Ekologická stopa Tasmánie

Od Austrálie vzdálená 240 kilometrů, a přesto tak jiná. Tasmánie je nádherným místem, které vám nabídne překrásnou přírodní scenérii, nedotčenou divočinu i setkání se zvířaty, co nežijí nikde jinde na světě. Chcete poznat australskou kulturu, přírodu, ale nemáte dostatek času na cestování po rozlehlé Austrálii? Navštivte nedaleký australský ostrov. Tasmánie vás okouzlí svou rozmanitou přírodou, klidem a městečky, ve kterých se zastavil čas.

Tasmánie se stala součástí Austrálie až v roce 1901. Do té doby musela ujít velmi namáhavou cestu. Britové sem deportovali ty nejhorší zločince a začaly vznikat první osady a kolonie. Mnoho let se ostrov nazýval peklem na zemi a rozhodně byste se sem za horskou túrou nevypravili. Tasmánie byla také zasažena obrovskými požáry v roce 1967.

Protože se ostrov oddělil od Austrálie Bassovým průlivem před dvanácti tisíci lety, fauna a flora na ostrově měla unikátní podmínky pro vývoj. Řada živočichů a rostlin je k vidění pouze na ostrově Tasmánie. Na první pohled vám bude Tasmánie připomínat Nový Zéland. Vaše dovolená však bude mnohem zajímavější, dobrodružnější a bez zástupů ostatních turistů. Obdivovat budete eukalyptové pralesy, úžasné pláže a skalnaté pobřeží, rozlehlé hory protkané pěšími stezkami, moderní města, levandulová pole, ale především krásy národních parků, které není možné při návštěvě ostrova vynechat.

Podnebí v Tasmánii je mírné, určitě nečekejte vysoké teploty. Nejteplejší počasí je v letním období, které připadá na měsíce prosinec, leden, únor. V horách se připravte na spíše chladnější počasí, okolo deseti stupňů.

Tasmánii navštěvuje celá řada turistů z Austrálie, kteří si ji oblíbili jako místo pro krátkodobé kempování. Využít můžete pravidelné lety z řady měst, nejčastěji se využívá letecké spojení z Melbourne. Délka letu z Austrálie do Tasmánie je přibližně hodinu. Levnější variantu představuje doprava trajektem, který vás přepraví i s autem.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Ideální délka pro pobyt v Tasmánii je 7 dní. Co všechno chcete v Tasmánii vidět? Využijte internetu a podívejte se na Google, nebo využijte aplikaci Pinterest, ve které naleznete fotografie zajímavých míst v Tasmánii. Z míst, která chcete navštívit, vytvořte seznam a poté vytvořte okruh tak, abyste nejezdili sem a tam. Podívejte se jak může vypadat osmidenní itinerář. Přečtěte si také základní výdaje.

Doprava po Tasmánii

Auto: Pokud cestujete ve více lidech, tato varianta se vám vyplatí. Nemusíte se podřizovat davům lidí, kteří cestují s vámi a můžete si naplánovat celou vaši cestu pouze dle sebe. Pokud nemáte parťáky na cestu, využijte chytrých aplikací, jako třeba Couchsurfing.

Campervan: Automobilové společnosti nabízí mimo jiné taky obytné vozy, které jsou na tuto cestu ideální - zejména když jedete v teplejším období. Campervan nemusíte využívat pouze k přepravě, ale také k vaření a spaní. Je to vlastně takový hotel na kolečkách.

V Tasmánii si můžete půjčit obytné auto nebo koupit měsíční autobusovou jízdenku. Na ostrově je možné tábořit téměř kdekoliv, kde není přímý zákaz označený tabulkou. Riziko představují především hadi a absence signálu na mnoha místech.

Trekking a cykloturistika

Treky a horské túry můžete podnikat na mnoha místech. Všude najdete přehledně značené stezky a k dispozici je i mapa.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Naše pravé cykloputování po Tasmánii začalo hned 2. Hned na prvních kilometrech se nám do cesty postavil celkem slušný kopec, ale protože byl na asfaltu, bylo to v pohodě. Navečer volíme trasu přes přírodní rezervaci Mt.Victoria, kde chceme navštívit dva vodopády. Odbočujeme tedy z hlavní asfaltové cesty a vydáváme se na štěrkovou cestu, která začíná nepříjemně stoupat. Aby toho nebylo málo, tak mrholí a začíná se stmívat. Za tmy a po hodně drsném stoupání a lehce mokří dorazíme do průsmyku, kde je parádní přístřešek. Stavíme si tam stan, kola dáváme též pod střechu a jdeme do hajan. Je pozdě a jsme řádně unavení. Druhý den se vyčasuje a my jdeme na procházku fantastickým deštným lesem k vodopádu Ralph’s Falls. Více než samotný vodopád nás uchvátil deštný les. Připadáme si pod velkými kapradinami jako v pravěku. Úžasné místo.

Zajímavosti a památky

• Mt. Wellington: Hora s nadmořskou výškou 1 271 metrů. Autem či autobusem se dostanete až na její vrchol, ze kterého se vám otevřou nádherná panoramata.
• Snug Falls, Blowhole, Mt. Field: Národní park, který se zalíbí jak rodinám s dětmi, tak aktivním turistům. Park nabízí spoustu značených tras různých obtížností a délek. Z národních parků je třeba zmínit hned ten nejstarší Mt.
• Lake St. Clair: Jezero St. Clair.
• Tasmanův poloostrov: Na Tasmanově poloostrově na JV Tasmánie jsme se rozhodli strávit více času a prohlédnout si většinu geologických zajímavostí. Nejdříve jsme se vydali na útvary Devil’s Kitchen, Tasman Arch, Blowhole a pak Remarkable Cave. Jedná se o útvary vzniklé působením příboje do skalnatého pobřeží. Určitě to stálo za to, že jsme je navštívili. Například útvaru typu blowhole je na ostrově více. Jedná se o podzemní tunely, kterými se z oceánu dostává voda dále do vnitrozemí a pak vybuchuje podobně jako gejzíry nebo se bouří v nějaké propadlině. Dále jsme na tomto poloostrově podnikli celodenní túru podél neobydleného pobřeží, kam se dá dostat jen pěšky. Cesta vedla různě po útesech a vylezli jsme také na dominantní vrchol Mt. Brown a pak slezli na geometrickou půlkruhovitou pláž Crescent Bay s až 40 metrů vysokými písečnými dunami. Připadali jsme si jak v ráji. Nikde nikdo, úžasné scenérie, prostě jako objevitelé před několika staletími. Závěrečný prostup pobřežní buší byl dost vysilující a do cesty se nám postavil i jeden jedovatý had. Naštěstí se lekl více než my a odplazil se.
• Port Arthur: Poslední atrakcí v tomto zajímavém koutu Tasmánie bylo pro nás historické městečko Port Arthur, v podstatě vlastně skanzen. Tato věznice získala velmi nechvalnou pověst a i do dnešních dní se samotní Tasmánci stydí, že byla na jejich území. Celý skanzen je profesionálně udržován a vypadá opravdu velmi působivě.

Ochrana přírody

Ochrana přírody se na Tasmánii vyznačuje překvapivě dlouhou tradicí. Obdobně jako v USA vyvolala vyhlášení prvních chráněných území na ostrově iniciativa občanů, nikoli moudré kroky osvícených politiků. Již v roce 1863 se někdejší britská správa rozhodla vyčlenit podle zákona o pustinách několik různě velkých ploch, které měly zachovávat příznačný krajinný ráz a být ponechány samovolnému vývoji. V roce 1885 se první z nich, Russellovy vodopády, stala oficiálně rezervací. Do začátku 20. století bylo obdobných území v Tasmánii vyhlášeno celkem dvanáct. Austrálie si mohla dovolit převzít severoamerický model národních parků, takže první dva, Mt. Field a Freycinet, byly na ostrově zřízeny v roce 1916, tedy jen šest let po vzniku prvních evropských národních parků.

A řekněme si rovnou, že v současnosti není chráněných území na ostrově zrovna málo. Poslední dostupné údaje hovoří o tom, že nejrůznější kategorie chráněných území zabírají celkem plných 40 % tasmánské souše. Zmiňovaný podíl tak představuje více než dvojnásobek cíle, stanoveného do roku 2020 Úmluvou o biologické rozmanitosti (CBD) pro všechny státy světa s výjimkou USA a Vatikánu.

Bassův průliv

Svůj „bermudský trojúhelník“ má i Austrálie. Jde o Bassův průliv mezi australským kontinentem a ostrovem Tasmánie. Oněch tři sta kilometrů Tasmanova moře představuje něco jako námořnický očistec. Kombinace silných mořských proudů a téměř neustávajícího vichru vanoucího opačným směrem zvedá až patnáctimetrové vlny, které se s ohlušujícím řevem pokoušejí roztříštit každou proplouvající loď o některý z útesů. Zvláště v blízkosti ostrova King se vždy pokřižují i ti nejotrlejší mořští vlci. Ne náhodou se jeho břehy nazývají Pobřeží vraků.

Bassův průliv se považuje za jednu z nejobtížnějších námořních cest vůbec. Předpokládá se, že jen od konce 18. století zde ztroskotalo na sto lodí. Důrazné varování, čeho je schopen, vyslala úžina například v roce 1998 při slavném jachtařském závodu Sydney-Hobart. Při bouři se v tamních vodách potopilo pět lodí a zemřelo šest jachtařů. Ze 155 plavidel dokončilo tehdy závod jen 44.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

V průlivu se ovšem neztrácejí pouze lodě. A stejně jako v případě záhadných zmizení plavidel a letadel v oblasti bermudského trojúhelníku se i kolem Bassova průlivu objevuje spousta záhad a podivných úkazů, u nichž se lze jen těžko odvolávat na extrémní přírodní podmínky.

Za vynálezce zařízení, které v letadlech zaznamenává důležitá data a často představuje jediný zdroj informací o příčinách leteckých katastrof, se považuje australský vědec David Warren. Celý život pracoval v leteckém výzkumném středisku v Melbourne a v roce 1953 vymyslel „černou skříňku“, která se však do letadel začala instalovat až po roce 1961. Warrena přitom motivovalo nevyjasněné úmrtí jeho otce při letecké havárii poštovního letadla nad Bassovou úžinou mezi Tasmánií a Austrálií v roce 1934.

Doporučení a rady na cestu

• Při cestách po ostrově mějte při sobě vždy lékárničku se základním vybavením. Zejména v horách může být pomoc desítky kilometrů vzdálená.
• Před odjezdem na dovolenou do Tasmánie si nezapomeňte sjednat cestovní pojištění do zahraničí. Výlohy na akutní ošetření a zdravotní péči jsou v Austrálii mnohem vyšší než v České republice, je proto vhodné uzavřít cestovní pojištění s vyššími limity.
• Určitě si stáhněte aplikaci CamperMate.

tags: #ekologická #stopa #Tasmánie

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity u vody
• Donatex Kolín a sběr textilu
• Odbor životního prostředí Úvaly
• Fakta o klimatické krizi
• Ostafrikasaurus a ekologie