Ekologické nároky a pěstování dubu červeného

Od první poloviny 19. století se vlastníci lesů a lesníci snaží zvýšit produkci lesů a ekonomickou efektivnost. Proto začali využívat některé cizokrajné dřeviny. Předmětem jejich zájmu byla především rychlost růstu a objemová produkce. V současnosti se vzhledem k výrazně měnícím se klimatickým podmínkám klade důraz na odolnost ke stávajícímu podnebí a zdravotní stav.

Jednou z introdukovaných dřevin, která má určitou schopnost odolávat probíhajícím změnám klimatu v ČR je dub červený. Dub červený (DBC) pochází z východní a střední části USA a částečně zasahuje i do jižní centrální části Kanady. Do Evropy se dostal kolem roku 1700. Jeho první využití bylo v zámeckých zahradách a parcích. Později se postupně rozšířil po celé západní a střední Evropě.

V ČR zaujímala v roce 2010 plocha dubu červeného přibližně 6000 ha a celková zásoba byla 900 000 m3. Průměrný věk porostů s DBC je necelých 53 let. Největší zastoupení této dřeviny je v lesích na území hlavního města Prahy (3,12 %) a dále ve Středočeském regionu (0,75 %).

V ČR byla problematice DBC a jeho uplatnění v lesích věnována dosud velmi malá pozornost. Proto pracovníci Útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin VÚLHM, v. v. i., v letech 2013-2023 založili 34 trvalých zkusných ploch (dále jen TZP) s DBC. Plochy byly založeny v 11 přírodních lesních oblastech (PLO). Nejvíce ploch (9) se nachází v PLO 10 Středočeská pahorkatina. V regionu Střední Čechy, se nachází zhruba třetina všech porostů s dubem červeným v ČR.

Vyhodnocením těchto TZP získali vědci poznatky o růstu porostů dubu červeného, které shrnuli a publikovali v článku Produkční schopnosti dubu červeného na různých stanovištích v českých lesích, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2024.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Dub červený je v mladém věku dřevinou rychlého růstu, přičemž tvoří poměrně kvalitní kmeny. Menší nároky na stanovištní podmínky umožňují širší využití např. na obtížněji zalesnitelných lokalitách. Koncepční výchovou je možné usměrňovat kvalitu a zdravotní stav porostů na požadované úrovni až do mýtného věku, který by měl u této dřeviny dosáhnout alespoň 100 let.

Názory na využití dubu červeného

Názory na využití dubu červeného v našich lesích se velmi různí. Na jedné straně jsou zde obavy z jeho invazivnosti a negativního vlivu na domácí bylinná společenstva, na druhé straně jsou prokázány jeho meliorační účinky na chudých stanovištích, dobré produkční schopnosti a adaptační potenciál na klimatickou změnu. Hledání schůdného, zřejmě kompromisního řešení pro pěstování této dřeviny by mělo podle autorů vycházet z exaktně zjištěných poznatků.

Na rozdíl od našich dubů má pro hmyz nepoživatelné listí, potažmo ptáci, netopýři, rejsci... přicházejí o významný zdroj potravy. Vedle hospodářského významu je nutné mít na zřeteli i ten ekologický, zvláště pak dnes, kdy řešíme úbytek diverzity i mnoha kdysi hojných druhů. Za předpokladu zvýšení zastoupení našich dubů je možné adekvátně více využít i tento rychle tloustnoucí strom.

No, globalizací jsme si dotáhli na autochtonní stromy patogeny. A lesy bránit MŽP a MZ nechce. Tak aspoň něco v hospodářském lese jako dub červený nebo douglasku potřebujeme. Co s lesy jiného určení, asi je necháme sežrat, začalo se smrkem... Smrk netřeba zatracovat (např.plošně kácet zdravé laťáky), jen uvážlivěji s ním hospodařit (naředit). Řekl bych, že DB ve směsi např. s BK a MO vykazují dobré výsledky. Patogeny byly a budou, se suchem a gmo asi nebezpečnější. Zkoušení nových odrůd odolnějších suchu je životní nutnost. Nové lepší odrůdy hledají všichni, zemědělci, aby měli lepší produkci, aby nemuseli používat pesticidy, aby jim to dobře rostlo = přináší to i ekonom. prospěch.

K dubu červenému mám takový nejednoznačný vztah. V borové strojově vysázené monokultuře spíš potěší. Jednotlivé stromy na chudých vysychavých půdách nižších poloh nebo jako příměs v remízcích a na vysychavých svazích tak do 20% je asi taky snesitelná. Čistým monokulturním porostům bych se raději vyhnul. V NP České Švýcarsko nebo v Českém ráji bych červené duby neváhal při prořezávkách a probírkách omezovat kdykoliv bude mít domácí alternativu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Dub červené je na rozmnožování poměrně nenáročný, zvládá sucho, má vyšší patra, více žaludu a kvalitní dřevo. Že není jako původní? No a co? Do hospodářských lesů určitě patří.

Pokud dub červený roste rychleji než duby domácí, tak logicky tam kde mají naše duby své místo, tak je dub červený při přirozené obnově potlačí. Takže jeho poslání asi bude jako u akátu - má místo tam, kde domácí dřeviny nerostou.

Co se týče lesnického, čili ekonomického využití dubu je jednoznačně méně náročný i rychleji rostoucí než naše duby. Ovšem z pohledu ekologického se jedná už o horší případ a pro světlé, či narušené lesy v sukcesním stádiu poměrně velký problém.

Invazní status a regulace

Dle katalogu Pyška et al. (2012) klasifikován jako invazní druh. Podle Černého a šedého seznamu invazních druhů (Pergl et al.).

Do českých zemí introdukován v roce 1799. Jde o běžnou dřevinu, často pěstovanou v parcích i v lesních porostech z hospodářských, melioračních a půdoochranných důvodů.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Opadavý listnatý strom vysoký až 30 m s průměrem kmene 50-100 cm. Borka dlouho hladká, později mělce rozpraskaná. Listy s čepelí dlouhou 10-22 cm a 7-15 cm široké, se 7-9 osinkatě zubatými laloky. Plody - žaludy - vejcovité až téměř kulovité, rostou po jednom až dvou na krátkých silných stopkách, dozrávají druhým rokem.

Od našich domácích dubů se dub červený odlišuje hladkou, jen lehce popraskanou borkou a především špičatými laloky listů (naše duby mají laloky zaoblené). Dobře se také pozná na podzim, kdy se jeho listy vybarvují do výrazné červené barvy.

Preferuje čerstvě vlhké a minerálně bohaté půdy, avšak je schopen růst i na chudých a kyselých substrátech. Nesnáší mokré a zaplavované lokality. Není tak světlomilný jako naše duby a dokáže růst i v polostínu. U nás roste především v nižších a středních polohách, ojediněle v podhůří.

Ve východní části NP (Havraníky, Popice, Mašovice) se vyskytuje v podobě lesních porostů jako pozůstatek dřívějšího pěstování. Nejmohutnější jedinci rostou v okolí Lesné, kde byl vysazován z krajinářských důvodů. Jednotlivé stromy nebo zmlazení lze pak najít téměř po celém území. Jednotlivě rostoucí vtroušené stromy nemají významnější dopad na stanoviště. Avšak tam, kde dub vytváří zapojené skupiny a porosty, vytlačuje lesní podrost silným zástinem a vysokou vrstvou opadu.

Po kácení dub červený snadno obráží z pařezu, proto je nutné pařezy zatřít herbicidem. Výborně funguje usmrcení jednotlivých stromů nastojato navrtáním a aplikací herbicidu do vyvrtaných otvorů. Navrtávat lze úspěšně i obrážející pařezy. Vzhledem k tenké borce lze aplikovat herbicid i do záseků. Kroužkování testované na jednotlivých stromech mi připadá neúčinné, ale neznám zkušenosti z jiných území.

tags: #ekologické #nároky #dubu #pěstování

Oblíbené příspěvky:

• Použití akrylátového tmelu
• Tipy FTVS pro cvičení venku
• AEG T8DEG48SC: Kompletní průvodce a srovnání
• Dopad výroby lithiových baterií na životní prostředí
• Význam recyklačních symbolů