Skalnatá a osamělá krajina při zemské hranici - říká se jí také České Švýcarsko. Do daleka se táhnou rokle a lesy. Písek, připlavený před osmdesáti miliony let druhohorními řekami do mořské delty a stlačený do mohutné desky tvárné horniny.
Ve dne se nad nimi nese jen volání krkavců a černých datlů, za noci je ozařuje pouze měsíc. Lze v nich prožít pocit samoty a v naprostém tichu poslouchat padající zrnka písku. Je možno jimi bloudit hodiny, dny, týdny, z cesty bolí nohy, desetitisíckrát je nutno překročit padlý kmen. Znamení vytesaná kdysi lidmi do skal - kříže, nápisy a letopočty - zůstávají. Hluboko pod koberci rašeliníku vede cesta z hladce opracovaných pískovcových kvádrů. V Českém Švýcarsku je ukryto mnoho zvláštních věcí. Dřevěné památky pohltil čas.
Historie ochrany území
První snahy o ochranu Labských pískovců nalézáme v zápise konzervátora Rudolfa Maximoviče z roku 1923, kde se píše: „Zájem uchování krajinných a přírodních krás zde vytčených jest zájmem veřejným. Jde opravdu o významné objekty, neboť tato oblast má nejen v detaile (Prebišská brána, Edmundova a Divoká rokle „Wilde Klamm“), ale i jako krajinný celek nesporný charakter přírodní památky, vhodné ke zřízení parciální reservace. České Švýcarsko jest vhodným objektem turistického ruchu. Proto má ministerstvo zájem na udržení území v dochovaném stavu, oddálení všech nebezpečí, která by mu hrozila, a na vědeckém probádání a využití.“
První komplexní návrh na velkoplošnou ochranu Labských pískovců lze nalézt v diplomové práci Dr. Jana Čeřovského z roku 1953 s názvem „Lesy v Děčínských stěnách“ s podtitulem „Návrh na zřízení státem chráněné přírodní oblasti Děčínské stěny“. Tento dokument byl velmi důležitý pro následující období, završené 27. června 1972, kdy byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Labské pískovce o rozloze 324 km2, která navázala na již vyhlášenou chráněnou oblast Saské Švýcarsko - Landschaftsschutzgebiet Sächsische Schweiz v tehdejší NDR, vyhlášené v roce 1956 na rozloze 368 km2.
Nesporné hodnoty společného území Labských pískovců vedly 28. dubna 1991 k vyhlášení národního parku Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz) na ploše 93 km2. Po téměř deseti letech příprav a jednání byl 1. ledna 2000 zřízen na ploše cca 79 km2 národní park i na české straně.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Příroda
Původ krajiny Labských pískovců je nutno hledat na dně druhohorního křídového moře, kde se postupně usazovaly říční sedimenty, hlavně písky, štěrky a v menší míře také jíly. Dramatický geologický vývoj. Ty se časem přeměnily v pevnou horninu. Ve třetihorách byl geologický vývoj území ovlivněn vulkanickou činností, která se projevila vyzdvižením a rozlámáním zpevněných sedimentů a místy i výstupem roztavených vulkanických hornin. Koncem křídového období moře z této oblasti ustoupilo a obnažilo pískovcovou tabuli. Území podléhalo a neustále podléhá vodní a větrné erozi.
Ve čtvrtohorách dostává krajina dnešní podobu díky zvětrávání podél puklin v pískovcích a erozi vodních toků, a také rozdílnou odolností pískovce vůči zvětrávání. Tvrdší části pískovců, prostoupené vulkanity, železitými nebo křemičitými roztoky, vzdorovaly zvětrávání více než okolní měkčí pískovce. Pozornost si zaslouží nejvyšší vrchol celého území - stolová hora Vysoký Sněžník (723 m n. m.), rozsáhlé skalní stěny a věže, ale i drobná skalní okna, výklenky, pseudoškrapy či voštiny. Dokonale modelované je skalní město Tiských stěn, výjimečný je hluboký kaňon řeky Kamenice a unikátní a jedinečný kaňon řeky Labe s četnými rozsedlinovými jeskyněmi.
Flóra a vegetace pískovců
Labské pískovce patří k oblastem, které se, obdobně jako další území kvádrových pískovců, nevyznačují vysokou druhovou početností cévnatých rostlin. Přesto se zde můžeme setkat s druhy, které jsou v rámci ČR opravdu výjimečné. Bezpochyby k nim patří silně ohrožený žabníček vzplývavý (Luronium natans). Tato vytrvalá vodní rostlina je u nás známa pouze ze dvou lokalit v Labských pískovcích. Roste ve stojatých, velmi čistých, průzračných vodách s minimálním obsahem minerálů a s mírně kyselou reakcí. Hlavní výskyt je situován v přírodní památce Rybník u Králova mlýna. Na revitalizaci a rekonstrukci této vodní plochy připravila AOPK ČR projektovou dokumentaci.
Z výjimečných druhů je důležité zmínit třezalku pěknou a zejména drobnokvět pobřežní (Corrigiola litoralis), jehož poslední místem výskytu v ČR jsou náplavy řeky Labe od Ústí nad Labem až po státní hranici. Raritou území je výskyt dvou druhů z čeledi blánatcovité. V druhém případě se jedná naopak o recentní objev samostatně rostoucích gametofytů vláskatce tajemného, které byly nalezeny na více místech Českosaského Švýcarska, poprvé v soutěsce Suché Kamenice u Hřenska. První z nich, blánatec kentský, byl nalezen poprvé v roce 1847 v rokli Uttewalder Grund na saské straně území, na české straně existuje pouze nedoložený údaj z Edmundovy soutěsky. Všechna naleziště patří dnes již bohužel minulosti, zejména v důsledku nadměrného sběru do herbářů.
Zajímavé je uplatnění submontánních a montánních druhů, vázaných na stinné rokle s inverzním klimatem. Jsou to např.devětsil bílý, sedmikvítek evropský či vranec jedlový. Naprostá většina se jich vyskytuje v údolí Labe, které je nejteplejší částí pískovců. Teplomilné druhy jsou v území vzácné. Zmínit lze hořčík jestřábníkovitý, kakost krvavý, čistec přímý čižluťuchu menší. Orchideje jsou na území zastoupeny několika druhy, jedná se např. o vstavač osmahlý, Fuchsův a častěji se vyskytující vstavač májový. Teplomilné druhy lze nalézt také na některých nezalesněných čedičových vrších, např. na Pastevním vrchu u Růžové i v jižní části CHKO Labské pískovce.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Nejvíce zastoupenou vegetační jednotkou Labských pískovců jsou kyselé bučiny, jejichž rozšíření je vázáno na pískovcové podloží. Porosty těchto bučin jsou druhově extrémně chudé. Na vrcholcích skal a stěn se zachovaly reliktní bory.
Výjimečné druhy fauny
Faunistická jedinečnost Labských pískovců je dána zejména velkou lesnatostí, zachovanými vodními toky, pestrou zemědělskou krajinou, relativním klidem a nabídkou celé škály biotopů od vlhkých nížinných přes suché a teplé náhorní plošiny až k vlhkým horským na dně hlubokých roklí. To umožňuje výskyt jak horských, tak i teplomilných druhů v těsném sousedství. Důležitý vliv má koridor řeky Labe, který slouží jako významná migrační trasa směru sever-jih. Fauna Labských pískovců měla původně téměř výhradně lesní charakter. Díky aktivitám člověka vznikly zcela nové krajinné prvky (louky, pole, sídliště), které zpestřily původní lesní faunu o druhy vázané na otevřenou krajinu a druhy synantropní.
Potvrzený je výskyt velkého množství druhů bezobratlých. K nejvýznamnějším z nich patří raritní kobylka Pholidoptera aptera bohemica, reliktní střevlíci Carabus irregularisa Bembidion argenteolum, vymírající střevlík Carabus nitens, velmi vzácní tesaříci Pachyta lamed, Ergates fabera Acmaeops septentrionisa zástupci suťové fauny, střevlíci Pterostichus negligens, Leistus montanus kultianus. Na řadě míst byl zjištěn kriticky ohrožený roháček Ceruchus chrysomelinus, který je v kaňonu Labe doprovázen velmi raritním broukem Prostomis mandibularis.
Na podporu dvou druhů motýlů - modráska bahenního a modráska očkovaného - je uplatňován speciální management. Oba druhy jsou vázány na krvavec toten, který je živnou rostlinou pro jejich larvy. Ty po určité době opouštějí živné rostliny a jsou přenášeny do mravenišť, kde díky péči mravenců dokončují svůj vývoj. Ponecháváním neposekaných částí porostu při první seči či vhodným termínem sečí je na několika lokalitách v době jejich rozmnožování zajišťována přítomnost krvavce totenu v potřebném stadiu vývoje.
Přirozený tok řeky Labe poskytuje ideální podmínky mnoha druhům ryb s typickými představiteli parmou obecnou, candátem obecným,ježdíkem obecným,mníkem jednovousým a úhořem říčním. Celkové bohatství ryb tohoto vodního toku tvoří již více než dvacet původních druhů, které se zde i přirozeně vytírají. V povodí Jílovského potoka žije střevle potoční. V několika málo vodních nádržích byla zjištěna dnes již velmi vzácná slunka obecná. Od roku 1998 úspěšně probíhá repatriace lososa obecného do povodí řeky Kamenice. Na území Labských pískovců byla prokázána přítomnost 16 druhů obojživelníků.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Zajímavá je populace mloka skvrnitého,která v některých oblastech dosahuje značné početnosti. Při letošní jarní migraci byla odchycena blatnice skvrnitá. Z plazů má plošný charakter rozšíření ještěrky obecné a zmije obecné. V posledních letech přibyla pozorování užovky hladké. U více než 130 druhů ptáků bylo prokázáno hnízdění. Pravidelně v celé oblasti hnízdí několik párů čápa černého a od poloviny 90. let opět i sokol stěhovavý. Lokality hnízdění obou druhů jsou pravidelně monitorovány, aby se eliminovaly rušivé vlivy jako turistika, horolezectví nebo lesní práce.
U sov bylo hnízdění prokázáno např. u výra velkého a kulíška nejmenšího. Hnízdní hustota populace skorce vodního dosahuje na řece Kamenici jednu z nejvyšších ve střední Evropě. V CHKO bylo zjištěno 65 druhů savců. Zdejší oblast poskytuje velmi vhodné podmínky pro 17 druhů netopýrů. V zimě probíhá pravidelně již řadu let náročný monitoring netopýrů v rozsedlinových jeskyních labského kaňonu. Od počátku 90. let se na Labi opět pravidelně rozmnožuje bobr evropský.Stabilní je rozmnožující se populace vydry říční,která byla zjištěna na všech vhodných tocích včetně řeky Labe. Mezi nejčastěji pozorované patří zimující vrápenec malý či letní kolonie netopýra velkého na půdě základní školy v Jílovém, čítající přes tisíc jedinců. U rysa ostrovida, jehož nový výskyt se datuje od 30. let 20. století, bylo již opakovaně doloženo rozmnožování.
Člověk a krajina
Osídlení Labských pískovců
Nejstarší doklady o osídlení zdejšího kraje pocházejí z doby mezolitu před 10 000 lety. Většinou jde o pazourkové nástroje a úštěpky, nalézané pod skalními převisy v hloubkách okolo jednoho metru. Lidé střední doby kamenné pozměnili krajinu jen zanedbatelně: na území Labských pískovců jich pravděpodobně žilo pouze několik desítek.
Zřejmě poprvé člověk významněji měnil zdejší krajinu a přírodu v době bronzové (asi 1500-700 let př. n. l.), kdy ji osídlil lid lužické kultury. Byla to převratná doba, kdy se lidé již intenzivně zabývali zemědělstvím. Zemědělské osady zakládali jen na nejúrodnějších půdách, proto v pravěku vzniklo souvislejší osídlení pouze v děčínské kotlině v údolí řeky Labe. Situace se změnila až v průběhu 6. století s příchodem prvních Slovanů, kteří osídlili nejen údolí Labe v okolí dnešního Děčína, ale i údolí říček Chřibská Kamenice a Kamenice. V celkovém pohledu jejich řídké osídlení však ještě neznamenalo výraznější změnu krajiny Labských pískovců. První Slované kvůli zemědělství zřejmě odlesnili malé enklávy v okolí Chřibské, Srbské Kamenice, Staré Olešky, Všemil a České Kamenice.
Vzhled území se začíná radikálně měnit až ve 13. století, kdy sem přichází nebývale velké množství obyvatelstva. Vznikají nové velké lánové vsi (např. Mikulášovice nebo Brtníky) a rozšiřují se i osady již založené. Pro zdejší oblast typické lánové vsi se od vsí středních Čech liší především tím, že nemají náves, usedlosti vymezují poměrně dlouhý prostor podél cesty nebo potoka ve dvou souvislých protilehlých řadách. Toto uspořádání je v některých případech dodnes patrné a je výrazným krajinotvorným prvkem.
Kolonizace kraje se rozvíjí ve 14. a 15. století. Vesnice se rozrůstají, počet obyvatelstva stoupá. V této době vznikají téměř všechny zdejší hrady, ponejvíce stavěné na odlehlých a nepřístupných místech v blízkosti důležitých komunikací. V 16. století dochází k výstavbě rybníků, sloužících jako zásobárna vody k plavení dříví, jsou zakládány ovčíny a pivovary. Po třicetileté válce vznikají nové vsi (např. Kyjov, Vlčí Hora, Sněžná) a celý kraj především díky rozvíjející se textilní výrobě postupně bohatne. Prudce stoupá počet obyvatel, hustota osídlení tu dokonce tehdy byla vyšší než ve vnitrozemí.
Po 2. světové válce musela drtivá většina německého obyvatelstva opustit kraj, který spoluutvářela po šest století. V důsledku toho zmizely v průběhu druhé poloviny 20. století i některé osady (např. Zadní Doubice, Zadní Jetřichovice).
Lidová architektura
Nejběžnějším typem lidové architektury je stavba vytvořená z místních stavebních materiálů, prvotně ze dřeva ve formě roubení či hrázdění a pískovce. Charakteristickou stavební technologií je roubení - sestava vodorovně vrstvených trámů. Jedinečnou konstrukční specialitou zdejší oblasti je tzv. podstávka, která má doplňkovou nosnou funkci, ale i výrazně určuje architektonické řešení staveb. Typickou stavbou místní lidové architektury je dům na obdélném půdoryse, přízemní nebo patrový, se šindelem krytou sedlovou střechou.
Běžně se uplatňuje bednění, a to tradičně na štítech, kde je i výtvarně upraveno, dále na konstrukcích pavlačí, přístěnků, stodol a na doplňkových hospodářských stavbách. Od konce 18. století se výraznou měrou začala využívat břidlice jako střešní krytina nebo výtvarně řešený obklad štítů a stěn.
Drobné památky v krajině
Drobné památky v Labských pískovcích jsou pamětí kulturní krajiny. Vedle objektů sakrálního významu, jako jsou kapličky a boží muka, jde o pomníky postavené na místech tragických událostí či jako díkuvzdání za přežití nebo za pomoc v nouzi. Nacházejí se roztroušeně nejen v zemědělské krajině a v obcích, ale i uprostřed lesů. Mezi těmito drobnými objekty sotva najdeme dva stejné, tak různorodé je jejich provedení.
Svědčí o dovednosti generací místních řemeslníků, kteří odedávna logicky využívali dostupný a snadno opracovatelný pískovec. Vztahují se k nim pověsti i legendy, pověrečná vyprávění, spoluvytvářejí místní názvy nebo slouží jako orientační body v krajině. Zatímco mnohé památky byly po 2. světové válce ničeny, v současnosti se některé začaly opravovat a jiné - ty cennější - se zcizují. I dnes tak podávají určitou zprávu o lidech, kteří obývají zdejší krajinu.
Výletníci, turisté a horolezci
Odlehlé tajemné rokle a pískovcové labyrinty byly ideálním zdrojem podněcujícím lidskou fantazii, touhu po poznání a jedinečnosti prožitku. Již v době postromantismu v 19. století byly proto Labské pískovce oblíbeným výletním cílem. Putování krajinou bylo zpočátku převážně zálibou šlechticů, učenců a umělců. Rostoucímu zájmu o přírodní krásy vycházeli vstříc majitelé zdejších panství výstavbou cest, stezek, mostů a zřizováním vyhlídek. Kinští začali systematicky zpřístupňovat českokamenické panství od 30. let 19. století. Také Clary-Aldringenové, majitelé sousedního bynoveckého panství, velkoryse investovali zejména do turistických atraktivit Pravčické brány a soutěsek Kamenice, kde byla v roce 1890... Mimo jiné zbudovali chatky na Vilemínině stěně, Rudolfově kameni a v roce 1856 na Mariině skále.
Ekologické aktuality moří
Letem světem podle toho, co nás ze světa ekologie a třídění odpadu zaujalo ve světových médiích. Tentokrát jsme se podívali podrobněji na stav moří a oceánů. Nejsou to bohužel žádné veselé zprávy. Studené vody Severního ledového oceánu skrývají pod ledem šokující objev a neméně překvapivé zjištění bylo odhaleno i na opačné straně planety v Mariánském příkopu.
Severní ledový oceán a mikroplasty
Velmi znepokojivé zjištění zveřejnili vědci z Alfred Wegener Institutu, kteří podnikli polární výzkum v letech 2014 a 2015. Není to poprvé, kdy se v souvislosti se znečištěním přírody mluví o Severním ledovém oceánu. Několik výzkumů v minulých letech naznačovalo, že je v arktickém ledu zamrznuto okolo 1 trilionu kusů plastového odpadu.
Předpokládaným zdrojem tohoto mikroplastu je rybářský odpad a odpad, který připlul mořskými proudy. Není zatím jisté, jaký přesně mají mikroplasty dopad na podmořský život a jaké jsou všechny následky jejich přítomnosti ve vodě. Odpad se dostane i hluboko pod hladinu. Dokonce tak hluboko, že byste ho objevili i v nejhlubším podmořském příkopu.
Množství plastu v oceánech by se mohlo v brzké budoucnosti dokonce ztrojnásobit. Význam této zprávy je především v jejím pesimistickém vyznění.
Revitalizace a ekologické úpravy
Město Most je se svou pohnutou historií příkladem skutečné transformace. Původní město muselo před několika desítkami let ustoupit těžbě hnědého uhlí a o kus dál vyrostl Most nový, formovaný architekturou normalizační éry. Vedle někdejší „měsíční krajiny“ dnes návštěvníci nacházejí rozsáhlé zelené plochy, vodní plochy i sportovně-rekreační areály.
Park Střed se své obnovy dočkal v roce 2022, kdy byla zahájena jeho rekonstrukce s podporou Nadace Proměny Karla Komárka. Klíčovou součástí projektu byla účast veřejnosti, která mohla sdílet své představy o budoucí podobě parku. Mezi hlavní priority patřila obnova vodních prvků, zajištění hospodaření s dešťovou vodou a adaptace na změnu klimatu. Původní neekologické napojení vodního prvku na veřejný vodovod nahradil podzemní vrt, což výrazně snižuje spotřebu vody. Zároveň bylo navýšeno dno kaskády, což přispívá k jejímu efektivnějšímu provozu.
Zelené střechy a zadržování vody
Dalším ekologickým prvkem parku jsou zelené střechy na domku pro správce a na kavárně. Extenzivní výsadba na těchto střechách dokáže zadržet značné množství vody a přispívá k ochlazování okolí díky odparu. Zároveň pomáhá s absorbováním CO₂, filtruje škodlivé látky ze vzduchu a zachytává polétavý prach. Zelené střechy navíc zlepšují tepelnou izolaci budov v zimě a v létě pomáhají regulovat teplotu.
„Slavnou minulost parku připomíná pamětníkům původního parku, ke kterým patřím i já, hlavně vodní prvek. Ten zůstal na přání veřejnosti zachován a byl obnoven téměř v původní podobě. Byla dokonce zachována ta nejoblíbenější část původní koncepce vodního prvku - vodní kaskáda a bazén s vodotryskem.
Napřimováním toků jsme přišli o stovky a tisíce kilometrů říčních toků. Je těžké stanovit, kolik vody se takto ztratilo z naší krajiny. Zmizely říční meandry, slepá nebo dočasná ramena, lužní lesy, ve kterých se při povodních rozlévala voda, aniž by někomu škodila.
Mokřady patří mezi druhově nejpestřejší ekosystémy na světě. Mají velký význam v procesech samočištění vody, což se využívá např. v podobě kořenových čistíren.
Mrtvé moře
Mrtvé moře kvůli změnám klimatu i značnému odběru vody z přítoků dále vysychá. Slané jezero, jehož břehy se dotýkají Izraele, palestinských území a Jordánska, by mohla zachránit silnější mezinárodní spolupráce, která je ale v současné době značně komplikovaná. Úpadek jezera, které by mohlo zaniknout do roku 2050, představuje i těžkou ránu pro tamní cestovní ruch.
Postupné vysychání
Postupné vysychání Mrtvého moře zhoršuje nárůst průměrných teplot, které v oblasti v letních měsících mohou dosahovat až 50 stupňů, i nadměrné odklony a odběry vody v přítocích do jezera, mezi kterými je nejdůležitější řeka Jordán. Podle údajů z roku 2018 se roční přítok vody do jezera snížil z 1,2 miliardy metrů krychlových běžných v 50. letech minulého století na zhruba šestinu.
„Důsledky odklonu vody jsou viditelné všude kolem nás,“ říká na izraelském pobřeží Mrtvého moře hydrolog Nadav Tal z ekologické organizace EcoPeace. Ukazuje přitom na vlnolam, který býval ponořený ve vodě, ale nyní se nachází na souši.
Řešení existují, ale nikdo je nedělá
„Mezinárodní spolupráce je klíčová pro záchranu Mrtvého moře,“ tvrdí Tal. S tím souhlasí i Ohad Karny z izraelského ministerstva pro ochranu životního prostředí. Izraelské úřady připravují plány na zlepšení situace Mrtvého moře, které počítají s přívodem další vody skrze nově vybudovaný kanál a zařízení na odsolování vody. Karny však toto řešení nepovažuje za logické, jelikož by do Mrtvého moře přivádělo vodu, která je zapotřebí jinde. Navíc je nákladné z ekonomického hlediska.
„Nemůžeme jednat sami,“ říká Karny s tím, že je nutné o záležitosti jednat i s Jordánskem. Spolupráci mezi Izraelem, Palestinci a Jordánskem však výrazně ztěžují konflikty včetně války v Pásmu Gazy.
Neúspěšnou snahou o záchranu Mrtvého moře byla dohoda mezi Izraelem, Palestinci a Jordánskem z roku 2013. Ta mimo jiné počítala s vybudováním potrubí, které by přivádělo do oblasti vody z Rudého moře. Podle tisku přípravu na realizaci infrastruktury Jordánsko zastavilo v roce 2021, aniž by byl vystavěn jediný metr potrubí.
Dopady na ekonomiku, přírodu i lidi
Úpadek Mrtvého moře má i výrazný dopad na místní cestovní ruch. „Dnes tu není ani jedna pláž, kam je možné jít v naprostém bezpečí,“ popisuje stav na izraelském břehu jezera hydrolog Tal. Symbolem tohoto stavu jsou pláže u kibucu Ejn Gedi, které byly v minulosti mezi turisty značně populární. Už pět let jsou zavřené kvůli výraznému úbytku hladiny jezera a nebezpečným propadům půdy na plážích.
Hladina Mrtvého moře klesá o zhruba jeden metr za rok. Podle některých odhadů by jezero jako soustavná vodní plocha mohlo zaniknout do roku 2050. Mrtvé moře leží 420 metrů pod hladinou světových oceánů a je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu.
tags: #ekologické #aktuality #more
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]