Ekologické důvody veganství

Veganství se stává stále populárnějším životním stylem a filozofií, kterou přijímá mnoho lidí po celém světě. Veganství je více než jen trendy strava - je to celkový životní styl a filozofie, která klade důraz na zdravotní, etické a ekologické aspekty. Veganství ale neznamená pouze nejíst maso. Je to způsob stravování, který vylučuje živočišné produkty, ať už z etických, ekologických nebo zdravotních důvodů.

Pokud jedinec přijme veganství za svůj způsob života, odmítá konzumovat jakoukoli potravinu či produkt, který pochází z živočišné říše. Vegani nejenže nekonzumují maso a ryby, ale rovněž se vyhýbají všem živočišným produktům, jako jsou mléčné výrobky, vejce, med atd. Etika je klíčovým pilířem veganství. Důvod, proč vegani odmítají konzumovat živočišné produkty, je především snaha zabránit utrpení zvířat. Maso, mléčné výrobky, mořské plody, med, sádlo, vejce a jiné produkty pocházejí z farmářských chovů, kde zvířata často žijí v podmínkách, které jim neposkytují dostatečný prostor, svobodu a péči.

Ekologické souvislosti veganství

Produkce masa a živočišných produktů má vysoký ekologický dopad. Chovy zvířat na maso a mléčné výrobky jsou zodpovědné za velkou část emisí skleníkových plynů, které přispívají ke globálnímu oteplování. Odlesňování za účelem rozšiřování pastvin a pěstování krmiv pro hospodářská zvířata způsobuje znečišťování vody, úbytek biodiverzity a degradaci půdy. Jedním z klíčových pilířů veganství je snížení spotřeby přírodních zdrojů. Vegani minimalizují ekologický dopad na životní prostředí, neboť veganská strava vyžaduje méně půdy, vody a energie ve srovnání se stravou založenou na živočišných produktech.

Veganství může mít pozitivní dopad na naše zdraví i životní prostředí, ale s množstvím dostupných informací není snadné se v tématu orientovat. Takže ať už jste vegani, vegetariáni, nebo jen přemýšlíte o větším podílu rostlinné stravy, Vogue přináší souhrn toho, jak stravování bez živočišných produktů pomáhá čelit současné klimatické krizi. Rostlinná strava už není vnímána jako omezení, najdete ji v supermarketech, restauracích a existují i čistě rostlinné kuchařky. The Economist uvádí, že veganský potravinářský průmysl vzkvétá a tržby veganských potravin loni rostly desetkrát rychleji než celkový prodej potravin v Americe. Dokonce i bývalý generální ředitel společnosti McDonalds, Don Thompson, nyní působí ve správní radě jednoho z předních veganských výrobců burgerů, Beyond Meat.

Půda

Čistá rozloha půdy, která se používá po celém světě k chovu hospodářských zvířat, je ohromující. Podle zprávy časopisu Science z roku 2018 maso, ryby, vejce a mléčné výrobky potřebují 83 % světové zemědělské půdy. Což znamená, že výroba pouhých 5 % spotřebovaných kalorií vytváří 40 % celosvětové ekologické zátěže. I produkty živočišného původu s nejmenším dopadem překračují průměrné dopady rostlinných alternativ.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Podle odhadů Global Citizen až 700 milionů tun potravin, které by mohli konzumovat lidé, připadne každý rok ke krmení hospodářských zvířat. A s populací, která má do roku 2050 dosáhnout téměř 10 miliard obyvatel, je při současném tempu růstu nepravděpodobné, že na planetě zůstane dost půdy k chovu hospodářských zvířat pro živočišnou výrobu. Větší důraz na rostlinnou produkci je proto udržitelnějším řešením.

Voda

Kromě ohromné spotřeby vody způsobuje navíc živočišná výroba její další znečištění, protože zvířecí odpad je vypouštěn do vodních toků. Zpráva OSN s názvem Livestock's Long Shadow ukazuje, že ve většině rozvojových zemí nezpracovaný hnůj prostupuje do vody používané lidmi k pití, mytí a koupání. Navíc obsahuje množství pesticidů, antibiotik a hormonů, které mohou zabíjet ryby a řasy, což dále ohrožuje sladkovodní toky. Omezení živočišného zemědělství a zvýšení poptávky po rostlinných produktech proto může ovlivnit i zlepšení stavu světových vodních zdrojů.

Lesy

Svět každoročně kvůli odlesňování ztrácí lesní porost na rozloze zhruba velikosti Panamy, což zvyšuje rychlost změny klimatu. Lesy totiž pohlcují až 45 % uhlíku rostlinami nad zemí (stromy, keře, byliny), v úrovni země (spadané listí a mrtvé dřevo) i pod zemí (kořeny rostlin a půda). Velká část odlesňování je přímým důsledkem chovu hospodářských zvířat. Společnost Carbon Brief informovala o nedávné studii, podle které vysázení dalších druhů stromů do monokulturních plantáží zlepšuje pohlcování uhlíku až o 6,4 %.

Emise

Emise ze zemědělství, které produkuje metan, tvoří mezi 14,5 a 18 % celkových globálních emisí skleníkových plynů. Pro srovnání, doprava, která produkuje CO2, je zodpovědná za přibližně 14 procent emisí. Podle Eco Watch je přitom metan v procesu oteplování planety až 23krát nebezpečnější. Podle zprávy Organizace pro výživu a zemědělství OSN s názvem Tackling Climate Change Through Livestock produkce hovězího masa a mléka způsobuje nejvyšší podíl emisí (20 %). Existuje přímá souvislost mezi intenzitou emisí skleníkových plynů a mírou, v jaké zemědělci využívají přírodní zdroje. To znamená, že zmírnění klimatické krize přímo závisí na postupech šetrných k životnímu prostředí. Další studie zaměřená na živočišné zemědělství v Americe jde ještě dále a naznačuje, že pokud by živočišná produkce zcela vymizela, emise zemědělských skleníkových plynů by klesly o 28 procent.

Etika

Podle Philipa Lymberyho z organizace Farmaggeddon domácnosti vyhodí každoročně přibližně 570 000 tun čerstvého masa. Což obnáší 50 milionů kuřat, 1,5 milionů prasat a 100 000 kusů hovězího dobytka. Celosvětově se tak doslova plýtvá životy až 12 miliard zvířat. Rozhodnutí vzdát se masa může mít mnoho příčin, ať už jde o snižování odpadu a udržitelnost, nebo etické otázky zacházení se zvířaty či péči o životní prostředí.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Veganská strava: co to je?

Veganská strava není totéž co vegetariánská strava, jejíž zastánci konzumují i mléko a mléčné výrobky (laktovegetariáni), vejce (ovovegetariáni) nebo obojí (laktoovovegetariáni) [1]. Zejména ti, kdo s veganstvím chtějí začít, by se nejprve měli poradit s odborníkem specializovaným na veganskou výživu, nejlépe s dietologem: ten jim pomůže jídelníček naplánovat tak, aby příjem živin ze stravy co nejlépe odpovídal potřebám organismu. Pro přísun energie i potřebných živin má u veganů zásadní význam pestrý výběr potravin rostlinného původu.

Správně nastavená veganská strava může mít na zdraví pozitivní vliv

Vegani mají například často nižší hladinu cholesterolu, nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, nižší krevní tlak, nižší riziko vzniku hypertenze a cukrovky 2. typu. Většina veganů má navíc nižší index tělesné hmotnosti (BMI) a byl u nich pozorován i nižší výskyt nádorových onemocnění. Tyto zdravotní přínosy lze zdůvodnit tím, že čistě rostlinná strava obsahuje méně nasycených tuků a cholesterolu, zato vyšší podíl vlákniny, hořčíku, vitaminu C, kyseliny listové a karotenoidů. Na druhou stranu jsou vegani ohroženi zdravotními potížemi, které mohou vznikat kvůli nedostatečnému příjmu kobalaminu (vitaminu B12), vápníku, vitaminu D, zinku a omega-3 nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem.

Při dobrém plánování může mít čistě rostlinná strava pozitivní vliv na zdraví. Veganský způsob stravování však obvykle vyžaduje užívání doplňků stravy s obsahem vitaminu B12, dobré znalosti o výživě a ideálně konzultaci s odborníkem na výživu (dietologa nebo kvalifikovaného výživového poradce), který se na veganskou výživu specializuje.

Německá společnost pro výživu (DGE) při veganské stravě obecně doporučuje [2]:

• trvalé užívání vitaminu B12 ve formě doplňku stravy a pravidelnou kontrolu hladiny vitaminu B12 lékařem,
• cílený výběr potravin s vysokou nutriční denzitou, případně potravin obohacených o některé živiny, jejichž nedostatku vegani čelí obzvláště často,
• pravidelnou lékařskou kontrolu hodnot některých vitamínů a jiných živin,
• v případě potřeby užívání doplňků stravy nebo změnu jídelníčku, která vykompenzuje nedostatečný přísun nebo nedostatek některých látek, a to s pomocí kvalifikovaného odborníka na výživu (např. dietologa nebo nutričního terapeuta).

S rostoucí poptávkou se v obchodech objevuje čím dál více speciálních veganských polotovarů a náhražek, které chutí, vzhledem i technologickými vlastnostmi napodobují produkty živočišného původu. Patří mezi ně náhražky vajec, zeleninové nápoje nebo imitace masa a sýrů. Pokud chcete kupovat takové výrobky, je vhodné podívat se na jejich složení, protože často obsahují velké množství cukru, kuchyňské soli nebo tuku, někdy i různých přídatných látek. Obecně se však doporučuje zařazovat do jídelníčku co nejvíce nezpracovaných, přírodních potravin.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

U kterých živin hrozí při veganské stravě nedostatek?

Při veganské stravě hrozí riziko nedostatečného příjmu některých důležitých živin. Příznaky a dlouhodobé důsledky nedostatku (deficitu) těchto živin mohou být více či méně závažné, např. zvýšená náchylnost k infekcím, zpomalení růstu u dětí, poruchy zraku, osteoporóza, anémie, zvětšení štítné žlázy, vypadávání vlasů apod. Proto je velmi důležité, aby vegani věnovali příjmu některých živin zvláštní pozornost a do svého jídelníčku cíleně zařazovali určité potraviny. V následujících odstavcích jsou zmíněny důležité živiny, jejichž nedostatek může nastat při špatně sestaveném veganském jídelníčku.

Bílkoviny (proteiny)

Rostlinná strava (zejména z co nejméně zpracovaných potravin) poskytuje mnoho důležitých živin (např. vlákninu, cenné minerální látky a sekundární metabolity rostlin); zároveň neobsahuje téměř žádný cholesterol a nachází se v ní méně nasycených tuků než v potravinách živočišného původu. Bílkoviny (proteiny) z rostlinných zdrojů však z nutričního (výživového) hlediska nejsou tak kvalitní jako živočišné proteiny. Kvalitu a biologickou hodnotu bílkovin ve veganské stravě lze zvýšit cílenou kombinací rozmanitých složek potravy (obiloviny, luštěniny a brambory), a tím pokud možno pokrýt tělesnou potřebu proteinů.

Ke zdrojům bílkovin ve veganské stravě patří především luštěniny, ořechy, (celozrnné) obiloviny, olejnatá semena a brambory. Příjem těchto potravin by měl být rozložen do různých částí dne.

Omega-3 mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (DHA a EPA)

Z kvalitních rostlinných olejů (např. řepkového, ořechového či lněného) mohou vegani získat kyselinu alfa-linolenovou (ALA), která se řadí mezi omega-3 mastné kyseliny. Další omega-3 mastné kyseliny, konkrétně kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA), se však vyskytují prakticky výhradně v tučných mořských rybách (např. sleď, makrela, losos); z ALA se mohou v těle tvořit jen v nepatrném množství. Proto by vegani měli EPA a DHA přijímat z jiných zdrojů, případně ve formě doplňků stravy.

Ke zdrojům EPA a DHA ve veganské stravě se řadí oleje z mikrořas, případně potraviny obohacené těmito oleji.

Vitamin B12 (kobalamin)

Vitamin B12 (kobalamin) je při veganské stravě nejkritičtější živinou, neboť se vyskytuje téměř výhradně v potravinách živočišného původu. Dlouhodobý nedostatek vitaminu B12 přitom může mít vážné zdravotní následky: může vést mj. k megaloblastové anemii, trvalému poškození nervového systému, poruchám funkce buněk, halucinacím a poruchám paměti. Nedostatek vitaminu B12 může vést rovněž ke zvýšení hladiny homocysteinu v séru, což může zvýšit riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Podle Německé společnosti pro výživu (DGE) [2] nelze dostatečný příjem vitaminu B12 zajistit ani prostřednictvím fermentovaných výrobků (např. kysaného zelí), ani prostřednictvím hub šiitake (česky houževnatec jedlý, lat. Lentinula edodes) nebo řas (např. nori nebo spirulina).

Rakouská společnost pro výživu (ÖGE) i Německá společnost pro výživu (DGE) doporučují, aby lidé stravující se vegansky trvale a pod pravidelným lékařským dohledem užívali doplňky stravy s obsahem vitaminu B12.

Vitamin D

S nedostatkem vitaminu D se obecně potýká i běžná populace, avšak u veganů je jeho příjem potravou ještě nižší. Mezi potraviny, které obsahují významné množství vitaminu D, se totiž řadí především tučné mořské ryby (např. losos, sleď, makrela). O tom, zda je pro nutné užívat doplňky stravy s obsahem vitaminu D, by se každý měl poradit s lékařem. Důležité je také trávit co nejvíce času venku, protože tělo si vitamin D dokáže vyrábět, pokud je kůže po dostatečnou dobu vystavena slunečnímu záření.

Ke zdrojům vitaminu D ve veganské stravě patří především některé jedlé houby (např. hřibovité houby, lišky, žampiony) a potraviny obohacené o vitamin D (např. některé margaríny). Důležité je však i přiměřeně vystavovat kůži slunečnímu záření.

Vitamin B2 (riboflavin)

Vitamin B2 (riboflavin) je obsažen v mnoha potravinách rostlinného i živočišného původu. Největší množství tohoto vitaminu se však nachází v mléce a mléčných výrobcích. Nalézá se však také ve vnějších vrstvách obilných zrn a v obilných klíčcích (zároveň s některými ostatními vitaminy): proto je při veganské stravě obzvláště důležité konzumovat celozrnné výrobky.

Ke zdrojům vitaminu B2 ve veganské stravě patří především olejnatá semena, ořechy, luštěniny, různé druhy zeleniny (např. brokolice, kapusta) a výrobky z celozrnné mouky.

Vápník

Biologická dostupnost vápníku z potravin rostlinného původu je nižší, než je tomu v případě potravin živočišného původu. Přesto se i v některých potravinách rostlinného původu nachází značné množství vápníku.

Ke zdrojům vápníku ve veganské stravě patří především některé druhy zeleniny (např. brokolice, kapusta, rukola), ořechy (např. lískové ořechy či para ořechy), dále luštěniny, sójové náhražky masa, tofu, minerální vody bohaté na vápník (obsah Ca2+ >150 mg/l) a potraviny obohacené vápníkem (např. sójové mléko).

Železo

Železo z potravin živočišného původu je biologicky dostupnější (tzn. v těle se vstřebává lépe) než železo z potravin rostlinného původu. Hlavním zdrojem železa u „běžně“ se stravující populace je maso. Biologickou dostupnost železa z rostlinných zdrojů může člověk zlepšit tím, že zároveň s potravinami obsahujícími železo bude přijímat dostatek vitaminu C - tedy například zapít jídlo sklenicí pomerančové nebo rakytníkové šťávy. Bezprostředně před, během nebo po jídle bohatém na železo se naopak nedoporučuje pít kávu ani černý čaj, neboť některé složky obsažené v těchto nápojích (např. polyfenoly) mohou vstřebávání železa zhoršovat.

Ke zdrojům železa ve veganské stravě patří především luštěniny (např. hrášek), ořechy, celozrnné obiloviny a špenát.

Jod

Čistě rostlinná strava nemůže pokrýt potřebu jodu. Člověk stravující se vegansky by se proto měl poradit s lékařem, zda by v jeho konkrétním případě nebylo na místě užívat doplňky stravy s obsahem jodu.

Ke zdrojům jodu ve veganské stravě patří především jodizovaná a fluoridovaná kuchyňská sůl (včetně potravin, při jejichž výrobě byla tato sůl použita), dále mořská sůl se stanoveným obsahem jodu (obvykle s přídavkem mořských řas), nebo příležitostná konzumace mořských řas s obsahem jodu (např. nori nebo wakame).

Zinek

Biologická dostupnost zinku z potravin rostlinného původu je poměrně nízká; to znamená, že tělo nedokáže zinek z těchto potravin vstřebávat tak dobře jako z potravin živočišného původu. Nejdůležitějším zdrojem zinku ve veganské i vegetariánské stravě jsou celozrnné obiloviny.

Ke zdrojům zinku ve veganské stravě patří především celozrnné výrobky, luštěniny, olejnatá semena a ořechy.

Selen

Obsah selenu v potravinách rostlinného původu se značně liší v závislosti na oblasti pěstování, neboť závisí na obsahu selenu v půdě.

Ke zdrojům selenu ve veganské stravě patří především košťálová zelenina (např. brokolice či hlávkové zelí), cibulová zelenina (např. česnek, cibule), houby, chřest, luštěniny a para ořechy.

Vegani by si měli nechat u lékaře pravidelně kontrolovat hladinu důležitých živin a poradit se o případném užívání doplňků stravy. Doporučuje se také výživové poradenství u odborníka na veganskou výživu (nejlépe dietolog, případně kvalifikovaný výživový poradce).

Je veganská výživa vhodná pro kojence, děti, těhotné a kojící ženy?

Podle odborníků na výživu se riziko nedostatku živin v určitých fázích života zvyšuje, zvláště pak během těhotenství a kojení [3, 4]. Nedostatek živin může mít odpovídající důsledky pro matku, nenarozené dítě či kojence, a stejně tak pro děti a dospívající, kteří konzumují výhradně veganskou stravu. Vyhýbání se potravinám živočišného původu zvyšuje riziko nedostatku živin, a tím i riziko souvisejících zdravotních potíží. Proto například rakouská Národní komise pro výživu (NEK) důrazně nedoporučuje veganskou stravu nejen během těhotenství a kojení, ale i v období dětství a dospívání. Česká Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy nedoporučuje veganství u dětí do ukončeného druhého roku života [5].

Lidé, kteří se rozhodnou trvale přejít na veganskou stravu, by se měli poradit s odborníkem specializujícím se na tento typ výživy - ideálně s dietologem, případně kvalifikovaným výživovým poradcem. Dále by měli užívat doplněk stravy s obsahem vitaminu B12, dbát na dostatečný přísun dalších důležitých živin a v případě potřeby rovněž užívat doplňky stravy s obsahem těchto živin.

Veganský životní styl však nemusí být pro každého. Každý jedinec má své vlastní potřeby a cíle a je důležité, aby si každý sám vybral cestu, která mu nejlépe vyhovuje. Někteří lidé si mohou být vědomi etických a ekologických otázek spojených s konzumací živočišných produktů, ale nemusí cítit potřebu stát se vegany. Důležité je rozšířit povědomí o dopadech našeho rozhodování týkajícího se stravy a životního stylu. Pamatujme si, že zodpovědnost za rozhodnutí spočívá na každém z nás.

tags: #ekologické #důvody #veganství

Oblíbené příspěvky:

• Koš pro třídění odpadu Curver Deco Bin Duo
• Účinné metody pro ucpaný odpad
• Drew Stafford: hokejový útočník
• Chrudimská příroda
• Efektivní nakládání s odpady