Ekologické hospodaření v České republice

Česká republika je soběstačná v mléce, hovězím mase, cukru, pivu a chmelu. Nicméně, v produkci ovoce a zeleniny soběstačnost nedosahuje ani 60 %, a v některých případech je i pod 50 %.

Ministr zemědělství Marian Jurečka opakovaně zdůrazňuje závazek zlepšit soběstačnost v těchto oblastech. Agrární komora také vidí potenciál pro zlepšení, pokud se vytvoří dostatečné podmínky a bude se na tom trpělivě pracovat.

Podnikají se kroky k podpoře exportu, včetně misí do třetích zemí s podnikatelským doprovodem. Cílem je navázat užitečné byznysové kontakty a zvýšit vývoz tradičních zemědělských komodit, jako je drůbeží a vepřové maso.

Česká republika je konkurenceschopná v některých sektorech, jako je mléko a hovězí dobytek, ale zaostává v jiných, například v drůbežím mase. Evropská unie považuje stát za soběstačný, pokud dosahuje soběstačnosti na úrovni 80 % dané komodity.

Je důležité jednat s Evropskou unií o podmínkách a poukázat na pokles výroby v České republice od roku 1990. Pokud se předloží argumenty, Unie by měla jednat.

Čtěte také: České supermarkety a bio

V oblasti mléka je situace komplikovanější, protože dovoz cizích výrobků do supermarketů dosahuje 46 až 50 %. Produkce tradičních českých mlékáren se nezvyšuje, ale zvyšuje se dovoz.

Kromě tabáku se vyváží také alkohol a pivo. Strategie resortu do roku 2030 je zaměřena na soběstačnost ve zmiňovaných sektorech.

Spotřebitelé se při nákupu řídí cenou, pokud je kvalita stejná. Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Česká obchodní inspekce by měly garantovat kvalitu potravin.

Dovoz kuřat ze zahraničí může být levnější než produkce v České republice, což je způsobeno nižšími náklady v jiných zemích, například v Polsku.

Kontroly potravin slouží k zajištění bezpečnosti a spolehlivosti pro českého spotřebitele. Dovoz masa z Brazílie ukázal, že existují porušení a české potraviny vycházejí z kontrol lépe než dovozové.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Část mléka se odváží z České republiky ke zpracování do Německa a nelze rozlišit, zda se jedná o mléko z Bavorska nebo z České republiky. Česká republika vyváží výrobky s nižší přidanou hodnotou a nedokáže je zpracovat a nabídnout jako hotový výrobek.

Tuzemští farmáři vypěstují jen 36 % z celkové spotřeby zeleniny a 68 % zkonzumovaných brambor. Produkce vepřového masa pokrývá spotřebu jen z 55 % a u drůbežího jde o 73 %. Těsně nad 100 % je nyní objem vypěstovaného ovoce a vyrobeného cukru.

Česká republika aplikuje dobrovolnou vázanou podporu na ovoce a zeleninu, což znamená, že pěstitelé mají nárok na finanční příspěvek. Po roce 2020 by mělo být k dispozici nové programové období.

Rozhodování o rozpočtu Evropské unie by zasáhlo celou 28 a budoucí vláda by musela vysvětlit, proč se nepodařil nějaký dílčí cíl soběstačnosti.

Evropská společná zemědělská politika směřuje k tomu, aby se odpoutaly dotace od produkce, aby se předešlo obrovským přebytkům na evropském trhu.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Cíl 25 % vázaných podpor je vysoká meta a sousední Německo uvažuje o přechodu k odpoutaným platbám, což znamená, že zemědělci nebudou mít spojenou produkci s jinou mírou než s hektary.

Strategické jsou velké dobytčí jednotky, protože mají přesah na kvalitu půdy, využívání zdrojů a zaměstnávání na venkově. V momentě, kdy se vyrábí 2,7 miliardy mléka a spotřebovává se kolem 2 miliard, není mléko strategickou surovinou.

Je důležité, aby potomci konzumovali české potraviny a je třeba přemýšlet tak, jak přemýšlejí vyspělé státy.

V roce 1990 se pěstovalo brambor na 115 tisících hektarů a dneska je jich 19 a 5 na škrob. Zemědělec získá nějakou korunu pouze z řepky, jinak je vše zadotováno národními dotacemi.

Náklady na výrobu vepřové kýty jsou v České republice a Německu podobné, ale dovoz je levnější. Česká republika je jednou z nejlepších zemí v Evropě v užitkovosti mléka, ale místo aby se na to soustředila, říká, že mléka je dost a nebude ho dělat.

Podle dat mezinárodního institutu v Texasu je Česká republika třetí nejlepší příjemce podpor na jednu krávu u výroby mléka v Evropě.

Pokud by existovaly skryté podpory nebo dumpingové dovozy, je to důvod pro to, aby příslušná vláda vznesla protest vůči Evropské komisi a žádala nápravu stavu. Nikdy se to nepotvrdilo a nikdy se žádná takováto změna neodehrála.

Hostem diskusního pořadu rádia Impuls byl ministr zemědělství Petr Bendl. Potraviny v Česku zdražují rychleji, než je průměr Evropské unie. Členka bankovní rady České národní banky Eva Zamrazilová tvrdí, že ceny potravin v Česku vzrostly od roku 2005 do loňska o 30 procent.

Ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Jakub Šebesta říká, že Evropská unie by se měla vážně zabývat vybudováním informačního systému obdobného systému rychlého varování u nebezpečných výrobků.

Ministr zemědělství Petr Bendl říká, že produkce nepotravin a její podpora může znamenat zdražování potravin. Pokud se rozhodneme ve velkém podporovat například ekologické spalování nebo bioplynové stanice a nasměrujeme české zemědělství do systému, kde místo potravin pěstujeme nepotraviny, řepku, kukuřici za účelem jejího spalování v bioplynových stanicích a podobně, no tak si logicky zdražujeme krmivo pro dobytek.

Česká republika si nastavila parametry podpory českého zemědělství spíše směrem k nepotravinám. Je atraktivní pěstovat rychle rostoucí dřeviny a ty rychle spalovat, někde místo toho, abychom dělali krmivo pro dobytek.

Ministerstvo zemědělství vyrazilo do boje za podporu živočišné výroby a všeho, co s tím souvisí. Zemědělci pěstují řepku a plodiny, které neslouží primárně k naplňování potravinového řetězce, protože prostě musí se nějak uživit. Ale je to dáno tím, jak jsme nastavili před těmi 7-8 lety podpory a je to uděláno podle mě právě s těmi chybami, na které dnes upozorňujeme, a to bychom rádi změnili.

Připravuje se koncepční dokument nazvaný Strategie pro růst českého zemědělství a potravinářství od roku 2014. Je to po deseti letech první dokument, popisující jakousi strategii do budoucna, co by mělo být prioritami českého zemědělství, kam bychom měli finanční prostředky směřovat, do kterých oblastí.

Diskuse k strategii by měla být synchronizována i s diskusí, která probíhá na úrovni Evropské unie. Po dlouhých jednáních se podařilo uzavřít kompromis mezi jednotlivými ministry zemědělství evropské sedmadvacítky.

Strategie pro růst českého zemědělství a potravinářství od roku 2014 má zajistit potravinovou bezpečnost na národní i evropské úrovni, přičemž soběstačnost je u jednotlivých komodit alespoň 70-90 procent. U některých komodit, jako je třeba hovězí maso nebo mléko, tam jsme nad těmi sty procenty spotřeby uvnitř České republiky, špatně jsme na tom u vepřového a u zeleniny.

Vepřové, ovoce, zelenina a drůbež je na tom špatně. Drůbež je zhruba na 60 procentech, to vepřové maso se pohybuje někde kolem 40 procent. Ale všechno to souvisí s obecnou podporou živočišné výroby, s náklady na krmivo, chemické ošetřování a další a další věci.

Spor uvnitř té diskuse na téma české strategie zemědělství a potravinářství bude mezi oblastmi, které jsou pro produkci téměř předurčeny, kde určitě je velká šance, že je tam kvalitní půda, dobrá orná půda, která s sebou nese i velké předpoklady toho, že tam bude se dobře zemědělcům dařit, na straně jedné a na straně druhé jsou zde zemědělci v horských a podhorských oblastech, kteří jsou do významné míry handicapováni. Tam prostě není ta orná půda na takové kvalitě, jako v nížinách, to zaprvé. Zadruhé oni pokud tam chovají dobytek, tak ten dobytek mohou pustit na pastviny daleko později než v nížinách a musí jej z těch pastvin stáhnout daleko dříve vzhledem k počasí. A náš zájem je udržet tyto režimy v jakémsi kompromisu nebo v rovnováze.

Je třeba najít přijatelný kompromis, aby jedni pochopili druhé. Aby samozřejmě ti, co chtějí v zemědělství podporovat maximální produkci a chtějí, aby prostředky šly za maximální produkcí, tomu já rozumím. Obráceně v těch horských, podhorských oblastech, kde nemůžeme nechat tyto oblasti jen tak ladem a nemůžeme se tam na ty lidi vykašlat. Protože v podstatě jediné to zemědělství, udržování pastvin a podobně pomáhá k tomu životu, udržení života vůbec v pohraničí a tak dále. Takže my musíme hledat kompromis a ten bude asi těžké hledat. Ale najít ho musíme, je to naše povinnost.

Záleží na tom, jak nastavíme parametry dotací a podpor českého zemědělství, co bude tou prioritou. Je třeba přestat podporovat nepotraviny a raději tu finanční podporu poslat směrem k podpoře potravinového řetězce, ať už jsou to producenti, ať už je to zlepšování kvality nových technologií a podpory nových technologií v potravinářství a podobně.

Věříme, že ten rychlejší nárůst, než je v Evropské unii, zastavíme a naopak dostaneme se, podaří-li se nám přesvědčit lidi, že kupovat české výrobky je správně a nakupovat u českých producentů je správně, tak věřím tomu, že naopak by ta cena a ceny potravin mohly růst pomaleji než v Evropě.

České dozorové úřady zatím odhalily šest různých produktů s obsahem neoznačeného koňského masa. Je dobře, že lidé říkají, důvěřuji svému řezníkovi. A jinak samozřejmě naše dozorové orgány, jejich povinností je situaci kontrolovat, monitorovat, reagovat na každou informaci, kterou získají z domácího trhu a nebo z trhu ze zahraničí. Bez ohledu na to, jestli je to v tom systému rychlého varování, jako nám chybělo třeba s polskou solí. Ale už jsme měli s koninou a s některými dalšími nekvalitními výrobky či podvody, chcete-li, protože to opravdu podvody byly. Tohle je cílem potravinářů a veterinářů zejména.

Evropou otřásá skandál se zkaženým masem v Polsku, které bylo přidáváno do uzenin. Je třeba zásadní změna fungování evropského potravinářského trhu a přísnější kontrola fenoménu falšování potravin. Ministerstvo zemědělství lobbuje za vymahatelnost poskytování informací, to byl problém, který jsme měli s polskou solí, že jsme nebyli schopni dostat z polské strany relevantní informace, kterých potravin a v jakém množství se to týká.

Česká republika je připravena přispět k jednotné evropské databázi falšovaných potravin a těch výrobců, kteří se těchto přestupků dopouštějí. Zveřejňujeme nekvalitu na webových stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce. V případě, že někdo dostal jakoukoliv pokutu, a jsme připraveni, pokud by na evropské úrovni něco takového vzniklo, se toho aktivně účastnit tak, abychom tlačili na vyšší kvalitu potravin, které se na trhu objevují.

Čekání na novou vládu, kabinet vzešlý z předčasných voleb musí rozhodnout o nové energetické koncepci. Tento strategický dokument bude mít dopad na dostavbu jaderné elektrárny Temelín i a prolomení územních limitů pro těžbu hnědého uhlí v severních Čechách.

Elektřiny se v Česku vloni spotřebovalo zhruba stejně jako v roce 2011, tedy asi 70,5 TeraWatthodiny. Největší část z toho připadá na průmyslový sektor, asi 24 Terawatthodin. Rekordní odběr připadá na rok 2006. Pak poptávka průmyslníků klesla a teď stagnuje. Domácnosti, coby druhý největší spotřebitel vloni odebrali asi 14,5 TeraWatthodiny. Třetí v pořadí je samotná energetiky, následují služby a doprava a jen minimálně se na celkové spotřebě podílí stavebnictví a zemědělství.

Nová verze státní energetické koncepce říká, že pokud Česko nemá být v budoucnu závislé na ruském plynu. Musí se pro jádro rozhodnout během několika let. Strategii ještě posoudí ministerstvo životního prostředí.

Ani v zahraničí elektřina z nových temelínských bloků na její dostavbu nevydělá. ČEZ proto požaduje garance podobné těm, které dostaly solární elektrárny. Podnik teď posunuje hranici ukončení tendru na dostavbu Temelína na začátek roku 2015 a politici zase oddalují odpověď na otázku, kdo nové reaktory zaplatí.

Generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš v uplynuých měsících přitom několikrát zopakoval, že rozhodnutí firmy o investici dostavby Temelína v odhadované hodnotě 200 až 300 miliard korun musí být v souladu s novou energetickou koncepcí.

Problematika té státní energetické koncepce má několik úskalí. A když si vezmeme tu dnešní, tak ona v podstatě je pokračováním úsilí Pačesovy komise, která vytvořila první a myslím si, velmi přínosný pohled na českou energetiku, ale pak došlo k přerušení k pokračování v jiném směru a ta současná je v podstatě pokus o konsolidaci všech těch hlavních aspektů.

Ta státní energetická koncepce tak jak je teďka navržená, směřuje správným směrem, to znamená, mění ten mix, výrobní mix a palivový mix, od uhlí směrem k jiným zdrojům, rozšiřuje diversifikaci, zavádí větší roli jaderné elektrárny v jaderné energii, ale současně i plynu a posiluje i roli obnovitelných zdrojů energie.

My se tady trošku vymykáme tomu srovnání se zahraničím. Když porovnáme, já přijíždím z konference z Paříže, kde ministr financí oznámil, že Francie by chtěla zredukovat spotřebu elektrické energie do roku 2050 o 30 až 50 %. Podobný úkaz vysvětluje energii v Německu, kde také sází na to, mimo změnu mixu v dodávce energie, že chtějí výrazně snížit spotřebu elektrické energie. Anglie už od roku 2008 přijala klimatický zákon, který předpokládá, že do roku 2050 sníží emise o 85 %. To znamená mnohem nižší náročnost energetickou i elektrickou.

Ta současná situace té koncepce je v dost pokročilém stavu a má spoustu elementů, které působí správným směrem, ale já bych ji doplnil o právě tu hlubší analýzu té spotřeby, protože my na jednu stranu v mezinárodním srovnání Česká republika má o 50 % větší energetickou náročnost, než průměr evropské sedmadvacítky. Hovoříme o 50 %, které částečně jsou dané vyšším energetickým podílem v našem hospodářství, průmyslovým podílem, ale tam je ještě velký prostor pro efektivitu té energetické spotřeby. S tím souvisí samozřejmě i naše energetické chování. My máme pro na obyvatele 12 tun CO2 za rok, když průměr Evropy je 8, 50 %. Ale v Evropské unii předpokládá, že tato zátěž se sníží v České republice až na tři, čili my musíme o řekněme 75 % v průběhu 40 let snížit energetickou a klimatickou náročnost.

Ta současná verze té aktualizované státní energetické koncepce, ona ta poslední verze není veřejná. Zdá se mi, že jde také správným směrem. Jsem rád, že pan Kalaš ocenil Pačesovu komisi, protože to bylo práce jak na kostele s tím, ale stejně tak jako ten citát z roku 2006, stejně tak jako ukončení práce Pačesovy komise v září 2008 vlastně přišlo z hlediska předvídání, jak krátkodobých tak dlouhodobých trendů, hrozně špatný, de facto na začátku ve stejném měsíci, kdy Pačesova komise 24. září 2008 dělala takovou tu velkou tiskovku na akademii věd, kde definitivně oznámila výsledky, vlastně ve stejném měsíci, došlo k pádu Lehman Brothers a dostavila se nejhlubší finanční a následná ekonomická krize po roce, po druhé světové válce, následovaná v našem regionu i krizí eurozóny od roku 2010. I z tohoto důvodu všechny ty předpoklady, na nichž byly ty další trendy odvozovány, vzaly vniveč.

Když se podíváme do budoucna, tak já si myslím, že ten předpoklad, který ty státní energetické koncepce v sobě mají zabudované, to znamená zhruba 2% růst HDP z hlediska dlouhodobého trendu, je to minimum, které ze sociálně politického pohledu generace jak současné,tak následující očekávají, čili z tohoto hlediska zase já bych byl opatrný říkat, že pořád vyvážíme víc, než potřebujeme doma, ano, v současnosti až ke 20 % naší výroby elektrické energie se vyváží, ale platí také to, co říkal pan náměstek Šolc v tom šotu na úvodu, že někdy kolem roku 2025 a následně do roku 2030, 2500 megawatt až další tisíc ještě megawatt v podstatě vypadnou díky tomu,že budeme narážet na nějaké územní limity a bude docházet uhlí v naší zemi, předpokládám, že se o těch limitech ještě pobavíme, ale prostě to je fakt, který to nezmění, ale když do toho započteme ten relativně mírný očekávaný nárůst HDP a od toho odvozovanou spotřebu, tak i při započítávání rozumných dlouhodobých trendů úspor, tak jak je vidíme ze srovnatelných zemí, jako ten výpadek je tak velký, že se spíš musíme ptát ne, jestli něco vyvážíme nebo nevyvážíme, ale čím ten výpadek na té straně palivoenergetických zdrojů po roce 2025 nahradíme, protože jedna z největší síly naší energetiky je soběstačnost. Na dovozech jsme závislí u těch zdrojů například jaderné energie, když budeme důslední, že i palivo se do Jaderné elektrárny Temelín dováží.

Vloni se v Česku vyrobilo víc než 81 tisíc Gigawatthodin elektrické energie. Jde údaj po odečtení energetických nákladů na samotnou výrobu. Drtivá většina elektřiny vznikla v parních elektrárnách necelých 43 tisíc GigaWatthodin, energie z jádra bylo asi 28 tisíc GigaWatthodin podle údajů Energetického regulačního úřadu vloni Česko zhruba stejný objem elektřiny vyvezlo, dovoz se pohyboval kolem 11,5 tisíce GigaWatthodin. Česká elektřina je tedy na prodej, loňský vývoz překonal dosavadní rekordy. Země patří mezi evropské energetické velikány. V posledních dvou letech vyvážíme v čistých číslech přes 17 TeraWatthodin ročně, připomeňme, že většina elektřiny se vyrábí v uhelných elektrárnách zásobovaných z tuzemské těžby a zásoby nejsou nekonečné.

Nesmíme zlehčovat otázku úspor. Ale současně jsem velmi citlivý na to, abychom nezaložili pohled, který může vést k nárůstu dovozní závislosti naší energetiky po roce 2030, protože se rozhodujeme opravdu, ta energetika je taková, že rozhodnutí dnes nebo za tři, pět let mohou ovlivnit něco po roce 2030.

tags: #ekologicke #hospodarstvi #Vaclav #Moravec

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje financování Greenpeace ČR
• Nebezpečný odpad Pardubice
• Klimatické faktory a zemědělství
• Zelená energie
• Recenze: Odpad Město Smrt