Ekologická zátěž plastů a její dopady

Plasty jsou neodmyslitelnou součástí našich životů: využíváme je v práci i během volnočasových aktivit, balí se do nich zboží i potraviny, neobejde se bez nich zdravotnictví ani výzkum.

Plast je jedním z nejčastějších materiálů používaných k balení potravin. Je levný, lehký a odolný, ale jeho vliv na životní prostředí je zásadní.

Nebezpečné látky z plastů pronikají do těl nás všech, a to bez ohledu na to, zda denně pracujeme s plastovým odpadem, nebo se pohybujeme v nejvyšších patrech diplomacie. Potvrdila to nová mezinárodní studie sítě IPEN.

Na výzkumu se podílely organizace Centrum pro životní prostředí, spravedlnost a rozvoj (CEJAD) v Keni, Ekologické varování a obnova - Thajsko (EARTH) a česká Arnika. Studie odhalila v tělech všech testovaných desítky toxických sloučenin, jako jsou ftaláty či zpomalovače hoření. Našly se u pracovníků v Keni a Thajsku, ale i u vysoce postavených delegátů a úředníků OSN.

Studie přináší další pádný argument, proč musí budoucí úmluva regulovat plasty v celém jejich životním cyklu, nikoliv se zaměřovat pouze na odpad. Její zjištění jsou přímým vzkazem vyjednavačům: problém plastového znečištění není jen estetickou záležitostí špinavých pláží, ale představuje přímou a všudypřítomnou hrozbu pro lidské zdraví.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Metodika studie byla založena na využití speciálních silikonových náramků, které účastníci nosili po dobu pěti dnů. Výsledky jsou o to znepokojivější, že expozici se nevyhnul absolutně nikdo. V náramku každého jednotlivého účastníka studie byla nalezena směs látek ze všech šesti sledovaných skupin.

Srovnání jasně ukázalo, že pracovníci manipulující s plastovým odpadem čelí mnohem vyššímu riziku. Jsou vystaveni jak většímu počtu různých látek, tak jejich vyšším koncentracím. Konkrétně v Keni byl každý takový pracovník vystaven nejméně 30 různým sloučeninám, v Thajsku pak minimálně 21. Pro srovnání, u úředníků OSN, včetně diplomatů, se našlo minimálně 26 různých sloučenin.

Vůbec nejvyšších koncentrací ve všech skupinách dosahovaly ftaláty, nechvalně proslulé látky schopné narušovat hormonální systém, které jsou spojovány s neplodností či zvýšeným rizikem rakoviny.

„Studie ukazuje, že takzvaná neviditelná zátěž z plastů už není neviditelná - máme jasné důkazy a nesmíme ji dál přehlížet. V sázce není jen zdraví lidí, ale i stabilita celých ekosystémů. Tato zjištění by měla mít zásadní dopad na debatu o tzv. cirkulární ekonomice. Ukazují, že pouhá recyklace plastů problém neřeší, ale naopak může vést k dalšímu šíření nebezpečných látek a jejich přenosu do nových výrobků, čímž se toxický kruh uzavírá.

„Většina látek v plastech není regulována současnými mezinárodními dohodami. Vzhledem k tomu, že tyto sloučeniny překračují státní hranice bez jakékoliv kontroly, samotné vnitrostátní politiky nemohou plastovou krizi vyřešit. Skutečnost, že toxické látky vstupují do našich těl bez našeho vědomí a souhlasu, představuje i vážný etický a lidskoprávní problém. Tento stav trefně okomentoval Dr. Marcos A. Orellana, Zvláštní zpravodaj OSN pro toxické látky a lidská práva, který se studie rovněž zúčastnil: „Každý člověk má právo na tělesnou integritu. Znečišťovatelé plasty toto právo narušují šířením látek, které se nyní nacházejí po celé planetě. Navíc někteří lidé, protože žijí v těsné blízkosti zařízení na výrobu plastů nebo pracují s plastovým odpadem, trpí neúměrnou zátěží. Standardy lidských práv nabízejí každému jednotlivci záruku, že nikdo nebude zasahovat do jeho těla bez jeho souhlasu.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Výsledky studie měly být pro vyjednavače v Ženevě jasným signálem. Ochrana lidského zdraví a životního prostředí vyžaduje přijetí silné a právně závazné úmluvy, která se zaměří na zdroj problému - tedy na omezení výroby plastů a zákaz nejnebezpečnějších látek v nich.

Přesto týdenní vyjednávání o finální podobě globální úmluvy o plastech v Ženevě skončilo neúspěchem. Jednání ztroskotala na neústupnosti koalice států těžících ropu, které odmítly jakákoliv opatření na omezení výroby plastů. Svět tak promarnil další klíčovou příležitost, jak řešit narůstající plastovou krizi u jejího zdroje.

Alternativy k plastům

Hledání ekologicky šetrného balení neznamená, že se najednou vše zabalí do papíru. Rozhoduje také to, co balíme. Třeba v případě mléčných výrobků dosud neexistuje funkční obalové řešení výhradně z papíru.

Různé menu boxy a kelímky na kávu, u kterých plast nahradila kombinace papíru s plastem nebo bioplasty, jsou v současném systému předurčeny spíše ke skládkování. Tento trend je poháněný snahou zbavit se za každou cenu plastů.

Už nyní se v Evropě do papíru balí dvakrát více než do jiných materiálů. Iva Werbynská z Obalového institutu SYBA si všímá, že nepoučení konzumenti vnímají třeba pití z papírových kelímků pro životní prostředí jako méně zatěžující, než z plastových kelímků. Účinná bariéra tvořena výhradně plastovými vrstvami je proto udržitelnější.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Plasty jsou však ve společnosti vnímány negativně, proto se výrobci obalů uchylují k jejich nahrazování. Ne vždy je záměna plastu právě za papír výhodná, funkčně i z hlediska životního prostředí.

Ve všech těchto případech přitom nejde o 100 % papíru, ale kombinaci s plastem. Existují i případy, kdy je tzv. papírová láhev více než z poloviny vyrobena z plastu. Výrobci jej využívají pro vnitřní bariéru a také hrdlo plus uzávěr.

Protože do papíru nelze zabalit všechno, upravuje se jeho povrch nejčastěji plastovými potahy či nástřiky, které zvyšují funkčnost tak, aby byla srovnatelná s plně plastovými obaly.

Bioplasty

Bioplasty, zejména biodegradabilní plasty jako PLA (polylaktid), jsou vyráběny z obnovitelných zdrojů, například kukuřičného nebo bramborového škrobu, a často se prezentují jako ekologická volba.

Skutečnost je však složitější: na rozdíl od běžných plastů (PP, PET) mají biodegradabilní plasty zcela odlišnou strukturu, která znemožňuje jejich recyklaci. Přestože by měly být kompostovatelné, v praxi se nerozkládají ani v domácích podmínkách, ani ve většině průmyslových kompostáren.

Navíc jejich výroba zabírá zemědělskou půdu, která by mohla být využita pro produkci potravin, což přidává další ekologickou zátěž.

Vedle biodegradabilních plastů existují také bio/plant-based polymery, což jsou plasty jako PP nebo PET, ale vyrobené z rostlinných zdrojů namísto ropy.

Recyklace a vratné obaly

Ekologické dopady obalů nelze posuzovat pouze podle jejich výroby, ale je nutné zohlednit celý životní cyklus. Vratné obaly, jako jsou REkrabičky a REkelímky, nabízejí udržitelnou alternativu, která spojuje nižší ekologickou zátěž s praktickými výhodami pro podniky i spotřebitele.

Vratné obaly kombinují výhody různých materiálů a minimalizují jejich nevýhody.

• Snížení odpadu: Vratné obaly nahrazují stovky jednorázových variant, což znamená méně plastů na skládkách.
• Nižší nároky na zdroje: Díky dlouhé životnosti vratných obalů se výrazně snižuje potřeba nových surovin.
• Jednoduchá recyklace: Na konci životního cyklu lze materiály snadno recyklovat nebo zpracovat.

Ekologické balení ve vinařství

Ekologie hraje ve vinařství stále větší roli. Spotřebitelé i podniky se zajímají o udržitelnost a hledají způsoby, jak snížit svůj dopad na životní prostředí. Jedním z klíčových kroků je přechod na ekologické balení, které nahrazuje plastové materiály recyklovatelným kartonem.

Ekologické balení posiluje image značky jako odpovědné a udržitelné společnosti.

Stále více vinařů po celém světě přechází na ekologické balení. Například v Bordeaux některé vinařské domy zcela eliminovaly plastové komponenty a používají výhradně recyklované kartonové obaly.

Uhlíková stopa různých obalových materiálů

U obalů celkově platí, že čím větší a těžší je obal, tím větší je uhlíková stopa. Již jen výroba a produkce jídla (nepočítáme obaly) zvyšuje uhlíkovou stopu.

Ve vyspělých zemích se emise spojené s jídlem (včetně ztrát) pohybují přibližně v rozmezí 5 až 9 kg na osobu za den.

Zkusme porovnat jednotlivé druhy obalů a porovnat jejich dopad na naše životní prostředí.

Samotná výroba skla je energeticky velmi náročný proces a nejvíce energie se spotřebuje při tavení, kdy je potřeba dosáhnout teplot až 1.500°C a více. Nevytříděné a nerecyklované sklo se velmi těžko na skládce rozkládá - mluví se o horizontu až tisíců let.

Podobně energeticky náročná je také výroba kovového obalu (klasické konzervy), kdy se při samotném tavení využívá teplota až 1.200 °C. Klasické plechovky ne vždy ale končí v recyklovaných surovinách. Domácnosti u nás nejsou zvyklé konzervy třídit a vozit do sběrných surovin.

Ve výrobě má nový hliníkový obal uhlíkovou stopu 12,79 kg CO2 na kg vyrobeného materiálu. Pokud připočítáme to, že hliníkové obaly (plechovky) většinou končí ve směsném odpadu (oproti plastovým obalům, které třídíme), je tady uhlíková stopa několikanásobně vyšší. Díky tomu pak hliníkový obal patří k nejhorším obalům.

Ve výrobě má nový plastový obal uhlíkovou stopu 3,1. kg CO2 na kg vyrobeného materiálu. Češi zpravidla zrecyklují až 80% plastového odpadu. Tyto odpady se vytřídí na obchodovatelný a neobchodovatelný plast. Ten neobchodovatelný (tedy naše obaly) jdou do spaloven, kde se řízeně spalují a likvidují. Spalování plastů je naprosto stejné jako spalování ropy, jen s tím rozdílem, že spalovny zachytávají škodliviny a nepouštějí je do ovzduší.

Náš sáček o hmotnosti 11 g má emise přibližně 0,033 kg CO2, což jsou zanedbatelné emise vůči emisím, které byly vyprodukovány u výrobků do něj ukládaných.

Recyklační proces v České republice

Podle údajů z roku 2022 se v Evropské unii recykluje šestačtyřicet procent plastových obalů, Česká republika je na tom lépe - s pětapadesáti procenty se dělí s Německem o druhé místo.

Je iluzorní si myslet, že se někdy dostaneme na sto procent. Vždycky zůstane něco nerecyklovatelného, co musí do spalovny. Část plastů se ke spalování dokonce přidává záměrně, aby odpad lépe hořel.

Na každý plast se najde technologie pro jeho recyklaci. Na třídicí lince se však nutně dostaneme do bodu, kdy už další třídění není ekonomicky výhodné. Zůstane směs plastů a nejlepší, co se s tím dá udělat, je, že putují do spalovny nebo do pyrolýzních procesů, kde nevadí, že jde o různé materiály.

Jako jeden ze způsobů, jak zpracovat nezrecyklovatelný plast, se začínají využívat pyrolýzní jednotky, kde se odpad nespaluje, ale termicky rozkládá. Vzniká plynná složka, která obsahuje hlavně metan, jímž se dá topit, a kapalná složka, což je směs uhlovodíků a může sloužit jako náhrada ropy, tedy i k výrobě nových plastů. „Nejproblematičtější je pevný zbytek, ale ten tvoří jen asi pět až deset procent odpadu,“ říká Hynek Beneš z oddělení zpracování polymerních materiálů Ústavu makromolekulární chemie AV ČR.

Úplně stačí kelímek od jogurtu pořádně vyškrábat.

Záleží na tom, o jaký druh recyklace se jedná. U mechanické recyklace se materiál jen přetaví a dostane nový tvar. Tady ale často hrozí, že se s každou další recyklací kvalita materiálu sníží, pokud se nepřidají vhodná aditiva.

U chemické recyklace se plast obvykle rozloží na základní stavební jednotky, které se pak znovu složí.

Pracuje se také na designu pro recyklaci - tedy dělat výrobek tak, aby bylo co nejjednodušší ho recyklovat.

Za nás jsou biologicky rozložitelné plasty vhodné jen pro specifické aplikace, kde není možná recyklace nebo zpětný sběr. V zásadě je nelze využít pro technické aplikace, protože rychle ztrácí užitné vlastnosti.

Obnovitelné zdroje se využívají při výrobě bioplastů ze surovin, jako jsou kukuřice nebo biomasa. Výsledný produkt má naprosto stejné vlastnosti jako plast z ropy - rostlinná hmota zkvasí na ethanol, z něj se získá ethylen a následně polyethylen. Tady ale musíme být opatrní, aby výroba těchto plastů nekonkurovala produkci potravin.

Další možností je výroba plastů přímo z oxidu uhličitého zachyceného z atmosféry. Je ho v ovzduší nadbytek, a přitom se dá využít pro výrobu plastů - místo ropy by tak mohl sloužit jako surovina.

tags: #ekologická #zátěž #plastů #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Minimalizace dopadů spalování odpadu
• Využití listí vlašských ořechů
• Komplexní pohled na ohrožení korálů
• Vyhláška o odpadech Dobronice
• Hnojení kávovou sedlinou