Skautská činnost se tradičně odehrávala z velké části v přírodě. V poslední době se můžeme stále častěji setkávat s pojetím skautingu, který se z velké části odehrává v klubovnách či jiném městském prostředí. Výpravy se stávají u některých oddílů jen občasnou záležitostí, jakýmsi nepravidelným doplňkem. Přitom vytváření vztahu k přírodě, k regionu, kde žijeme, i objevné výpravy a expedice do vzdálenějších míst patří mezi nejúčinnější metody, které podněcují mladého člověka v jeho další cestě. Navíc je třeba překročit propast mezi izolovaným člověkem dneška, žijícím v umělém, často virtuálním světě, a přirozeným světem, tedy reálným světem, který nás obklopuje…
V době pandemie koronaviru se vyjevují problémy spojené se způsobem života moderní civilizace odtržené od přirozeného světa. Zároveň se stále více ozřejmují i limity častého využívání moderních technologií u dětí a mladých lidí. Na jedné straně úžasným způsobem přispívají k možnosti udržet kontakt a realizovat některé výchovné impulzy a vzdělávací či pracovní aktivity. Na druhé straně se zvýraznila rizika spojená s jejich nuceným častým používáním (jde zejména o zvýšenou míru narušení sociálních vztahů, vznik depresí, zpohodlnění, vznik a rozvoj závislostí, ztrátu návyků, poruchy pozornosti…). Různé výzkumy poukazují na důležitost pohybu a pobytu v přírodě ve vztahu k rozvoji imunity jako nejlepší prevence a jeho pozitivního vlivu na psychické zdraví. V tomto ohledu můžeme udělat právě v této době velmi užitečný kus práce a podpory mladé generace, když ji budeme pravidelně vytrhávat z umělého světa a ukazovat jí cesty ke světu přirozenému. To můžeme realizovat i v obtížné nákazové situaci tím, že poskytneme rodinám náměty na výpravy a vycházky a třeba jim i nabídneme některé aktivity.
Naléhavost pobytu a pohybu v přírodě byla zřejmá již před pandemií, nyní je o to větší. Jedna z cest, kterou můžeme být jako skauti světu užiteční, jsou právě časté a pravidelné vycházky a výpravy do přírody, i když v kontextu situace byť jen po malých skupinkách.
Pro naše účely používáme termín vycházka (kratší, zpravidla do půl dne), výprava (jednodenní či vícedenní) a expedice (náročná delší výprava do „divočiny“, spíše u starších skautů a skautek, RR, dospělých). Skautské vycházky, výpravy a expedice mají svůj výchovný záměr, zpravidla jsou spojené s různými výzvami a plánovanými překážkami, poznáváním a rozvíjejí různé dovednosti. Slovo výlet je spojeno spíše se zábavou a hodí se více do rodinného či školního prostředí.
Benjamínkům přinášíme příležitosti k pobytu v přírodě. Snažíme se, aby jim v ní bylo dobře. Jde především o prostředí ke hrám a zkoumání světa.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Vlčata, světlušky a žabičky pravidělně pobývají v přírodě a učí se základním dovednostem pobytu v přírodě - jak se obléct, na co si dát pozor. Poznávají přírodniny, zkoumají, jak příroda funguje. Učí se pojmenovat, co se jim v přírodě líbí. Osvojují si ohleduplné chování v přírodě a zjišťují, jak přírodě mohou pomáhat a neubližovat jí.
Skauti a skautky se už umí v přírodě o sebe postarat, pravidelně v přírodě přespávají. Rozšiřují své znalosti o přírodě, a to nejen o přírodniny, ale také o souvislosti a vztahy v přírodě. Umí najít v přírodě to krásné, vnímají ji jako důležitou hodnotu. Učí se pojmenovat “duchovní působení” přírody. Učí se o svém vlivu na životní prostředí a o způsobech, jak tento vliv co nejvíc zmenšit.
Mladší roveři a rangers pobývají v přírodě i v náročnějších podmínkách. Jsou si vědomi toho, že pobyt venku má pozitivní vliv na jejich zdraví. Znalosti o přírodě si prohlubují, ale hlavně dávají do souvislostí se snahou o šetrné chování a ochranu přírody.
Starší roveři a rangers si uvědomují, jaká pozitiva příroda poskytuje. Aktivně vyhledávají pobyt v přírodě a umí ji využívat jako prostor pro zamyšlení, překonání výzvy, udržení kondice … Mají povědomí o globálních problémech týkajících se životního prostředí.
V naší zemi máme skvělé podmínky pro realizaci vycházek, výprav a expedic. Málokde najdeme na tak malém území takovou přírodní a kulturní rozmanitost. Krajiny pískovcové se svými soutěskami a skalními věžemi a labyrinty, krajiny sopečné se svými homolemi (a dokonce i „dýchající“ sopkou), krajiny vápencové s jeskyněmi, lomy a tajemnými štolami, travertinovými kaskádami a vodopády, krajiny stepní, krajiny lužních lesů připomínajících Amazonii, krajiny horské se svými hřebeny, rašeliništi i skalními výchozy, krajiny rybniční… Konkrétní náměty naleznete v odstavci Výpravy skautů a skautek.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
V každém kousku naší země potkáme stopy lidské historie. Hrady, zámky, zříceniny, hradiště, křížky u cest, aleje, parky, staré sady… Patří sem pochopitelně i současné zásahy do krajiny a její soudobé utváření. Každá krajina má svůj příběh, svou náladu a možná i své poselství. Abychom toto mohli pochopit a smysluplně použít při výpravách s dětmi, je třeba krajinu zkoumat a poznávat. Stávat se její součástí, naslouchat jí a zároveň do ní vstoupit svým vědomím. Vůdci oddílu se vyplatí shromažďovat zajímavé tipy na výpravy do blízkého i vzdálenějšího okolí, vést si jakousi databázi se zajímavostmi k dané oblasti.
Už E. T. Seton popisuje svoji zkušenost, že nestačí děti vyvézt do přírody. Je potřeba jim nabídnout podnětné impulzy v nejrůznější podobě. Jak tedy přistupovat k programové přípravě výprav?
Vlastní průběh může mít různou podobu. Zpravidla putujeme krajinou, na vhodných místech činíme zastávky, při nichž si vytváříme prostor pro různé impulzy, výzvy, aktivity, hry… Jako pomůcku jsem stanovil několik kategorií, nad nimiž přemýšlím při přípravě výprav a k nimž se snažím vázat promýšlené cíle.
| Rozměr činnosti | Cíl | Příklady aktivit |
|---|---|---|
| Pohybová | Podporovat a rozvíjet pohyb (rychlost, vytrvalost…) | Honička v lese, překážková dráha, indiánský běh, lov medvědů (ve vymezeném prostoru se ukrývají „medvědi“, ostatní je hledají a chytají) |
| Vztahově týmová | Podporovat rozvoj pozitivních vztahů, schopnost reflexe. | Bojová hra, při níž družiny vytvářejí vlastní strategie k řešení úkolu. |
| Dovednostní | Rozvíjet určité dovednosti. | Nácvik dovedností typu rozdělání ohně, vaření čaje z přírodnin, orientace v terénu, osekávání soušky, štípání třísek… |
| Umělecky tvořivá | Rozvíjet tvořivost a vůli. | Vyřezávání totemu, vytváření předmětů z hlíny, stavba „domečků“, modelů vesnic, land art… |
| Poznávací | Naučit se určitým znalostem. | Určování druhů rostlin, stromů, hub, kamenů… |
| Pozorovací | Trénovat pozorovací schopnosti a zaznamenávání pozorovaného. | Pozorování mraveniště, chování mravenců, kreslení do zápisníku… |
| Emočně laděná | Vytvářet prostor pro prožívání krásna, uvědomovat si pocity a osvojovat si dovednost o nich mluvit či je jinak vyjadřovat. | Vše, co souvisí s prožíváním krásy krajiny. Zastavení na vhodných místech, cílené vnímání krajiny… |
| Hodnotově zaměřená | Vytvořit prostor pro přemýšlení o hodnotách a diskuzi o nich. | Citáty s hodnotově zaměřenými myšlenkami podél cesty. Jednotlivci postupně samostatně procházejí… |
| Spirituálně zaměřená | Vytvořit prostor pro doteky absolutna… | Účast při východu či západu slunce, meditace na inspirativním místě… |
Tyto kategorie nejsou dogma, jsou spíše vodítko. Jistě tam řada věcí chybí. A určitě není nutno realizovat vždy všechny. K řadě důležitých věcí dochází vlastně jen tak mimoděk. Např. už jen tím, že se dítě vyrovnává s nepřízní počasí - větrem, deštěm, zimou - zvyšuje svou odolnost a posiluje svou imunitu. Součástí výprav by měl být nějaký prostor pro volnou hru, kterou si děti samy vymyslí a zrealizují. Nemělo by být tedy všechno organizované ze strany vedoucích a rádců a děti by neměly být pouze v roli konzumentů programu. Pro nás se tím vytváří užitečný prostor pro pozorování, jak se přirozeně projevují jednotlivé děti.
Osvědčilo se nám, když se součástí každé výpravy stala nějaká větší prožitková hra. Prožitkovou hrou myslím činnost, kterou připravujeme s cílem, aby při ní došlo k různým interakcím mezi účastníky, kteří prožívají a řeší různé situace. Do hry přitom vstupují emoce. V jejím závěru (někdy s určitým odstupem), je třeba provést ohlédnutí (tzv. review), při němž se ptáme na různé situace, které při hře vznikly, jak se při nich kdo cítil a proč jednal tak, jak jednal. Tím se učíme poznávat sami sebe i druhé, empatii, rozlišování efektivních a neefektivních postupů.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
V období vlčat a světlušek bychom měli prozkoumat všechna zajímavá místa našeho okolí (přírodní památky, chráněná území, přírodní zajímavosti jako údolí, skalní útvary, staré sady, louky, vypravit se proti proudu řek a potoků, prostě prozkoumat do hloubky okolí svého bydliště). S přírodními zajímavostmi pochopitelně souvisejí různé odrazy lidské činnosti. Součástí výprav je tedy rovněž zkoumání historických památek, kulturních zajímavostí atd. Smysl spočívá ve vytváření vztahu ke svému domovu a vnitřní „zapouštění kořenů“ a „srůstání“ s krajinou svého domova.
Výpravy v této věkové kategorii můžeme tematicky rozdělit např. takto:
Na nástěnku v klubovně si můžeme pověsit mapu okolí a zakreslovat do ní místa, která jsme prozkoumali.
Kromě zkoumání okolí vyrážíme jednou za rok s vlčaty na velkou expediční výpravu do vzdálenějších míst, v našem případě do Českého ráje, kde zkoumáme skalní soutěsky. Jinak větší výpravy necháváme věkové kategorii skautů a skautek, aby se vlčata a světlušky měly na co těšit.
Klíčovým zadáním pro věk vlčat a světlušek je učit se vnímat krásy přírody a světa kolem. Důležitý rozměr této věkové kategorie je pozorování přírody a tvořivé až umělecké činnosti v přírodě. Součástí výprav by rovněž mělo být vyprávění příběhů a pověstí, které se k danému místu vážou.
Ve věku skautů a skautek bychom se mohli vypravovat do vzdálenějších míst. Co třeba navštívit a postupně prozkoumávat jednotlivé chráněné krajinné oblasti, národní parky a další zajímavá místa? Splout alespoň některé naše řeky a putovat alespoň některými horami. Navštívit vybrané hrady a zříceniny, prozkoumat vybraná historická města…
Příklady výprav do přírody:
U skautů a skautek by měly hrát výraznější roli aktivity zaměřené na emoční prožívání krajiny, hodnoty, vztahy a programy zaměřené spirituálně.
Skauti a skautky se učí přírodu poznávat, rozumět souvislostem. Kromě vnímání krás přírody a světa kolem je učíme všímat si rozporů, které mezi člověkem a přírodou vznikají. Během výprav si tedy všímáme zásahů člověka do krajiny a můžeme na toto téma otevírat různé formy diskuzí. Během zastávek při putování krajinou čteme různé inspirativní příběhy a debatujeme o nich.
V roverském věku přicházejí ke slovu náročné expedice, zimní přechody hor, zahraniční putování atp.
Dochází zde k vědomému propojování člověka s přirozeným světem. Dříve jsme se učili vnímat krásu přírody, později jsme se naučili ji poznávat a rozumět souvislostem. Nyní přichází na řadu rozvíjení pocitu sounáležitosti a z toho vyplývajících osobních důsledků pro životní styl člověka.
Ve věku vlčat, světlušek, skautů a skautek je třeba uchovat četnost výprav (ať už jednodenních či vícedenních, oddílových či družinových) alespoň jedenkrát měsíčně. Pokud by četnost klesla pod tuto úroveň, nabízí se otázka, zda jde ještě o plnohodnotnou skautskou činnost. Přitom příroda je nedílná součást skautské výchovné metody.
U všech věkových kategorií je potřeba překračovat chápání přírody jako pouhé kulisy k našim aktivitám. Stromy, výmoly, skalky, křoviska - to vše nám poslouží jako výborná kulisa k realizaci zamýšlené hry. Jenže u toho nesmíme zůstat. Další rovina je poznávání přírody a přírodnin ve smyslu, že se učíme úměrně věku určit, o který druh květiny, stromu, kamene, stopy zvířete atd. jde. Na to navazuje zkoumání procesů a vztahů, které se v přírodě vyskytují, jaké jsou souvislosti mezi přírodou a lidskou činností… Ani u toho však nesmíme zůstat.
Ke slovu přicházejí činnosti, které cíleně směřují k rozvoji úcty k přírodě a krajině, které nás učí vnímat ji jako hodnotu, činnosti, které nám ukazují, jak přírodu prožívat a mít ji rád. Jde tedy o rozvoj všímavosti, práci s estetikou, prožívání přírody všemi smysly. Další rovina jsou pak aktivity cílené na pomoc přírodě - sázení stromů, úklid parku, různé ekobrigády… Takové akce by neměly chybět v činnosti žádného oddílu či družiny.
Voda v krajině potažmo i ve městě je zdrojem života, který je třeba chránit. Porozumění koloběhu vody a jejímu vlivu na životní prostředí je tématem, které bychom v našem oddílovém životě neměli opomíjet.
Obecně je vodní režim v krajině narušován:
Základem je chodit ven a sledovat prostředí okolo nás. Někdy může být zajímavé podívat se na historické mapy území, kam se chystáme na výpravu, a porovnat původní koryto toku a jeho současný tvar. Pokud narazíte na drn mechu, vyzkoušejte, kolik zadrží vody - výborné na pokusy jsou sivozelené polštáře bělomechu. Zastavte se u studánky. Kde se v ní bere voda? Porovnejte, jak dlouho vydrží voda v loužích na různém povrchu, proč? Zatímco se světluškami si spíše budete hrát s polštáři mechu, na schůzku roverského kmene můžete pozvat např. iniciátora vydařené revitalizace ve vašem okolí a diskutovat více do hloubky, v čem spočívá její význam.
Zahrajte si hru Meandry a povodně, která krásně ilustruje, jak meandrující koryto ovlivní průběh povodňové vlny a vede k uvědomění významu přirozených říčních koryt. Hra se hodí pro všechny věkové kategorie. Lišit se bude hloubka navazující diskuse.
Hru můžete zopakovat, aby si každý tým vyzkoušel obě situace.
Rozhodně by měla následovat alespoň krátká reflexe, hra je vlastně evokací k tématu, zde je pár námětů do diskuse:
⚜️ Upravená koryta jsou konstruována tak, aby rychle odváděla vodu z krajiny. Pokud prší na větším území, po soutoku několika řek se zvyšuje pravděpodobnost, že se jejich povodňové vlny sejdou najednou a tím se zvýší ničivá síla povodně. V přirozených tocích voda teče pomaleji, povodňová vlna roste pomaleji a nemá takovou sílu, povodňové vlny z kratších a delších řek se při soutoku tak často nesetkají.
Proč vadí, když je povodňová vlna rychlá? ⚜️ Protože je menší čas se na ni připravit (evakuovat lidi a majetek, postavit hráze z pytlů s pískem apod.) a přijde naráz s větší silou.
K čemu jsou dobrá narovnaná říční koryta? ⚜️ Prvotním účelem narovnání říčních koryt bylo usnadnění lodní dopravy. V poslední době je spíše důležitá ochrana před záplavami - hodně lidí věří, že město se před povodní ochrání nejlépe pomocí drahých betonových hrází.
Ve městě má zadržená voda velký význam pro tvorbu vhodného mikroklimatu. Relativní vlhkost ve městech bývá nízká, naopak teploty vyšší než v okolí mimo ně.
To je zejména způsobeno:
Jak se dá zpomalit odtok, zvýšit vsak, a tím i odpar?
Výborně k otevření tématu pro skautky a skauty, případně rovery, poslouží aktivita Koloběh vody ve městě. Jedná se o pohybovou simulační hru, která ilustruje koloběh vody v různých městských prostředích. Účastníci ve hře vystupují v roli molekuly vody. Všichni začínají v mraku a přes různá města a prostředí se dostávají do moře a zpět. Jejich pohyb je řízen hody kostkou. Pravděpodobnosti vypaření, vsaku, odtoku odpovídají realitě. Po hře následuje diskuse, ve které by si účastníci měli uvědomit, jak se liší rychlost odtoku v různém prostředí a z toho vyplývající důsledky. Nedílnou součástí aktivity je i hledání odpovědi na otázku, čím zlepšit vodní cyklus v blízkosti domova.
Zkuste vytipovat místa, kde by byla vhodná výsadba zeleně - samozřejmě je vždy třeba zjistit vlastnické vztahy a dohodnout se se všemi, kterých se to týká. Větší možnosti máte při přestavbě klubovny/základny. Zkuste již ve fázi návrhu zvažovat dopady na vodní cyklus. Pomoci vám mohou následující otázky: Jak nakládat s dešťovou vodou - nedala by se využít na zalévání, případně splachování - jak nejlépe vsakovat na pozemku? Nešlo by udělat ozeleněnou střechu (mají jí třeba nad sálem Kaprálova mlýna)? Budete zpevňovat povrchy? Zvolte řešení, které umožní vsakování.
tags: #priroda #okolo #vody #skautské #aktivity