Ekologická stopa města: Výpočet a význam

Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom toto zvíře uživili? Ekologická stopa (dále ES) je uměle vytvořená jednotka, která určuje, kolik metrů čtverečních zeměkoule potřebuje člověk, město, stát nebo lidstvo k dané činnosti nebo pro svůj život. Jednotka v sobě obsahuje vše od získání potravin, dopravu až po vyprodukovaný odpad. Někdy se pro přehlednost čísel používají též hektary.

Ekologickou stopu můžeme považovat za účetní nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch, nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Metoda nám neříká, co máme dělat, ale "pouze" jakou stopu (vyjádřenou v globálních hektarech na osobu) zanechává náš životní styl a související spotřeba zdrojů v globálním měřítku. Nepřekvapí proto, že lidé žijících v různých koutech Země vytváří tak rozdílné ekologické stopy.

William Rees uvádí působivou metaforu k přiblížení podstaty ekologické stopy: "Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom toto zvíře uživili?"

Výpočet ekologické stopy

K výpočtu stopy se využívá oficiální statistika o spotřebě, která je převedena na množství biologicky produktivní země a vodních ploch nutných k vyprodukovaní zdrojů a k likvidaci odpadů při využívání daných technologií.

Ekologická stopa stanovuje množství přírodních zdrojů, které jednotlivec, město či region nebo celý stát spotřebují v daném roce. K výpočtu se používá oficiální statistika o spotřebě, převedená na množství biologicky produktivní země a vodních ploch nutných k vyprodukování daných zdrojů a k pohlcení odpadů.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Výpočet ekologické stopy lze provést dvojím způsobem:

• Orientační výpočet dovoluje zapojené municipalitě stanovit přibližnou hodnotu ES. Výpočet není finančně náročný, vychází z krajských dat a obce do něj zadávají základní údaje.
• Druhý typ výpočtu je podrobný a umožňuje stanovit přesnou hodnotu ES. Všechna potřebná vstupní data vycházejí z místní úrovně a jejich získání je trochu náročnější. Na druhou stranu však obec získá detailní pohled na environmentální udržitelnost svého území.

Dále je uvedena obecná metodika stanovení ekologické stopy. Dá se použít pro výpočet ES města, státu, jednotlivce, domácnosti či produktu. Prvním krokem ke stanovení ekologické stopy je určení či odhad množství zdrojů, které daná jednotka spotřebovává a odpadů, které produkuje. Zdroje a odpady se převedou na odpovídající plochy biologicky produktivní půdy, které jsou nezbytné k jejich zajištění. Základními typy produktivních ploch jsou orná půda, pastviny, lesní půda a produktivní vodní plochy. Tyto rozdílné plochy jsou vyjádřeny ve stejných jednotkách (hektarech), pokud jsou setříděny podle produkce biomasy.

Jinými slovy, každý hektar (ať už se jedná o hektar polí, lesů, vodních ploch apod.) je převeden na odpovídající plochu s globálně průměrnou produktivitou. Vzhledem k tomu, že každá tato plocha má specifické použití a každý standardizovaný hektar odpovídá stejnému množství biologické produktivity, lze tyto hektary vzájemně sčítat. Celek tvoří celkovou poptávku jednotky po přírodních zdrojích - tj. Celkovou poptávku jednotky je možné porovnat s přírodní nabídkou ekologických služeb (dostupnou biokapacitou).

Ekologická stopa a biokapacita

Ekologická stopa tvoří stranu poptávky „zeleného účetnictví“. Stranou nabídky je biokapacita. Jde o schopnost ekosystémů doplňovat to, co z nich lidé odčerpávají a pohlcovat odpady, které produkují, v rámci současné úrovně technologií a čerpání zdrojů. Můžeme s rozumnou přesností odhadnout množství zdrojů, které spotřebováváme, a odpadů, které produkujeme. Zdroje a odpady můžeme převést na odpovídající plochy biologicky produktivní půdy, které jsou nezbytné k jejich zajištění. Základními typy produktivních ploch jsou orná půda, pastviny, lesní půda a produktivní vodní plochy. Do kalkulace dále vstupují plochy pro asimilaci oxidu uhličitého (CO2), jenž vznikne spálením fosilních paliv, zastavěné plochy a plochy na ochranu biodiverzity.

Tyto rozdílné plochy mohou být vyjádřeny ve stejných jednotkách (hektarech), pokud jsou setříděny podle produkce biomasy. Vzhledem k tomu, že každá tato plocha má specifické použití a každý standardizovaný hektar odpovídá stejnému množství biologické produktivity, lze tyto hektary vzájemně sčítat. Celkovou poptávku společnosti je možné porovnat s přírodní nabídkou ekologických služeb (dostupnou biokapacitou). Ekologická stopa a biokapacita jsou vyjádřeny v globálních hektarech (gha). Každý globální hektar odpovídá jednomu hektaru (100 x 100 m) biologicky produktivních ploch s „globálně průměrnou produktivitou“ v daném roce.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Jinak řečeno, jedná se o aktuální hektary biologicky produktivních ploch přepočtené podle jejich produktivity (produkce biomasy). Produktivita různých typů ploch se přitom liší. Například globální hektar orné půdy zabírá fyzicky menší plochu (vyjádřenou v aktuálních, „reálných“ hektarech) než mnohem méně biologicky produktivní pastviny či oceány.

Lokální hektary - obdobně jako u globálních hektarů se jedná o aktuální hektary biologicky produktivních ploch přepočtené podle jejich produktivity (produkce biomasy). V případě lokálních hektarů jsou však přepočteny na průměrnou produktivitu daného regionu, nikoli na globální produktivitu. K přepočtu lokálních hektarů na globální hektary se používají tzv. ekvivalentní faktory - faktor založený na produktivitě. V daném roce jsou ekvivalentní faktory stejné pro všechny země. K výpočtu dále používáme tzv. faktory výnosu, které popisují rozdíl mezi lokální produktivitou daného typu plochy (např. ornou půdou) a globální hodnotou produktivity pro tuto plochu.

Faktor výnosu tedy vyjadřuje, zda je daná plocha více či méně produktivní než celosvětový průměr, přepočítává lokální faktory na globální. Opět můžeme uvést příklad: Průměrný výnos lesů v České republice je 7,03 m3/ha/rok, avšak globálně je to pouze 1,82 m3/ha/rok. Faktor výnosu činí 7,03/1,82 = 3,86.

Uhlíková stopa společnosti

Uhlíková stopa podniku je měřítkem celkového množství emisí skleníkových plynů, které jsou přímo či nepřímo produkovány firemními aktivitami. Uhlíková stopa vyjadřuje celkové množství emisí skleníkových plynů, které vznikají při činnosti firmy, výrobě produktu nebo během poskytování služby. Nejčastěji se přepočítává na tuny oxidu uhličitého (CO₂e).

”Uhlíková stopa společnosti je metrikou, pro měření dopadu jejích činností na životní prostředí. Rozdělení emisí na přímé (např. Ing. Nezávislé ověření uhlíkové stopy je zásadní pro její spolehlivost.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Využití ukazatele ekologické stopy

Ukazatel ES mohou města a obce využít pro osvětu a prezentaci a zapojit občany a také firmy do diskuse o moderním přístupu ke komplexní ochraně prostředí. Na základě výsledků z podrobného výpočtu budou obce moci modelovat a předpovídat výsledky ES do budoucna.

Myšlenku mapování ES měst a obcí u nás rozšiřuje Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o. s. (TIMUR). Iniciativa vychází z evropské kampaně Udržitelná města (Sustainable Cities), z projektu Evropské komise Společné evropské indikátory (European Common Indicators), z procesů zavádění místních indikátorů v zahraničí a z místního plánování a rozhodování za účasti občanů v ČR (místní Agenda 21, MA 21).

tags: #ekologická #stopa #města #výpočet

Oblíbené příspěvky:

• Program školy v přírodě v Beskydech
• Recenze mobilních drtičů stavebního odpadu
• Instalace odpadu pro dřez
• Znečištění Labe mikroplasty
• Je mouka a cukr pro naše zdraví prospěšné, nebo škodlivé?