Ekologické Ikony a Význam Kresby

Už jako malý kluk jsem hltal knihy o přírodě a obdivoval barevné kresby zvířat. O to více, že jsem od přírody výtvarně nešikovný. A nejvíce se mi vždy líbila ona „okna do přírody“, kresby biotopů, výseky přírody, kde na jednom obrázku bylo vícero druhů zvířat a já pak dětským prstíkem hledal, kde a jaké druhy se v kresbě skrývají. Ani ve snu by mne nenapadlo, že budu mít možnost jednou vidět místo, kde taková díla vznikají a hovořit s tím, kdo je takovým výtvarným citem od přírody nadán. Sedím tedy v pracovně jednoho z domků ve Vlčnově a mým milým hostitelem je výtvarník a veterinář MVDr.

Jsem veterinář, ale klasickou veterinární praxi už nedělám. Uvažoval jsem co dál, a rozhodl jsem se pustit na dráhu výtvarníka, malování byla totiž moje druhá vášeň. To bylo na přelomu 80. a 90. let, taková byla doba, kdy všechno začínalo, lidé byli nadšení společenskými změnami, vše bylo takové akční a nové, tak jsem to chtěl zkusit. Měl jsem strejdu, kterému jsme říkali strejda podivín, on choval ptáky, byl ptáčník, tam je asi možno vysledovat nějaké to zasetí lásky k přírodě, ale já myslím, že to tak nějak vzešlo samo od sebe. Už jako dítě jsem maloval pořád něco, technické věci, letadlové lodě, rakety, ale stále víc a víc mě lákala příroda, přírodní tématika, zvířata, hlavně ti ptáci.

V době studia na veterinární univerzitě a pak při relativně krátké praxi terénního veterináře, šlo malování poněkud stranou, ale pak stejně převážila láska k malování. Já jsem se uměním nechtěl nikdy živit, rodiče říkali, nechoď na uměleckou školu, budeš dělat jen Leniny, to jsem samozřejmě nechtěl, tak jsem se dal na veterinu. Z hlediska techniky kresby nebo malby opravdu nemám žádné oficiální vzdělání, jsem samouk, ale spíš jen jako bonmot říkám, že mezi mými vzdálenými předky byl slavný Cyril Bouda. Dá se říct, že jsem schopen zobrazit téměř všechno, a dokonce nejen z přírody, dělal jsem kdysi sci-fi a auta, ale příroda vyhrála.

Jsem amatér, je to tempera, kombinuji s olejem, akvarelem, petrolejovými barvami. Všechno dělám na papír. Primárně zobrazuji tuzemskou přírodu, ale protože dlouhodobě spolupracuji s pražskou zoologickou zahradou a v mnoha pavilonech jsou moje kresby, tak se nijak nebráním a rád zobrazuji i exotické živočichy. Například jsem dělal mnoho druhů papoušků, mohu se snad také pochlubit, že v Praze v pavilonu slonů jsou moje velkoformátové kresby ze života slonů, jejich využití k práci.

To bych neřekl, všechno má svoje, je potřeba se poprat s povrchem, správně zobrazit peří, jeho strukturu, z fotografií se to někdy nedá vyčíst, ale jako výtvarník se s tím musím popasovat. Ale stejné je to vlastně i se srstí a povrchem těla savců, nebo jak zobrazit plazy a obojživelníky. To já mám spíš jiný pohled na to, co je těžší a co lehčí. Když vezmu antilopu, jelena, slona, to jsou obecně taková ikonická zvířata, ta znají všichni, a proto je jejich výtvarné zobrazení trochu větší výzva. Když ale vezmu nějakou myš, ta je vlastně jednodušší na zobrazení.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Dost mi pomáhá moje veterinární vzdělání, dovedu si představit, kde je to na těle měkké a kde tvrdé, kde jsou svaly, kde kontury, to mi asi nejvíc pomáhá. Já sice nemám myslivecky nakoukanou zvěř, ale chodím často do přírody. V dnešní době je výhodou, že získáte mnoho obrazových podkladů elektronicky. Uvedu vám ale i jiný příklad, dostal jsem kdysi za úkol zobrazit mloka čínského. Je v podstatě neforemný, nedalo se to nijak výtvarně z fotek uchopit. Na fotkách jsou živočichové v momentkách, kdy třeba nemají typický postoj, teprve pohyb vás správně inspiruje.

S kým se porovnáváte? Koho si vážíte? Zdeněk Burian, to je velký vzor, jím jsem odkojen jako kluk, to je božský malíř. Mám ale i další kamarády, Honza Hošek, na ptáky Jan Dungel, manželé Knotkovi, my jsme se setkali v Albatrosu při obrovském a oblíbeném díle Světem zvířat. Od té doby se známe. Jinak samozřejmě sleduji všemožné atlasy a knihy ze zahraničí, před revolucí byl problém něco takového sehnat, dneska je takových publikací z celého světa přehršel.

I já jsem si kdysi na začátku kladl otázku, na co kresby, když jsou stále kvalitnější fotografie. Ano, dneska můžete nadělat během chvilky celou kupu snímků a vybrat si z nich deset špičkových, ale vždy je tam zachycen jen jeden okamžik, třeba i v perspektivním zkreslení. Živočich se vám ve volné přírodě nepostaví před objektiv tak, jak potřebujete. To v kresbě si můžete s postojem vyhrát, zdůraznit zoologické znaky, určit si, co přesně chcete divákovi ukázat.

No, mnohokrát, ale já už to mám vyřešené… Víte, já vždy mám od zadavatele nějaký úkol, takže nakreslím a pošlu ke schválení. Respektuji, že zadavatel musí mít větší odborníky na posouzení, než jsem já. Takže taky někdy předělávám, zobrazuji jinak, ale že by byly nějaké vyloženě hrubé zoologické chyby, to už se mi nestává. Ale pravda, pamatuji, že jsem také některé zvíře předělával sedmkrát.

Já se vždycky snažím, když jsou to druhy, které nejsou naše, jsou exotické, a tím pádem málo známé, dostat od zadavatele alespoň základní podklady. Když budu hledat na internetu, tak mohu najít mladého jedince nebo variantu, která není třeba případná pro požadovanou situaci. Většinou chci, aby mi dali zadavatelé podklady v podobě, jak si představují, jak by to mohlo být zvíře zobrazeno. Jednou jsem třeba dělal kresby do knihy pro Australany, a tam byly druhy, které jsem nejenže neznal, ale já je nemohl najít ani na internetu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Mám pocit, že moje práce je monotónní, nejsou tam mimořádnosti, pracuji doma, sejdu o patro níž a jsem na svém pracovišti. Ale chápu, že chcete vědět něco neobvyklého. Maloval jsem třeba něco, co mi připadalo šílené a nakonec se mi to líbilo - byla to kalamita myší. Jsou náměty, které jsou výtvarně nezvladatelné, to se nedá. Ale zcela obecně, kolikrát přijdu ke svým pracím a říkám si panebože, jak jsem to mohl namalovat. Při tvorbě je ale taky důležité svoje vlastní pracovní pohodlí a prostředí.

Jednou jsem třeba dělal velkoplošné kresby na panelák, pak se dokonce chystala na pomalování nějaká zeď, ale to se mi nijak nelíbilo, to prostě není ono, to nejsou podmínky a výtvarný prostor, na co jsem zvyklý. Jo doma mám svůj koutek, to mi vyhovuje a tam se mi dobře tvoří.

Na závěr mi dovolte jednu nevýtvarnou otázku. Mám tady řadu známých myslivců a mám za sebou nekonečnou sérii debat, kdy oni říkají svůj názor na věc a já také říkám svůj názor. Nejširší moment, na kterém se střetáváme, je, že myslivci považují zvěř za svůj majetek, protože se o ni starají, krmí, musí její stavy regulovat. Ale zvěř je přece nás všech, je součástí přírody, nemá majitele. Takže myslivci přece nemohou trestat predátory za to, že jim žerou zvěř. Neříkám, že to je názor u všech myslivců, ale tady na toto občas narážím. To je můj největší problém s myslivostí.

Automatická Kresba

Automatická kresba je způsob kresby, při kterém autor či diagnostik využívá mimosmyslového napojení do vyšších energetických informačních zdrojů. Možnosti využití automatické kresby jsou poměrně široké, vždy je spojena s prací s energiemi. Talent či subjektivní schopnost kreslit nehrají v případě intuitivní automatické kresby roli. Důležité je uvolnění kreslíře a schopnost napojení se na se na vyšší, často velmi jemné energie.

Je dobré najít si svého „průvodce“, který vás se samotnou prací s automatickou kresbou seznámí. V nabídce různých center pro osobní rozvoj najdete kurzy automatické kresby, během kterých získáte přesné a detailní informace, jak kresbu tvořit, dozvíte se veškeré varianty využití automatické kresby a podobně. Nutno uznat, že takovéto tvoření ve skupině je velmi příjemné a obohacující. Automatická kresba je zprávou od našeho podvědomí, může nám pomoci dekódovat naše smýšlení, naladění, pomoci se zharmonizovat, naladit se na svoji pravou přirozenost. Není přímo nutné být zasvěcen do práce s některým druhem energie, ale pravdou je, že automatická kresba pak bývá přesnější.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Pokud chcete přeci jen automatickou kresbu vyzkoušet sami, pak vám v tomto článku předkládáme možný postup, který můžete využít. Tvoření kresby automatickou kresbou probíhá tak, že se co nejvíce uvolníme, zklidníme, zrelaxujeme. Dobrou technikou je zavřít oči a soustředit se na svůj dech. Důležité je napojení do vyšších sfér a do svého nitra, někdy se tomuto stavu říká změněný stav. Pro tento stav je typické, že rozumové ovládání a vůle člověka, která v bdělém stavu funguje, je v pozadí. Spíše je zapojena intuice, rozumový dohled je minimální nebo chybí. Zklidnění a změnu vědomí navodíme klidem a relaxací.

Relaxačních technik je celé množství. Jejich hlavním cílem je dosáhnout lepší psychické pohody i fyzického uvolnění. Relaxace nás zbavuje stresu, únavy. Dovednost relaxovat a uvolnit se nám umožní nejen napojit se na své Já a vyšší sféry, ale rovněž nám usnadní pochopení sama sebe, je vhodná i pro celkový rozvoj osobnosti. Jednou z možností je tzv. autogenní trénink, kdy dochází k nacvičování pocitů tepla a chladu v těle.

Když jsme tedy již zklidněni, vezmeme si papír a do ruky tužku, kterou necháme volně čmárat po papíře. Úplně uvolnění se volně necháme vést naší intuicí a vyšším vedením. Někdy autoři kreseb popisují, že před samotnou tvorbou ucítí v ruce jemné brnění. Náš život se nám čas od času může zdát nesrozumitelný, špatně čitelný, lekce života přespříliš tvrdé. Když uvidíme určité téma, které nás v dané chvíli tíží, či je pro nás problematické (např. partnerský vztah, konfliktní vztahy, nemoc) nakreslené na papíře, najednou nám barvy a tvary pomáhají porozumět této situaci lépe, získat do ní vhled. Díky kresbě se nám situace lépe dekóduje. Dostáváme na danou situaci či problém symbolickou intuitivní odpověď.

Kresbou je také možné léčit. Automatická kresba je také možnost a prostředek, jak nahlédnout sám do sebe, do svého nitra, do svého skutečného "Já a nad Já". Pokud se o sobě skutečně chceme něco nového dozvědět, je potřeba vytrvat a v tvorbě pokračovat po nějakou dobu. Každý výtvor automatickou kresbou je nositelem informace o současném stavu, je sdělením, co právě cítíte, jak to cítíte a prožíváte. Když máte obrázek nakreslený, podívejte se na něj. Jak na vás působí? Co vám zde obsažené sdělení říká? Co nového, netušeného díky kresbě tohoto problému či situace vnímáte? Napadá vás nějaké nové řešení? Obrázek je dobré probrat a zkonzultovat i s jinými pozorovateli.

Obrázky vytvořené automatickou kresbou, se kterými se často zřejmě setkáte, působí většinou velmi harmonicky, přirozeně, plné příjemných, pozitivních barev. Toto však není pravidlem. Ve skutečnosti první výtvory automatickou kresbou mohou působit poměrně zmateně, někdy negativně. Pro nápravu situace můžeme použít harmonizační obrázky. Tento typ obrázků je tvořen s úmyslem zharmonizování, vyřešení situace či problému. Před kresbou samotnou (nejlépe během přípravné relaxace) se soustředíme na to, že chceme danou věc změnit, vylepšit ji. Automatická kresba je skvělý intuitivní rádce, který vám může ukázat nové cesty a možnosti, hluboko ukryté ve vašem podvědomí.

Na závěr už lze snad jen připomenout, že používáte-li automatickou kresbu, je vždy vhodné na začátku samotného procesu poprosit a po procesu poděkovat.

tags: #ekologické #ikony #význam #kresby

Oblíbené příspěvky:

• Boskovice emise
• Novinky ze světa odpadů
• Komplexní přehled bipolární poruchy
• Komunální odpad Litovel
• Analýza Odpadového Hospodářství v Rakovníku