Ekologická stopa produkce masa: Studie a dopady

Evropa už od poloviny května žije na ekologický dluh - její obyvatelé spotřebovávají zdroje rychleji, než je planeta stíhá obnovovat. Jednou z hlavních zátěží je intenzivní zemědělství a velkochovy hospodářských zvířat. Už nějakou dobu je známo, že množství živočišných produktů, které lidstvo konzumuje, je špatné jak pro zvířata, tak pro životní prostředí, píše deník Guardian. Lidstvo musí jíst až o 90 % méně masa, tvrdí studie.

„Současná intenzivní produkce masa využívá asi 40 % světové spotřeby pšenice, kukuřice, žita a ovsa jako krmivo pro hospodářská zvířata. Tedy také 40 % půdy, herbicidů a hnojiv,“ upozorňuje analytik think tanku Glopolis Vojtěch Kotecký. České zemědělství ve velkém používá dováženou jihoamerickou sóju. K jejímu vypěstování je třeba plocha jako polovina Zlínského kraje. Kotecký kritizuje, že pod ekonomickým tlakem se farmy začaly specializovat - v nížinách na rostlinnou výrobu a živočišná výroba se odsunula pryč. Vymizely multifunkční farmy, které měly ornou půdu i dobytek, a organická hmota se přestala vracet do půdy.

Zároveň ale oceňuje, že zemědělství se už začíná měnit: „17 % českého skotu a 53 % masného skotu se chová v ekologickém zemědělství. Miliardové investice, méně řepky a žádné dotace na plochu. Extrémní sucho postihuje až třetinu území Česka.

„Kdybychom všichni byli ekologové, tak se neuživíme,“ reaguje chovatel skotu Jan Chroust s tím, že není nutné omezovat chov zvířat a spotřebu masa. Planetu prý nějakým způsobem zatěžuje každé odvětví lidské činnosti a není kvůli tomu třeba zaměřovat se zvlášť na zemědělství. „Jako zemědělec budu ta zvířata chránit. Nemyslím si, že měla tak negativní stopu, že bychom je museli redukovat,“ dodává.„To maso potřebujeme. Zkusme tedy vyrábět tam, kde se maso spotřebovává. Český zemědělec je ekonomickou a možná i politickou situací tlačen do toho, že nemůže fungovat, pokud toto (dovážená krmiva) nepoužije. Zemědělci by asi byli schopní se přizpůsobit jiným podmínkám. Zemědělce je podle něj třeba rozlišovat na dobré a špatné - ani intenzivně hospodařící velkochov nutně nemusí mít negativní ekologickou stopu: „Zlikvidovali jsme velké množství krav a tím pádem se zmenšila produkce organické hmoty, kterou můžeme vracet do půdy.

Dovoz potravin a jeho ekologické dopady

Ekologické dopady dovozu potravin do České republiky jsou obrovské. Analýza uhlíkové stopy vybraných komodit pro Zemědělský svaz za rok 2023 na malém vzorku ukazuje, že dovoz potravin, jako jsou jablka, cibule, drůbeží a vepřové maso, má výrazné negativní dopady na životní prostředí, kterým bychom se mohli vyhnout, pokud bychom využívali místní zdroje. Vepřové ze Španělska, drůbež z Brazílie, nebo jablka z Nového Zélandu. Zbytečně dovezené potraviny, tedy takové, které je možné vypěstovat u nás, a přesto je dovážíme ze zahraničí mají mnohonásobně vyšší uhlíkovou stopu než ty vyprodukované v tuzemsku. Na příkladu čtyř komodit to ukazuje modelový výpočet, který pro Zemědělský svaz ČR připravila společnost Fair Venture.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

„Na konkrétních modelových výpočtech lze vidět, že hon maloobchodů za cenou má neblahý dopad nejen na ekonomiku, ale i životní prostředí. Prodávat jablka z Chile nebo Nového Zélandu či dovážet vepřové ze Španělska a drůbež z Brazílie zkrátka nedává smysl, když jsme tyto potraviny schopní vyprodukovat sami, a to ve velmi vysoké kvalitě,“ říká Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR. Česká republika v roce 2023 dovezla značné množství potravin, včetně 61,6 milionů kilogramů jablek, 60 milionů kilogramů cibule, 281 milionu kilogramů vepřového masa a 120 milionů kilogramů drůbežího. Tyto produkty často cestují stovky až tisíce kilometrů, což zvyšuje jejich uhlíkovou stopu. V případě některých komodit je rozdíl v emisích mezi dovozem a lokální produkcí až několikanásobný a tím i dopad na životní prostředí výrazný. Nahrazením dovozů by Česko mohlo snížit emise CO₂ až o miliony tun ročně.

„Od Zemědělského svazu jsme dostali zadání, abychom spočítali, jakou uhlíkovou stopu zanechává dovoz potravin. Pro zjednodušení a názornost jsme počítali s objemy dovozu čtyř ukázkových komodit, které typicky umí čeští zemědělci vyprodukovat v dostatečném množství sami. Šlo o jablka, cibule, vepřové a drůbeží maso. Omezili jsme se na vliv dopravy / vzdálenosti ze země původu dovážené komodity a následně porovnali zjištěnou uhlíkovou stopu dopravy dovozů s emisemi CO2 v případě využití lokálních potravin,“ říká Jan Baláč ze společnosti Fair Venture, která výpočty uhlíkové stopy prováděla.

„Souhrnné emise CO2 dopravy veškerého dovezeného zboží těchto čtyř komodit - jablka, cibule, vepřové, drůbeží činily za rok 2023 až 131 tisíc tun CO2 při náročné dopravě dovozu (letecky a/nebo menší nákladní auto), což je o 103,6 tisíc tun CO2 více než při využití lokálních potravin. Jedná se o4,8násobek stejného objemu produkce v ČR a odpovídá to zhruba roční uhlíkové stopě menší obce o velikosti do 15 000 obyvatel,“ vysvětluje Baláč. Při šetrnější dopravě dovozu těchto čtyř komodit lodí a/nebo většími kamiony je uhlíková stopa dopravy dovozů o 18 tisíc tun CO2 náročnější, než kdybychom tyto čtyři komodity vyprodukovali v ČR(3,1násobek ČR). „Pokud je uhlíková stopa dopravy dovozu pouhých čtyř potravin takto vysoká, výsledky těchto výpočtů vnímám jako velmi závažné. Uvědomme si, že do Česka každoročně dovážíme tisíce, možná i desetitisíce různých komodit, takže úspora CO2 by v tom případě šla do milionů tun ročně“ komentuje výsledky Martin Pýcha, a dodává: „Přitom každý z nás může přispět ke snížení uhlíkové stopy tím, že bude preferovat české produkty. Podpoří tak naše zemědělce a také životní prostředí,“ dodává Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR.

Hlavními dovozci jablek do ČR v roce 2023 byly Polsko, Slovensko, Maďarsko a Itálie. Celková uhlíková stopa dopravy dovozu jablek, zejména z Nového Zélandu a Chile, ukazuje, že emise CO₂ jsou při takto vzdálených dovozech mnohonásobně vyšší než u lokálních produktů. Například, jablka dovezená z Nového Zélandu letecky v kombinaci s menším nákladním autem mají uhlíkovou stopu až 386násobnou oproti lokálně pěstovaným jablkům, ty z Chile až 260násobnou. Transport jablek lodí v kombinaci s kamionovou dopravou z uvedených zemí vytváří 15 až 21násobek emisí CO₂ než doprava lokálních jablek v rámci ČR. Dovezeme-li roční objem dovozu jablek do ČR lodní dopravou nebo větším kamionem, způsobí to jen na dopravě takové emise CO2, jako kdybychom nechali běžet osobní automobil na volnoběh po dobu 136 let. Pokud bychom využili uhlíkově náročnější dopravu, například kombinaci letadel a menších nákladních aut, způsobí to jen u jablek a pouze za jeden rok tolik emisí, kolik by vyprodukoval automobil na volnoběh po dobu 898 let,“ vypočítává Jan Baláč z Fair Venture.

V roce 2023 byla do ČR nejvíce dovážena cibule z Nizozemí, Německa, Slovenska, Polska a Itálie. Právě italská cibule vytváří dopravou nejvíce CO2, a to až 5,2násobek emisí, které by měla pouze česká cibule. V případě Nizozemska je to 3,6násobek a sousedního Polska až 2,6násobně více emisí CO2. „Úspora uhlíkové stopy v případě využití lokálních výpěstků cibule by byla srovnatelná s ponecháním osobního automobilu běžet na volnoběh po dobu 78 let v případě emisně šetrné dopravy a 239 let v případě emisně náročné dopravy,“ doplňuje Baláč.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Dovoz vepřového do Česka v roce 2023 zahrnoval významný podíl masa ze Španělska, Belgie, Nizozemí nebo Polska. Jen ze Španělska jsme v roce 2023 dovezli 26 % celkového objemu dovezeného vepřového. Přitom doprava vepřového ze Španělska zanechává až 9násobnou uhlíkovou stopu, než by byla při využití stejného objemu od lokálních chovatelů. Kdyby Česká republika nedovezla vůbec žádné vepřové maso, došlo by jen na dopravě k úspoře emisí CO2 ve výši okolo 40 tisíc tun CO2.

Převážná většina dovezeného drůbežího masa pochází ze sousedního Polska, až 61 % v roce 2023. Významné dovozy jsou také z Maďarska a Brazílie. V případě posledně jmenované Brazílie je uhlíková stopa dovezeného drůbežího až o 202krát vyšší v případě emisně náročné dopravy, a až 12násobně vyšší než v případě šetrnější lodní a kamionové dopravy. „Pokud bychom si odpustili drůbeží z dovozu, uspořili bychom jen na dopravě tolik emisí CO2, kolik odpovídá ponechání osobního automobilu běžet na volnoběh po dobu 217 let v případě emisně šetrné dopravy a 3 998 let v případě emisně náročné dopravy,“ vypočetl Jan Baláč. Jde o hypotetickou úsporu až 50 tisíc tun CO2.

Objemy dovozů potravin se v České republice od devadesátých let, až na menší výkyvy neustále zvyšují. Zhoršuje se tím agrární saldo zahraničního obchodu. Zatímco Česká republika má saldo zahraničního obchodu kladné, v obchodování se zemědělskými komoditami je zahraniční obchod v záporných číslech. Podle aktuálních údajů ČSÚ největší podíl na ztrátě měl obchod s masem (89 %),“ upozorňuje Martin Pýcha. V roce 2023 činilo agrární saldo -38 mld. Kč, přičemž predikce pro rok 2024 odhaduje saldo na úrovní -40 mld. Kč a více. „Pozitivní vliv na saldo mají komodity jako obilí, nezahuštěné mléko a živá zvířata, což Českou republiku opět řadí mezi vývozce surovin, zatímco zpracované produkty ve velkém dovážíme. Není to ekonomické, ani ekologické,“ dodává Pýcha.

Začátkem devadesátých let byla Česká republika z vysoké míry až zcela soběstačná v řadě potravinách. „Ještě okolo roku 1989 jsme v produkci vepřového masa byli zcela soběstační. Nyní je soběstačnost ČR ve vepřovém jen na úrovni 46 %, a to i když jsou naši chovatelé stále schopni produkovat více, a navíc jsou i mezinárodně oceňovaní za kvalitu svého vepřového“ říká předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. Soběstačnost České republiky v chovu drůbežího masa také od roku 1989, kdy byla okolo sta procent klesla na nynějších asi 70 %. V případě zeleniny jsou rozdíly ještě markantnější. Soběstačnost v zelenině klesla mezi lety 1992 a 2020 z necelých 67 % na pouhých 31 %.

Uhlíková stopa není jediným neduhem dovozů. Ty také negativně ovlivňují lokální zemědělství a ekonomiku. „Česká republika má velký potenciál k tomu, aby se stala soběstačnější a ekologicky odpovědnější.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Souhrnné emise CO2 dopravy dovezeného zboží 4 vybraných komodit v roce 2023

Zdroj objemu dovozů: celní statistika na webu ČSÚ k 21.10.2024. Emise CO2 jsme počítali pouze na výběru několika klíčových zemí. Uhlíkovou stopu dovozu jsme porovnali s hypotetickou uhlíkovou stopou dopravy zboží v rámci ČR, pokud by veškeré dovezené zboží bylo lokální. Pro lokální dopravu uvažujeme vzdálenost 250 km.

Vliv živočišné výroby na emise skleníkových plynů

Přestože laik si globální oteplování spojuje hlavně se spalováním fosilních paliv, respektive obecněji s průmyslovou výrobou, k tání ledovců a zvyšování hladiny oceánů přispívá třeba i to, jak často si na talíři dopřáváme maso. Živočišná výroba a chov hospodářských zvířat jsou totiž původci přibližně 15 procent všech emisí skleníkových plynů na naší planetě. To je více, než má na svědomí veškerá doprava na Zemi.

Neustále se zvyšující celosvětová konzumace potravin živočišného původu, především masa, je tak velkou překážkou v úsilí mezinárodního společenství zpomalit proces globálního oteplování - tvrdí to vědecké studie, které byly v posledních letech publikovány. Ze skleníkových plynů putujících do ovzduší z tohoto zemědělského sektoru je - podle předloňské zprávy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) - nejvíce zastoupen metan (44 procent), následovaný oxidem dusným (29 procent) a oxidem uhličitým (27 procent). Z jednotlivých druhů hospodářských zvířat je emisně nejintenzivnější chov skotu, stejné 'prvenství' patří i produkci hovězího masa, jehož ekologická stopa je nebývale vysoká, protože kombinuje nízkou efektivitu s vysokými nároky. Nejvíce metanu emituje do ovzduší hovězí dobytek.

Do emisí vznikajících při produkci masa a mléka se započítávají hodnoty ze všech mezistupňů výroby a zpracování. Tedy včetně kácení stromů a vytváření pastvin, na kterých jsou zvířata poté chována. Zahrnuta je taky výroba a přeprava krmiv a hnojiv. V neposlední řadě sem patří i zplodiny, které vypouštějí zemědělské stroje. Samostatnou kapitolou jsou emise přímo od zvířat. Týká se to hlavně přežvýkavců, u nichž dochází při trávicím procesu k tvorbě značného množství plynů. Krkáním a větry se do vzduchu dostává metan, nejvíce ho vyprodukuje hovězí dobytek.

„Vědci zjistili, že velkým zdrojem oxidu dusného a pravděpodobně i metanu jsou půdy pastvin a zimoviště skotu. Vzhledem k velké koncentraci zvířat, akumulaci výkalů a změnám ve struktuře půdy se zde tvoří mnoho plynných metabolitů, který posléze emitují do atmosféry,“ napsal na webu Akademie věd ČR Miloslav Šimek z Biologického centra AV.

„Musíme přehodnotit, co jíme, omezit plýtvání potravinami a podpořit vyváženou stravu,“ zdůrazňují autoři další ze studií. Ta byla loni zveřejněná v časopise Nature Climate Change. Pro výrobu masa je potřeba 10x více energie, než pro výrobu potravin rostlinného původu. Studie varuje, že bude-li pokračovat stávající trend ve zvyšující se konzumaci masa, bude muset do roku 2050 vzrůst celková rozloha půdy pro pěstování zemědělských plodin o 42 procent, stejně jako se o 45 procent zvedne používání hnojiv. Dojde k dalšímu odlesňování a desetina ještě nedotčených tropických pralesů zmizí pravděpodobně v nenávratnu.

Mezi lidmi ale podle britských vědců panuje nechuť ke změně a nízké povědomí o dopadu hospodářských zvířat na klima. K těmto závěrům se ve své aktuální studii přidal i londýnský think tank Chatham House. „Proměna stravovacích návyků je jedním z klíčivých faktorů pro to, aby oteplení na Zemi nepřesáhlo v průměru dva stupně Celsia,“ praví se ve zprávě. Ve velmi podobném duchu se k tématu vyjádřil Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC).

Spotřeba masa v Německu a dopady na životní prostředí

Svou studii zveřejnil rovněž Světový fond na ochranu přírody (WWF). Jejím cílem bylo zmapovat stravovací návyky Němců a z toho vyplývající dopady na životní prostředí. Studie zjistila, že nadměrná konzumace masa a mléčných výrobků značně přispívá k roční sumě 161 milionů tun emisí oxidu uhličitého vzniklých v zemi spotřebou potravin. Toto číslo navíc podle WWF představuje 17 % z celkové produkce CO2 na území Německa.

Nejde tady o přechod na vegetariánství, ale o konzumaci masa v rozumném množství coby součást zdravější a vyváženější stravy. „Naše strava by měla být zdravá a zároveň ohleduplná k životnímu prostředí a klimatu,“ prohlásila analytička WWF Tanja Dräger de Teran. „Musíme se ptát sami sebe, za jakým účelem chceme potraviny využívat. Pokud nás bude i nadále sužovat nedostatek orné půdy, nemůžeme si již dovolit současný životní styl,“ dodala. K ročnímu pokrytí výživy jednoho Němce je v současnosti potřeba 1562 metrů čtverečných zemědělské půdy. Toto číslo se však rok od roku zvyšuje. Podle statistik ročně zkonzumuje každý německý občan 679 kg potravin. Celkovou sumu tvoří například 97,6 kg masa, 95,5 kg zeleniny a obilných výrobků, 71 kg brambor, 48 kg cukru, 110,5 kg ovoce a 119 kg mléčných výrobků. Více masa spotřebuje v Evropě už jen Španělsko, Rakousko a Dánsko.

WWF navíc upozorňuje na masivní závislost masného průmyslu EU na dovozu sójových bobů coby krmiva pro hospodářská zvířata. Importy pocházejí zejména z Jižní Ameriky, kde vede rostoucí poptávka po této plodině k mýcení lesní plochy, a to nejen amazonských deštných pralesů. Ročně takto dochází na jihoamerickém kontinentu k vykácení lesů o rozloze téměř čtyř millionů hektarů.

Biopotraviny a emise uhlíku

Ti, kdo jedí biopotraviny, mají menší podíl na emisích skleníkových plynů než ti, kteří konzumují konvenční potraviny. Ti, kdo si připíjí biovínem, jsou minimálně o polovinu ekologičtější než ti, kteří pijí konvenční víno. To jsou závěry německá studie, která se zabývala spojitostí mezi běžným jídelníčkem a emisemi uhlíku. Studie zjistila, že nízká spotřeba masa a mléčných výrobků, pokud možno v biokvalitě, může významně snížit emise uhlíku.

Pokud ze svého jídelníčku odstraníme konvenční maso a mléčné výrobky, můžeme za sebou ročně zanechat o 4129 kilometrů menší uhlíkovou stopu (Zjednodušeně řečeno, uhlíková stopa je to vypočtené množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které vytváříme svou každodenní činností.). Pro ty, kteří nejsou ochotni vzdát se masa a mléčných výrobků, může přechod na bio mít pozitivní výsledek. Například při produkci jednoho kilogramu bio pšenice je do ovzduší emitováno o 60 % méně skleníkových plynů než při konvenční produkci. Rozdíl mezi ekologickým a konvenčním chovem dobytka již tak výrazný není. Pokud je pravda, že k zastavení klimatických změn musíme snížit emise uhlíku o 50 %, pak v oblasti zemědělství toho můžeme dosáhnout jedině tak, že budeme konzumovat méně masa a mléka. Nejlepšími ochránci klimatu jsou vegani konzumující jen biopotraviny. Ti, kteří zvolí biostravu bez masa a mléčných výrobků, sníží velikost své uhlíkové stopy na pouhou sedmnáctinu (281 km) toho, co člověk, který se živí masem a mlékem z konvenčních chovů. Z tohoto pohledu potraviny z ekologických systémů zemědělství (a systémů nepoužívajících umělá hnojiva) významně omezují produkci plynů spojených s produkcí a spotřebou potravin. Německá agentura Foodwatch problematiku pro lepší pochopení značně zjednodušila převodem emisí na autem ujeté kilometry. Tak například produkce jednoho kilogramu bio pšenice vyprodukuje tolik emisí CO2, kolik auto při ujetí 1,5 km. S ohledem na produkci uhlíku můžeme vypít dvakrát tolik biovína než vína z běžných vinic. Vědci v Itálii totiž zjistili, že vinaři přechodem na ekologické pěstování vína o polovinu sníží dopady své činnosti na životní prostředí. Sam Statham, biovinař z Nového Jižního Walesu říká, že udržitelnost je hlavním důvodem, proč vinaři omezili spotřebu chemikálií. Zároveň tento krok zlepšil i prodejnost vín.

Výsledky výzkumu vyznívají mimořádně vážněNejnovější a nejrozsáhlejší výzkum z oblasti ekologie, publikovaný v prestižním časopise Science, analyzoval 40 000 farem ze 119 zemí. Tyto farmy produkují 40 různých pokrmů, což je v přepočtu až 90 % veškerého jídla, které se na naší planetě konzumuje. Výzkum do detailů zjišťoval dopad produkce jednotlivých pokrmů v různých kategoriích od využívání půdy, produkování emisí, využívání sladké vody, znečištění vody, až po znečištění ovzduší. Podle vědců jsou hospodářská zvířata nejničivějším faktorem pro planetu. Odmítnutí masa a mléka je nejlepší způsob, jak snížit dopad člověka na planetuPokud by každý z nás přestal konzumovat maso a mléko, mohli bychom zredukovat globální využívání zemědělské půdy o více než 75 % (což je půda o velikosti USA, Číny, Evropy a Austrálie dohromady) a svět by se dal uživit. Maso a mléko poskytují lidem pouze 18 % kalorií a 37 % bílkovin, ale spotřebují 83 % veškeré farmářské půdy a produkují 60 % zemědělských skleníkových plynů. Není samozřejmě možné, aby se všichni lidé stali vegany.

tags: #ekologicka #stopa #produkce #masa #studie

Oblíbené příspěvky:

• 50litrové sáčky do koše
• Ekotémata v České televizi
• Využití popela v zahradě
• Přečtěte si více o environmentálních a nativistických teoriích
• Dopad dopravy na životní prostředí