Ekologická Valence Stenoekni: Co to Znamená?

Rostlina může existovat a rozmnožovat se za předpokladu působení určitých podmínek od minima přes optimum k maximu, tzn. toleruje faktor prostředí v určitém rozpětí.

Ekologická valence druhu označuje schopnost živočichů snášet určité rozpětí libovolného faktoru. Druhy jsou rovněž různě citliví na celkový charakter stanoviště a obývaného prostředí.

V souvislosti s ekologickou valencí se rozlišují dva základní typy organismů:

• Eury- (široký): Rostliny (organismy) se širokou ekologickou valencí jsou schopny snášet široké rozmezí podmínek. Jejich výskyt je velmi častý.
• Steno- (úzký): Druhy úzce vázané na určité stanoviště. Mimo úzce vymezené podmínky nejsou schopny přežívat.

Faktor prostředí se může stát limitujícím, jestliže dojde k přílišnému poklesu či nárůstu jeho kvantity či intenzity. Při ekologickém optimu působí faktor v intenzitě optimální pro vývoj rostliny (organismu), při ekologickém pesimu působí faktor v krajních mezích a podmínky pro existenci organismu jsou nepříznivé.

Faktory prostředí mohu být limitující, tj. rozhodují o přežití a množení populací rostlin (organismů obecně) na stanovišti. Produkční faktory ovlivňují vitalitu rostlin, jejich schopnost odolávat např. jejich prostředím.

Čtěte také: Co je stenoekní druh?

V souvislosti s limitujícími faktory prostředí nelze nezmínit dva významné zákony:

• Zákon minima, který říká, že růst a vývoj rostlin (organismů obecně) je limitován faktorem, který je na stanovišti v minimu.
• Zákon substituce faktorů, podle nějž do určité míry může jeden faktor nahradit druhý.

Druh, který obývá různá stanoviště, má velkou ekologickou valenci a obrovský areál. Naopak druhy, které jsou na typ prostředí velmi těsně vázány, mají specifické limitující faktory.

Bioindikace využívá organismy jako ekologické indikátory, které vypovídají o vlastnostech abiotického prostředí. Indikátory signalizují rozhodující ekologické faktory a umožňují sledovat hodnoty naprosto všech v rozmezí ekologické valence pro příslušný druh.

Ekologická valence druhu je tedy funkční začlenění druhu do struktury a funkcí ekosystému. Její název je odvozen z řeckého oikos = dům, obydlí. Ekologickou valenci lze definovat jako soubor nároků určitého druhu na podmínky prostředí, působí jako rozměry niky. Stanoviště (habitat) poskytuje vhodné podmínky pro život. Naleziště (lokality) nazýváme ekosystémy, biomy a biosféry.

Organismy v ekosystému konzumují živá těla organismů nebo jejich části. Dělíme je např. podle druhu potravy i napadenou část rostliny. Oligofágové přijímají jako přijatelnou potravu všechno a bez rozdílu. Zoofágy dělíme např. na insektivorní (hmyzožravý) a karnivory (maso).

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Populace je soubor jedinců téhož druhu na určitém území. Je charakterizována svojí velikostí, která je dána počtem jedinců na jednotku plochy či prostoru, tzv. abundance (početnost). Celkový počet jedinců se zjišťuje spíše ve výjimečných případech, obvykle se počítá s odchycených nebo pozorovaných jedinců určitou metodou.

Dynamika populace zahrnuje změny početnosti populace, ke kterému dochází v různých časových intervalech. Rozlišujeme natalitu (porodnost), tj. počet nových jedinců za jednotku času, a mortalitu (úmrtnost).

Disperze je rozmístění jedinců v prostoru. Může být náhodná, shlukovitá (např. v důsledku heterogenity prostředí) nebo plošná.

Migrace je přesun živočichů z jednoho místa na jiné. Příčinami těchto přesunů jsou klima, potrava, rozmnožování a prostor.

V přírodě dochází k rozmanitým formám soužití organismů. Žádný organismus není schopen existovat samostatně, izolovaně od ostatních. Vzájemné ovlivňování populací vede k procesu vývoje, který nazýváme koevoluce, přičemž dochází ke změnám jedné nebo obou zúčastněných populací.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Interakce mezi populacemi mohou být různé:

• Neutralismus: Dvě populace obývají tentýž biotop, ale vůbec do interakce nevstupují, tzn. nedochází k jakémukoli vzájemnému působení (mají zcela odlišné ekologické niky).
• Komensalismus: Jedna populace má prospěch, druhá není ovlivněna. Může být potravní, prostorová nebo metabolická.
• Protokooperace: Vzájemně prospěšný vztah, ale není závazný.
• Symbióza (mutualismus): Vzájemně prospěšný vztah, který je závazný.
• Konkurence: Populace se vzájemně negativně ovlivňují, reprodukce soutěžících jedinců (populací). Konkurence obvykle určuje horní limit početnosti jedinců.
• Parazitismus: Parazit sice hostitele poškozuje, ale obvykle nelikviduje.
• Predace: Spotřebovávání jednoho organismu (kořisti) jiným organismem (predátorem). Při prvním napadení predátorem je kořist živá.

Ekologická sukcese je proces vývoje biocenózy, kterému říkáme klimax. Klimax představuje homeostatický systém.

Biocenózy se dělí na původní (primární) a umělé (druhotné). Příkladem umělých biocenóz jsou rumištní biocenózy.

Vertikální uspořádání biocenózy zahrnuje stratocenózy (např. korunové, kmenové, křovinné, bylinné, mechové a hrabankové). Horizontálně vymezené jsou biocenózy i celé ekosystémy stojatých i tekoucích vod.

K-stratégové jsou dlouhověcí a specializovaní na ostrá konkurence mezi množstvím druhů. Patří sem například druhy z deštných lesů a korálových útesů.

C-stratégové jsou tolerantní k nedostatku a často slepé a nepigmentované druhy.

tags: #ekologická #valence #stenoekni #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Autoservis Emise Břeclav
• Charakteristika lesního ekosystému
• Tipy na ubytování v přírodě Beskyd
• Kontejnery na bioodpad Vyškov
• Emisní povolenky v Austrálii