Správné nakládání s chemickými látkami a přípravky je klíčové nejen pro ochranu životního prostředí, ale také pro zajištění bezpečnosti na pracovištích. V rámci naší Základní environmentální politiky shromažďujeme informace o nebezpečných látkách, které mohou ohrozit životní prostředí nebo lidské zdraví - a zásadně je nepoužíváme.
Legislativa chemických látek vychází především z evropských právních norem. Jedná se o Nařízení ES č. 1907/2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), ve znění pozdějších změn a Nařízení ES č. 1272/2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (CLP), ve znění pozdějších předpisů. Specifickou část nakládání s chemickými látkami/směsi pokrývá v ČR zákon č.
Principem legislativy v oblasti chemických látek je identifikace potencionálních rizik plynoucích z nakládání s chemickými látkami/směsmi, které prokazatelně mají nebo mohou mít jednu a více nebezpečných vlastností. Legislativa pro oblast nakládání s chemickými látkami a směsmi se vztahuje na každou fyzickou osobu podnikající a právnickou osobu, která nakládá s nebezpečnými chemickými látkami/směsmi.
Každý výrobce/dovozce chemické látky, bez ohledu na její nebezpečnost, musí v případě překročení limitní hranice 1 tuny/rok provést registraci u Evropské chemické agentury (tzv. ECHA). Pokud je vyráběno/dováženo menší množství, musí být provedena notifikace.
Pokud je použití chemických látek v našich produktech nebo výrobních procesech nezbytné, využíváme bezpečnostní listy (SDS). Díky nim máme jistotu, že vlastnosti látek jsou správně pochopeny a produkty s jejich obsahem lze bezpečně používat.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Bezpečnostní listy, které byly zpracovány podle nařízení 830/2015 musí být do konce roku 2022 aktualizovány podle nařízení EU 878/2020.
Při nástupu do nového zaměstnání je nedílnou součástí tohoto procesu vstupní školení. Součástí takového školení bývá zpravidla i školení PO (požární ochrana) a v určitých provozech (např. nemocnice) to může být i školení o nakládání s chemickými látkami a směsmi.
Ačkoliv patří vstupní školení o nakládání s chemickými látkami a směsmi mezi nejméně oblíbenou část přijímacího procesu nového zaměstnance je nutné si uvědomit závažná rizika vztahující se k vlivu těchto látek na zdraví člověka a možných dopadů na životní prostředí. Klíčovým faktorem je praktické zpracování takového školení a osobnost školitele, je žádoucí, aby školitel svým výkladem zaujal všechny pracovníky napříč profesním spektrem.
Vedlejší produkty jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů cirkulární ekonomiky, i když se o nich často mluví méně než o recyklaci nebo EoW (ukončení režimu odpadu). Vedlejší produkt (VP) je materiál, který vzniká neúmyslně, ale má hodnotu, má využití a není odpadem.
Vedlejší produkt jako nástroj prevence vzniku odpadu Cirkulární ekonomika staví na tom, že nejlepší odpad je ten, který nikdy nevznikne. A přesně to VP umožňuje: materiál se neklasifikuje jako odpad, nevznikají povinnosti původce odpadu, nevznikají náklady na odpadové hospodářství, materiál se přímo využije v jiném procesu. Je to tedy ekonomicky i ekologicky nejvýhodnější varianta.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Vedlejší produkty umožňují průmyslovou symbiózu: jeden podnik má materiál, který nepotřebuje, druhý podnik ho využije jako surovinu. Typické příklady: popílky → stavební směsi, strusky → kamenivo, výkopová zemina → zásypy, modelace, násypy, digestát → hnojivo (pokud splní podmínky jiných předpisů), dřevní odřezky → palivo nebo materiál.
Každý vedlejší produkt, který se využije, nahrazuje těžbu, výrobu, dopravu, popř. zpracování primárních surovin. To má obrovský dopad na uhlíkovou stopu, spotřebu energie, erozi půdy, dopravní zátěž, a lokální ekosystémy.
Vedlejší produkt je naopak rychlejší, levnější, méně byrokratický, přirozenější pro stavebnictví a zemní práce. Proto je v cirkulární ekonomice VP často preferovaným řešením, pokud jsou splněny podmínky zákona.
Firmy dnes využívají VP jako indikátor materiálové efektivity, součást nefinančního reportingu, důkaz o snižování environmentální stopy, a jako součást certifikací (LEED, BREEAM, EMAS). VP se stávají strategickým nástrojem, nejen legislativní kategorií.
Aby látka nebo předmět mohly být vedlejším produktem, MUSÍ být ze zákona splněny současně tyto čtyři podmínky podle § 8 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech:
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Vedlejší produkt není odpadem, a proto nepodléhá povinnostem jako je vedení průběžné evidence odpadů, ohlašování, předání jen oprávněné osobě apod.
Přeprava vedlejšího produktu probíhá jako přeprava běžného zboží, není to přeprava odpadu, a není nutné splňovat požadavky např. dohody ADR, pokud VP není nebezpečnou látkou (předmětem) podle chemické legislativy.
Aby původce prokázal, že nejde o odpad, měl by mít k dispozici:
Pokud VP nesplní některou ze čtyř uvedených podmínek, je velké riziko, že se z něj tím okamžikem stává odpad, tj. zejména: pokud přestane existovat jistota jeho využití pokud jej odběratel odmítne a není jiný pokud se zhorší jeho vlastnosti a není využitelný pokud je skladován "na neurčito" bez jasného účelu
Jako kontrolní orgány fungují Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), Krajské úřady, Hygiena, veterinární správa, stavební úřady (dle typu VP), jejich kontroly se zaměřují hlavně na reálnost využití, kvalitu dokumentace a bezpečnost využití.
U vedlejších produktů je tohle jedna z nejčastějších praktických otázek a dobrá zpráva je, že zákon nevyžaduje, aby byl VP prodáván přímo koncovému zpracovateli.
VP je právně "věc", nikoli odpad, takže s ním lze obchodovat jako s jakoukoli jinou surovinou. Lze ho tedy prodat i překupníkovi / obchodníkovi, ale je nutné přitom splnit několik podmínek, aby to při kontrole obstálo.
Původce VP ale musí bez pochybností být schopen doložit, že: materiál má jisté využití, je využitelný bez přepracování, jeho využití je legální a bezpečné.
tags: #ekologické #nakládání #s #chemikáliemi #postupy