Australské ekologické problémy: Emisní povolenky, požáry a kolaps ekosystémů

Australský systém uhlíkových kompenzací čelí kritice po zveřejnění studie v prestižním časopise Communications Earth & Environment. Odhalila, že téměř 80 procent z analyzovaných 182 projektů v aridních a polopouštních oblastech nevykazuje očekávaný růst lesního porostu, což zpochybňuje účinnost celého systému při řešení globální klimatické krize.

Mohlo by se zdát, že Austrálie je daleko a problémy zastrčeného kontinentu nás nemusejí vzrušovat, jenže tamní metoda obnovy zničených lesů je pátým největším takovým programem na světě. Projekty zalesňování pokrývají území o rozloze kolem 42 milionů hektarů, což je plocha větší než Japonsko. Viděno z téhle perspektivy se jedná o světový problém. Zelené plíce Austrálie jsou prostě plícemi i pro značnou část Země.

Do loňského června bylo v australském programu vydáno celkem 37 milionů uhlíkových kreditů, každý z nich přitom odpovídá tuně zredukovaného CO. „Jenže akademici napsali, že uvedené projekty nesnižují emise, jak bylo slíbeno, a společnosti, které si kredity pořizovaly, ve skutečnosti nesnižovaly svůj negativní dopad na klima, jak tvrdily,“ píše britský list The Guardian.

Vedoucí autor studie Andrew Macintosh kritizuje systém za to, že prodává iluzi uhlíkových kreditů, které ve skutečnosti neexistují. Výzkum poukázal na to, že většina projektů nenaplňuje své ekologické cíle, což vyvolává pochybnosti o celkové integritě systému. Macintosh je mimochodem dlouhobým kritikem zmíněného systému o němž tvrdí, že je to „do značné míry podvod.“

„Projekty ve skutečnosti nezachycují požadované množství uhlíku a v systému máme celou řadu uhlíkových kreditů, které nepředstavují ani jednu tunu CO,“ prohlásila Megan Evansová, docentka environmentální politiky na Univerzitě Nového Jižního Walesu v Canbeře a spoluautorka aktuální studie. Většina uhlíkových kreditů podle ní slouží jen jako odpustky pro velké znečišťovatele, kteří ale negativní dopady své činnosti reálně nijak neřeší.

Čtěte také: Australské ekologické zemědělství

„Ve výsledku tak množství uhlíkového znečištění zvyšujeme. Nakonec proto dosahujeme horších výsledků pro klima, než kdybychom tyto projekty obnovy lesů neměli,“ doplnila. Také další kritici tvrdí, že australský model slouží spíše jako „čisté svědomí“ pro firmy, které životnímu prostředí neprospívají, než aby přinášel skutečné změny v globálních emisích skleníkových plynů.

Ministr pro klimatickou změnu Chris Bowen však současný systém hájí. Podle něj se i po důkladném přezkumu ukazuje, že je funkční.

Ničivé požáry v Austrálii

Svět sleduje záběry krajiny jako z pekla, která je bohužel skutečná. Austrálie zažívá zřejmě vůbec nejničivější požáry moderní historie, místní utíkají z domovů a v lesích hynou populace zvířat. Požárové sezony Austrálie nezažívá podobný problém zdaleka poprvé, takzvaná „požárová sezona“ je naopak součástí tamních přírodních podmínek a opakuje se asi jako období dešťů ve vlhkých tropických oblastech.

Letošní požáry jsou ale rozsahem, dobou trvání a škodami s běžným stavem nesrovnatelné, doposud nejhorší požáry z přelomu roku 2008 a 2009 byly co do rozlohy jen zlomkem letošního stavu. Ohně se rozšířily na území o rozloze přes 10 milionů hektarů, což je více než rozloha celé České republiky.

Faktory způsobující požáry

S výjimkou Antarktidy je Austrálie nejsušší pozemský kontinent, momentálně navíc zažívá tříleté sucho. Kromě toho letos přišlo rekordně suché jaro, v prosinci pak nejteplejší den v historii, kdy v některých částech země dosáhla teplota 49,9 stupňů Celsia. To v kombinaci se silným větrem tvoří ideální podmínky pro rychlé a rozsáhlé šíření ohně. Požár v regionu East Gippsland ve státě Victoria se tak třeba rozšířil o 20 kilometrů jen za 5 hodin.

Čtěte také: Reakce na změny klimatu v Austrálii

Australská policie ale řeší i možnost podílu žhářů na celé věci. Probíhá vyšetřování 24 lidí pro úmyslné založení požárů, dalších 183 policie podezřívá z jiných „přestupků spojených s ohněm“, což znamená třeba nedodržování zákazu zakládání ohně nebo i odhazování nedokouřených cigaret na místa, kde můžou způsobit další požár.

Škody a oběti

Jak již bylo řečeno, letošní požáry převyšují všechny podobné předchozí události v Austrálii. Bylo při nich zničeno nejméně 2 000 obytných domů, o život přišlo nejméně 25 lidí. Ohroženo je přibližně 500 milionů domácích i divoce žijících zvířat, z nich desítky milionů uhořely. Přestože skupiny dobrovolníků vynášejí z hořících lesů koaly, odhadem desetitisíce medvídků, kteří se přirozeně vyskytují jen v Austrálii, už příroda v posledních týdnech ztratila.

Souvislost s klimatem

Případná souvislost se změnami klimatu je od začátku jedna z hlavních otázek kolem dění v Austrálii. Odborníci citovaní ve světových médiích většinou říkají, že nebývalé sucho a rekordní teploty jsou zásadní příčina intenzity požárů a můžou tedy znamenat propojení s klimatickými změnami. Jinými slovy by, nebýt klimatických změn, požáry možná nenabraly tak velkou a bezprecedentní sílu a proběhla by jen „běžná“ požárová sezona. Vliv změn klimatu se ale samozřejmě jen těžko dá přesněji vyčíslit.

Kolaps ekosystémů v Austrálii

Australští vědci varovali před zhoršováním stavu tamních ekosystémů. Upozorňují, že celkem 19 z nich kolabuje, což ohrožuje i lidskou společnost, která je na nich závislá.

Už roku 1992 varovalo 1700 špičkových vědců před tím, že lidská společnost a příroda jsou na kolizním kurzu a může to skončit katastrofou pro lidi i část přírody. Toto prohlášení tehdy sice vzbudilo velkou pozornost, ale nemělo příliš velké důsledky pro naše chování.

Čtěte také: Výzvy pro životní prostředí v Austrálii

Vědci tyto teze dále zkoumali a o sedmnáct let později popsali meze, v jejichž rámci by lidé a ostatní živé organismy mohli mít „bezpečný prostor pro své fungování“. Jedná se o environmentální hranice, jako je množství oxidu uhličitého v atmosféře nebo změny ve využívání půdy.

Překročení těchto hranic je dnes považováno za riziko, které by způsobilo tak hluboké změny životního prostředí, že by představovaly existenční hrozbu pro lidstvo. A právě tyto meze zkoumali vědci, kteří analyzovali, jak se vyvíjí ekosystémy v Austrálii a na okrajích Antarktidy, které jsou Austrálii blízké -⁠ oba kontinenty se totiž částečně ovlivňují.

Jde zřejmě o nejkomplexnější hodnocení stavu životního prostředí v Austrálii -⁠ a ukazuje, že se hlavní a ikonické ekosystémy na celém kontinentu hroutí. Tyto systémy přitom na kontinentu udržují život a důkazy o jejich zániku ukazují, že lidstvo překračuje nebezpečné hranice, na nichž závisí jeho přežití.

„Zjistili jsme, že 19 australských ekosystémů splňuje naše kritéria pro zařazení do kategorie kolabující. Patří sem suché vnitrozemí, savany a mangrovové porosty severní Austrálie, Velký bariérový útes, Žraločí zátoka, chaluhové a vysokohorské lesy jižní Austrálie, tundra na ostrově Macquarie a mechové porosty v Antarktidě,“ uvedli vědci.

Kolaps definují jako stav, kdy se ekosystémy oproti svému původnímu stavu výrazně a negativně změnily -⁠ například úbytkem druhů nebo stanovišť, snížením vegetace nebo korálového pokryvu -⁠ a není přitom pravděpodobné, že by se obnovily.

Dobré i špatné zprávy

Ekosystémy se skládají z živých a neživých složek a jejich vzájemného působení. Fungují jako extrémně složitý stroj: když se některé složky odstraní nebo přestanou fungovat, řetězové důsledky mohou vést až k selhání systému.

„Naše studie vychází z naměřených údajů a pozorování, nikoli z modelování nebo předpovědí do budoucna. Povzbudivé je, že ne všechny námi zkoumané ekosystémy se zhroutily v celém svém rozsahu. Například na Velkém bariérovém útesu máme stále několik neporušených útesů, zejména v hlubších vodách. A v severní Austrálii se nacházejí jedny z nejvíce neporušených a nejméně pozměněných lesních savan na Zemi,“ uvádí autoři.

Přesto dochází ke kolapsům, a to i v oblastech důležitých pro pěstování potravin. Patří sem i povodí Murray-Darling, které pokrývá asi 14 % australské pevniny. Je klíčové, protože zajišťuje více než 30 % australské produkce potravin.

Dopady povodní, požárů, vln veder a bouří se nezastavují před branami farem, pociťují je stejně zemědělské oblasti i přírodní ekosystémy. Autoři připomínají, jak během nedávného sucha došla australským městům pitná voda.

Ta je ohrožena také tehdy, když se v povodích řek zhroutí ekosystémy. Například ve státě Victoria degradace obřích lesů tvořených blahovičníky výrazně snižuje množství vody protékající povodím řeky Thompson, což zase v důsledku ohrožuje zásobování pitnou vodu pro téměř pět milionů lidí v Melbourne.

„Tohle už je poplach, nejen pouhé varování. Zjednodušeně řečeno, současné změny na celém kontinentu a jejich potenciální důsledky představují existenční hrozbu pro naše přežití i pro ostatní život, se kterým sdílíme životní prostředí,“ konstatují autoři výzkumu.

Příčiny problému jsou komplexní

Když vědci hledali příčiny kolapsů na různých místech Austrálie, zjistili, že většina ohrožených nebo kolabujících ekosystémů zažívá vícenásobný souběžný tlak. Kombinují se dopady globálních klimatických změn a regionálních lidských vlivů, jako je například mýcení lesů nebo eroze půdy. Tyto tlaky se často sčítají a důsledky jsou potom extrémní.

Jako příklad uvádí posledních 11 let v západní Austrálii. V létech 2010 a 2011 vlna veder na ploše více než 300 tisíc kilometrů čtverečních zpustošila mořské i suchozemské ekosystémy. Extrémní horka zdevastovala lesy a lesní porosty, porosty chaluh i korálové útesy.

Zmatek okolo odhadů ztrát zvířat při požárech

Na aktuální série požárů, které od září 2019 zuří v Austrálii, můžeme bezpochyby pohlížet jako na katastrofu. Škodami na lidských životech, nemovitém majetku a infrastruktuře překonává vše, co tu dosud bývalo zvykem. Rozloha ohněm zasažené půdy dokonce překonala historicky rekord Černého čtvrtku z roku 1851, po kterém zůstalo 5 milionů vypálených hektarů. To, co se tu děje dnes, skutečně nemá s minulostí srovnání. Tedy, v geografickém měřítku. V Austrálii totiž hoří každý rok, s pravidelnou sezónou ohňů se tu přímo počítá a je nedílnou součástí dynamiky zdejších ekosystémů. Jen obvykle hoří na severu kontinentu, a hustě zasídlenému pobřeží Viktorie se plameny obvykle vyhýbají. Tentokrát ne. A umírají přitom lidé i zvířata.

Klimatické změny? Je asi zbytečné polemizovat, které požáry jsou horší. Ničivé jsou všechny. Jen na některé je příroda lépe vybavena a jiné neprobíhají v blízkosti lidských sídel. A k vyšší ničivosti těch australských situace nahrávala dlouho. Mohou za to klimatické změny? Odpověď je náležitě šibalská: „Klimatické změny nezpůsobují požáry buše. Ale dělají je horší.“ Tyto věty vyřkl ředitel australské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF) Dermot O´Gorman.

Právě on je autorem „odhadu ztrát“ ohněm zasažených živočichů, kteří padli za oběť plamenům při australských požárech. Aktuálně hovoří o jedné a čtvrt miliardě kusů. Je to cifra, které odborníky dráždí. Proč?

Dojem z celé této katastrofy nikterak neumenší, když její dopad budeme vykreslovat panickými a nepodloženými čísly. Hausnumery vycucanými v lepším případě z prstů. Protože přesně tohohle se O´Gorman dopustil. Snad nevědomky. Kde začít? Pochopitelně u toho, na jakém základě provedl svůj odhad. Vycházel ze studie z roku 2007, kterou tehdy pro WWF vypracoval profesor zoologie univerzity v Sydney Chris Dickman.

Dickman ve své práci ale vůbec neřešil oheň a požáry. Odtušíme, že odlesnění má nesporně negativní vliv na faunu a flóru, ale působí přeci jen trochu jinak, než nenadálý příchod ohně. Druhý háček je, že čísla moc nesedí a ani nemohou. Už v roce 2007 Dickman předpokládal, že v rozmezí let 1998-2005 padlo za oběť odlesnění 104 milionů savců, ptáků a plazů. Znovu zmíníme, že příčinou jejich konce nebyl požár, ale ztráta původních stanovišť. A také doplníme, že svůj tehdejší odhad od základu vztahoval čistě k území Nového Jižního Walesu. Toho na diverzitu bohatého, nikoliv vyprahlých pouští nebo buše na severu země. Přitom počítal s regionálním odhadem „hustoty“ 17,5 savců, 20,7 ptáků a 129,5 plazů na hektar.

Profesor Dickman nepochybil, na základě dat vypracoval hrubý odhad pro daný scénář. V pořádku. Pochybil teď ovšem ředitel australské WWF O´Gorman, který z těchto čísel vyšel. Vztáhl je na událost požáru. A prostě roznásobil rozlohu ohněm momentálně zasažené půdy celé Austrálie odhadem počtu zvířat pro Nový Jižní Wales.

Vystaven kritice kolegů na to musel zareagovat i Dickman: „Samozřejmě, velká zvířata jako klokani nebo emu, kasuáři, drtivá většina ptáků, bude schopna od postupujícího ohně utéci. Větší ohrožení je tu pro druhy s menší mobilitou.“ Savci utečou, ptáci odletí, plazi zalezou pod zem. A ano, někteří savci uhoří, ptáci si mohou popálit křídla a plazi mělce zahrabaní pod zemí se při pomalém průchodu ohnivé stěny upečou.

Jenže jejich teritorium, stanoviště, zkrátka životní prostředí - tím nezmizí. Pořád tam bude, a bude se regenerovat přirozenou cestou, jako vždycky. „Po osobních zkušenostech z afrických požárů, jejichž výsledkem je jen minimum uhořelých ptáků, nepředpokládám, že by to ti australští nezvládli,“ dodává k tomu například ekolog z Yaleské univerzity Colin Beale. „Považuji tedy za extrémně nepravděpodobné, že by většina zvířat z oblastí s požáry skutečně byla nějak zasažena a v důsledku toho zemřela.“

Profesor ekologie živočichů z univerzity v Readingu Tom Oliver si na studii z roku 2007 a její podivné interpretaci ředitelem australské WWF našel ještě jednu chybu. Největším počtem (129,5) je v jeho odhadu zastoupen počet plazů. A to je háček třetí. „My totiž nemáme žádnou studii, která by takový odhad počtu plazů na hektar prakticky potvrzovala,“ říká Oliver. „Jediná taková, která ale neměřila populační hustotu, a také jen operovala s odhadem, pochází z roku 1985. Jinými slovy, údaje o počtu uhynulých zvířat v Austrálii se neopírají ani o vědecké zjištění, ani o realitu.

Srovnání s ostatními kontinenty

Afrika, Austrálie, Jižní Amerika, Asie. Několik posledních měsíců bylo na požáry bohaté, a člověk už může začít ztrácet přehled, která z plamenných apokalyps za poslední sezónu byla nejhorší. V Austrálii od začátku září do současnosti napočítali přes 190 000 dílčích požárů. Je to zlé? Ano. Ale třeba rozlohou 12x menší Středoafrická republika jich za tutéž dobu zažila přes 70 000 (135 000 za celý loňský rok), aniž by po ní štěkl pes. Vlastně, loňský počet požárů v Africe překonává ohnivé peklo Austrálie asi dvacetinásobně. Loni v červenci proběhlo na ruské Sibiři kolem 270 000 požárů. Brazílii za loňské léto a podzim zasáhlo 320 000 požárů, a celá Jižní Amerika svou ohnivou bilancí loňského roku strčí Austrálii do kapsy asi pětkrát.

V případě Austrálie jsme konfrontováni s realitou, že plameny prošly územím o rozloze 63 000 kilometrů čtverečních (což je u země s rozlohou 7,7 milionů kilometrů čtverečních kolem 0,8 %). Hoří tu hlavně suchá buš. Na jihu Ameriky shořelo „jen“ 9600 kilometrů čtverečních, ale dílem pralesů a porostů v okolí Amazonie. Na Sibiři lehlo popelem 131 000 kilometrů lesů a tajgy. Nic z toho se nedá porovnávat s Afrikou, kde popelem lehne 4,5 milionu kilometrů čtverečních. Vesměs suchých lesů a savan. Není to tedy jen o tom, že hoří. Je třeba ptát se, kde to je a co je vlastně v plamenech.

tags: #australie #ekologie #problemy

Oblíbené příspěvky:

• § 36 odst. a díl 7 zákona o odpadech
• Komplexní recyklace s ISO 9001
• Obnovitelné zdroje energie: principy fungování
• Jak vybrat odpadkový koš na recepci?
• Průvodce výběrem vestavných košů Franke