Jelen ve skoku se stal logem patrně nejslavnějšího československého mýdla. Tento článek je pro ty, kteří ho pamatují. V muzeu v Ústí nad Labem je skulptura jelena ve skoku sestavená z mýdlových kostek. Ano, z těch okrově hnědých kostek, které se staly symbolem slavného čisticího prostředku.
Osobně se přiznám, že v dobách mého mládí, kdy jsem zrovna neoplýval financemi, jsem mýdlo s jelenem strouhal na hoblinky a používal místo pracího prášku. Bylo to plně funkční a levné. A nějaké šednutí prádla mi mohlo být ukradené.
Vyrobit tři sta milionů kusů mýdla od jednoho druhu, to zní jako fenomenální podnikatelský úspěch. Ono až neuvěřitelné množství mýdel s jelenem ve skoku i ve znaku se prodalo každý rok na začátku 20. století, což byla doba bez internetových doporučení a instagramových influencerek.
Reklama tvrdila, že v Ústí nad Labem je „první rakouská továrna na palmojádrový a kokosový olej“, a zdejší chemička byla „továrnou na mýdla, svíčky, stearin a vodní sklo“. Vedení chemičky si už tehdy bylo vědomo síly reklamy a proto na ni vyčlenilo dostatek financí. Počet prodaných mýdel je důkazem, že se investice vyplatila. Peníze šly nejen do klasické časopisecké reklamy, ale i do nově vznikajícího filmu, do podpory soutěží i reklamních předmětů. Řečeno dnešním klišé: Schichtovi drželi prst na tepu doby.
Nešlo jen o mýdlo s jelenem, ale i kosmetiku Elida, tuky Ceres a Vittelo. Hospodyňky smažily olejem Vegetol (název jasně naznačuje rostlinný původ). Tento drogisticko-potravinářský komplex dominoval trhu v celém Rakousku-Uhersku. A nešlo jen o mýdla, tuky a oleje, ale i o zubní pasty a celou řadu dalších výrobků.
Čtěte také: Jak se bránit proti chemickému znečištění?
Přestože je firma Jiřího Schichta díky chemické výrobě s Ústím nad Labem pevně spjatá, začínala v Rynolticích u Liberce. „Sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht získal u mydláře v Mimoni potřebné znalosti a na svou žádost dostal 6. července 1848 živnostenské povolení k výrobě mýdla. Tento den byl a je považován za den vzniku podniku, který se stal později koncernem významně ovlivňujícím evropský trh výrobků tukového průmyslu. Jméno zakladatele přetrvalo, pravděpodobně z komerčních důvodů pro zavedenou značku, v názvu podniku až do roku 1951,“ píše web města Ústí nad Labem.
Zakladatelem ústeckého podniku se stal Schichtův syn Johann, který načerpal nejen znalosti, ale i praktické zkušenosti v zahraničí. Došlo mu, že tehdy splavné Labe by mohlo být skvělou dopravní trasou pro suroviny pro výrobu svíček a mýdla. Totéž platí pro uhlí a sodu (v ústeckých Neštěmicích založil belgický podnikatel Ernest Solvay továrnu na sodu TONASO). Navíc tudy vedla železnice do Drážďan. Mydlárnu v ústecké čtvrti Střekov začal Johann Schicht budovat roku 1882.
Podobně jako v případě mnoha jiných úspěšných podnikatelských rodin do výsledku jejichpráce nejprve „hodila vidle“ válka, a po ní komunisté. Výroba mýdla, která začínala v rynoltickém sklepě nakonec v moderní továrně zaměstnávala přes tisíc lidí. V Ústí nad Labem pro ně vyrostly lázně s bazénem i dělnická kolonie. Letos šly proslavené Vrbenského lázně k zemi (přejmenovány byly na „počest“ komunisty Vrbenského). Stály nedaleko továrny.
Jméno Schicht se v období komunismu raději nepřipomínalo, protože znělo německy a navíc byl úspěšný. Navíc byla po válce komunisty znárodněna, takže ji dnes místní znají pod názvem Setuza, což je zkratka z návu Severočeské tukové závody. Schicht býval srovnáván s Baťou, a to nejen pro podnikatelský úspěch, ale i sociální cítění a snahu o to, aby se jeho dělníci měli co nejlépe.
O výrobě slavného jádrového mýdla se ví mnohé, ale jedna otázka zůstala nezodpovězena.
Čtěte také: Chemická Likvidace
| Oblast | Fakt |
|---|---|
| Mýdlo s jelenem | Vyrobeno 300 000 000 kusů |
| Reklama | Investice do časopisů, filmu a soutěží |
| Továrna | Zaměstnávala přes tisíc lidí |
| Současnost | Známá jako Setuza |
Čtěte také: Životní prostředí a chemické znečištění
tags: #chemicka #topvarna #usti #historie #ekologie