Svět čelil a stále čelí mnoha ekologickým katastrofám, které měly a mají devastující dopady na lidstvo i planetu. Od středověkých epidemií moru až po současné klimatické změny, tyto události zanechaly hluboké stopy v historii.
Morová epidemie, která zasáhla Eurasii ve 14. století, nabyla takových rozměrů, že o ní mnozí uvažovali jako o božím trestu. Středověká společnost jí nerozuměla, nedokázala se před ní chránit a životem za ni nakonec zaplatila takřka polovina světové populace. Za černou smrt mohly bakterie Yersinia pestis, jež obývají žaludky blech parazitujících na hlodavcích. Na člověka poprvé „přeskočily“ pravděpodobně začátkem 14. století v Asii, kterou zdevastovala válečná tažení Mongolů a klimatické změny. Hladomor a celkově bezútěšné podmínky oslabily obranyschopnost tamních lidí. Oteplování a mizející travnaté plochy na druhé straně vyháněly hlodavce z jejich přirozených teritorií a přiměly je žít blíž člověku.
S chorobou se potýkala také Čína, jíž vedle válek a klimatických změn podlomily nohy rovněž přírodní katastrofy. Morová epidemie tam dorazila v 30. letech 14. století a odhaduje se, že než udeřila na Evropu, zahynulo 25 milionů Číňanů. Na starý kontinent se mor dostal s krysami na palubách obchodních lodí. První záznamy o jeho výskytu pocházejí z roku 1347, kdy se objevil na Sicílii. Francie, Španělsko, Portugalsko a Anglie hlásily nákazu v roce 1348. Do roku 1350 se na seznam přidalo Německo a severské státy.
Nemoc se projevovala růstem krvácejících a hnisajících nádorů v podpaží či okolo rozkroku. Později začal pacient zvracet krev a umíral obvykle dva až sedm dnů po nákaze. Lék ani protiopatření neexistovaly, štěstí měly jen izolované nebo „zaostalé“ oblasti, jež nežily mezinárodním obchodem: Například českému území se první morová vlna v podstatě vyhnula. Přesto se předpokládá, že v první polovině 14. století zahubila epidemie až 200 milionů lidí, tedy zhruba 50 % tehdejší evropské populace. V nárazech se přitom mor vracel až do 19. Trvalo 200 let, než se obnovil populační stav před epidemií - ale ztráty na životech nepředstavovaly jedinou změnu, která s nemocí přišla.
Neschopnost lékařů s morem bojovat podlomila všeobecnou víru v medicínu. Jako lék se často používal líh, což vedlo k vyšší konzumaci alkoholu. Církev si také nevěděla rady s vysvětlením útrap, jež epidemie přinesla. Společnost svírala depresivní nálada, šířil se fanatismus a nakonec byly z katastrofy obviněny menšiny a „zjevně“ nemocní: Stačilo mít například lupénku, a dotyčný byl označen za malomocného a vyobcován nebo rovnou zabit.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Z ekonomického hlediska měl ovšem mor i pozitivní následky: Prudký pokles populace za sebou zanechal neobdělaná pole. Hospodáři neměli dost pomocníků a ceny potravin rostly. Čeledíni a další tak po pánech požadovali vyšší odměny a statkáři neměli na výběr: Pokud odmítli, lidé snadno našli práci jinde.
Pohasly naděje, sny a deziluze, že klimatické změny jsou problém budoucnosti a že je možné jim snad předejít. To vše nahradilo poznání, že krize je už tady a stále se zhoršuje. Důkazem je podle BuzzFeedu rostoucí seznam klimatických rekordů, který bude do budoucna dál růst. Desátá léta tohoto století zřejmě vstoupí do dějin jako nejteplejší. Během nich došlo k historickým katastrofám, od nejvyšších zaznamenaných teplot za spalující vlny veder v Evropě až po nejhorší deště ve Spojených státech za posledních 70 let. Pohromy, k nimž ve světě došlo, byly nejničivější a jejich náprava nejnákladnější.
Byla to dekáda, kdy vymřel první savec v důsledku klimatických změn - hlodavec melomys na australském ostrově Bramble Cay u Velkého bariérového útesu. Korálové útesy poznamenaly v důsledku oteplujících se vod oceánů bezprecedentní změny, stoupla hladina moří, zmizely celé ostrovy a do atmosféry uniklo rekordní množství nečistot.
Před klimatickými změnami a oteplováním planety varují klimatologové už dlouho. Nedávné studie ukázaly, že první vědecké modely pocházejí už ze sedmdesátých let a většinou předpovídají budoucnost správně. Týkaly se zejména souvislosti mezi rostoucími teplotami a stoupající hladinou skleníkových plynů v atmosféře. Zatímco emise skleníkových plynů dál rostou, mají dnes odborníci nové údaje, lepší nástroje a důkladnější spolupráci a víc než kdy předtím se shodují, že jde o problém způsobený člověkem, že katastrofální dopady přijdou dříve, než jsme si mysleli, a že čas k nápravě se krátí.
V posledních deseti letech se změnil i tón debaty o globálním oteplování a začal být naléhavější. Politici, vědci i média stále častěji souhlasili s aktivisty a označovali klimatické změny za krizi. V polovině dekády skoro všechny země světa podepsaly historickou mezinárodní dohodu, která se snažila problém řešit, ale americký prezident Donald Trump v roce 2017 oznámil, že od ní Spojené státy odstoupí. Jak to všechno dopadne, se ukáže v následujícím nebo i dalším desetiletí.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Americký server uvádí i nejničivější klimatické rekordy. Bezprecedentně stouplo množství oxidu uhličitého v atmosféře, když během posledního desetiletí překročilo hranici 400 částic na milion. Objem rostl každý rok uplynulé dekády, a to pořád rychleji. Dnes je tempo růstu nejrychlejší v dějinách. Stoupá také teplota. Dekáda začala rokem 2010, který byl nejteplejším v historii, ale rok 2014 tento rekord překonal a pak znovu roky 2015 a 2016. Další rekord padl v červenci 2019. Vědci soudí, že druhá půlka desetiletí byla nejteplejším pětiletým úsekem v dějinách měření.
V této dekádě se také planeta oficiálně oteplila o jeden stupeň Celsia v porovnání s předindustriálním obdobím. Satelitní snímky navíc ukázaly, že se led v Arktidě ztenčuje. Negativním důsledkem tání ledu je stoupající hladina moří. Od roku 1993 se zvýšila o více než sedm a půl centimetru a tempo se stále zrychluje. Tento jev už citelně ohrožuje některé části světa. Například Floridu častěji zaplavuje příliv, s vysokou hladinou moře bojují i Benátky a v Tichém oceánu se zmenšují, či dokonce zanikají ostrovy.
V celém světě rovněž umírají korálové útesy. Nejhorší byla situace v letech 2014 až 2017. Velký bariérový útes u pobřeží Austrálie, který je na světě největší a nejdelší, přišel kvůli oteplujícím se vodám v letech 2016 a 2017 o zhruba polovinu korálů. Máme také stále „katastrofálnější katastrofy“, pokračuje Buzzfeed. Přibývá silnějších bouří, tropických cyklonů a požárů, horšího sucha, mrazivého počasí a povodní a dalších přírodních pohrom, které páchají stále nákladnější škody.
Uplynulé desetiletí zažilo bezprecedentní hurikány ve Spojených státech a Karibiku, na Filipínách nebo v Japonsku. Evropu postihla nevídaná vlna veder, miliony lidí v Africe zůstaly o hladu kvůli velkému suchu a obří požáry zahalily dýmem Austrálii. Indie se zas potýká s extrémními dešti.
Kromě výše zmíněných katastrof došlo v nedávné historii k mnoha dalším tragickým událostem:
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
tags: #ekologické #katastrofy #v #zahraničí #seznam