekologické stopy“ tedy pokutují každého, kdo dováží potraviny! Ideálem autorů je zřejmě autarkní samozásobitelské hospodaření ze středověku. Na ekologickastopa.cz (autorem je Moldánovo Centrum pro otázky životního prostředí UK) se můžete dočíst že: „Dostupnou biologickou kapacitu Česká republika přestřeluje v kategoriích pastvin (1,2krát) a mořského rybářství (29krát). Zde úhrnné nároky české populace na maso a ryby jsou saturovány „na dluh“ vůči globální biokapacitě.“ Takže když si v restauraci v Praze dám mořskou rybu, zvyšuji tím ekologický dluh ČR. Když si dám kapra z Třeboně, tak ne. Fascinující. To, co se vydává, za ekologický dluh určitého státu, ve skutečnosti žádný dluh není. Jde o dělbu práce. Rybáři jsem za mořskou rybu poctivě zaplatil, žádný dluh nemám! Rybář si za moje peníze koupí boty, protože ty si sám vyrobit neumí. Jestliže si ale neumí vyrobit boty, podle Wackermagela nejspíše jsou jeho nohy trvale neudržitelné? Švec zase dělá jenom obuv a neumí si vypěstovat ani mrkev.

Oči vám otevře, když si přečtete v závěru „Ecological Footprint Atlas“ tu část (str. 90), kde autoři přiznávají nedostatky tohoto indikátoru. Zjistíte, že ekologická stopa vlastně ekologické problémy nehodnotí. Když se řekne ekologie, první co mne napadne je hrozba toxických látek. Vzpomenu si na legendární Erin Brockovichovou, která po urputné soudní válce usvědčila fabriku v obci Hinkley, že z jejích nádrží do okolí unikal jedovatý chrom. Fabrika za sebou zanechala jedovatou stopu smrti. Jenže o tomhle ekologická stopa není. Ukazatel zvaný „ekologická stopa“ totiž vůbec nehodnotí, zda znečišťujete přírodu. Nehodnotí dokonce ani degradaci půdy. A co když budete používat umělá hnojiva, která se vodami dostanou do moře a způsobí v něm mrtvou zónu bez kyslíku? Ani to nevadí. A to nejlepší nakonec: Využití půdy pro stavbu dálnice se boduje stejně jako využití půdy pro pastvu ovcí (van der Bergh, str. 64).

Jak snížit ekologickou stopu?

Cílem (nejen) environmentálních aktivistů je co nejvíce odsunout den, kdy populace vyčerpá přírodní zdroje. Jako v mnoha oblastech je nutný krok shora, což například dokazují nařízení a zákony z posledních let. Není vaší povinností začít podnikat markantní kroky, ale každá změna má velký význam, především v dlouhodobém horizontu a pro budoucí generace.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

• Místo toho, abyste do práce jeli autem, zvolte raději městskou hromadnou dopravu, jízdu na kole nebo chůzi.
• Snažte se snížit množství odpadu domácnosti, zejména co se jednorázových obalů týče.
• Místo toho, aby veškerá elektronika a spotřebiče byly neustále v zásuvce, investujte do kabelů s vypínačem přívody elektřiny. Díky kabelu nejen snížíte ekologickou stopu, ale také ušetříte finance za energii.

Jestliže vás zajímá, jaká je vaše osobní ekologická stopa, použijte online Kalkulačku pro výpočet ekologické stopy.

tags: #ekologická #stopa #definice #anglicky

Oblíbené příspěvky:

• Naše zkušenosti se školou v přírodě
• Ohrožená kareta obecná
• Ekologické zemědělství a Bt
• Madagaskar: ochrana přírody
• Vypouštění hospodářské vody