Mikroplasty a Znečištění Řeky Labe

Řeka Labe, jedna z největších evropských řek, která pramení na českém území, čelí mnoha výzvám souvisejícím se znečištěním. Průmyslové podniky v povodí Labe znamenají pro život ve vodě riziko hlavně kvůli emisím zinku, těžkých kovů a kyanidů.

Mikroplasty v Labi

Devět z deseti vzorků vody z Labe obsahuje mikroplasty. Vyplývá to z výsledků měření organizace Greenpeace, která vloni v září odebrala vzorky z řeky v Praze, Ústí nad Labem a Hřensku. Analýzu provedla laboratoř Greenpeace na univerzitě v britském Exeteru.

Většina vzorků obsahovala mezi jedním a čtyřmi syntetickými vlákny nebo fragmenty. „3,7 miniaturních plastových částic na litr vody se může na první pohled zdát jako zanedbatelné číslo, ale při vědomí, že v průměru každou sekundu proteče v Labi na česko-německé hranici 308 tisíc litrů vody, znamená to, že denně mohou z Česka proudit směrem k Severnímu moři až desítky miliard mikroplastových vláken a částic,“ podotýká Jan Freidinger z Greenpeace.

Přítomnost mikroplastů v Labi nepřekvapila Mariana Páleníka ze společnosti Přátelé přírody. Mikroplasty jsou velký problém a jejich minimalizace velká výzva.

Dopady mikroplastů na zdraví

Mikroplasty mohou mít vliv na zdraví člověka. Vodní organismy tyto částice nechtěně konzumují, což jim může přinášet zdravotní problémy. V rybách vylovených z Labe i z moře je sníme i my. Podle vedoucího katedry technických věd mohou mít mikroplasty na člověka nejrůznější dopady.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Co se týká vlivu mechanického, jde o mikrooděrky nebo poškrábání sliznice, z čehož mohou být například záněty. Částice pak mohou být zdrojem infekce, protože bakterie se rády vážou na pevné částice.

A v neposlední řadě mohou na sebe poutat další znečišťující látky, například polychlorované bifenyly nebo polyaromatické uhlovodíky či těžké kovy, které mají další toxické efekty včetně endokrinní disrupce, tedy narušení hormonální činnosti, nebo rakoviny. Většina mikroplastů v Labi tvoří podle jeho vyjádření různé oděrky.

„Z pneumatik, z podrážek, z ošoupaného oblečení nebo i plastových výrobků. Část vzniká tak, že se větší odpad v přírodě pohozený rozpadá na menší fragmenty. Znečištění Labe se podle něj nedá prakticky nijak zabránit.

„Mikroplasty záměrně vyráběné (přídavky do odličovadel, brusných materiálů, sprchových gelů apod.) představují podle různých studií jen menšinu těchto mikroplastů, a navíc se z nich většina zachytí na čistírně odpadních vod v odpadním kalu. EU chystá na tyto mikroplasty regulaci, ale v posledních letech už probíhá regulace přirozeně a výrobci od nich upouštějí.

Průmyslové znečištění a těžké kovy

Arnika poprvé představuje největší znečišťovatele Labe a jeho přítoků. Použity byly údaje, které podniky každoročně samy hlásí do Integrovaného registru znečišťování (IRZ). Z tohoto registru se může veřejnost dozvědět o emisích vypouštěných jednotlivými podniky, a to jak do ovzduší, tak například do vod.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

„Integrovaný registr znečišťování je v současnosti jediným zdrojem aktuálních informací o znečištění našich vodních toků. Monitoring výskytu škodlivých látek ve vodních tocích se totiž díky nevyjasněným kompetencím mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí u nás již přes dva roky neprovádí,“ upozorňuje Ing. Arnika každoročně zpracovává na základě dat z IRZ žebříčky největších znečišťovatelů.

Letos sledovala kromě jiného právě údaje o průmyslovém znečišťování vodních toků, tedy o látkách nebezpečných pro vodní organismy. „Zaměřili jsme se na Labe jako jednu z největších evropských řek pramenící na českém území. Ukázalo se, že průmyslové podniky v povodí Labe znamenají pro život ve vodě riziko hlavně kvůli emisím zinku, těžkých kovů a kyanidů,“ uvedl RNDr.

Největší množství látek nebezpečných pro vodní organismy vypustila Lovochemie následovaná Sokolovskou uhelnou. Největší podíl na celkových emisích, vypuštěných do vod v povodí Labe dle IRZ má zinek. Více než polovinu z celkového množství (5 z 9,4 tuny) vypuštěného do vod v povodí Labe má na svědomí právě Lovochemie. Zinek přitom patří mezi látky toxické pro ryby.

Ještě rizikovější než zinek jsou těžké kovy jako kadmium, rtuť či olovo. Tyto látky ale přeci jen patří k dobře sledovaným, proto jejich emise nejsou tak vysoké. Těžké kovy se v tělech vodních organismů kumulují, i nízké hodnoty proto mají trvalý vliv na životní prostředí - viz například testy obsahu rtuti v tělech ryb.

Ve vodním toku se těžké kovy poměrně brzy usadí a sedimenty s obsahem těžkých kovů pak také putují dále po toku řeky. „Toxické látky, které opustily české chemičky před dvaceti lety, dnes znamenají velké problémy v Hamburku. Sedimenty ze dna přístavu jsou dnes nebezpečným odpadem. Celkem se do vod v povodí Labe dostalo v roce 2009 více než 18 tun emisí nebezpečných látek. Jednalo se o zinek, arsen, měď, chrom, nikl, kyanidy, olovo, kadmium a rtuť (pořadí od nejčastěji se vyskytující látky k nejméně časté).

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

„Labe ale nezatěžují jen průmyslové podniky. Problematické jsou i některé látky, které vypouštějí domácnosti, například zbytky léků, hormonální antikoncepce či látky používané v kosmetických a čistících prostředcích. “ uzavřela Ing.

Výsledky rozborů odpadních vod vypouštěných do Labe z podniku Synthesia Pardubice, které nechala koncem srpna provést organizace Greenpeace, prokazují, že chemička i nadále otravuje řeku množstvím vysoce nebezpečných jedů. Koncentrace prakticky všech analyzovaných látek přesahují hodnoty považované ministerstvem životního prostředí za normální. Některé chlororganické látky byly dokonce nalezeny v množství, jež může představovat vážné ohrožení životního prostředí.

Například koncentrace toxických dichlorbenzenů významně překračují jak maximální přípustné koncentrace pro povrchové vody, tak limit pro sanaci zamoření. Vzorky Greenpeace odebralo dne 13. „Ostrý zápach, nepřirozené zabarvení vody a místy se tvořící pěna nám už při odběru vzorků naznačovaly, že kvalita odpadních vod, které Synthesia vypouští do Labe, se za poslední léta příliš nezlepšila.

Provedené analýzy prokázaly, že aktuální koncentrace toxických látek se bohužel v řadě parametrů neliší od zamoření, které nalezlo Greenpeace u Synthesie v roce 1999. Zvláště koncentrace chlorbenzenu, dichlorbenzenů a trichlorbenzenů unikajících ze Synthesie zůstávají stále znepokojivě vysoké,“ uvedl MUDr.

Úspěšné akce Greenpeace v roce 1997 přiměly podnik Synthesia ukončit vypouštění nečištěné odpadní vody přímo do Labe. Rozbory vzorků odebraných Greenpeace v letech 1998 až 1999 sice prokázaly, že zařazení biologické čistírny odpadních vod v polovině roku 1998 snížilo koncentrace některých jedů až na jednu desetinu.

Studie chemického znečištění Labe

Mezinárodní vědecký tým publikoval rozsáhlou studii, která zmapovala chemické znečištění řeky Labe od pramene v Krkonoších až po její ústí do Severního moře. V rámci výzkumu vědci analyzovali více než 700 různých organických látek, včetně pesticidů, léčiv, průmyslových chemikálií a jejich rozkladných produktů, a zároveň testovali jejich účinky na vodní organismy pomocí tzv. biotestů.

Výsledky ukázaly, že ačkoliv bylo možné konkrétně určit pouze malou část toxických účinků, v řadě případů koncentrace škodlivých látek překračovaly bezpečné limity. Zejména látky s estrogenní aktivitou působící jako hormonální disruptory byly naměřeny v hodnotách, které mohou negativně ovlivnit reprodukci ryb a celkovou stabilitu říčních ekosystémů.

Významná ohniska znečištění byla identifikována v okolí měst a průmyslových oblastí, například na dolním toku Labe, v řece Bílině nebo v oblasti Pardubic. Vědci využili inovativní přístup, který kombinuje klasické chemické analýzy se zkoumáním biologických účinků látek, tedy nejen co ve vodě je, ale jaký to má dopad na živé buňky. Tento přístup umožňuje lépe odhalit i tzv. „skryté“ znečišťující látky, které běžnými analytickými metodami unikají.

Závěry studie zdůrazňují nutnost přísnějšího monitoringu chemického znečištění řek a vývoje efektivnějších strategií ochrany vody.

Vliv Prahy na znečištění Labe

Text se zabývá vývojem jakosti vody Labe v úseku mezi soutokem s Vltavou a hraničním profilem Hřensko v období 1980-2020 a vlivem Prahy na jejich znečištění. Praha se podílí na znečištění Vltavy a Labe vypouštěním fosforu.

V období 2010-2020 se standardně prokazuje významná úroveň zatížení vodních toků farmaky, která pocházejí výhradně z výtoků komunálních čistíren odpadních vod (ČOV). Mnoho farmak se pravidelně vyskytuje v koncentracích řádu desítek až stovek ng/l a rezistentní farmaka (gabapentin, metformin, oxipurinol, karbamazepin) přicházejí do Prahy již z povodí Vltavy i přes nádrže Orlík a Slapy s vysokou teoretickou dobou zdržení.

Praha je potenciálně největším zdrojem znečištění Vltavy a po soutoku i českého úseku Labe. Pokusili jsme se proto tento zdroj posoudit objektivně, na základě dostupných dat o jakosti vody v dolní Vltavě a v dolním českém Labi, tedy v úseku mezi profily Podolí a Zelčín (Vltava nad Prahou a nad soutokem) a Obříství (Labe nad soutokem) a profilem Hřensko/Schmilka (Labe na státních hranicích).

Z hlediska relativního zatížení vodního toku představuje vypouštění odpadních vod do řeky při lokálním dlouhodobém průměrném průtoku pro Prahu 1,25 %. Pro významná sídla na Labi, např. pro Hradec Králové a Pardubice, je to jen 0,52 % (počítáno ovšem v poměru k Labi, ne pro Velkou Strouhu), 0,075 % pro Kolín a pod soutokem s Vltavou už jen 0,059 % pro Ústí nad Labem a 0,026 % pro Děčín.

Tento podíl se výrazně mění za nízkých průtoků a stává se zásadním za dlouhodobého nadsezonního sucha. Definice „sucha“ se pro jednotlivé profily a jejich povodí samozřejmě liší, ale pokud za ni považujeme spolehlivou hranici 25 % dlouhodobého průměrného průtoku, musíme počítat se čtyřnásobným zatížením vodního toku oproti průměru.

Vývoj jakosti vody a jejího sledování v oblasti je zpracován ve starších publikacích. Pro hodnocení vývoje jsou k dispozici dobrá referenční data, charakterizující celý roční cyklus.

Vývoj jakosti vody a transport látek

Vývoj koncentrací základních složek - ukazatelů jakosti vody - v úseku mezi soutokem Labe s Vltavou a hraničním profilem Hřensko/Schmilka (úsek cca 110 km) je znázorněn na obr. 1. Grafy jsou zpracovány jako průměry za desetiletí s tím, že v období 1981-1990 ještě některé hodnoty chybějí.

Podstatné je, že dnešní koncentrace iontů jsou ve srovnání s „historií“ obecně vyšší, i když dnes mají stálý nebo klesající trend. Amoniakální dusík je nyní sice na původní úrovni, ale celkový přísun a transport dusíku řekami se podstatně zvýšil. V současnosti v řekách naprosto převládá dusičnan, před sty lety ve světových řekách neznámý nebo nevýznamný anion. Obecně klesají koncentrace síranu a vápníku.

Vývoj je ve shodě s přísunem z povodí Vltavy a zajisté i se změnami vypouštění průmyslových odpadních vod do Labe nad soutokem, jež se odehrály především v období 1985-2000. Přírůstek průtoku mezi profily Podolí a Zelčín je zanedbatelný, takže z grafů je patrný i příspěvek Prahy v podobě nárůstu koncentrací mezi profily Podolí a Zelčín, většinou však nevýznamného.

Z vývoje koncentrací je zřejmé, že poslední dvacetileté období je již stabilní - to znamená relativně stálé koncentrace (jejich roční průběhy), a tedy i to, že transport je řízen hlavně průtokem a záleží na typu přísunu jednotlivých látek do toku. Obecně platí, že kolísání dat transportu je ovlivněno kolísáním denních průtoků podstatně více než kolísáním koncentrací.

Farmaka ve vodních tocích

Posledních 20 let už máme dostatek stále kvalitnějších informací o „nové“ složce znečištění - o léčivech, jež se po použití dostala kanalizací do ČOV a z nich do vodních toků. Pro posledních cca 10 let jsou již k dispozici i spolehlivé řady dat, založené na standardizovaných technikách LC/MS.

Na obr. 3 jsou obdobně zpracovány údaje o transportu farmak v období 2010-2020 pro látky, které se ve Vltavě a Labi běžně vyskytují ve stanovitelných koncentracích. Pro dlouhodobě sledované položky (ibuprofen, karbamazepin a diklofenak) jsou k dispozici údaje za celé toto období, pro další farmaka za období kratší - pro gabapentin, tramadol a clarithromycin za 7-9 let, pro metformin za 4 roky.

Jen z Vltavy máme zatím data pro oxipurinol a telmisartan (2019-2020) a pro venlafaxin (5 let). Do hodnocení byla zařazena pouze ta farmaka, jejichž koncentrace byly spolehlivě vyšší než meze stanovitelnosti použitých analytických metod (0,01-0,05 µg/l).

Z grafů charakterizujících vývoj koncentrace a transportu dlouhodobě sledovaných klasických složek/ukazatelů znečištění plyne, že Praha a Vltava pod Prahou dnes nejsou pro povodí českého Labe nijak významným zdrojem znečištění (výjimky viz dále). Je to dáno jak postupnými úpravami ČOV na Vltavě a Labi, tak i zánikem nebo transformací velkých průmyslových zdrojů znečištění.

Znečištění za sucha a vliv ČOV

Pokud vyčištěnou odpadní vodu použijeme jako závlahu, její podstatná část (>60 %) se nevrátí do toku, ale evapotranspirací do atmosféry. Vypouštění čištěných odpadních vod do toků za dlouhodobého sucha lze interpretovat, jednak jako vážné zatížení jakosti vody a obecně říčního ekosystému v korytě již obecně postiženém suchem, jednak jako posílení průtoku přísunem ze vzdálených zdrojů pitné vody.

Z výsledků vyplývá, že lze celkem snadno zjistit relativní vliv jednotlivých ČOV na toky, do kterých vypouštějí za různých průtokových situací. Pro kritické úseky toků lze zkoumat možnosti „havarijního“ intenzivního čištěn...

Stará ramena Labe a kvalita vody

Mapová aplikace zobrazuje kvalitu vody a antropogenní znečištění sedimentů ve starých ramenech středního toku Labe. Stará říční ramena jsou významnými ekosystémy, ve kterých se může ukládat velké množství znečištěného materiálu. Tato kontaminace může pocházet z průmyslových zdrojů znečištění především z 2. pol. 20.století.

Ačkoliv byla od 90. let provedena řada opatření na bodových zdrojích znečištění, problematickými zůstávají stále zdroje plošné, proto tato jezera vykazovala také výrazně vyšší hodnoty dusičnanů a fosforu. Na rozdíl od tekoucí vody bylo ovšem ve starých ramenech zaznamenáno výraznější odčerpání nutrientů během vegetačního období, ale i vyšší nasycení vody kyslíkem během jarních měsíců.

Naopak ta stará ramena, jejichž povrchová komunikace s Labem byla poměrně omezena, vykazovala vyšší hodnoty řady měřených parametrů a chemismus těchto jezer se vyznačoval i jistými specifiky odpovídajícími především lokálním zdrojům znečištění. V jezerech Němčice, Václavka a Obříství byly tak zaznamenávány např. nejvyšší průměrné hodnoty vodivosti (III. - IV. třída jakosti vody), BSK5 (III. - IV.

Jezero Václavka se vyznačovala řádově nižšími koncentracemi N-NO3, kdy zde byl tento biogenní prvek pravděpodobně zcela využit oživením jezera a vzhledem k dávnému oddělení od Labe a absenci lokálních zdrojů znečištění nebyl výrazně doplňován (Chalupová, 2011). Zejména v jezeře Vrť byly naměřeny vysoké hodnoty konduktivity během zimních a jarních měsíců, což mohlo korespondovat s vyššími koncentracemi Ca...

tags: #greenpeace #mikroplasty #Labe #Vltava #výsledky #testů

Oblíbené příspěvky:

• Domácí prostředky pro čištění odpadu
• Dopad MVE na přírodu
• Vesmírné smetí a jeho původ
• Česká ochrana obojživelníků
• Týrání a Ohrožení Dítěte v Právu